Kapitola 38 - Dva světy - 2. 1/2

17. dubna 2011 v 19:57 | Abigail |  Z čisté krve hvězd
Tak možná vložím i druhou polovinu, když budu mít dost trpělivosti a přijdu na to, proč se to předtím rozhodlo, že to zveřejní... Upřímně netuším, proč zrovna tenhle víkend to nepracuje... Asi zauvažuji o tom, že někde někoho zastřelím, jen to tentokrát nemohu svádět na našeho správce sítě...

Počítám to jako sedmý pokus...


Kapitola 38 - Dva světy - 2.1/2
Když se o pár dní později vrátila Jessica Parkerová z Ministerstva kouzel, kde měla opět nějaké vyřizování, našla doma jen svého muže, Felixe a s ním malou Amy.
"Kde jsou všichni?" ptala se a Felix si dobře všiml jemných vrásek, které se jí dělaly kolem očí, jako vždy, když byla moc ustaraná.
"Samantha s Maxem vzali Lexe někam ven. Chtěli se trochu projít a on je nechtěl pustit. Opět," pousmál se.
"Má je vážně rád," prohodila zamyšleně Jessica a sedla si na hustý koberec vprostřed obývacího pokoje k Amy a svému muži.
"Jo, to já taky," pokyvoval ten hlavou. "Stalo se něco?" zadíval se poté na svoji ženu. Ta mu několik minut pohled jen mlčky oplácela.
"Pošuk umřel," řekla potom a sklonila pohled k holčičce, která si právě cpala do pusy jednu ze svých mudlovských hraček.
"Pošuk?" zopakoval nechápavě Felix a pokusil se zvednout její tvář tak, aby do ní zase viděl.
"Alastor Moody," upřesnila tedy Jessica. "Bystrozor."
"Bystrozor?" opakoval dál Felix a náhle se jeho zamyšlením zamračený výraz rozjasnil. "Myslíš ten týpek, co ti tehdy přišel nabídnout, abys u nich pracovala," došlo mu konečně, koho Jessica myslí. "Ten s tím…" zakroužil prstem před svým okem.
"S tím kouzelným okem," pochopila Jessica, co myslí a přes slzy v očích se pousmála. "Jo, ten," přikývla pak.
"Ale jak to? Co se stalo?" vyzvídal hned Felix.
"To, co říkali Max se Samanthou," odvětila ona po další chvíli ticha. "Začala válka," vydechla smutně.
"Válka?" nechtěl věřit Felix, ale strach v jejích očích mluvil za všechno.
"Mám strach, Felixi. Jestli to takhle půjde dál…" otřásla se a nechala Felixe, aby si ji přitáhl do náručí a na několik okamžiků ji jen držel v náručí.
"Moc tomu nerozumím, víš," přiznal po chvíli ticha Felix, ještě stále držící Jessicu ve svém náručí.
"Ten večer, kdy k nám přijeli," kývl pak k oknu, za nímž se někde ve městě procházeli Max se Samanthou, "vypadali jako dva přízraky, který se ženou bůh ví kam. Jako by je snad honila největší armáda na světě," vrtěl hlavou se zamračeným výrazem. "Od té doby… vůbec by mě nenapadlo, že se někde něco děje," přiznal.
"Jenže se děje. Celý náš svět se začíná stavět na dvě strany barikády," vysvětlovala. "Všichni se připravují na to, co přijde. A všichni se strašně bojí. Už se moc nedivím, že ti dva tehdy utekli," uznala.
"Divila ses?" zaujalo Felixe.
"Ze začátku?" zamyslela se Jessica. "Asi ano. Nějak mi nešlo na rozum, proč by někdo utíkal z Bradavic. I kdyby tam vtrhlo nevím, stovka Smrtijedů, dokud by tam byl někdo z mých přátel, nevím, jestli bych dokázala odejít. Bradavice jsou jako druhý domov. A navíc Max… říkal, že patřil do Nebelvíru. Oni jsou obvykle ti poslední, co utíkají," vysvětlovala.
"Zas tomu nerozumím," mračil se Felix. "Zní to, jako bys považovala útěk za…"
"Za nezodpovědnost a zbabělost?" navrhla Jessica. "Nejdřív jsem považovala," souhlasila. "Teď už bych to asi neudělala, je zvláštní, ten tvůj synoveček," pousmála se Jessica.
"Taky ho máš ráda," prohodil Felix nejistě i přes ten oznamovací tón.
"Mám," přikývla. "A je mi ho líto. Jich obou," přiznala.
"Líto?" nechápal Felix.
"Nevyrostli v příliš pěkném prostředí, to ti Max neříkal?" podivila se.
"Ne," zavrtěl hlavou Felix, "moc o své minulosti nemluví."
"Samantha trochu ano," prohlásila Jessica. "Neměli to zrovna růžové," ušklíbla se, "a nebudou to mít o nic snazší, jestli se vrátí," povzdychla si.
"Proč ne?" nechápal pořád Felix.
"Protože utekli a nechali za sebou celou školu svých kamarádů a spolužáků, kteří jim to samozřejmě neodpustí," prohlásila a natáhla se k Amy, která se právě rozhodla připojit se k objetí svých rodičů.

"Není tu krásně?" usmála se zasněně Samantha.
Stáli na kraji jednoho z mudlovských parků, kde se právě Maxův malý bratranec honil po trávníku s jakousi zhruba stejně starou dívenkou.
"Je," souhlasil Max. "Jen by mě zajímalo, jak dlouho to ještě může trvat," přiznal. "Víš, co říkala Jessica," připomněl potom.
"Samozřejmě, že vím," přikývla po chvíli Samantha, úsměv jí ze rtů skoro zmizel. "Jenom je tady na to strašně snadné zapomenout," povzdychla si.
"Zapomenout?" zopakoval nevěřícně Max. "Kéž by to šlo," zavřel oči, snad aby odehnal obrazy, které se mu draly na mysl. "Nemáš někdy výčitky, že jsme utekli?" zajímal se a Samantha na něj tázavě pohlédla.
"Nemáš," odpověděl si místo ní sám. "A že's to věděla a nic neřekla?" zadíval se teď Max na ni a ona očima uhnula. "Třeba dnes mohl Brumbál žít!"
"Jak?" obrátila se na něj prudce Samantha se slzami v očích. "Draco to neudělal!" připomněla. "Věděla jsem, že to neudělá! Neměl na to sílu. Neměl dost znalostí, nebyl dost dobrý, aby se mohl postavit Brumbálovi!" vyjmenovávala. "Nemohla jsem předpokládat, že to Snape udělá za něj," zamračila se.
"Ale mohla jsi předpokládat, že to za něj udělá kdokoli jiný z těch ostatních," poznamenal Max. "Oba jsme mohli," opravil se pak.
"Maxi," oslovila ho ovšem Samantha vážně, "na hradě byla polovina Řádu! Motalo se tam tolik lidí, kteří si s nimi měli poradit…" zavrtěla hlavou. "Nelíbí se ti tu?" ptala se. "Zůstat tam… ty první bys neskončil zrovna nejlíp, takže ty první bys měl vědět, že co jsme udělali, bylo správně!" zdůraznila, otočila se a rozeběhla se za Alexem, kterému právě zmizela kamarádka zpět k mamince.
Max za ní zůstal několik okamžiků jen prázdně koukat, než se zhluboka nadechl, znovu vydechl, rázně zatřásl hlavou a pak teprve se za nimi oběma vydal.

"Velice by mě zajímalo, jak jste tohle dokázali," prohlásil ledově s trochou výsměchu, ale mnohem větší spoustou opovrhování starý muž, který seděl ve starém křesle v přijímacím salonku. "Šestnáct let ti dva vyrůstali v tomhle domě a bez mého svolení a vědomí se odtud nehnuli ani na milimetr. A vy… vy už jste po pár měsících přišli s tím, že nevíte, kde jsou?!" zvedl hlas, takže teď už tak nebezpečně nešeptal, naopak mluvil normálním tónem, ale pořád si ho nikdo ani tak nedovolil vyrušit. "Takhle si představujete tu péči a výchovu, na které jsme se dohodli?" ptal se. "A ještě se mi snad odvažujete naznačit," nadechl se zlostně.
"Nic nenaznačujeme, strýčku," přerušil ho konečně mladší tmavovlasý muž důrazně. "Jen jsem tě přišel informovat o tom, že tvá vnučka a ten Blackův parchant zmizeli, aniž bychom měli jen malé tušení kam, a současně tě požádat, abys nám dal vědět, kdyby se tu snad objevili," vysvětloval už zase chladně klidným tónem. "Moje žena s nimi má ještě nějaké plány," oznámil. "I když teď už je nejspíš brzy bez problémů vypátráme," pousmál se.
"Samozřejmě," zašklebil se ovšem starý muž zle. "Nicméně kdyby se tu náhodou objevili, dám vám milostivě vědět," slíbil posměšně. "Teď buď tak laskav a nech mě o samotě, jsem unavený," vykázal svého synovce, který se s pouhým přáním pěkného dne a spoustou nadávek a nepříjemných myšlenek, jež se neodvážil vyslovit, odporoučel.
V přijímacím salonku tak zůstali už jen starý muž a jeho syn, který svého otce nyní pozorně sledoval.
"Jsou to neschopní idioti," zabručel po chvíli starý muž a vstal ze svého křesla. Vrávorajícím nejistým krokem, opíraje se o hůl došel až k oknu, z něhož se zahleděl.
"Co chceš dělat?" odvážil se po dalších několika okamžicích ticha zeptat jeho syn.
"Čekat, co jiného," odvětil chladně starý muž.
"Čekat?" nevěřil jeho syn. "Ale…"
"Jaké ale?" obrátil se po něm popuzeně jeho otec. "Těžko můžu běhat po světě a honit je, nemyslíš?" zašklebil se zle a kývl ke své noze, kterou už sotva mohl chodit. "Počkám, než přijdou sem," rozhodl. "Jestli v Anglii skutečně během pár dní nastolí nový režim, nic jiného jim nezbude," připomněl novinky z ostrovní země. "A pak si to s nimi vyřídím sám," dodal ještě a odbelhal se zpět ke svému křeslu.

"Hledá se za účelem výslechu pro vyšetřování smrti Albuse Brumbála"
Titulek nad velkým portrétem Harryho Pottera na titulní straně Denního věštce mluvil za všechno. Ten a navíc článek o tom, že dosavadní ministr kouzel Rufus Brousek rezignoval na svůj post a novým ministrem kouzel se po něm stal Pius Břichnáč.
Každého, kdo se na ony dva články v novinách podíval a třeba jen trochu věděl o událostech posledního roku, musela jímat hrůza. A pokud se k těm dvěma ještě přidal článek o tom, že se Ministerstvo chystá provést prověrku všech mudlovských kouzelníků, kteří logicky nemohli přijít ke svým kouzelnickým schopnostem jinak, než že je ukradli skutečným kouzelníkům, měla většina kouzelnické společnosti místo spánku o čem přemýšlet. A nejvíc právě ti, jichž se takové články týkaly především. Mezi nimi i Jessica Parkerová, Samantha Lestrangeová a Max Black.
Ačkoli některým šťastnějším členům kouzelnické společnosti nemuselo být hned jasné, o jak velké nebezpečí a o jak velký převrat jde, oni to věděli naprosto přesně. Nebylo pro ně nejmenších pochyb o tom, co se stalo, jediné, co zůstávalo nejasné, bylo co dál.
"Musíme pryč," vyslovila tiše a nesmírně nešťastně Samantha.
"Cože?" zvedl nechápavě hlavu Felix, který s nimi třemi seděl u kuchyňského stolu a čekal, co ta magií obdařená část jeho rodiny vymyslí. "To přeci není potřeba. U nás jste v bezpečí, nemůže se vám nic stát! Přeci, kdyby tu na vás mohli, už by tu dávno byli!" argumentoval zmateně.
Samantha ovšem jenom zavrtěla hlavou. Ona a spolu s ní i Jessica. To stejné gesto u nich obou Felixe zmátlo.
"Ale proč?" ptal se a těkal pohledem z jednoho na druhého u kuchyňského stolu.
"Teď mají Ministerstvo. Jestli nás doteď nenašli, bylo to kvůli nedostatku možností. Teď mají všechny," vysvětlila mu Samantha. "Nemůžeme tu zůstat, ohrozili bychom vás. A neměli byste tu zůstávat ani vy," doporučila jim.
"Co?" vyvalil na ni oči Felix.
"Alex umí kouzlit," řekla tedy Samantha s jemným úsměvem. "A Jessica sice čarodějka je," podívala se na Jessicu, "ale ty nejsi," připomněla pak Felixovi. "Jestli teď budou zkoumat čistou krev, budete v nebezpečí všichni."
"A pokud Bella s Malfoyem budou chtít nás dva najít a podaří se jim zjistit, že jste mí příbuzní, bude to ještě horší," přiznal Max sobě i ostatním. "Moc se omlouvám," přejel svého strýce i jeho ženu pohledem, "nechtěli jsme vás uvést do nebezpečí, byli jsme tady doma jako nikde jinde," vyznal jim, "ale teď to musí skončit. Říkal's, že s Xavierem máte docela dobré vztahy, napiš mu," požádal tedy Felixe. "Odjeďte hned, jak to půjde. O práci a dům se nestarej, teď vám jde o život. Austrálie je snad dost daleko, ale i tak by možná bylo lepší, kdybyste změnili jména. Aspoň na čas. Brownovi zní docela dobře," použil příjmení, pod nímž tu celé léto vystupovala Samantha. "Vážně mě to moc mrzí," zopakoval ještě jednou a složil si hlavu do dlaní.
"To nemusí, Maxi," vložila se konečně do hovoru i Jessica. "Pokud teď začnou honit nečistokrevné čaroděje, stejně by na nás časem přišli," připomněla třetí z novinových článků. "Zkrátka se podíváme do Austrálie. Bude to zajímavé a stejně jsme tam chtěli vyrazit," pokrčila rameny. "Ale co bude s vámi? Můžete nás doprovodit!" navrhla.
Max se Samanthou se na sebe krátce zadívali a pak oba zavrtěli hlavami.
"Nebudeme vás už víc ohrožovat. Teď by to bylo mnohem nebezpečnější," povzdychla si Samantha.
"Kam půjdete?" ptal se tedy Felix, když se zřejmě konečně vyrovnal s informací, že jeho synovec a Samantha je zase opustí. Ti se na sebe po jeho otázce znovu podívali, chvíli mlčeli a pak Max souhlasně kývl a sklopil pohled.
"Půjdeme domů," odpověděla tudíž místo něj Samantha.
"Domů?" zarazilo Parkerovi.
"K nám domů," opravila se tedy Samantha. "Snad nás děda nepředhodí zpátky Smrtijedům," vyjádřila svou naději tiše, vzala Maxe za ruku a stiskla ji. Manželé Parkerovi na sebe jen krátce pohlédli a jejich gesto zopakovali. S obavou o své i jejich životy...

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 astina astina | 17. dubna 2011 v 21:18 | Reagovat

nemůžu si pomoct, ale... to snad nemyslíš vážně...! nejdřív je necháš prchnout z Bradavic, teď je chceš nechat utéct zpátky do brlohu hrůzy? To už snad neuděláš, ne? Pokud tam Maxe vychovávali takhle, tak by se tam v životě nevrátil, ne? Chjo, přestává se mi to líbit :( Ne jen ten děj, ale popravdě se mi přestává líbit, kam a jak se ta povídka ubírá... :( Promiň

2 Kaitlin Kaitlin | E-mail | Web | 18. dubna 2011 v 17:03 | Reagovat

Ta tvoje stránka je na ho*no... jsem ti napsala takový krásný dlouhý komentář a ona se během odesílání rozhodla, že udělá chybu a nenačte ho... Ts, a to jsem se s tím tak vypisovala. takže teď budeš ochuzená o ten krásný a dostaneš tenhle :-P který už bude asi krapet jiný, protože si přesně nepamatuju, co jsem tam psala (ten první jsem psala ještě dopoledne totiž, ale naštvalo mě to, tak druhý pokus je až teď)
Za prvé - nesouhlasím s Astinkou. Překvapuje tě to? :D Mně se náhodou děj a to, kam se to ubírá, docela líbí a jsem zvědavá, co tam dáš dál.
Každopádně - to fakt myslíš vážně, že je pošleš za tím šíleným dědkem? Bože, ta Samantha to nemůže mít v hlavě v pořádku. To už rovnou můžou na návštěvu k Luciusovi nebo Belle (i když uznávám, že tam by asi narazili na Voldyho, že :D). Tak jako tak si umím představit jiný místa, kam by se mohli uchýlit. ta Austrálie s Parkerovými nezněla vůbec špatně - podívat se na klokany a tak, udělat si výlet na Nový Záland, zaplavat si v moři, serfovat se žralokama.. Fajn, vracím se zpět k tématu :D Já bych je raději poslala někam na dovolenou nebo třeba do jiné země, ale ne za dědečkem. A nebo by mohli jít za Řádem. Ten by je sice ze začátku rozcupoval - Harry by asi byl první cupovač a Sirius by mu velmi dobře sekundoval, ale je tam menší riziko, že přijdou k trvalé újmě. Jediná nevýhoda toho všeho je, že tam jsou samí Nebelvírové, kteří se do všeho hrnou po hlavě. Ale i tak bych to brala jako schůdnější variantu a být Maxem, tak ji prosadím. I když nemá svého tatínka zrovna v oblibě, nehrozí mu tam to, co u Samině dědy.
To je asi vše, co jsem ti chtěla říct :D Mně se ta kapitola docela líbila a fakt jsem zvědavá, jak to dál vykouzlíš :D

3 princess-denise princess-denise | Web | 18. dubna 2011 v 20:14 | Reagovat

Ahoj! xD Dík za kapitolu, moc se mi líbila, vážně i po slohové a obsahové stránce mi přišla lepší než kdy jindy. Hlavně oceňuji, že ses zbavila sáhodlouhých krkolomných vět a výsledek hnedka působí tak nějak svěžeji a čtivěji. I když své mouchy to má, např. věta: (...) aby si ji přitáhl do náručí a na několik okamžiků ji jen držel v náručí.
I v další větě se pak znovu objevuje slovo "náručí", takže to fakt ne. Je mi jasný, že za to zřejmě může nepozornost při čtení, uznávám, že je to vyloženě "vopruz" to po sobě louskat, taky mě to většinou moc nebaví, ale co se dá dělat... Holt pisálek, ten tvrdej chleba má! xD
Ještě bych taky trochu ořezala věty za uvozovkama(neznám odbornej termín, nebo si nemůžu honem vzpomenout xD). Když se bavěj na střídačku dva lidi není třeba je neustále jmenovat, většinou by to mělo být jasné už ze stylu řeči. Ani  věty typu "odvětila ona po další chvíli ticha" se mi moc nezdá. Je přeci jasné, že to byla "ona", když pak pokračuješ slovesem "odvětila", a kdyby se to takhle nedalo poznat, víme, že se spolu baví muž se ženou, takže to tak nějak vyplyne ze situace. Někdy se takové zdůraznění skutečně hodí, ale tady je naprosto zbytečné a spíš to působí divně a neohrabaně. Někdy taky doporučuje nepsat žádné "řekla" a "prohlásil", prostě nic. Pak čtení krásně odsejpá, i když se to samozřejmě ne vždycky hodí. Že to ale jde a krásně vyjádří všechny emoce i bez "ozdůbek" okolo, se můžeš přesvědčit tady (nevim, jestli znáš ;-)): http://fanfiction.potterharry.net/cze/povidka/2790%7CBradavicka-porada/
Je to parodie na HP psaná ve scénářové podobě a je to oprvadu to nejvtipnější, co jsem kdy četla. Glosy se můžou jít zahrabat! xD
No, jelikož sama spoustu toho, co jsem ti tady napsala vůbec nedělám, tak to ber jen jako názor a postřehy čtenáře... xD Mám tvoje nápady strašně ráda, navíc pořád píšeš a ještě k tomu kapitolovky, za což ti budu nadosmrti vděčná ;-), ale občas by to chtělo ještě trochu zdokonalit zpracování.
Teď konečně nějakou chválu! xD (Jsem se nějak rozepsala! xD)
Fakt se mi líbil ten časovej skok, hodně mi připomíná knížky HP ;-). Taky to hnedka přidává tempo příběhu a člověk je zvědavej, co z toho vyleze. I dialogy se mi moc líbily, třeba to s Moodyho okem! xD Hezky jsi napsala, jak někdo truchlí nad smrtí a dalšího člověka to nějak netrápí, protože ho vlastně nezná. Bylo to vtipně udělané (takovej zlehčenej černej humor, jupííí xD)a zároveň to dalo hloubku postavám. Ty se tady vůbec nějak rozparádily, třeba Ginny. Ten její rozhovor se Siriusem! Dokonale jsi ji v něm popsala, respektive Ginny se  popsala sama... xD A to ji normálně nemám ráda, kdežto teď jsem ji málem litovala, chudinku! xD xD
Pak se mi líbil Maxův strach ze tmy  (strašně, ale úúúplně hrozně moc ráda se dívam, jak někdo mučí moje oblíbený postavy, muhehe... xD ale není to úchylka, má to tak spousta lidí! xD). Sirius s Harrym byly taky dost dobrý, hlavně teda Harry, kterej byl zkrátka celej Harry! xD
Ještě toho určitě je víc, ale už si nemůžu rozpomenout, tohle mě zaujalo nejvíc... ;-) Celkově se mi však líbily všechny postavy i Samantha a Felix, no prostě všichni. ;-)
A k tomu závěru - zatím bych to (jako ostatní) neodsuzovala, vždyť teprve uvidíme, co z toho vyleze. Autorka nás přeci může překvapit nějkým nečekaným dějovým zvratem. Snad se i vysvětlí, proč se tak rozhodli, protože popravdě to moc logický není, ale jak říkám, zatim to nemůžeme posoudit, uvidíme až s příští kapitolou... těšim se! ;-)

4 alice-alice alice-alice | 18. dubna 2011 v 21:06 | Reagovat

Já jsem asi prostě zaujatá proti Tvým začátkům, ale zase se mi zdál takový váhavý (a navíc v něm byla matrace s "d"...). A tímto jsem vyčerpala všechnu svou kritiku a jdu chválit a omlouvat se a vůbec ;-) Moc se mi líbil rozhovor Ginny se Siriusem (dobře napsaná Ginny především) a Siriuse s Harrym. Myslím, že oba mají dokonale autentické reakce na ten útěk a Sirius získává bod, že se snaží pochopit Maxe. Řekla bych, že tohle pro něj musí být pomalu nadlidský výkon... Taky už nejspíš trochu lépe chápu Samanthu-ochranitelku, ačkoli si pořád myslím, že projevila poněkud nezdravou a - skoro se už bojím použít to slovo - nehavraspárskou naivitu (neboli hloupost), ale ano, vlastně se to k ní hodilo... A Max se nechal zmást, což také není zcela nepochopitelné... Moc se těším, kam se to bude ubírat dále - vypadá to, že by mohlo dojít na zajímavé konfrontace a navíc jsem zcela neschopná cokoli konkrétního předvídat, za což jsem moc ráda.

5 Abigail Abigail | Web | 18. dubna 2011 v 22:28 | Reagovat

astina: My už jsme spolu mluvily... mrzí mě, že se ti to nelíbí, ale snad se to ještě změní. Chápu tvůj postoj k "brlohu hrůzy" a "nepochopitelnosti" toho jednání, ale... já pořád vím něco víc než víš ty, tak doufám, že se mi podaří tě přesvědčit o tom, co si myslím já... Protože to hlavní, co teď momentálně vnímáš jinak, ne úplně špatně ale jinak než moje postavy - ty hlavní dvě - je obsažené už v prvních dvou větách tvého komentáře... a to se vysvětlí, ale až tak nějak časem... není to moc jasné, viď? Ale to nevadí, ty to pochopíš a ostatní až časem taky...
Kaitlin: Všímáš si, že se vždy pod jednou kapitolou dvě z nás nemůžou dohodnout...? :-D Je to lehce komické. Nicméně už mě to vážně nepřekapuje a jsem ráda, dva opačné názory takhle "osobitě" podávané jen potřebuju... ještě že vás ostatní lehce zmírňují... Jinak, koukám, že v názoru na návštěvu u dědečka se shodnete, no Samantha to v hlavě v pořádku má, buď v klidu, tedy není víc v nepořádku než průměrný člověk, ohledně toho jejího, nebo jejich rozhodnutí se to ještě vysvětlí, stejně jako to, proč nejdou radši do Řádu... i když... No a Austrálie, koukám, že vidím, kam pojedeš na příští dovolenou :-D, ale tam jsem je poslat nemohla, zaprvé kvůli ději, co bych tam s nimi boha dělala, a zadruhé kvůli Felixovi a jeho rodince, byli by s nimi moc v nebezpečí, ber to tak že dvě čarodějky, jeden mudla, dvě děti a jeden nezletilý kouzelník, nemají moc šancí proti skupince Smrtijedů... jo a k té stránce, t si vezmi jak to rozčilovalo mě, dva dny v kuse...
princess-denise: Děkuji! Děkuji strašně moc, tohle je přesně to, co potřebuju slyšet. Ptro příště to zkusím všechno nějak "zchroupat" a využít všech rad, ohledně kapitol již zveřejněných tobude horší, kvapem mě dohání zkouškové, takže teď si nad ně nesednu, ale řekněme, že v létě, o prázdninách se podívám na stylistické úpravy i těch starších kapitol... Upřímně přiznám, že čím větší časový rozestup mezi napsáním a čtením mám, tím víc blbin tam sama najdu... jinak taky moc děkuju za tu pochvalu, doufala jsem, že to tak bude působit, celé, tak nějak kontrastně, proti tomu jak všechno vidí Felix a jak to vidí všichni ostatní, kteří to "znají" o moc víc a víc se jich to dotýká... Jsem ráda, nesmírně ráda, že se líbila Ginny, to snad ještě víc než všechno předtím, protože já ji strašně nerada píšu a jsem přesvědčená o tom, že to pořád není ona, takže tohle mě potěšilo... A jsem ráda i za tvůj závěr ohledně konce, protože ano, autorka má v plánu dějový zvrat, to zaprvé a zadruhé a hlavně má v plánu i to vysvětlení, ono to asi není moc logické, ale není to úplně mimózní... doufám... Takže ještě jednou moc a moc děkuji za komentář, postřehy a chválu... (A tu úchylku naprosto chápu :-D)
alice-alice: Každý jsme zaujatý proti něčemu, ono je to dost možné, že oje začátky jsou váhavé, já jsem většinou v začátku vždycky taková zabržděná, chvíli mi trvá, než se rozjedu, někdy i déle než chvíli, pokusím se na tom zapracovat...
Jsem strašně ráda, jak už jsem jednou psala, že se líbila Ginny, i Sirius a Harry, ale ta Ginny tak nějak víc... Ten bod Siriusovi vyřídím, bude mít radost ;-) :-D já ji mám taky... jinak mě těší, že Samantha je jasnější, ačkoli to pořád nemůže být ono... A taktéž ohledně Maxe...Ale jsem ráda, že už se to zase líbí a pokusím se, aby to pokračovalo... včetně těch konfrontací... budou, některé minimálně...
Díky všem

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama