Kapitola 53 - Zpátky na začátku

21. března 2012 v 22:30 | Abigail |  Z čisté krve hvězd
Přistání na kolenou v trávě bylo stejně příjemné jako pár chvil před tím zmizením. Než si však mohl kterýkoli z nich mokrý trávník dostatečně vychutnat, vytáhli každého čtyři ruce na nohy a třetí muž do každého z nich strčil. Poslední ze skupinky zatím došel k vysoké zdi a bráně v ní. Krátce zazvonil a poté pronesl do ticha:
"Vedeme vám ta vaše toulavá děcka," zaskřehotal s odporně výsměšným výrazem a brána se otevřela.


Maxe i Samanthu jejich tři a tři věznitelé vestrkali dovnitř a vlekli přes zahradu k ohromné vile, sídlu rodu Malfoyových. Ani jednomu z nich se tam nijak nechtělo a Max několikrát dokonce zaškobrtnul a málem upadl. Díky tomu, že ho ti dva drželi, nikdy nedopadl až na zem, zato byl naprosto dokonale přesvědčený o tom, že ruce má v ramenou rozhodně vykloubené.
Dveře vily, do níž před rokem a půl vstupovali prvně, ještě jako očekávaní hosté, se otevřely až nepříjemně brzy. Stejně jako tenkrát ani nyní nevcházeli s Merlin ví jakým nadšením, ale neměli na vybranou. Vlastně to bylo až komicky podobné. I tentokrát byli očekáváni, jen tehdy měli alespoň malou naději, že bude všechno v pořádku.
Do přijímací haly je víceméně vstrkali, ovšem nestihli se ani pořádně rozhlédnout, když si všimli postavy stojící vedle schodiště, a oba sklopili hlavy. Rabastan Lestrange překvapeně nakrčil oči, když opravdu spatřil dvojici mladých hledaných příbuzných. Oba sklopili hlavy v okamžiku, kdy si ho všimli, takže pokud se chtěl ujistit, že jsou to skutečně oni, musel dojít až těsně k nim. Vybral si ji. Pevně ji uchopil za bradu a zvedl její hlavu k sobě tak, aby jí bez problémů viděl do obličeje a do očí. Pobaveně a současně velmi udiveně si odfrkl. Byla to skutečně ona. Jeho skoro-neteř, Samantha Lestrangeová.
"Skutečně," pronesl překvapeně nahlas a obrátil se na Šedohřbeta, který sem celou skupinku přivedl. "Odveďte je dovnitř," hodil hlavou směrem ke společenskému pokoji. "Minie!" zvolal a v okamžiku se před ním objevila malá skřítka, která velkýma vyděšenýma očima spočinula na klopýtající dvojici. "Sežeň paní domu!" poručil jí však Rabastan okamžitě a strčil do ní, když nezareagovala okamžitě. Rychle se uklonila a s tichým PUF zmizela.
"Ještě tři další problémy jsme vyřešili," ušklíbl se Šedohřbet, když skřítka zmizela. Samantha s Maxem ho už neslyšeli, protože ti čtyři, kteří je vlekli, je odvedli dovnitř do společenského pokoje, kde je nechali, poté se otočili, a stejně jako přišli, zase zmizeli a zavřeli za sebou dveře.
"Jaké problémy?" zadíval se na něj pozorně Rabastan.
"Ted Tonks, Dirk Creswell a nějaký skřet. Podle těch obrázků, které jste nám nacpali nějaký Gormuk nebo jak," zavrtěl nejistě hlavou jeden z jeho poskoků. Rabastan Lestrange ho přejel opovržlivým pohledem, ale neřekl nic.
"Gornuk," opravil ho jen. "Co jste s nimi udělali?" zajímal se pak.
"Zatím jsou tam, kde jsme je našli. Ale ještě se tam vrátíme, nějací dva nám pláchli," zachmuřil se mírně. "Jeden skřet a jeden kluk, tak nějak v jejich věku. Byli moc rychlí, takže jména nevím."
"Skřetů nepostrádají tolik," prohodil zamyšleně Rabastan. "To bude ten parchant Griphook. Najdete je?" ujišťoval se.
"Slíbit to nemůžeme," pokrčil rameny Šedohřbet, "ale máme dost šancí," uznal s úsměvem, po němž se i Rabastanovi zvedl žaludek. Jak se zrovna s tímhle mohli Bella s ostatními zahazovat, to úplně nechápal. Přesto přikývl a ohlédl se, když za sebou na schodišti zaslechl kroky.
"Přivedli jsme vám ta děcka, paninko," zašklebil se Šedohřbet a lehce sklonil hlavu, jako by chtěl naznačit úklonu, ale to gesto v jeho provedení vypadalo spíš směšně, než vážně. "Co bude s odměnou?" zajímal se hned.
"Rabastane?" obrátila se Narcisa Malfoyová nejprve na něj. Pro Šedohřbeta měla připravenou jen lhostejnost a ignoraci.
"Jsou uvnitř," ukázal na dveře společenského pokoje.
"Jsou to…" vydechla šokovaně paní Malfoyová a zadívala se nehybným pohledem na dveře, na něž předtím on sám ukazoval.
"Jsou to oni," potvrdil vážně, aniž by ji nechal otázku dokončit, přesně v okamžiku, kdy se na schodech za nimi objevila i jeho švagrová, Bellatrix s potěšeným úsměvem na tváři.
"Dětičky se nám vrátily," zašvitořila a s fanaticky unešeným výrazem zamířila rovnou do společenského pokoje. Narcisa udělala krok za ní, s obavami v očích, ale on ji zastavil.
"Nejdřív vyřeš tohle," hodil hlavou směrem k lapkům v čele s Šedohřbetem. "Nepotřebujeme, aby tu zůstávali déle, než musí," zašklebil se znechuceně. Ona věnovala dveřím poslední znepokojený pohled, už za nimi zaslechla vzrušené hlasy a skutečně se obrátila k pracovně svého muže. Ještě jednou se zarazila a pohlédla na skřítku, která se jí držela těsně v patách, "Sežeň pána domu," přikázala jí chladně. "Řekni mu, že ti, tihle," hodila hlavou k lapkům, "přivedli… no však víš, co máš vyřídit!" osopila se na ní poté, co se sama na okamžik zasekla, když ji nenapadlo, jak označit Maxmiliana a Samanthu, kteří právě byli s její sestrou v jejich společenském pokoji.

Bellatrix se usmála ještě víc fanatickým úsměvem, který jim oběma nahnal hrůzu, hned v tom okamžiku, kdy zůstala stát za zavřenými dveřmi a před sebou skutečně spatřila tak dlouho a tak zoufale hledanou dvojici.
"Ale, ale…" prohodila do ticha v místnosti. "Ztracené dětičky se nám vrátily domů," téměř zašišlala. "Čemu vděčíme za tu radost?" zajímala se a došla pomalu až k nim.
"Jak pro koho je to radost," ucedil Max skrz zuby dřív, než se stačil zarazit.
"Dávej si pozor na to, co říkáš, chlapečku," zasyčela okamžitě Bellatrix varovně do jeho tváře a potom jen tak mávla hůlkou a Max, jemuž se okamžitě podlomila kolena, se zhroutil v šílené bolesti na zem, kde se schoulil do klubíčka a po chvíli nepřestávající šílené bolesti, začal vřískat.
Samantha, která nejprve jen šokovaně vytřeštila oči, pochopila, o co jde, už v okamžiku, kdy Maxovi do hrudi narazil proud zářivě rudého světla.
"Dost! Slyšíte? Nechte ho na pokoji!" rozkřičela se na Bellatrix, samozřejmě bez valného úspěchu. Když se nic nestalo, Bella nijak nezareagovala, rozeběhla se proti ní a vrazila do ní plnou silou, takže obě upadly. Svalila se na ni a jen tak tak se stihla odsunout směrem k Maxovi, vedle něhož zůstala sedět a jen ho tiše oslovila a čekala, kdy otevře oči. S rukama svázanýma za zády stejně nic víc nevzmohla.
"Ty holko pitomá!" zavřískla však Bellatrix hned, jakmile se vzpamatovala, a Samantha k ní lehce nervózně, ale k vlastnímu údivu i poměrně hodně vzdorně vzhlédla. "Chceš vlastní ochutnávku?" zajímala se Bellatrix tázavě. "Máš ji mít," usmála se a vzápětí červené světlo, narazilo do Samanthy a ona se vedle Maxe zhroutila ve stejném křečovitém záchvatu bolesti.

Maxovi chvíli trvalo, než pochopil, že ten křik, jež slyší, není výplodem jeho vlastní hlavy, ale že je skutečný. Skutečný dívčí křik. Od chvilky, kdy mu to došlo, zbývala jen setina vteřiny k pochopení, o čí křik se jedná. A přesně v momentě, kdy to pochopil, jím projel ledový záchvěv hrůzy. Nikdy dřív nikdo z nich tohle kouzlo vůči Samantě nepoužil. Začal se sbírat ze všech zbývajících sil na kolena, ale ještě než se mu to podařilo, křik sám utichl.
"Ještě chceš, květinko?" zaslechl odporný zvuk hlasu Bellatrix Lestrangeové, své tetičky a vzápětí zvuk otevíraných dveří.
"Bello?" vyjekla polekaně paní Malfoyová, když spatřila svou sestru stát nad zhroucenou Samanthou a vedle ní sbírajícího se Maxe.
"Učím slečinku vhodnému chování, když jí ho nebyl schopný vštípit váš strýček," šlehla pohledem po švagrovi, který jako vždy kráčel Narcise za zády, "a nedokázala's to ani ty," odfrkla si pak s pohledem na sestru. Znovu mávla hůlkou a dívka na podlaze se znovu rozkřičela, stejně jako Max, jehož křik ovšem nebyl bolestný řev, ale nadávka za nadávkou, jež směroval ke své tetě.
Narcisa, jež to pozorovala s hrůzou a se znechucením v očích, okamžitě postoupila vpřed, ale železný stisk Rabastanovy ruky ji zadržel. Chytil ji těsně nad loktem v tom okamžiku, kdy se pohnula, a udržel ji na místě.
"Teď ne," sykl jen.
Chtěla mu odporovat, ale než se k jakémukoli jednání či odporu vzmohla, spatřila za sebou Luciuse, za nímž vládla jejich skřítka, a který neomylně a odhodlaně zamířil k nim. Výraz v jeho tváři byl zle potěšený, podobně jako výraz Bellatrix, když zjistila, že jejich svěřenci se skutečně vrátili zpět k nim, nicméně změnil se okamžitě, jak překročil práh společenského pokoje a spatřil scénu před sebou.
"Bellatrix!" okřikl svoji švagrovou rozčileně, vyrazil k ní a její ruku, v níž držela hůlku, momentálně spíš mučící nástroj, strhl stranou. "Zbláznila ses?!" vyjel na ni.
"Jak se opovažuješ?!" osopila se na něj však Bella.
"Jsi v mém domě, Bellatrix, takže na mě tenhle tón laskavě nepoužívej!" varoval ji Malfoy chladně. "A stejně laskavě si ráčej uvědomit, že tohle," chytil Samanthu surově jednou rukou pod ramenem a nepříliš jemně ji vytáhl na nohy, "je moje budoucí snacha, tak se tak k ní chovej!" poručil. "S ním si dělej, co chceš," kopl vzápětí do Maxe, který už se dokázal zvednout na kolena a nyní po něm jen hodil navztekaný pohled, který se změnil ve starostlivý, když přejel očima k Samantě, "ale se Samanthou si to vyřídím já," ujistil ji a vydal se zpět ke dveřím, dívku vlekl s sebou.
Narcisa je účastně sledovala a už se chystala vyrazit za nimi, když se za ní znovu ozval šílený řev. Prudce sebou cukla, jak se vyděsila, a otočila se na sestru, která skutečně dbala Luciusovy rady a místo se Samanthou si nyní vyřizovala svoje účty s Maxem. Jen na vteřinku jí hlavou projela zatoulaná myšlenka, že mu vyrazí na pomoc, ale Rabastan si jí zjevně i tak všiml a znovu ji chytil za paži.
"Teď ne," varoval ji znovu, ten den již poněkolikáté. "Jestli jim chceš trochu pomoct," zašeptal jí pak do ucha, "tak ji teď nech si chvíli klidně hrát," hodil hlavou ke své švagrové a Narcisa se na něj překvapeně zadívala.
Nechtěla jim pomoct, vzbouřilo se v ní okamžitě, ale poté se ohlédla zpět na mladíka, který se svíjel na zemi, vybavila si dívčinu tvář, a jen poraženě sklonila hlavu. Byli stejně staří jako Draco. Byli tu v létě s ním, mluvili spolu, zřejmě byli i přátelé, alespoň co se týkalo Samanthy. Ať chtěla nebo ne, prostě cítila potřebu jim nějak pomoci. Ale po Rabastanově varování si, díky Merlinovi, vážně uvědomila, že momentálně nemá šanci.
"Dala bych si něco k pití," zvedla tedy odhodlaně hlavu, a když on přikývl s výrazem, který trochu připomínal úsměv, a nabídl jí rámě, ani na okamžik nezaváhala, zavěsila se a nechala se odvést z pokoje, kde zatím Bellatrix přestala svého synovce mučit a čekala, než se dostatečně sebere, aby s ním mohla komunikovat. Možnost, která nebyla o nic lepší, než to mučení.

Lucius Malfoy zatím s klopýtající Samanthou dorazil do kdysi jejího pokoje, strčil ji dovnitř bez ohledu na to, že jakmile ji pustil, upadla za dveřmi na kolena, protože nedokázala sama sebe dál unést. Zavřel za nimi dveře, znovu ji vytáhl na nohy a obrátil tváří k sobě. Chvíli ji mlčky pozoroval, zatímco ona sbírala síly a snažila se uklidnit dostatečně na to, aby se jí netřásl hlas a mohla mu alespoň za to málo, co udělal, poděkovat.
Než to však stihla udělat, Malfoy se rozmáchl a jí přistála na tváři jeho ruka. Zvuk plesknutí výhružně rezonoval tichým pokojem a ona otočila hlavu, jak ji silná rána zaskočila. Sotva se narovnala, se slzami v očích, přistála jí však druhá facka na druhé tváři.
Ruce měla stále svázané za zády, takže se za pulzující tváře ani nemohla chytit, ale slzy se jí z očí po té druhé ráně, spustily už tím spíš.
"Je mi jedno, cos chtěla říct, a věř mi, že být to na mě, ležíš s tím Blackovým spratkem dole ve sklepě a je mi jedno, co s tebou Bellatrix bude provádět. Ale Dracovi na tobě záleží, takže se budeme muset snažit jinak," ujistil ji. "My oba!" zdůraznil vážně. "Převlékneš se a umyješ, pošlu ti Minie, aby na to dohlédla," oznámil jí. "A zůstaneš tady. Dveře zamknu a nikdo jiný kromě mě a Cissy se sem bez mého svolení nedostane. Budeš mě poslouchat na slovo, já tě to naučím, to se neboj, a když se budeš chovat dostatečně slušně a vhodně, tak možná dovolím, aby sis Draca nakonec přeci jenom vzala. Dal jsem tvému dědečkovi své slovo, on mi dal to své a slovo je přeci jenom slovo," pokrčil rameny. "Je to jasné?" zadíval se jí pevně do očí. Polkla a vzápětí zasykla, když ji znovu uhodil přes levou tvář. "Je to jasné?" zopakoval svou otázku ještě jednou, ještě důrazněji.
"Jasné," odsouhlasila tiše a sklopila hlavu.
Malfoyovi to zjevně stačilo, protože se jen usmál, pustil ji, otočil se a zamířil ke dveřím. Když je otevřel, ještě se v nich zastavil, mávl hůlkou a provazy, kterými měla dosud za zády spoutané ruce, zmizely. Pak zmizel i on a zavřel za sebou dveře, v nichž skutečně s hlasitým cvaknutím zapadl zámek.
Samantha si okamžitě přitiskla ruce na prsa a svá od provazů odřená zápěstí si začala opatrně mnout. Sjela přitom na kolena, ani se nesnažíc stírat si slzy, které jí tekly po tvářích. Její brýle zůstaly ležet buď někde venku, nebo dole, ani si neuvědomila, kdy a kde je ztratila, jen věděla, že je teď neměla, takže když z kolenou sjela a posadila se na nohy, hlavu bezmocně opřela čelem o podlahu před sebou a takhle schoulená vlastně do klubíčka se rozplakala naplno. Bolestí i zoufalstvím.
Před očima se jí vynořovalo hned několik obrazů, mrtví Ted a Dirk, svázaný Max svíjející se bolestí pod Bellatrixinou kletbou a potom i šílený výraz v jejích očích, než svoji zlost obrátila vůči ní. Příšerná bolest jí pořád pulzovala každým svalem na těle, na tvářích se k ní ještě přidávalo nepříjemné teplo po fackách od Malfoye a ona si ani v nejmenším netroufala myslet na to, co se zatím může dít dole.

Když se Max vzpamatoval, bylo v pokoji ticho. Neslyšel nikoho a jen o pár vteřin později si uvědomil, že vlastně slyšel Samanthu odcházet. Respektive odcházet, vzpomněl si, že ji Lucius Malfoy odvedl. Částečně se mu ulevilo, protože on vlastně nenechal Bellatrix, aby jí dál ubližovala a Max tak trochu doufal, že když už udělal to, nebude jí ubližovat ani on sám. Jistý si tím nebyl, ale i něco málo byl úspěch. Narcisa a Rabastan museli odejít taky, protože když otevřel oči, u dveří, kde prve stáli, je neviděl. Což se bohužel nedalo říct o posledním stálém obyvateli domu, jeho milované tetičce Bellatrix.
"Tak už jsme při smyslech?" ptala se ostatně ta hned, jak si všimla, že se začíná vzpamatovávat, a odporně se přitom ušklíbla.
Max neodpověděl. Bylo mu jasné, že když se o to pokusí, uteče mu něco, co by se jí rozhodně ani v nejmenším nelíbilo, takže radši držel jazyk za zuby. Místo toho se pokusil zvednout na kolena. S rukama svázanýma za zády to šlo zoufale špatně.
"Neumíš odpovídat?" zasyčela však nebezpečně Bella, a když se alespoň trochu dokázal vzchopit a dostat na kolena, popadla ho za bradu a otočila jeho tvář k sobě. Zadíval se do jejích tmavých očí a stiskl zuby hodně pevně, aby se udržel. Dělalo se mu zle, jen když její fanatický výraz viděl.
"Jak bylo u tatíčka?" zajímala se s úšklebkem. "Přivítal tě s otevřenou náručí? Zastesklo se mu? Vyprávěl ti o té čubce, co mi pošla ve sklepě?" vyzvídala a Max už se neudržel a plivl po ní. Netušil, co by jí mohl říct dostatečně zlého, aby se jí to dotklo, ale tohle zafungovalo samo o sobě. Bella se zhnuseně odtáhla, on znovu zavrávoral, a byl by upadl i sám, jenže ona to ještě uspíšila, když znovu mávla hůlkou a jeho znovu srazil na zem červený paprsek kouzla, kletby Cruciatus. Tentokrát však celé to šílenství trvalo mnohem déle. Bolest mu pulzovala celým tělem tak dlouho, dokud neztratil vědomí.

Jen chvíli poté vstoupil zpět do společenského pokoje Rabastan Lestrange, který vyklidil pole, když se v horní knihovně a společenském pokoji zastavil za svou ženou Lucius Malfoy.
"Nestačí to už?" zeptal se své švagrové, teď už vlastně bývalé švagrové a opřel se o futra dveří. "Omdlel, pokud sis nevšimla. Chceš ho taky zabít? Nebo mu zajistit trvalý pobyt u Munga?" ušklíbl se pohrdavě a Bellatrix, která se po něm otočila, skutečně na chvíli s mučícím kouzlem přestala.
"Být tebou, tak se nestarám, Rabastane," odfrkla si znechuceně. "Když už se nejsi schopný zapojit, aspoň se netvař, jako by se tě to týkalo," doporučila mu.
"Nemám důvod se zapojovat. Mně jeho krev ani původ, ani žádný z jeho rodičů nijak nerozčiluje," ujistil ji. "Já totiž nemám potřebu kompenzovat si vlastní neschopnost vůči dospělému kouzelníkovi na jeho děcku," vysmál se jí a znovu odešel.
Bellatrix po něm ještě stihla vyslat jedno z kouzel, která si schovávala pro ty, co ji skutečně rozčílili, ale byl rychlejší. Jen kus omítky na místě, kde před chvílí stál, odlétl a rozbil se o podlahu vedle. Vztekle zaklela, otočila se zpět a kopnutím Max obrátila z boku na záda. Zahleděla se na něj s pohledem plným opovržení a zavolala domácí skřítku Malfoyových. Za ten rok a kousek, co tady bydleli, ji všichni jejich domácí skřítkové poslouchali stejně jako skutečné pány domu.
Když se před ní objevila malá Minie s hlubokou úklonou, jen po ní hodila pohledem a procedila skrz zuby:
"Do sklepa," poručila a otočila se k nim zády. "S výchovou budeme pokračovat později," doplnila ještě a zatímco za ní skřítka i s Maxem s prásknutím zmizela, ona mávla hůlkou a znovu opravila zeď, jež odnesla její předchozí výbuch vzteku.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kaitlin Kaitlin | E-mail | Web | 21. března 2012 v 22:56 | Reagovat

Abys neremcala, tak ti napíšu komentář rovnou.:-P Když už jsem tě dotlačilo k tomu, abys tu kapitolu vložila.
Hned ze začátku máš u mě bod k dobru, za Rabastana. Ten týpek se mi vážně líbí, z nějakého důvodu ho mám ráda. Takže ti možná odpustím tu předchozí akci, protože tohle mi to docela hezky kompenzuje (i když si pořád myslím, žes to mohla udělat jiným způsobem). A k tomu Narcisa... Už jsem ti určitě říkala, že tihle dva spolu se mi opravdu líbí, takže se asi opakuju, ale to nevadí, aspoň ti to připomínám. Takže když se tam budou objevovat do budoucna, rozhodně si nebudu stěžovat. Každopádně na něm se mi líbí ten klid, s jakým všechno bere, jak se ho nic jakoby přímo netýká (obzvlášť ta část, kdy dráždil Bellu, byla povedená. Hrozně se mi líbila věta: "Omdlel, pokud sis nevšimla. Chceš ho taky zabít? Nebo mu zajistit trvalý pobyt u Munga?"). A u Cissy je hezká ta starost, která se tam do toho prostředí tak hrozně nehodí. Ti dva tam ale představují takovou hezkou světlejší stránku, v porovnání s Bellou a Luciusem. Hezky to vyvažují. A klasicky - líbila se mi Belatrix, docela hezky jsi ji vystihla, šílená byla dost :D A asi i Lucius byl v pořádku. Jo a zase mě překvapilo, že má Samantha brýle, nevím proč, ale vždycky na to zapomenu a pak mě to někde šokuje. Jo a ještě zpátky k Rabastanovi - to jeho překvapení na začátku bylo perfektní. Jako by ani nečekal, že by se ti dva ještě mohli někdy ukázat. A lehce mě zaráží, že Lucius stále počítá s tím, že si Sam vezme Draca. Spíš bych čekala pravý opak, chtít pro něj takovou nevěstu je lehce zvláštní. Každopádně to asi bude mít lehčí než Max, pokud Bellu (popřípadě Luciuse) někdo nebude mírnit, popřípadě zaměstnávat něčím jiným, nemá zrovna dobrý vyhlídky. Sice je jasný, že to neuděláš, ale docela lehce si dovedu představit, že by ho Bella vážně dokázala poslat k Mungovi. Jo a ještě se mi líbilo Rabastanovo znechucení Šedohřebtem a spol. Tady s ním naprosto souhlasím a nechápu ty, kteří s nimi spolupracují...
No, nic dalšího už mě nenapadá. Sice je to taková změť všeho možnýho, co mě zrovna napadlo, ale doufám, že ti to bude stačit. :D

2 Abigail Abigail | Web | 22. března 2012 v 17:38 | Reagovat

No tak výjimečně teď remcat nebudu, alespoň chvíli...
Jsem ráda, že se ti tak moc líbí Rabastan. To jeho překvapení na začátku... přemýšlela jsem nad tím, jak se choval dřív, jak u Malfoyových, tak i když se krátce objevil v Rusku... no a dospěla jsem k tomu, že to překvapení se hodí a stejně tak, že se hodí to, jak se chová dál. Ale neboj, pořád je to Rabastan Lestrange a myslím, že se to ještě projeví...
Narcisa asi bude jiná věc - prostě si ji představuji jako takovou vcelku hodnou ženu... I když k jedné z předchozích kapitol někdo napsal, že je to typická matka - taková ta hezká svině... Tak uvidíme, jak moc to byla pravda...
Těší mě, že se ti líbila Bella, to jsem nečekala... A stejně jsem ráda, že zapůsobil i Lucius. Ohledně toho se Samanthou a Dracem a Luciusovým přístupem k tomu... to se ještě trochu rozvede. A ještě nějakou chvíli budeš mít i Rabastana a Cissu a ostatní... Jak dlouho, to uvidíme...
Stejně tak i to, jak to bude pokračovat s Maxem...
A Ted je prostě Ted, to holt jinak nešlo :-P

3 Nikus Nikus | 29. dubna 2012 v 15:49 | Reagovat

Musím pripustiť, že posledné kapitoly mi išli "ťažšie"... ale to bude tým, že sedmičku som čítala len raz a narýchlo. Dokonca mi trvalo asi pol hodinu, kým som si uvedomila kto sú to "lapkové". Teším sa na pokračovanie...

4 Alexandra Alexandra | 2. června 2012 v 16:28 | Reagovat

ahoj muzu se zeptat kdy bude dalsi kapitolka ze uz docela dlouho nepribyla jinak moc hezka kapca

5 Abigail Abigail | Web | 3. června 2012 v 20:27 | Reagovat

Ahoj, zrovna ji píšu, takže snad brzy... Zkusím to do konce týdne...

6 MichaylHalsseste MichaylHalsseste | E-mail | Web | 5. září 2017 v 17:48 | Reagovat

Best prices.<a href=http://wmplati.com/itm/grand-theft-auto-v-gta-5-pc-onlajn-garantija/1847398>Buy GTA 5</a> - http://wmplati.com

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama