Kapitola 56 - Nejhledanější

18. října 2012 v 1:23 | Abigail |  Z čisté krve hvězd
"Drž, prosím tě!" sykla, když sebou již po několikáté během posledních pár vteřin škubnul.
"Tak buď jemnější," prsknul podrážděně na oplátku. Jenom si povzdychla. Někdy s ním vážně nebylo k vydržení. I když teď se tomu asi nemohla moc divit. Měli štěstí, že vzhledem k tomu, co všechno se Max kdysi navyváděl doma v Rusku, se naučila na svůj věk víc než perfektně všechna možná léčivá a hojivá kouzla. Jinak by určitě museli vyhledat někoho, kdo by jim pomohl, a kdo by zrovna je tři v téhle sestavě teď momentálně bez okolků přijal, to neměla nejmenší tušení.
Když vytahovala jednu z posledních šupin skla z jeho čela, znovu sebou trhnul. Tentokrát mnohem silněji než kdykoli předtím. Povzdychla si a spustila ruce. Chvíli se nic nedělo, potom překvapeně otevřel oči a zadíval se na ni.


"Co je?"
"Meleš sebou!" vytkla mu znovu. "Mám strach, že to jen vyndám a bodnu někam jinam," zamračila se.
"Tak to udělej kouzlem," navrhl a oči zase zavřel. Ošil se však ještě dřív, než na něj znovu sáhla, nebo i než jen zvedla hůlku, aby skutečně splnila jeho žádost a odstranila zbytek střepů kouzlem.
"Co je ti?" zamračila se.
"Co?" otevřel znovu oči, ale předtím sebou škubnul ještě jednou.
"Ptám se, co ti je. Šiješ sebou, i když nic nedělám," vysvětlila svůj dotaz, přičemž mu pevně hleděla do očí. Chvíli to vypadalo, že jí neodpoví, ale nakonec se trochu odtáhl a pomalu si vyhrnul rukáv kdysi bílé košile. Už v okamžiku, kdy ho začal vytahovat, jí to došlo a pohled na žhnoucí Znamení zla ji tak nemohl úplně zaskočit. Přesto ji ovšem překvapilo, jak moc žhnulo.
"Asi si myslí, že jsem si jenom ze strachu odskočil a zase se vrátím, až zmizí," ušklíbl se.
"Myslíš Ty-víš-koho?" ujišťovala se a on přikývl. Přikývl, zavřel oči a opřel se o kmen za sebou.
"A vrátíš se?" odvážila se po nějaké chvíli vyslovit nahlas otázku, která ji v tu chvíli napadla. Překvapeně oči zase otevřel.
"Myslíš, že se chci nechat zabít?" upřel na ni nechápavý pohled. Dívali se jeden druhému do očí jen snad vteřinu, než cukla. Rozhlédla se kolem.
"Nenajdou nás tu?" ujišťovala se již poněkolikáté.
"Nikdy jsem tady nebyl. Nemají jak," zavrtěl hlavou.
"Podle hůlek?" napadlo ji.
"Ani britští kouzelníci nedokážou stopovat hůlky," prohodil posměšně. "Navíc mám bez tak hůlku té střelené z Havraspáru," poznamenal. "Moji hůlku má Potter," připomněl tiše a o něco pevněji sevřel prsty kolem hůlky, která mu za ní sloužila jako náhrada. Tak úplně se s ní necítil, ale lepší než nic.
"To ale zjistí," poznamenala a znovu se natáhla k jeho obličeji, aby dostala pryč poslední šupinky křišťálu.
"Otec… nepochybně," připustil.
"Neřekne to nikomu?" zajímala se.
Draco zavřel oči a na několik momentů se zamyslel.
"Matka ho nenechá," prohlásil potom víceméně jistě. Když tak nad tím uvažoval, zjistil, že nedokáže říct, co udělá nebo co by udělal jeho otec, Lucius Malfoy, jednáním své matky si ale byl naprosto jistý. Věděl, že ona se s tím vyrovná. S jeho zradou. A že mu odpustí a nikdy otci nedovolí, aby ho jakkoli ohrozil. Ani jeho, ani Samanthu. Povzdychl si a sykl, když mu obličejem projelo další bodavé škubnutí, jak Samantha vytáhla snad poslední kousek křišťálu.
Nikdy by ho nenapadlo, že se jejich lustr může roztříštit až na takové střípky. Kdyby to tušil, dávno by ho shodil, ovšem vybral by si mnohem lepší dobu než ta prašivá malá obluda. Umínil si, že jestli Dobbyho ještě někdy potká, osobně mu spočítá každý střep, který Samantha z jeho tváře dostala.
"Lehni si!" požádala ho v tu chvíli ta a přerušila tak jeho myšlenkové pochody.
"Proč?" zadíval se na ni nejistě.
"Protože by se ti mohla zamotat hlava. A protože mně se lépe míří na něco, co je dole a teď potřebuji mířit hodně dobře," vysvětlila krátce. Zmínka o dobrém míření však zabrala bez jakýchkoli pochybností a okolků. Posunul se kus od stromu, o nějž se dosud opíral, a položil se na záda pod něj.

"Gregore," oslovil nejistě Harry Potter dosud vlastně neznámého kouzelníka. Konečně se mu začalo dělat lépe, jeho myšlenky a hlava už zase patřily jen jemu, nevnímal Voldemortův vztek, zlostnou reakci na jejich útěk, který si odskákali všichni, kdo mohli, ani chladné potěšení z nalezené hůlky a pocit všemocnosti a vzpomněl si tak na jednu důležitou věc, kterou dosud nezmínil. Vlastně si uvědomil, že nejen nezmínil, dosud na to ani nepomyslel.
Událostí kolem jejich útěku bylo tolik, že ostatním se nezabýval. Potom, co Hermionu vyléčili, pohřbili Dobbyho, promluvili si s Griphookem a Ollivanderem a jemu se po té nečekané mdlobě spojené s exkurzí do Voldemortovy hlavy udělalo zase lépe, si však konečně vzpomněl ještě na jednu věc, o které by měli ostatní vědět. Nebo alespoň Gregor. Na snad jedinou, kterou bez pochyb mohli říct.
"Potkali jsme Maxe," vyslovil nahlas.
"Maxe?" podivil se Bill, který stejně jako ostatní okamžitě zpozorněl. Gregor je všechny tři přejel podezřívavým pohledem. Nejprve jen je tři, poté se však na okamžik zadíval i na Lenku a Deana. Nejspíš aby se skutečně ujistil.
"Maxe?" zopakoval nejistě i on.
"Ano," přikývl Harry a Lenka jeho přikývnutí zopakovala.
"Drželi ho ve stejném sklepě jako nás," poznamenala.
"A Samanthu?" ptal se Gregor okamžitě poté.
"Tu jsme neviděli, ale říkal, že ji přivedli s ním," vysvětlovala. "Nejspíš ji ale drželi zavřenou někde jinde. Myslím, že je mezi čistokrevnými oblíbená," vyslovila nahlas některé ze svých domněnek.
"A kde... kde vlastně jsou teď?" ptal se Bill zmateně. "Proč nepřišli s vámi?"
"No, vlastně," zarazil se Harry a trochu s obavami se zahleděl na Rona.
"Chtěli jsme je vzít s sebou. Tedy Maxe," začal vyprávět místo Harryho Ron, "posílali jsme ho s Lenkou, s panem Ollivanderem a s Deanem, jenže řekl, že musí najít Samanthu," pokrčil rameny.
"Neodešel by bez ní," pokyvoval hlavou Gregor.
"Takže tam zůstali?" zjišťoval Bill se zamračeným výrazem.
"To nevíme," pohodil hlavou Ron a obrátil se na Harryho a Hermionu. "Už jsem je potom neviděl. Vy jo?"
"Naposledy v tom sklepě. U Červíčka," zarazil se Harry. Trochu se bál, zda neprozradil moc. Nemohli nikomu přesně říct, proč byli u Malfoyových, ani jak se tam dostali a co přesně se dělo, jenže než přišli, stihli už Lenka s Deanem některé informace ostatním předat. Řekli tedy jen to, že byli u Malfoyových a drželi je tam ve sklepě, ale i to stačilo. Neměl ani v nejmenším úmyslu říkat víc.
"Ale snad jsou v pořádku," vyslovil nahlas to, v co sám doufal.
"Snad? To není nic moc," poznamenal Bill vážně.
"Jsem si jistá, že jsou v pořádku," prohlásila však naprosto sebejistě Lenka. Všichni se po ní otočili.
"Max říkal, že má na plánu něco moc důležitého. Neexistuje nic, co by ho mohlo zastavit. Jistě se odtamtud dostal," pokyvovala vážně hlavou.
"Mohli je chytit," pronesla ovšem tiše Hermiona, "bylo jich strašně moc. Navíc, zavolali Vy-víte-koho," dodala. "Pokud neutekli ve stejnou chvíli jako my... A nenapadá mě jak," pokrčila nejistě rameny.
"Třeba jim zase pomohla ta jejich skřítka," napadlo Rona. "Pamatujete? Fred s Georgem a se Samanthou přeci říkali, když se tam vydali pro Maxe, že je pryč dostala nějaká skřítka. Možná, když nás zachránil Dobby," nedořekl, jen si povzdechl a odmlčel se. Dobby byl stále bolavé téma, i Ron to cítil a ctil.
"Je to možné," připustila však po chvíli Hermiona. "Ale žádného jiného skřítka než Dobbyho jsem tam nezahlédla," zpochybnila pro jistotu i tuto verzi.
Harry jejím pochybám rozuměl. Bylo snazší pochybovat, než si připustit naději a poté o ni přijít. V tom okamžiku ho však napadlo něco jiného. Když Voldemort supěl a trestal všechny za jejich útěk, nevybavoval si, že by jakkoli blíž prostřednictvím svých myšlenek vnímal, že by tam byli i Max a Samantha. Takže je buď zase včas zavřeli, nebo se jim skutečně podařilo zmizet. A pochyboval o tom, že by je ukrývali, když by je mohli použít takříkajíc jako živé štíty proti Voldemortovi místo sebe.
"Nemyslím, že je chytili," řekl tedy nahlas. "Naopak, řekl bych, že určitě stihli zmizet."
"Tys něco viděl?" zadíval se na Harryho Bill.
"Dá se to tak říct," souhlasil Harry vyhýbavě.
"Určitě je nechytili," zopakovala znovu i Lenka. "Max si moc přál dostat se odtamtud pryč. Říkal, že musí najít svého otce a dát to s ním do pořádku. Nenechal by se chytit a připravit o tu šanci."
"Chtěl se dostat za Siriusem?" podivil se Harry a překvapeně se ohlédl na Rona a Hermionu.
"Ano, říkal, že musí napravit jejich vztahy a že to nebude jednoduché," vysvětlovala Lenka. "Ale byl odhodlaný, řekla bych, že bude na cestě za ním," řekla a poté nastalo na okamžik ticho.
"Měli bychom Siriuse varovat," promluvil nakonec Bill. "Měl by to vědět. Jestli jde Max skutečně za ním, aby ho čekal."
"Nemyslím si," zarazil ho však Gregor, když se chtěl zvednout.
"Proč?" ptal se Bill nabroušeně a zvýšil přitom hlas. Tyhle jejich neshody a hádky už ho unavovaly a navíc si zrovna byl naprosto jistý, že by Sirius o svém synovi vědět měl a chtěl, bez ohledu na Gregorovy námitky oprávněné či neoprávněné, k jeho postoji.
Gregor podle všeho okamžitě pochopil, co se Billovi nelíbí, protože okamžitě zavrtěl hlavou.
"Ne proto, že bych mu nevěřil, že se s tím popasuje, jak má," ujistil Billa. "Nevíme, kde ti dva skutečně jsou. Jen tušíme, že by měli být v pořádku. Pokud ale nejsou, pokud se jim něco stane," povzdychl si, "jenom mu to víc ublíží."
"Falešná naděje," pronesla zamyšleně Hermiona. "Gregor má asi pravdu. Sirius na tom nebyl dobře, když jsme ho naposledy viděli, trápilo ho to. Pokud se zatím nestihli s Maxem usmířit, vy mu teď řeknete, že je na cestě za ním, a on se k němu nedostane v pořádku…" nedopověděla.
"Zabije ho to," dořekl tedy místo ní Harry. "Hermiona má pravdu," potvrdil její slova. "A nesmí vědět ani o nás," doplnil ještě. "Nikdo!" zdůraznil a vstal. Měl všech událostí až po krk. Chtěl si jen odpočinout.

"Nikde tu není ani živáčka. Široko, daleko, vůbec nic..." ozval se kousek od nich hlas. "Nedokážu ani ověřit, jestli jsme skutečně tam, kde tvrdíš," upřel Max pohled na ležícího Draca a vzápětí se zadíval na Samanthu. "Byl otravný, tak's ho zabila?" zeptal se, když si všiml, že Malfoy mladší není vzhůru.
"Jenom spí," zavrtěla však ta odmítavě hlavou. "Měl toho dost," pokrčila rameny.
"To já taky, ale o mě ses nestarala," vytkl jí.
"Není už důvod," odvětila tiše Samantha. "Nebo tě něco bolí? Zranil tě někdo?"
"Ne," zavrtěl Max hlavou a posadil se naproti ní.
"Tak vidíš," pokrčila rameny a unaveně se usmála.
"Měli bychom ho tu nechat a zmizet," zadíval se na spícího Malfoye Max znovu po několika okamžicích ticha.
"To nemyslíš vážně! Dostal nás sem! Jen díky němu jsme utekli!" bránila ho však okamžitě Samantha. "Nebýt jeho, zůstali jsme tam a nikdy bychom se pryč nedostali. Riskoval kvůli nám. Pořád riskuje. Nemůžeme prostě..." ani to nedokázala vyslovit. Zkrátka se zasekla v půlce věty. S naprosto odmítavým výrazem ve tváři.
"Já vím," povzdychl si Max. Skutečně to ani nemyslel vážně. Bylo mu jasné, že nebýt Malfoye, mohli být oba mrtví. Nicméně na druhou stranu si uvědomoval i to, že jeho přítomnost jim značně ztěžuje situaci. Nedokázal přijít na nikoho, kdo by je v této sestavě přijal všechny tři. Kam by se mohli podít.
"Jenže co teď?" zeptal se tedy nahlas. "Co chceš dělat? Kam chceš jít? Nebo on, kam chce jít? Těžko s ním můžeme k Řádu..." pohodil pochmurně hlavou. "Možná by nás i přijali, ale těžko to bude chtít," ohlédl se znovu po jejich zachránci.
"Nemyslím, že by chtěl k Řádu," potvrdila jeho slova i Samantha.
"Tak vidíš. Tak kam tedy chceš jít?" zahleděl se na ni.
"Nevím…" pokrčila rameny. "Možná mě něco napadlo," připustila potom. "Ale chtěla bych to probrat nejdřív s ním," doplnila hned.
"S ním?" zarazil se Max. "Ne se mnou?" podivil se a ona si nemohla nevšimnout jeho zraněného a naštvaného výrazu.
"Ty budeš souhlasit," vysvětlila však naprosto přesvědčeně. Byla si tím naprosto jistá. "Nemáš důvod nesouhlasit. Naopak…" zavrtěla rázně hlavou. "Ale on by měl dostat šanci se vyjádřit a ty, když se pro něco nadchneš…" odmlčela se. I to odmlčení však bylo dostatečně výmluvné.
"Takže se svěříš nejdřív jemu," prskl ten podrážděně.
"To ale neznamená," skočila mu hned do řeči a začala se obhajovat Samantha, on ji ovšem pohybem ruky, jasným gestem, zarazil.
"Rozumím," ujistil ji rozhodně, ale chladně a odtažitě. A neupřímně, jak sama věřila. "To je jedno, radši si taky ustel a spi. Teď stejně nikam nemůžeme," připomněl. Tak jako tak museli počkat na jednom místě alespoň dva dny, než se situace uklidní. "Budu držet hlídku. Vzbudím tě, až to bude potřeba a vystřídáme se," rozhodl tedy.
"A neměla bych radši?" navrhla Samantha tázavě, ale ani ji nenechal otázku dokončit.
"Ne," odmítl rozhodně, zvedl se a popošel ke stromu, o který se opřel. "Dobrou noc," popřál jí ještě a zaujatě se ohlédl jinam.
Chvíli ještě váhala, ale poté ho poslechla. V téhle náladě se s ním stejně nedalo diskutovat, toho si byla až příliš dobře vědomá. Místo dalších sporů se tedy posunula a položila se těsně vedle Draca. Kdyby se otočil a natáhl ruku, ležela by mu v objetí. Udělala to naprosto automaticky. Nic divného jí na tom nepřišlo a v tu chvíli nemyslela ani na Maxe a do očí mu, vzhledem k tomu, že se posadil směrem za ni, bez tak neviděla, takže si v nich jeho nesouhlas ani nemohla přečíst.

Zvolna svítalo, když se Draco vedle ní konečně pohnul a začal se probouzet. Max už několik hodin spal kus od nich. Vzbudil ji asi po čtyřech hodinách spánku. Nebylo to moc, ale věděla, že hlídat se musí, takže se nebránila. Navíc on usnul během několika okamžiků, což znamenalo, že už toho skutečně sám musel mít víc než dost.
Ty asi tři hodiny, než se pak konečně začala tma kolem nich zmenšovat s počínajícím svítáním, strávila němým hleděním někam do ní. Zrak i sluch napínala, aby při prvním možném okamžiku přicházející nebezpečí zpozorovala, ovšem myšlenky jí zatím utíkaly úplně jinam, daleko od nich.
Když zaslechla v domě Malfoyových známé hlasy a potom si od Draca a Maxe vyslechla celou verzi toho, co se vlastně stalo, znovu si po nějaké době vzpomněla na viteály. Podle toho řevu, který se z jejich společenského pokoje nesl, když Bella našla Nebelvírův meč, to bylo naprosto jasné. Předpokládala, že Harry s Ronem a Hermionu byli v jejím trezoru u Gringottových a byla tím neuvěřitelně vyděšená, což jednoznačně znamenalo, že tam se musí skrývat ještě něco dalšího cenného kromě meče a ji chtě nechtě, nenapadlo nic jiného, co by mohlo Lestrangeové nahnat takovou hrůzu. Přemýšlela, jestli to došlo i jim, Harrymu a jeho dvěma přátelům. Vsázela na to, že Hermioně to snad dojít mohlo, i když úplně jistá si nebyla ani tím. Ale doufat musela.
Předat vzkaz jim totiž stejně neměla jak. Možnost, že by se s Dracem vydali do Lasturové vily, kde měli žít Bill a Fleur Weasleyovi, nebyla reálná. Poslat vzkaz taky nešlo, a že by se nějak dostali do trezoru ke Gringottovým sami… nad tím neuvažovala ani na okamžik. Ani Draco už by se tam nejspíš nedostal, vzhledem k tomu, jak jeho znamení v noci žhnulo… nejspíš byl na seznamu uprchlíků stejně jako oni. Pochybovala, že by byť i někdo v postavení Luciuse Malfoye dokázal krýt byť i vlastního syna. Zvlášť s Voldemortem v domě. Otřásla se při té představě, vyhnuli se tomu skutečně na poslední chvíli.
Když se Draco znovu pohnul, jak se postupně probouzel, obrátila svou pozornost k němu. Rozmrzelé zavrčení, když se znovu pohnul a konečně otevřel oči, na sebe nenechalo dlouho čekat.
"Jsi vzhůru?" ptal se rozmrzele, jakmile ji spatřil sedět kousek od sebe.
"Držím hlídku," odvětila klidně a velice tiše, takže i on s další větou významně ztlumil hlas.
"Celou noc?" zjišťoval, zatímco se protahoval se zamračeným výrazem ve tváři.
"Ne, první polovinu noci hlídal Max, potom mě vzbudil," vysvětlovala.
"Tebe?" podivil se. "Proč ne mě? Čekal bych spíš, že mě si bude chtít vychutnat," ušklíbl se a tentokrát už zamručel nahlas, zatímco se zvedal do sedu.
"Nejsi rád, že ses mohl pořádně vyspat?" podivila se.
"Pořádně vyspat? Tady? To zrovna," pohodil hlavou nesouhlasně.
"Tak… řekla bych, že je to lepší než u vás ve sklepě," pokrčila rameny a odtrhla od něj pohled. Zahleděla se na druhou stranu, ke spícímu Maxovi a na okamžik mezi nimi nastalo ticho.
"Takže si ověřil, že jsme tam, kde jsem tvrdil?" prohodil po chvíli tázavě Draco. V jeho tónu pořád slyšela opovržení, s jakým o Maxovi mluvil a s jakým se k němu i choval.
"Vlastně ne," odpověděla upřímně. "Nenašel nikde nikoho a nic, podle čeho by se to dalo ověřit," vysvětlila.
"Takže jsem nelhal!" zdůraznil Draco. "Říkal jsem, že tu není ani noha a nikdo nás tu nenajde, nebo ne?" připomněl kysele.
Samantha jenom pokrčila rameny.
"Co chcete dělat dál?" zajímal se tedy. "Tady je sice bezpečno, ale že by se mi tu na zemi chtělo spát, až dokud se Potter konečně nevzmůže porazit Ty-víš-koho, to se mi nechce," ujistil ji.
"Něco mě napadlo," přiznala.
"Co?" zjišťoval zvědavě. "A Black s tím souhlasí?"
"Ještě neví, o co jde," poznamenala tiše.
"Neřekla's mu to?" ohlédl se po ní pozorně.
"Zatím ne," potvrdila vážně.
"Proč?" nechápal. "A mně to řekneš?"
"Ne, zatím ne," zavrtěla znovu hlavou.
"Proč?" zopakoval předchozí otázku.
"Ještě si nejsem úplně jistá… navíc tu stejně nějakou chvíli budeme muset zůstat, jestli nás nemají chytit. Takže je to jedno… aspoň si to zatím budu moct promyslet," informovala ho a poté se mlčky znovu odvrátila. Tak jako on.
Že jen chvíli poté, co Max usnul, vykouzlila Patrona a poslala ho se vzkazem tomu, od něhož jediného čekala pomoc a upřímně v ní doufala, mu zamlčela. Dokud nebylo rozhodnuto, ani přinejmenším se s tím žádnému z nich nehodlala svěřovat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Abigail Abigail | Web | 18. října 2012 v 1:24 | Reagovat

Slon a amputace budou příště, už tak jsem to málem nevložila... Takže jen kvůli tobě, Asti, a opovaž se stěžovat si na neuřezané části těla...

2 astina astina | 20. října 2012 v 17:02 | Reagovat

no dovol, to si teda stěžovat budu - vždyť tady jsi měla jedinečnou a neopakovatelnou příležitost!!! lustr a ty to takhle promeškáš??? a pořád si toho slona nedokážu představit, ten by šel leda tak do prvního dílu celého cyklu HP

3 Ella Ella | Web | 21. října 2012 v 15:57 | Reagovat

Nádhera. Miluju tuhle povídku ale asi si ji budu muset přečíst znovu, abych se znovu zařadila do děje. :D :D

4 Kaitlin Kaitlin | E-mail | Web | 21. října 2012 v 19:05 | Reagovat

Četla jsem to, ale znáš mě, komentář bude později. :)

5 Kaitlin Kaitlin | E-mail | Web | 25. října 2012 v 19:13 | Reagovat

Tak nakonec jsem stejně rychlejší než ty :-/ Koukám, že nakonec se ti víceméně podařilo věnovat se hlavně těm třem. Bylo to celkem hezký, ale zas nijak moc extra záživný. Myslím, že se mi docela líbí vztah Samanthy a Draca, nějak si nestěžuju, že se od sebe s Maxem oddalují. Stejně se mi ti dva jako pár nelíbí... Jsem jen zvědavá, komu to Sam posílala toho patrona, nikdo mě zrovna teď nenapadá (ne že bych se nad tím zrovna dvakrát zamýšlela). Jinak myslím, že by se měli vydat za Siriusem, jeho by Max potěšil, Astina by taky mohla být potěšená, protože tam by Dracovi nějaká ta újma určitě hrozila :D (i když mně se tenhle její výmysl nelíbí, to i ten slon už zní líp než nějaká amputace či co). Takže celkově takový příjemný čtení, ale žádný posun nebo tak něco. =)

6 Fidelle Fidelle | Web | 27. října 2012 v 12:34 | Reagovat

Krucinál! Ta Samantha je tajnůskářská! Já chci vědět, co bude... A taky chci Siriuse :D V příštím díle už snad bude, ne? No, to je fuk... Snad tu co nejdřív přibude nová kapitola...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama