Kapitola 55 - Velikonoce - 2. 1/2

23. září 2012 v 23:46 | Abigail |  Z čisté krve hvězd
"Co to má znamenat?"
K Harryho uším se donesl děsivě povědomý, afektovaně protahovaný hlas Luciuse Malfoye, když vstoupil do přijímacího salónu těsně po nich. Začala se ho zmocňovat panika, neviděl žádnou možnost úniku, a jak se jeho strach stupňoval, bylo stále snazší vypudit z hlavy Voldemortovy myšlenky, přestože jizva ho pořád bolela.
"Říkají, že mají Pottera," odpověděl Narcisin studený hlas. "Pojď sem, Draco," oslovila dalšího příchozího, který stanul ve dveřích za svým otcem, aniž by si ho původně všimli.


Harry se neodvažoval pohlédnout na Draca přímo, zašilhal po něm jen koutkem oka. Ve dveřích stála postava o maličko vyšší než on sám, s bledým zašpičatělým obličejem pod téměř běloplavými vlasy.
Šedohřbet znovu přinutil všechny zajatce pootočit se tak, aby byl Harry přímo pod lustrem.
"Tak co, chlapče?" zeptal se chraptivě.
Harry stál čelem k zrcadlu, které viselo nad krbem, k ohromné blyštivé tabuli ve filigránsky vyřezávaném zlaceném rámu. Poprvé ode dne, kdy odešli z domu na Grimmauldově náměstí, viděl štěrbinkami nateklých očí vlastní odraz.
Obličej měl obrovský, lesklý a celý růžový, do posledního rysu pokřivený Hermioniným kouzlem. Černé vlasy mu spadaly až na ramena a na bradě se mu rýsoval temný stín. Kdyby nevěděl, že se dívá sám na sebe, nejspíš by se divil, kdo to má na nose jeho brýle. Umínil si, že za žádnou cenu nesmí promluvit, protože hlas by ho nepochybně prozradil. Pro jistotu se ale také vyhýbal Dracovu pohledu, když se k němu bývalý spolužák blížil.
"Tak co, Draco?" vyhrkl Lucius Malfoy dychtivým hlasem. "Je to on? Je to Harry Potter?"
"Nevím - nevím to jistě," zahučel Draco. Udržoval si odstup od Šedohřbeta a zdálo se, že má z pohledu do Harryho očí stejný strach jako Harry z pohledu do těch jeho.
"Tak si ho přece pořádně prohlédni, dělej! Běž k němu blíž!"
Harry ještě nikdy Luciuse Malfoye neslyšel mluvit tak rozčileným tónem.
"Draco, pokud to budeme my, kdo Pottera předá Pánovi zla, všechno nám bude odpuš -"
"Tak moment," zavrčel výhrůžně Šedohřbet, "nezapomněl jste doufám, kdo ho chytil, že ne, pane Malfoyi?"
"Ne, ne, samozřejmě že nezapomněl!" odbyl ho netrpělivě Lucius. Přistoupil také až k zajatému, tak blízko, že i napuchlýma bolavýma očima viděl Harry každičký detail Luciusovy obvykle netečné bledé tváře. S obličejem proměněným v odulou masku měl pocit, jako by se na něj díval mřížemi klece.
"Co jste to s ním provedli?" zeptal se Lucius Šedohřbeta. "Jak se mu to stalo?"
"To jsme nebyli my."
"Připadá mi to spíš jako žihadlové kouzlo," poznamenal Lucius. Šedýma očima zkoumal Harryho čelo.
"Něco tam vidím," zašeptal, "to by mohla být ta jeho jizva, táhne se přes ten otok… Pojď sem, Draco, podívej se pořádně! Co myslíš?"
Harry teď viděl Dracův obličej z těsné blízkosti, přímo vedle Luciusova. Byli si neobyčejně podobní - až na to, že zatímco otec se zdál být téměř bez sebe vzrušeným očekáváním, Dracův výraz svědčil o neochotě a dokonce o strachu.
"Vážně nevím," zamumlal a zamířil ke krbu, odkud všemu přihlížela jeho matka.
"Musíme si tím být jisti, Luciusi," zavolala na manžela Narcisa svým chladným a jasným hlasem. "Musíme si být stoprocentně jisti, že to je Potter, než přivoláme Pána zla… Tohle prý patří jemu," pozorně si prohlížela trnkovou hůlku, "vůbec to ale neodpovídá Ollivanderovu popisu… Kdybychom se mýlili, kdybychom sem Pána zla volali zbůhdarma… navíc právě teď! Pamatuješ, co udělal Rowlemu a Dolohovovi?"
"A co ta mudlovská šmejdka?" zavrčel Šedohřbet. Harry málem upadl na podlahu, když lapkové přinutili zajatce, aby se znovu přetočili, a světlo tak místo něj ozářilo Hermionu.
"Počkat!" sykla hlasitě Narcisa. "Ano… ano, to je ta, co byla s Potterem u madame Malkinové! Viděla jsem její fotografii ve Věštci! Podívej se, Draco, není to ta Grangerová?"
"No… možná… možná jo."
"A v tom případě je tohle ten Weasleyovic kluk!" vykřikl Lucius a obešel spoutané zajatce tak, že stál tváří v tvář Ronovi. "Jsou to oni, Potterovi kamarádíčci… Podívej se na něj, Draco, není to syn Artura Weasleyho? Jak že se to jen jmenuje…?"
"Jo," přitakal opět Draco, který stál k zajatcům otočený zády. "Nejspíš to bude on."
Dveře přijímacího salonu za Harryho zády se otevřely. Zazněl ženský hlas a Harryho strach se vyšplhal do ještě větších výšin.
"O co tu jde? Co se tu děje, Cissy?" Bellatrix Lestrangeová pomalu obcházela skupinku zajatců. Zastavila se po Harryho pravici a zdánlivě ospale přimhouřenýma očima se dívala na Hermionu.
"No ne," promluvila tiše, "tohle je přece ta mudlovská šmejdka. To je Grangerová!"
"Ano, ano, je to Grangerová!" přidal se k ní Lucius. "A myslíme, že ten vedle ní je Potter! Potter a jeho parta, konečně polapení!"
"Potter?" vřískla Bellatrix a o krok ustoupila, aby si mohla Harryho lépe prohlédnout. "Víte to jistě? V tom případě ale musíme okamžitě informovat Pána zla!" Vykasala si levý rukáv, Harry spatřil na jejím předloktí vypálené Znamení zla a věděl, že se ho chce dotknout, přivolat svého milovaného pána -
"Zrovna jsem se ho chystal zavolat!" zarazil ji Lucius a prudce popadl Bellatrixino zápěstí, aby jí znemožnil dotknout se znamení. "Zavolám ho já, Bello, Pottera přivedli do mého domu, a je tudíž mým právem -"
"Tvým právem!" vyprskla posměšně Bellatrix a snažila se vykroutit ruku z jeho sevření. "O veškerá práva jsi přišel, když jsi ztratil svoji hůlku, Luciusi! Jak se opovažuješ? Dej ty ruce pryč!"
"Ne! Tohle s tebou nemá nic společného, tys toho kluka nezajala -"
"Při vší úctě, pane Malfoyi," skočil mu do řeči Šedohřbet, "Pottera jsme chytili my a nám taky bude patřit to zlato, co -"
"Zlato!" zachechtala se Bellatrix, dál se snažila osvobodit ze švagrova stisku a volnou rukou šátrala v kapse po hůlce. "Vezmi si svoje zlato, ty špinavý mrchožroute, k čemu by mi bylo zlato? Chci být jen poctěna jeho - jeho -"
Přestala se Luciusovi vzpírat a vyvalenýma tmavýma očima upřeně zírala na něco, co Harry neviděl. Lucius se zaradoval, že mu konečně přestala klást odpor, pustil ji a jediným trhnutím si vyhrnul rukáv -

"Ne!" zaječela Bellatrix. "Nedělej to, jestli se tu teď Pán zla objeví, všichni zemřeme!"
Luciusův ukazováček se zastavil těsně nad odhaleným Znamením a i Draco sebou prudce trhnul a částečně se k nim znovu otočil čelem, i když to znamenalo, že by ho mohl jeho výraz při pohledu na Pottera prozradit.
"Co je to?" vyštěkla.
"Meč," zabručel jeden z lapků.
"Dej ho sem!"
"Není váš, slečinko, počítám, že když jsem ho našel já, patří mně."
Následovalo mocné prásknutí a záblesk rudého světla. Omračovací kouzlo. Ostatní lapkové zlostně zahučeli a jeden z nich vytáhl hůlku.
"Na co si to tu hrajete, ženská?"
"Mdloby na tebe!" zaječela. "Mdloby na tebe!"
Přestože lapkové byli čtyři proti jedné, neměli v souboji s ní sebemenší šanci, tetička byla čarodějka obdařená obrovskými schopnostmi, i když bez špetky svědomí. Nestačili se pohnout a padli k zemi - všichni, s výjimkou Šedohřbeta, kterého přinutila, aby poklekl s rozpřaženýma rukama.
"Kde jste přišli k tomu meči?" sípěla na něj a z ochablé ruky mu vytáhla hůlku.
"Jak se opovažujete?" zavrčel vlkodlak. Ústa byla jedinou částí těla, kterou mohl hýbat, jinak byl nucen strnule jí hledět do očí. Vycenil špičaté zuby. "Okamžitě mě pusťte, ženská!"
"Kde jste našli ten meč?" opakovala a mávala mu zbraní před očima. Ani on sám nechápal, proč je z byť jistě drahého a vzácného meče tak vedle. "Vždyť Snape ho poslal do mého trezoru u Gringottových!" zavřeštěla a jemu konečně došlo, co ji tak rozhodilo. Překvapilo to i jeho. Že by se Potter a ti dva dokázali dostat až do jednoho z nejstřeženějších trezorů u Gringottových, aniž by se o tom kdokoli dozvěděl?
"Měli ho ve stanu," vrčel Šedohřbet. "Pusťte mě, povídám!"
Mávla hůlkou a vlkodlak vyskočil, zjevně se ale bál přistoupit k ní příliš blízko. Couvl za jedno z křesel a zaryl špinavé zakřivené nehty do opěradla.
"Vyhoď odtud tu lůzu, Draco!" nařídila Bellatrix a ukázala na omráčené muže. "A pokud nemáš dost kuráže, abys je dorazil, nech je ležet na dvoře, já se pak o ně postarám."
"Neopovažuj se mluvit s Dracem, jako by to byl tvůj -" vyjela vztekle Narcisa, Bellatrix ji ale umlčela.
"Buď zticha!" zaječela. "Situace je mnohem vážnější, než si umíš představit, Cissy! Tohle zavání malérem!"
Stála trochu udýchaná, s očima sklopenýma k meči, a prohlížela si jeho jílec. Pak se otočila na mlčící zajatce. Draco sebou trhnul a mávnul hůlkou. Došel k závěru, že snad bude lepší poslechnout její příkaz a zmizet odtud, než stát a čekat, co šílenějšího ji napadne.
Když je vyhazoval ze dveří, konečně se znovu vrátil myšlenkami nahoru do druhého patra. Sotva se odvažoval pomyslet na to, co zatím udělala. Ani vlastně netušil, proč to udělal on sám, proč jí ty hůlky podal. Pokud se Potter dostane do rukou Pána, už stejně nebylo co jiného si počít, nebylo kam se dát. Unaveně se opřel o dveře, které za nimi zavřel. Dorazit je rozhodně v úmyslu neměl, ať se Bella postaví třeba na hlavu.
"Moment!" slyšel ji vyštěknout. "Odveďte je všechny, kromě… kromě té mudlovské šmejdky."
Jakmile to zaslechl, jeho žaludek se sevřel a měl co dělat, aby se nepozvracel. Ještě před pár hodinami si znovu říkal, jak je rád, že se vyhnul tomu okamžiku, kdy chytili Samanthu a Blacka.
"Ne!" zaječel vevnitř Weasley. "Můžete si tu nechat mě, nechte si radši mě!"
Nejspíš ji odřízla od ostatních, protože po chvíli do temné chodby prošli Šedohřbet se zbývajícími zajatci.
"Počítám, že až s tou holkou skončí, dovolí mi, abych si s ní chvilku pohrál," liboval si vlkodlak, když je hnal před sebou chodbou. On sám se zatím přitiskl do nejtemnějšího výklenku dveří. Neměl přinejmenším zájem je zahlédnout, ani nechat se zahlédnout. "Musím uznat, že je opravdu k nakousnutí, co ty na to, zrzoune?" zaslechl znovu Šedohřbeta a poté už vešli do pokoje, z nějž před chvílí, která se náhle zdála vzdálená celou věčnost, odnesl tři hůlky.
Ještě ani nedoznělo prásknutí přibouchnutých spodních sklepních dveří, když se ze salonu ozvalo děsivé bolestné zakvílení.

"Hermiono!" zaječel jeden z nově příchozích. "Hermiono!"
"Buď zticha!" okřikl ho druhý a Max rozpoznal hlas Harryho, Harryho Pottera. "Sklapni, Rone, musíme něco vymyslet -" snažil se svého kamaráda utišit a v té chvíli jim tak odhalil identitu dalšího z nich.
"Hermiono! Hermiono!"
"Potřebujeme nějaký plán, tak přestaň hulákat - musíme se zbavit těch provazů -"
"Harry?" oslovila ho šeptem Lenka, které to konečně taky došlo. "Rone? Jste to vy?"
Ron přestal křičet.
"Harry? Rone?"
"Lenko?!"
"Ano, to jsem já! Ach bože, doufala jsem, že vás nikdy nechytí!"
"Lenko," zašeptal Harry, "nemohla bys nám pomoct zbavit se těch provazů?"
"Ale ano, to snad ano… máme tu starý hřebík, který používáme, když chceme něco přepižlat… počkejte chviličku…"
Dívka nad nimi, podle všeho Hermiona, znovu zaječela a slyšeli také, jak na ni podle všeho Bellatrix něco křičí, slovům ale nerozuměli, protože Ron už zase řval:
"Hermiono! Hermiono!"
"Maxi," obrátila se Lenka zpět. "Máš někde ten hřebík? Myslím, že ležel vedle džbánu s vodou…"
"Maxi?" zarazil se Harry, ovšem Lenka zatím poslepu došla k němu a on jí hřebík do ruky podal. Za pár vteřin byla zpátky u nich.
"Teď se prosím nehýbejte," požádala je. Seshora stále slyšeli Bellatrix.
"Zeptám se tě ještě jednou. Kde jste sebrali ten meč? Tak kde?"
"Našli jsme ho - našli jsme ho - Prosím!" zakvílela znovu Hermiona.
"Prosím, Rone, nehýbej se!" zašeptala Lenka, když sebou oslovený podle všeho opět škubnul. "Nevidím na to, co dělám…" poznamenala vcelku zbytečně, protože vidět nemohl vůbec nikdo z nich vůbec nic, vzhledem k tomu, že ani oni, kteří tu byli už ví bůh jak dlouho, neviděli nic, takže jim to muselo být jasné.
"Moje kapsa!" vzpomněl si ale díky její poznámce Ron. "Sáhni mi do kapsy. Mám v ní zatemňovač a ten je plný světla!"
Po několika dalších vteřinách se ozvalo cvaknutí a ke stropu vypluly koule světla. Zůstaly prostě viset jako miniaturní slunce a zaplavily svou září sklepení. Konečně se vzájemně spatřili.
Harry uviděl Lenku, její velké vykulené oči v bílém obličeji, Maxe stojícího o kus dál s obličejem polepeným zaschlou krví a nehybnou postavu výrobce hůlek pana Ollivandera, který ležel v koutě na podlaze stočený do klubíčka. Když zkroutil krk, zahlédl koutkem oka i svoje spoluvězně - Deana a skoro bezvládného skřeta Griphooka, jenž se držel na nohou jen díky provazům, jimiž byl připoután ke svým lidským spolutrpitelům.
"Děkuji, Rone, takhle je to mnohem lepší," poděkovala Lenka a znovu se pustila do jejich pout. "Ahoj, Deane!" pozdravila dalšího a Maxovi spadl kámen ze srdce, i když ne příliš šťastně. Ulevilo se mu, že Dean ten útok na ně přežil, ale chytili ho tak jako tak nakonec taky, což mu už úplně dobře nedělalo.
Shora se opět ozvala Bellatrix.
"Lžeš, ty špinavá mudlovská šmejdko, a já to vím! Byli jste v mém trezoru u Gringottových! Pověz mi pravdu, slyšíš, pravdu!"
Další úděsné zakvílení -
"Hermiono!"
"Co ještě jste odtamtud odnesli? Čeho ještě jste se zmocnili? Pověz mi pravdu, nebo - přísahám, že tímhle nožem tě probodnu!"
"A je to!" prohlásila vítězně Lenka.
Harry se pouze otočil a masíroval si zápěstí. Ron už běhal kobkou kolem dokola, zkoumal nízký strop a hledal, jestli v něm nejsou padací dvířka. Dean se zhmožděným a zkrvaveným obličejem Lence tiše poděkoval a popošel k Maxovi, zatímco Griphook se zhroutil na podlahu. Vypadal vyčerpaně a dezorientovaně a snědé tváře měl plné šrámů a podlitin. Dean rozevřel náruč a s Maxem se pevně objali.
Ron se právě pokoušel přemístit bez hůlky.
"Ven se nedostaneš, Rone," poznamenala Lenka, když viděla jeho marné úsilí. "Sklep je proti všem možnostem útěku zabezpečený. Taky jsem to nejdřív zkoušela. Pan Ollivander už je tu hrozně dlouho a vyzkoušel úplně všechno."
Hermiona už zase vřeštěla, Harry také začal pobíhat po sklepě, osahával zdi.
"Co ještě jste odtamtud vzali, co ještě? Odpověz! Crucio!"
Hermionino kvílení se odráželo od stěn v přízemí jako ozvěna, Ron tiše vzlykal a bušil pěstmi do zdí a Harry si v naprostém zoufalství strhl z krku jakýsi váček a hmátl dovnitř. Vytáhl nějakou Zlatonku a zatřásl jí, nestalo se nic, zamával zlomenými polovinami kouzelnické hůlky, opět nic, a poté z váčku spadl na podlahu jakýsi střípek, zatřpytil se a Harry se k němu prudce sehnul.
"Pomozte nám!" zaječel do něj jako smyslů zbavený. "Jsme u Malfoyových ve sklepě, pomozte nám!" sebral střípek a nakláněl ho tam a zase zpátky. Max i Lenka si ho při tom prohlíželi dost s pochybnostmi o jeho zdravém rozumu. Nepochyboval, že Lenka prostě jen dumá nad tím, jaké zvířátko mu straší v hlavě, než aby uznala, že není normální, on sám se ovšem spokojil s tím, že se Siriusův kmotřenec zřejmě zbláznil a uvažoval nad tím jak moc.
Nahoře Hermiona bědovala ještě úpěnlivěji než předtím a Ron nepříčetně řval:
"Hermiono! Hermiono!"
Přemýšlel, jestli to stejně šíleně vypadalo, když Lestrangeová mučila jeho.
"Jak jste se dostali do mého trezoru?" slyšel ji vřískat. "Pomohl vám tam proniknout ten špinavý malý skřet, co je dole ve sklepě?"
"Toho jsme potkali teprve dnes večer," vzlykala Hermiona. "Ve vašem trezoru jsme vůbec nebyli… tohle není ten pravý meč. Je to jen jeho kopie, jen kopie!"
"Kopie?" vřískla Bellatrix. "To ti tak budu věřit!"
"To si ale můžeme snadno ověřit," ozval se Malfoyův hlas. "Přiveď toho skřeta, Draco, on už nám poví, jestli je ten meč pravý, nebo ne!"
Harry, jako by se znovu vzpamatoval, se rozběhl přes sklep ke Griphookovi, který ležel schoulený na podlaze.
"Griphooku," zašeptal mu do špičatého ucha, "musíte jim říct, že je ten meč falešný, nesmějí se dozvědět, že je to originál, prosím, Griphooku…" šeptal.
Max slyšel, jak někdo sbíhá po schodech do sklepení a za okamžik už za dveřmi zazněl roztřesený hlas mladšího Malfoye.
"Všichni vztyk a do řady k protější zdi! O nic se nepokoušejte, nebo vás zabiju!"
Max si všiml, jak moc se mu třese hlas, ale neupozorňoval na to. Udělali, co jim přikázal, a když se v zámku otáčel klíč, cvakl Ron zatemňovačem, světla mu rázem zalétla do kapsy a v kobce zavládla znovu ta otravná a nepříjemná tma. Ani si neuvědomil, že byl až tak rád, když zmizela. Dveře se rozlétly dokořán a Malfoy vrazil dovnitř. Hůlku svíral v natažené ruce před sebou, byl bledý, ale tvářil se odhodlaně. Jen na vteřinku se spolu setkali očima. Připadalo mu, jako by ho Draco z nějakého důvodu cíleně vyhledal. Poté však popadl malého skřeta za paži, vycouval zpět na schody a Griphooka odtáhl s sebou. Dveře se zabouchly a v tomtéž okamžiku se kobkou rozlehlo hlasité "Prásk!"
Ron opět cvakl zatemňovačem, z kapsy mu vylétly tři světelné koule - a ozářily domácího skřítka Dobbyho, který se právě přemístil přímo mezi ně.
"Dob -!"
Harry udeřil Rona do paže, aby ho umlčel, a Ron si zděšeně uvědomil, jaké se dopustil chyby. Skrze strop k nim dolehl zvuk kroků - Draco předváděl Griphooka před Bellatrix.
Dobby valil obrovité oči tvaru tenisových míčků a třásl se od nohou až ke špičkám uší.
"Harry Potter," pípl sotva slyšitelným třaslavým hláskem, "Dobby přišel Harryho Pottera zachránit."
"Jak jsi ale -"
Další Harryho slova zanikla v příšerném zaječení. Hermionu už zase mučili. To zastavilo jeho zbytečné dotazy. "Můžeš se přemisťováním dostat pryč z tohohle sklepa?" zeptal se Dobbyho, který přikývl, až mu uši hlasitě zapleskaly.
"A můžeš s sebou odnést i pár lidí?"
Dobby znovu přikývl. Ostatní jejich hovor jen mlčky sledovali, jako Max.
"Výborně, Dobby. Popadni Lenku, Deana, Maxe a pana Ollivandera a odnes je, odnes je-"
"K Billovi a Fleur!" vyhrkl Ron. "Do Lasturové vily na okraji Plechové Lhoty!"
Skřítek přikývl potřetí. Ani jeden z nich si nevšiml, že Lenka, Dean a Max se na sebe s nesouhlasem obrátili.
"A pak se sem vrať," dodal Harry. "Dokážeš to, Dobby?"
"Samozřejmě, Harry Pottere," šeptl maličký skřítek. Spěšně přistoupil k panu Ollivanderovi, který se sotva držel při vědomí. Chytil výrobce hůlek jednou rukou a druhou natáhl po ostatních, ti se však ani nehnuli.
"Chceme ti pomoct, Harry!" zašeptala Lenka.
"Nemůžeme vás tady takhle nechat," přidal se Dean.
"Běžte, už zmizte! Sejdeme se u Billa a Fleur," odmítl Harry a na okamžik se zarazil. Lehce se zapotácel, ale hned zase pokračoval. "Běžte už!" pobídl Lenku a Deana. "Běžte! Přijdeme za vámi, tak už zmizte!"
Oba se chytili skřítkových natažených prstů a ohlédli se po Maxovi.
"Ne!" odmítl ten, zavrtěl hlavou a couvl.
"Maxi!" zaúpěl Harry. "Setkáme se všichni u Billa!" zopakoval, Max ale ucouvl znovu. "Nemůžeš nám pomoct!" prsknul.
"Ne!" zdůraznil Max znovu. "Mně je jedno, co chcete dělat! Nechci vám pomoct! Nenechám tady Sam!" zavrtěl hlavou.
"Ona je tady?" vydechl překvapeně Harry. "Kde?"
"To nevím," pokrčil rameny. "Ale nehnu se bez ní," ujistil ho pevně a Potter konečně přikývl. S dalším hlasitým "Prásk!" Dobby i s Lenkou, Deanem a Ollivanderem zmizeli.
"Co to bylo?" rozkřikl se jim nad hlavou Lucius Malfoy. "Slyšeli jste to? Tu ránu dole ve sklepě?"
Harry s Ronem a Maxem se po sobě podívali.
"Draco - anebo ne, zavolej Červíčka! Ať tam jde on a podívá se, co se děje!"
Nahoře nad nimi zapochodovaly něčí kroky a pak zavládlo ticho. Bylo jasné, že všichni v přijímacím salonu teď poslouchají, jestli se ze sklepa neozvou nějaké další zvuky.
"Budeme po něm muset skočit a pokusit se ho odzbrojit," šeptl Harry Ronovi. Neměli na vybranou; věděli, že jakmile někdo vejde a zjistí, že tři vězňové zmizeli, budou ztraceni. "Nech ta světla svítit," dodal ještě Harry a pak už slyšeli, jak někdo schází po schodech dolů. Přimáčkli se po obou stranách dveří ke zdi, Max hned vedle Rona.
"Ustupte," ozval se Červíčkův hlas. "Pryč od těch dveří! Přicházím."
Dveře se rozlétly dokořán. Zlomek vteřiny Pettigrew nechápavě hleděl do zdánlivě prázdné kobky zalité světlem tří miniaturních sluncí, jež visela pod stropem. Vzápětí se na něj Harry s Ronem vrhli. Ron ho popadl za ruku, v níž držel hůlku, a zkroutil mu paži vzhůru, Max hůlku vytrhnul, Harry mu zacpal ústa a nedovolil mu vykřiknout. Mlčky spolu zápasili, pak se prsty stříbrné ruky Harrymu sevřely kolem krku.
"Co se tam děje, Červíčku?" volal shora Lucius Malfoy.
"Nic!" křikl Ron a podařilo se mu vcelku slušně napodobit Petrův chraptivý hlas. "Všechno v pořádku!"
Potter vypadal, že pomalu už vůbec nemůže dýchat.
"Chceš mě snad zabít?" zachrčel a snažil se kovové prsty odtrhnout, kolem Pettigrewovy ruky se přitom sevřely i Maxovy prsty. "Po tom, co jsem já tobě zachránil život? Jsi mým dlužníkem, Červíčku!"
Náhle stříbrné prsty povolily. Harry, ani Max to vůbec nečekali, Potter se užasle vykroutil z jeho sevření a ruku přimáčkl Červíčkovi na ústa. Malé uslzené oči mužíka s krysím obličejem se zvětšily strachem a překvapením. Zdálo se, že počínání vlastní ruky ho zaskočilo stejně jako protivníky. O to zuřivěji teď bojoval dál, jako by chtěl tu chvilkovou slabost odčinit.
"A tohle si vezmeme," šeptl Ron a z druhé ruky vytrhl Červíčkovi hůlku.
Pettigrew si uvědomil, že bez hůlky je proti nim bezmocný, a zorničky se mu rozšířily hrůzou. Sklouzl očima z Harryho obličeje na jinou věc: prsty stříbrné ruky se nezadržitelně kradly k jeho vlastnímu hrdlu.
"Ne!"
Harry se nerozmýšlel a pokusil se tu ruku odtáhnout, už ale nebyla k zastavení. Pověsili se na něj oba, on i Max. Stříbrný nástroj, který Voldemort svému služebníku věnoval, se však obrátil proti svému odzbrojenému a bezmocnému majiteli. Pettigrew sklízel ovoce svého zaváhání, svého chvilkového soucitu. Ruka se ho chystala přímo před jejich očima uškrtit.
"Ne!" odstrčil Max Harryho a vší silou se pokoušel ruku zadržet. Ron už také, stejně jako Harry Červíčka pustil, jen Max se snažil odtrhnout kovové prsty, které Červíčkovo hrdlo svíraly drtivým stiskem, klidně si ale mohl ušetřit námahu. Pettigrew začínal modrat.
"Relashio!" přikázal Ron a namířil na stříbrnou ruku hůlkou, nic se ale nestalo. Pettigrew padl na kolena a v tomtéž okamžiku k nim shora dolehlo Hermionino drásavé kvílení.
Pettigrewovy oči se v nachově zrudlé tváři protočily v sloup, nešťastník sebou naposledy zaškubal a znehybněl.
"Ne!" zatřásl s ním zoufale Max, chytaje se jako tonoucí posledního stébla trávy. Nehodlal opustit posledního, kdo patřil k životu jeho matky, jejího posledního přítele.
Harry s Ronem si ovšem už jen vyměnili pohled, nechali Červíčkovo mrtvé tělo ležet, rozběhli se po schodech nahoru a zamířili spoře osvětlenou chodbou k přijímacímu salonu. Maxe nechali za sebou.
Ten si jich nevšímal, dál vytrvale třásl s Petrem Pettigrewem a pokoušel se uvolnit prsty sevřené stříbrné ruky z jeho krku. Ani hluk a rány shora původně nevnímal.
Netušil, že Ron se vrhnul po Bellatrix, ani to, že Harry dokázal odzbrojit Bellu a omráčit Luciuse, než ta využila své jediné výhody a málem podřízla Hermionu. Nevěděl, že ještě předtím někdo z nich stihl přivolat Voldemorta, a byla jen otázka času, kdy se ten v domě objeví.
Až ohlušující rachot rozbíjejícího se křišťálu a pukajících řetězů ho probral.
Vyskočil na nohy a rozeběhl se vzhůru. Najít Samanthu.

Zatím v přijímacím salónu vyprostil Ron Hermionu z trosek lustru, Harry vykroutil Dracovi z ruky tři hůlky, mezi nimi i tu jeho a Narcisa Malfoyová spolu se sestrou se pokusily zastavit Dobbyho při jeho záchranné akci.
V okamžiku, kdy Dobby spolu s Ronem, Hermionou, Griphookem i Harrym zmizel ze salónu s dalším hlasitým "Prásk!", obrátil se Draco, kterého hned po pádu lustru matka odtáhla ke dveřím, na patě a vyletěl z místnosti ven. Dosavadní pochyby byly pryč. Pán zla byl na cestě. Harry Potter byl pryč. Ať z toho měl nebo neměl radost, znamenalo to obrovský problém a jediná šance, kdy zmizet, byla teď. Ale nehodlal jít sám.

"Maxi!" vletěla Samantha pobledlému a špinavému mladíkovi do náručí ve chvíli, kdy se objevil v prvním patře domu proti ní. Jen chvíli poté se ozval zespodu domu šílený řev a oni sebou oba prudce škubli.
"Musíme pryč, máme jedinou šanci!" vychrlil ze sebe Max.
"Ale jak?" otočila se na něj Samantha. "Zkoušela jsem to", zvedla ruku, v níž svírala svou, jeho a ještě jednu hůlku. "Nedokážu se přemístit, vyskočit z okna ani nic," sdělila mu zoufale.
"Já ano!" ozval se za nimi hlas a ona bezděky vyjekla, když spatřila Dracovu zakrvácenou tvář. "Chyť se!" podal jí ruku a zatím si z té její vzal třetí hůlku. Láskorádové, došlo mu hned.
Samantha zaváhala. Obrátila se nejistě na Maxe, který od nich mírně ustoupil.
"Nemůžu-" chtěla namítat, ale Draco ji rychle přerušil.
"Dělej! Nemáme čas! On je na cestě! Na cestě sem!" zavřeštěl a jeho hlas konečně přerušilo další "Prásk!", poté asi vteřinu trvající ohlušující ticho a po něm neskutečný řev. Znovu k ní natáhl ruku, popadl ji za rukáv a ona jen tak tak, stačila chytit za ruku i Maxe, než se s nimi Draco přemístil kamsi pryč.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Abigail Abigail | Web | 23. září 2012 v 23:51 | Reagovat

O chybách a překlepech víme, respektive jsou v procesu post-kontroly, ale řešit je budu až zítra...

2 Kaitlin Kaitlin | E-mail | Web | 24. září 2012 v 13:13 | Reagovat

To nejdůležitější na začátek - mně se tahle kapitola fakt líbila. Bylo zajímavý vidět tuhle událost očima jiných. :)
Hrozně se mi líbil ten začátek - Lenka a Max, líbí se mi jejich vztah, jak se k sobě chovají, jak k sobě mluví... Ona je tu prostě dokonalá (a Maxe mám ráda už dlouho). Takže za tohle máš velký plus. Siriusovy úvahy nejsou nic nového pod sluncem, nic překvapivého a tak, jen je hezký, že konečně mají s Maxem stejný cíl - napravit to mezi sebou.
Co se týká další části, tak ta mě zas tak moc neuchvátila, nějak jsem přestala mít Samanthu v oblibě. Plus máš u mě za Draca, hezky jsi vykreslila jeho uvažování a tak. Je hezké, že se konečně rozhoupal a dospěl k nějakému rozhodnutí. Ale abych pravdu řekla, tak si nějak moc nedovedu představit, co tahle trojice bude dělat dál (teda představit si to dovedu, ale to zahrnuje fakt, že se všichni to přežijou :D Draco s Maxem fakt není nejlepší kombinace). Tak jako tak jsem ale zvědavá, co sis vymyslela, spíš jsem čekala, že se jim povede utéct spolu s Harrym a spol., zapojení Draca bylo velmi příjemné překvapení.
Jinak ke zbytku už asi nemám co říct, Zlaté trio bylo prostě takové, jaké mělo být. Jen Harry mi vyvolal na tváři úsměv - nejdřív tím jeho překvapeným "Maxi?" a pak tím, že pochopil jeho starost o Samanthu. Jo a ještě mě lehce zaujala scéna s Červíčkem, ale protože toho tvora nemám moc v oblibě, nemohlo mš to moc dojmout... Toť asi vše, víc už mě fakt nenapadá.
Btw: Všímáš si, jak jsem rychlá? :-P Narozdíl od někoho, komu to naposled trvalo skoro týden. ;)

3 astina astina | 25. září 2012 v 15:49 | Reagovat

Tak jsem našla dneska odpoledne čas a hádej co? No jistě že jsem to přečetla :-) Jo a jsem líná se přihlašovat, ono taky kdo ví, jestli já si vůbec ještě pamatuju nějaké přihlašovací jméno a vůbec heslo :-D
A teda, to čekání za to stálo, jen by bylo lepší, kdyby příště nebylo tak dlouhýýý :-P Zvlášť, když jsi to ukončila tak, jak jsi to ukončila, to od tebe bylo necitlivé. Sama dobře víš, jak naše čtenářské dušičky trpí, když neví, co bude dál, a ví, že se toho nemusí dlouho dočkat... Přemýšlím, co bych ti za to mohla nabídnout, ale nic mě tak nějak nenapadá, na výstavu se mnou nejedeš, takže oběd to nebude, možná – mám to! Nabídnu ti za to velké nic :-D
Ale jinak se mi to teda líbí, jen jsem prostě zase naštvaná... Kam to zase krucinál zmizeli? A PROČ je tam s nima ten peroxid?? Nevím, jestli jsem ti to říkala, ale nemám ho ráda. Ne tohohle... Nepovedl se ti... Nebo vlastně naopak jo, povedl se ti a proto ho tak nesnáším...
Jo a ještě jedna věc – nepobírám tetičku Muriel, a taky tu stříbrnou ruku, co to jako bylo??
Mimochodem, neříkala jsem taky už dávno, že nemám ráda Sam? O:-)

4 Abigail Abigail | Web | 25. září 2012 v 22:44 | Reagovat

Až si v příštím životě budu hledat kamarády, připomeňte mi, že mám hledat méně náročné (čti otravné)...
Ale jsem ráda, že se vám kapitola líbila...
Kaitlin: Jsem ráda, že se ti líbil začátek - upřímně mě to dost překvapilo. Docela by mě potěšilo, kdybys mi mohla pojmenovat, co přesně se ti na té Lence tak líbí, ale trvat na tom asi nebudu. Co se týče Siriuse a Maxe, jsem sama zvědavá, jak to vlastně mezi nimi dopadne. Původní plány už vzaly kdysi dávno za své, momentálně mě něco napadá, ale vím jistě, že tenhle obrat by se nlíbil, tak uvidíme... třeba si najdou vlastní cestu. Ohledně tria a ostatních věcí asi není moc co dodat. Je mi trochu líto chudáka Červíčka, já pro něj nějak našla pochopení, škoda, že zatím jsem jediná... No ale jsem ráda, opravdu moc ráda, že se alespoň někomu líbí Draco, píše se přibližně stejně dobře jako kdysi jiná nejmenovaná postava... Ovšem ohledně toho, co s nimi teď bude dál vzhledem k tomu, kde a jak a s kým skončili, na to jsem sama zvědavá...
Asti: Přihlašovací jméno a heslo je mi celkem šumák... Btw. víš o tom, že ty jsi ta víc otravnější? Tobě se snad nelíbí nic... :-D Ohledně toho kam zmizeli a tak... to ví bůh... bůh a Malfoy mladší, stejnějako to, co bude dál... Tu otázku, co tam s nimi mladší Malfoy dělá, mi připomeň, až to dopíšu. Protože zapojení Malfoye mladšího má svou historii, kterou ovšem svěřím až po dopsání příběhu. Ale jsem ráda, že se ti aspoň zdá povedený a proto ho nemáš ráda. Btw. Budu od tebe chtít slyšet, co se ti nezdá na Murriel a hnátě...
A ještě na závěr: Vážně by mě zajímalo, co vám chudák Samantha provedla, vždyť se ji snažím psát jako celkem pozitivní postavu... (No, aspoň mě nikdo nemůže obvinit z toho, že by to byla typická hrdinka romantického patosu, ty lidé většinou rádi mají...)
Jinak slibuji, že se pokusím být zase chvíli rychlejší. Upřímně řečeno zbývají nám dle mých skromných odhadů asi tři kapitoly? To bych do Vánoc stihnout mohla, když mě budete dost otravovat... :-)

5 Ella Ella | Web | 27. září 2012 v 20:23 | Reagovat

Páááni! Úžasný doufám, že brzo zase přibude další kapitolka! :-D :-D

6 Kaitlin Kaitlin | E-mail | Web | 29. září 2012 v 10:17 | Reagovat

Jen tři kapitoly? No to jsem na to teda zvědavá, přijde mi to děsně málo.... Každopádně mě těší, že jsem ta míň otravná :D Tohle prvenství ráda nechám Astince. A co se týká Samanthy... Nevím, prostě mi nějak přestala být sympatická, nelíbí se mi její rozhodnutí a některé její myšlenky... Neřekla bych, že má ještě šanci získat moji náklonnost, tu už má celkem dost postav. A Lenka - tak nějak se mi líbilo, jak jsi vystihla její charakter, jak se chovala a tak.. :)

7 Fidelle Fidelle | E-mail | Web | 7. října 2012 v 19:15 | Reagovat

Hej! Něco mi uteklo! o.O No to teda :D Jde se číst :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama