Říjen 2011

V pohádce - Poezie

20. října 2011 v 1:03 | Abigail |  Poezie
Víte, co je zvláštní? Nejenom, že mám (nebo mívala jsem, teď je to takové divné) ve zvyku - pro uklidnění a utišení - psát poezii, když je mi mizerně. Když je mi mizerně a nedaří se mi psát poezii, ještě mi pomáhá vkládat poezii. Tolik k důvodům, proč tak rychle za sebou.
Je stará, možná o kousek starší, než Dva pomníky, které jsem taky nevkládala zrovna čerstvé. Jen tahle chudinka byla dosud bezejmenná, protože jediné, na co jsem vždy přišla, bylo divné. A teď jsem si k tomu sedla, přečetla si to a stalo se nevídané - nevymyslela jsem nic nového, ale to staré divné náhle začalo dávat smysl. A to tak, že dokonale. (Ano, trpím zjevně divnou duševní poruchou - ale mě to takhle smysl prostě dává a to je hlavní...) Takže, žádná divnost a podezřelost a Abouš se zláznila, nikoli - Abouš se zbláznila, ale je to tak a má to tak být...
Přeji pěkné čtení, doufám, že zaujme, opět jen krátce... (Btw. je zhruba stejně veselá, komická a pozitivní)

Kapitola 46 - Nečekané shledání

16. října 2011 v 19:40 | Abigail |  Z čisté krve hvězd
"Nikde nikdo," promluvil tiše Max po několika hodinách zarytého mlčení a rozhlédl se opatrně po ulici. "A kouzlo taky nikoho neodhalilo," dodal.
"Myslíš, že tu vážně nikdo není?" ujišťovala se dívka. "Mně se to nezdá," zavrtěla hlavou.
"Proč? Je to logické," pokrčil rameny Max. "Hledali nás tu, nenašli nás, odnesl to místo nás nějaký chudák. Ví, že to víme, takže nepředpokládají, že bychom se sem vrátili. Určitě myslí, že jsme teď moc vyděšení na to, abychom se vraceli kamkoli, kde už jsme byli."
"No a nejsme?" podivila se Samantha.

Dva pomníky - Poezie

10. října 2011 v 0:41 | Abigail |  Poezie
Abyste věděli, že žiju. Mám to tady už nějakou chvíli - někdy od posledních zkoušek, jen jsem si pořád nebyla jistá, zda ano, či ne. Tak ano, tohle je z toho všeho ještě nejlepší...
Tak "pěkné", i když celkem krátké počtení...
Zatím. Na kapitolách se pracuje a budou... jen až se hlava zase vrátí k tělu...