Kapitola 52 - Na stopě - 2. 1/2

14. března 2012 v 15:41 | Abigail |  Z čisté krve hvězd
"Tohle jsme přeci jenom našli," vytáhl Dean při společné večeři několik dní staré kouzelnické noviny, Denního věštce, jehož ve vsi vyndal z jedné popelnice u toho nejpodivnějšího domu všude kolem. Měl na to docela čuch, jak musel Max uznat, protože noviny, které našel, skutečně byly kouzelnické a podivný dům tak nebyl dán jen šíleným vkusem nějakých mudlů, byl to prostě kouzelnický dům a ty bývaly vždy zvláštní.


"Jak je to staré?" zjišťoval hned Dirk Creswell, který se po novinách natáhl jako první.
"Tuším, že tři dny," odpověděl mu Max a zadíval se na Samanthu. "Úplně nejlepší je rozhovor s bradavickým studentem o nové výuce toho předmětu, co tak trochu nahrazuje studium mudlů a co kvůli němu přijal Snape tu Smrtijedku."
"Co je to za rozhovor?" zajímal se Ted Tonks. Sice Dirkovi koukal před rameno, ale očividně mu to beztak nestačilo.
"Rozhovor z Pansy Parkinsonovou," vysvětlil krátce Max a Samantha s nakrčenýma očima zvedla hlavu.
"To vybrali toho správného člověka k ohodnocení zrovna tohohle předmětu," zašklebila se. "Já myslela, že Pansy by takový předmět nikdy nestudovala," vrtěla s pobaveným výrazem hlavou.
"Ten starý ne, ale ten nový jí zřejmě nevadí," pokrčil Dean rameny. "Bez tak se tam učí spíš o tom, jak strašní mudlové jsou, nic o tom, jak žijí," ušklíbl se. "Stejně jako v Obraně," poznamenal potom. "Tam se teď zase bude určitě učit přímo černá magie, ne obrana proti ní…"
"Což ovšem není úplně špatný přístup," podotkla Samantha a všichni vyjma Maxe se po ní šokovaně ohlédli. "Co?" divila se. "Nás to učili tímhle způsobem," ukázala na sebe i na Maxe. "Když se naučíte základy černé magie a pochopíte je, lépe se pak dokážete černé magii i bránit. Už proto, že víte, čemu se bráníte," vysvětlovala.
"To ale nám v Obraně ukazovali a vysvětlovali taky," ozval se váhavě Dean. "Hlavně Moody, tedy ten Moody, co ve skutečnosti nebyl Moody, nám toho poměrně dost ukazoval přímo z černé magie," informoval je.
"Jo, Ginny říkala, že vám ve třídě předváděl prý i kletby, které se nepromíjí," vzpomněl si Max.
"A to byl ten nejlepší způsob, podle všeho, protože taky říkali, že Harry Potter dokázal jako jeden z mála na světě odolat Imperiu," připomněla Samantha. "Přesně to je právě stejný způsob, jakým učili nás a myslím, že nás naučili taky dost dobře…"
"Kdo vás vlastně učil?" ptal se Dirk Creswell. "Očividně to nebral zrovna mezinárodně a obecně uznávaným způsobem."
"Děda nestudoval v Bradavicích," připustila Samantha. "Byl v Kruvalu. Táta a strejda Gregor původně taky. Možná tam mají jiný přístup…"
"Když u nás byli kruvalští na tu soutěž," promluvil znovu i Dean, "vypadalo to, že mají o dost jiný přístup, než jsme kdy měli my."
"V Bradavicích přístup k Obraně proti černé magii vůbec není příliš dobrý. Od té doby, co se tam ten had pokoušel dostat a proklel to místo, tam nikdy nikdo nevydržel déle než rok," ušklíbl se Dirk.
"Jo, u nás se vystřídalo těch učitelů přesně šest. Sedmý je teď ten Smrtijed," potvrdil jeho slova Dean. "V době, kdy to bylo nejvíc potřeba, tam šoupli tu starou ropuchu, která nás nenaučila nic," zamračil se. "Možná kdyby tam tehdy učil někdo z Brumbálových lidí, třeba někdo z Řádu, tak by to tu teď všude nevypadalo tak, jak vypadá."
"Z Řádu?" podivila se Samantha a na tváři Teda Tonkse se objevil dost podobný výraz. "Nedovedu si představit, kdo z nich by tam mohl učit," pousmála se a Ted přikývl.
"Taky si jen těžko představuji, že by to naše třeštidlo mohlo učit bradavické studenty. Zvlášť ty nejmladší. S těmi staršími už by asi vyšla, i když tam by jí asi zase vadili zmijozelští. Dora sice nebyla v Nebelvíru, ale i tak…" zavrtěl hlavou.
"Dora je taky havraspárská?" napadlo Samanthu náhle. Ať se snažila sebevíc, nedokázala si zrovna potřeštěnou Tonksovou v Havraspáru představit. Ale bylo to zřejmě stejné jako s Lenkou, ani ona nebyla úplně typický představitel své koleje.
"Ano," potvrdil Ted. "Její ředitel se na to taky vždycky tvářil jako ty," přiznal.
"Určitě by i vaše dcera byla lepší než Umbridgeová," ujistil ho však Dean naprosto přesvědčeně. "I všichni ti ostatní byli lepší. Quirrell i Moody-Skrk i Snape," zarazil se na okamžik při posledním jménu a cuknul pohledem stranou, "kdyby to nebyl Snape," dodal ještě.
"Mně přišel na hodinách docela dobrý," podpořila však jeho původní tvrzení Samantha.
"Nejsi z Nebelvíru," vysvětlil jí Dean okamžitě a Dirk, Ted i Max kývnutím hlavy jeho teorii potvrdili.
"Snape…" zopakoval to jméno tiše Ted Tonks. "Dora říkala, že ho nikdy neměla ráda, ani ve škole, ani poté v Řádu, ale nečekala, že by je mohl zradit."
"Je to úlisný netopýr," otřepal se Dean. "Škoda, že se Ginny a těm ostatním nepodařilo ukrást mu ten meč," zalitoval.
"Chtěli ukrást meč?" užasl Max. "Jaký?" nechápal.
"Nebelvírův meč," odvětil Dean klidně. "Harry s ním tenkrát zachránil Ginny, když uvízla v Tajemné komnatě. Nevím, proč se ho snažili ukrást, ale když Ginn chodila s Harrym, možná jí řekl něco víc o tom, co dělá, jak porazit ty-víš-koho a tak… možná to dělala pro něj."
"O tom pochybuji," odmítla ale Samantha.
"Proč? Ty něco víš, o tom, co Harry dělá?" zajímal se.
"Potkali jsme je," připomněla, "takže něco málo tuším. Sem tam jsem něco zaslechla a tak," pokrčila rameny, "ale věřte mi," zastavila je, když si všimla, že se chtějí ptát, "nechcete to vědět. Jednak bych vám to říct ani nemohla," připustila, "a jednak si myslím, že to vědět nechcete. Pokud je to, co jsem zaslechla a potom u nás v Rusku sama zjistila, vážně pravda, bude obrovské štěstí, podaří-li se Harrymu někdy vy-víte-koho porazit, protože to, co Vol-Pán zla udělal, je… strašné, děsivé a odporné a Harry bude mít co dělat," ztišila hlas a na chvíli zmlkla. Vždy, když si vzpomněla na viteály, dělalo se jí nevolno, skoro až mdlo. Hned to ale zase překonala a pokračovala, "ale nenapadá mě, jak by mu mohl pomoci Nebelvírův meč. Je to jen skřetí práce, ne?" ujišťovala se. "Nic jiného na něm není?"
"Nic jiného?" zareagovali okamžitě nevěřícně a pobouřeně oba skřeti, kteří je provázeli.
"Skřetí magie a způsob práce na výrobě skřetích zbraní to jsou mocná, nebezpečná a absolutně unikátní umění a vy řeknete jen?" pohoršoval se Griphook.
"Promiňte, Griphooku, promiňte," omlouvala se hned Samantha. "Nemyslela jsem to zle. Samozřejmě vím, jak zvláštní a kouzelná je skřetí práce a magie. Dědeček doma také měl několik šperků, které byly skřetí prací, a nesmírně si jich cenil, ale v tomhle případě na tom bohužel nezáleží. Ani s veškerou pomocí a silou skřetí magie, ani kdyby znal všechna její kouzla, by Harry Potter nebyl schopný porazit Pána zla. Skřetí magie na to není dost… účinná, silná a strašná… Co by potřeboval, by muselo být mnohem silnější. Třeba jako…" zamyslela se, "zložár," jmenovala živel, který byl živen černou magií, o němž je dědeček učil už před lety. "Ten by mohl fungovat…" zachvěla se.
"Zložár?" podivil se Dirk Creswell a přejel po nich po obou pohledem. "Děcka, nepřestáváte mě překvapovat. Člověk by to neřekl, ale sem tam působíte děsivěji, než by se mi líbilo."
"Ona je jenom strašný knihomol," pokusil se situaci zlehčit Max. "Přečetla toho spoustu i o věcech, o kterých se kdy děda jen zmínil," vysvětloval. "Takže toho o spoustě věcí spoustu víme, ale vždy hlavně teoreticky."
"Na straně Pána zla byste jistě měli úspěch," poznamenal Gornuk a zadíval se především na Maxe, ačkoli sklouzl pohledem krátce i na Samanthu.
"Kdo o toho hadího ksichta stojí?" vypěnil ale hned Max. "Ani náhodou," odmítl odhodlaně. "Naši zasvětili život boji proti němu, nehodlám jejich snahu jen tak zahodit."
"Boji proti němu?" zopakoval pochybovačně Dirk. "Pokud vím, Lestrangeovi nikdy nebyli zrovna odpůrci režimu Temného pána," zadíval se na Samanthu.
"Možná ne, ale tátu, mámu a nakonec i dědečka zabili jeho přívrženci," prohlásila. "Ti nejbližší. Nepřidám se na stranu, kterou oni reprezentují," opětovala pevně pohled Dirka Creswella.
"Mně zabili maminku a můj táta kvůli nim strávil dvanáct let v Azkabanu, i když byl nevinný. Protože všichni si řekli to, co vy. On je Black, on je určitě jeho poskok," přidal se k ní i Max. Poměrně dost rozčileně.
"Tehdy tomu všichni věřili," připustil Ted Tonks. "I já. A to jsem ho znal. Bylo to jako rána do žaludku, když řekli, že Sirius Black je Smrtijed, že zabil dvanáct mudlů a Petra Pettigrewa. Dromedu to strašně vzalo, měla ho moc ráda, ale nikdo nepochyboval. Jeden z těch mudlů popsal, co se stalo… Ministerstvo se za tu verzi bez váhání postavilo," povzdychl si.
"Navíc máš pravdu, byl to Black a Blackovi se svými postoji nikdy netajili," utrousil s opovržením Dirk.
"Kdyby ho někdo vyslechl, věděli by, že nebyl Smrtijed," zopakoval však odhodlaně Max a Samantha postřehla, že to obvinění se ho hodně dotklo. "Nikdy by se k nim nepřidal. Nenáviděl je i tu jejich posedlost čistou krví. Pořád to nenávidí!" zvýšil hlas. "Málem se zbláznil, když ho Brumbál znovu strčil do toho baráku, kde předtím žil! Nenáviděl ho tak moc, že se choval jako absolutní šílenec, když jsme přišli! Protože se tam musel víc než rok schovávat! A to všechno jen proto, že ho tenkrát nevyslechli a rovnou zavřeli! Protože to bylo jednodušší," ušklíbl se s opovržením ve tváři. "Ostatně Voledmort padl, tak proč se zdržovat s jeho následovníky, že?" prskal.
Vypadalo to, že Sam a možná i Dean s ním mlčky souhlasí, ale při poslední jeho větě náhle Samantha vystřelila na nohy. Přesně ve chvíli, kdy se kolem nich začala ozývat jednotlivá prásknutí, jak se k nim začali přemísťovat nějací kouzelníci. Jací, o tom nebylo pochyb, Maxovi to došlo jen vteřinu po ní.
"Pryč!" vřískl a vyskočil na nohy s hůlkou v ruce stejně jako Samantha. "To slovo je tabu!" dodal na vysvětlenou a okamžitě se otočil po zvuku prásknutí.
"Mdloby na tebe!" zařval a máchl hůlkou přesně proti sobě, odkud se k nim blížil jeden z mužů.
"Impedimenta!" křičela už chvíli předtím Samantha jen kousek vedle a Max postřehl, že k boji se postupně pustili i všichni ostatní.
Dean měl pravdu, tenkrát když je přibírali ke skupince, projelo Maxovi hlavou, zatímco bojoval s jedním z odporně vypadajících mužů. Lapků nepřišlo dost na to, aby si s nimi sedmi byli schopní poradit, jenže aniž by Maxe napadlo jak, poměrně rychle si začali shánět posily. Podle všeho to došlo i jim. Ze všech sil se snažil svého protivníka co nejdřív zdolat, aby pomohl ostatním a dostali se pryč, ovšem chlápek byl dost schopný, takže se mu to moc nedařilo.
Když pak jeden z lapků zasáhl jednoho ze skřetů a ten druhý se dal na útěk, prvně Maxův žaludek sevřela křeč strachu. Jen o vteřinu později musel sám uskočit o pár metrů, aby se vyhnul kouzlu někoho dalšího, kdo se objevil právě jako posila. Jednoho kouzelníka zatím odrovnali Dirk a Ted Tonks, a když ten viděl, že proti Maxovi jdou dva najednou, obrátil se a přispěchal mu na pomoc.
Právě to se mu stalo osudným. Zatímco se pustil do boje s mužem, před jehož kouzlem jeho skoro-synovec, který zoufale bojoval s druhým svým protivníkem, uskočil, vlastně do zad ho zasáhl další z nich. Muž, jenž jen několik vteřin předtím zabil Dirka Creswella, když se ten pokusil pomoci Deanovi. Proč to udělal, Maxovi došlo až mnohem později, potom co si uvědomil, že Dean s Griphookem nebyli chyceni.
Jakmile Dean zlikvidoval jednoho z kouzelníků, proti němuž se ohnal hned, jak se vzpamatoval z šoku, vyrazil za Griphookem, jehož pronásledoval další z lapků. Griphookovi se podařilo uniknout okamžitě, v tom momentu, kdy se první z těch původně pěti kouzelníků vrhl po druhém ze skřetů, a ještě než Deanův protivník zavolal posily. Byl to právě on a právě proto se nemohl dostatečně schopně bránit, když proti němu Dean vystartoval, a nechal se omráčit.
Na cestě Dean s Griphookem společně zdolali onoho muže, jenž je sledoval, a zmizeli.
Max ani Samantha jim to nemohli mít za zlé. Stalo se to přesně ve chvíli, kdy bojující Samanthu zezadu odzbrojil a sevřel v železném sevření poslední z devíti mužů, který se nakonec na mýtině objevil. Už, když jí dýchl do tváře, se jí téměř podlomila kolena. Poznala vcelku neomylně Šedohřbeta, vlkodlaka a poskoka Pána zla. Několikrát se objevil u Malfoyových, v novinách i ve zmínkách lidí kolem. Přiklonil se k její tváři s vyceněnými zuby, a přesně v tomtéž okamžiku se Max vzdal.
Od momentu, co padl Ted Tonks, stáli i proti němu dva útočníci, takže Deanovi neměl v nejmenším za zlé, že jakmile odrovnal pronásledovatele, popadl Griphooka a i s ním zmizel. Udělal by to stejně, jenže proti němu šli s namířenými hůlkami dva muži, sám byl odzbrojený a Samanthu svíral v pevném sevření vlkodlak Šedohřbet. Ten poslední, s nímž ještě před chvíli bojovala ona, zatím obcházel ostatní. Ty, co zůstali ležet kolem ohně.
Věděli to oba hned v prvním okamžiku, kdy k tomu došlo, přesto když chlápek kopnutím obracel Dirka Creswella a po něm i Teda Tonkse, aby se po jejich zběžném prohlédnutí jen kysele ušklíbl, oběma projelo ledové zachvění. Byli mrtví. Oba. Stále je podezírající Dirk Creswell i Ted Tonks, jenž je přizval a jenž se k nim choval, jako by byli dávno staří známí, jako by oba už dávno patřili do jeho rodiny. Dokonce je i chránil. A umřel, když se pokoušel Maxovi pomoct.
Jak se soustředil na toho lapku, obcházejícího kolem ohně, úplně zapomněl vnímat, co se děje kolem něj. Až tvrdý úder do tváře ho vrátil do reality. Před očima se mu na okamžik zatmělo. Když konečně dokázal zaostřit zrak zpět před sebe, všiml si, že se na něj šklebí jeho předchozí protivník. Prohlížel si jeho tvář a snažil se vzpomenout si na nějaké, jakékoli jméno.
"Ptal jsem se tě, kdo jsi, hochu," zopakoval však svou otázku muž a znovu napřáhl ruku. "Odpovíš mi, nebo ti mám zkusit pomoct ještě jednou?" usmál se na svou dlaň. Max mlčky couvl. Ovšem jenom o krok, protože zezadu narazil do druhého z těch, jimž se vzdal. Ten ho popadl za jednu ruku a zkroutil mu ji za záda, takže Max sykl bolestí a předklonil se. Pouze na okamžik, hned poté vztáhl lapka druhou ruku, popadl ho zezadu za krk a vytáhl ho do pozoru, respektive donutil ho narovnat se. Max znovu zakvílel bolestí, jak mu křuplo ve zkroucené ruce, a postřehl, že Samantha začala něco křičet, něco v tom smyslu, aby ho pustili, nejspíš, nicméně křičela taky jen chvíli, než ji tvrdá rána přes ústa umlčela.
"Nechte ji na pokoji!" zařval Max a hned nato se s bolestí sklonil znovu, když schytal ránu pěstí do břicha. Než se dokázal znovu narovnat, protože ten dobrák, který ho držel, ho tentokrát nechal se chvíli svíjet bolestí, probudil čtvrtý z nich tři omráčené kumpány a došel zpět k nim. Hned, jak se Max narovnal, schytal od něj další ránu přes obličej a za ní okamžitě i druhou a třetí. Po té ho zničehonic muž za ním pustil. Nemohl ale cokoli udělat, protože než se stačil pořádně bránit, další rána pěstí ho srazila k zemi, kde do něj ještě několikrát onen nově příchozí kopl.
Potom se sklonil a popadl ho za vlasy. Chtě nechtě musel Max zvednout hlavu a zadívat se mu do očí.
"To bylo za kamaráda," oznámil mu chlápek a ohlédl se za sebe. Max pochopil, že někdo z nich svého protivníka zabil. V duchu to tipoval na Dirka Creswella, nevěřil, že by Dean nebo Ted byli něčeho podobného schopní a Griphook zmizel, jakmile měl tu možnost. Stejně rychle jako byl Gornuk zabit.
"Tohle bude za toho druhého," přidal ještě a Max postřehl, jak se jeho noha opět pohnula s úmyslem znovu kopnout, ale jiný z jeho bandy ho ještě v tom momentu zastavil.
"Počkej!" vykřikl. "A ty taky," osopil se vzápětí na někoho dalšího. Max koutkem oka zahlédl, jak přistoupil k Samantě. Ta sice bojovala s Šedohřbetem, z jehož sevření se zjevně snažila vykroutit, ale on ji bezostyšně popadl za bradu a přitáhl její tvář k sobě. Potom zalovil v kapse hábitu a vytáhl jakýsi papír. Chvíli si ho prohlížel, pak pohlédl na Samanthu, znovu na papír a ten zvedl vedle její tváře. Když tak udělal, usmál se. Jeho úsměv na Maxe působil stejně jako ledová sprcha.
"Pánové," oslovil ostatní. "Máme tu pokládek," informoval je potěšeně. "Dovolte, abych vás seznámil s hledanou Samanthou Lestrangeovou."
Jeho hlas zazníval takovým triumfem, že se Maxovi stáhly vnitřnosti. A z pouhého pohledu do její tváře mu bylo jasné, že Sam je na tom stejně.
"A v tom případě tohle," přidal se další a Max ucítil prudké škubnutí, jak ho čtyři ruce náhle táhly za ruce nahoru na nohy. Postavil se, ale nebýt toho, že ho svírali tak pevně, znovu by upadl, tím si byl jistý.
"Tohle musí být Maxmilian Rabotov," ušklíbl se muž před ním. "Nebo taky Black, že, pane Blacku," roztáhla se jeho tvář v opravdovém, děsivém úsměvu. Hned poté Maxe znovu udeřil do břicha. Ten se tentokrát zkroutit nemohl, protože ruce, jež ho držely na nohou, nic podobného neumožňovaly.
"Čímž se mění náš program," doplnil dva hlasy třetí, Šedohřbetův. "Zamíříme k Malfoyovým!" rozhodl za všechny. "Svažte je!" poručil a hodil Samanthu před sebe na zem. "A pořádně!" zdůraznil. "Kdyby si to náhodou starý Malfoy rozmyslel a tuhle květinku už nechtěl," sklonil se k ní a téměř položil svůj obličej do jejích vlasů, načež si dlouze přičichl, "moc krásně voní, takže se jí s láskou ujmu," rozesmál se a narovnal se přesně v okamžiku, kdy jeho věznitelé, hodili Maxe na zem k Samantě.
Zůstal klečet vedle ní, zatímco mu ti dva neurvalci svazovali ruce za zády. Svědomitě, to musel uznat, neměl nejmenší šanci k odporu, ani k jedinému pohybu. Samanthu svázali naprosto stejně. Každý z provazů vzal do ruky jeden muž a oba jim přitiskli hroty svých hůlek do zátylků, takže se skutečně neodvážili ani hnout. Jen klečeli jeden vedle druhého v lehkém předklonu s rukama za zády a čekali, než ostatní lapkové obejdou místo, postarají se o své, jak se ukázalo, dva mrtvé a pak se přidají k nim.
Dirka Creswella, Teda Tonkse i Gornuka, mrtvé nepřátele nechali bez povšimnutí za sebou a všichni naráz se přemístili. Maxe popadl za vlasy jeden z nich, Samanthu druhý.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kaitlin Kaitlin | E-mail | Web | 17. března 2012 v 22:22 | Reagovat

Vím, že mi to děsně trvalo, tak se za to omlouvám. Tohle ti to snad vynahradí. :)
Zaujalo mě, že Samantha stále pročítá ty své pergameny a snaží se na něco přijít. Má obdivuhodnou trpělivost na to, že by Harryho a spol nemusela nikdy potkat. V druhé scéně je úžasné, kam až jsi dovedla Harryho chování. V tvém podání to na mě nějak víc zapůsobilo. A je zajímavé vidět, jak Hermiona udělá i něco, o čem je přesvědčena, že je zbytečné, jen aby se nějak pohnuli dál a aby se vyhnula hádce.
Rozhovor Deana a Maxe byl takovým krásným pozastavením nad tím, co se děje jinde, takové uvolněné tlachání uprostřed všeho toho dění.A pak se mi hrozně líbil Deanův postřeh o Samanthině mamce. Že si toho vůbec všiml. A Max...Jen mě překvapuje, že Max si toho nikdy předtím pořádně nevšiml, vyrůstal s ní a všechno, ale nenapadlo ho, proč o ní nemluví. Jsem zvědavá na to, jestli se dopídí pravdy, já na to víceméně svůj názor mám a řekla bych i, že bude správný... A jinak co se týká Deana - mohli by být s Maxem docela dobří kamarádi, kdybys jim to nepřekazila. Líbil se mi i rozhovor s Tedem - protože jak jsem ti říkala, Ted se mi prostě líbí. Je to celkem zajímavá postava, aspoň pro mě. Sice jsem si z toho dialogu nic neodnesla, spíš tam bylo zopakované to, co už víme, ale i tak to bylo pěkný. I když korunu tomu dodal Dean, tohle prostě nemá chubu: "Tedy alespoň podle toho, co si z toho seznamu pamatuji, protože tuhle ten pán z Ruska rozhodně nic o britských kouzelnických vesnicích neví. A ne že by na tom s těmi ruskými byl líp." Obzvlášť důvod, proč to neví, byl skvostný. Prej děda řekl, že by se to bylo dobrý naučit, tak jsem se to naschvál nenaučil :D Úžasný přístup ke studiu, k Maxovi naprosto sedí :D Jinak mě zaujala zmínka o Pansy a Nymfadora jako profesorka by byla opravdu dobrá! :D A co se mi opravdu líbí je Maxův současný vztah k Siriusovi, ale to pořád mělu dokolečka to samý! Co se mi ale nelíbilo a co ti zazlívám je fakt, žes na Maxe hodila Tedovu (a i těch ostatních) smrt. Chápu, že se ti to tam hodilo, ale oni měli umřít tak jako tak, jenže teď je prostě viníkem Max, protože se přeřekl... S tím nejsem vůbec spokojená, navíc tam Ted byl dost málo, bylo jasný že zemře, ale taky to mohlo ještě chvíli počkat. Takže za tohle máš velký mínus, Max to prostě zavinit neměl, neměl se připravit o svého vzdáleného příbuzného...I když on asi teď nebude mít čas na to, aby si to vyčítal... Takže toť ode mě asi vše, celkově se mi kapitola líbila, až na ten závěr.

2 Abigail Abigail | Web | 19. března 2012 v 0:55 | Reagovat

Ty jsi prostě věčně nespokojená, až jednou spokojená budeš, tak si seženu vlajku...
Ale vzmeme to postupně:
Samantha je Havraspár, uvědomuje si, co je Voldemort zač, ví o viteálech a prostě jí to nedá. i když je možnost, že by Harryho někdy našli malá, když by věděla, mohla by jednat i sama...
Jsem ráda, že se líbila scéna s Harrym, já úplně zapomněla, že to tak bylo, až když jsem hledala, co se vlastně zrovna touhle dobou dělo, jsem si vzpomněla.
Stejně jsem ráda, žese líbil Dean. K tomu jejich rozhovoru, Max tam říká, že ona o ní mluví, když odpovídá a když chce něco vědět a tak, a vzhledem k tomu, že on sám o ní hodně mluví... Navíc jsou chlapi docela nevšímaví, a všichni jsme nevšímaví ohledně věcí, které máme denně před očima. Ohledně toho, proč o ní nemluví, ona tam ta odpověď už párkrát byla nastíněná, takže pokud tušíš, je pravděpodobné, že tušíš správně. Ovšem jak moc to tam ještě bude dovysvětlené, zato neručím. V životě se taky spoustu věcí úplně přesně nikdy nedozvíš.
Rozhovor s Tedem asi moc přínosný být neměl... Ale jsem ráda, že se i tak líbil. No a k té tvé nespokojenosti ohledně Tedovy smrti, vždy k ní mělo dojít a jak už jsem řekla, takhle je to méně komplikovaný způsob, než ten druhý, který mě napadl. Přirozenější. Holt se s tím budou muset vyrovnat, stejně jako s dědou a stejně jako Harry se všemi těmi jeho lidmi, kteří se za něj obětovali...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama