Kapitola 36 - Zbrklé rozhodnutí ?! - 2.1/2

27. března 2011 v 15:36 | Abigail |  Z čisté krve hvězd
A druhá polovina, protože jsme se zase jednou nevešli...


Když se znovu potkali, byli oba oblečení v dlouhých hábitech, trochu nápadných tady na hradě, ale na tom už vzhledem k tomu, co se chystali udělat, nezáleželo.
"Viděl tě někdo?" zjišťovala Samantha.
"Záleží na tom?" pochyboval Max.
"Jestli nás začnou honit po hradě, tak ano," zamračila se Samantha nad jeho odpovědí.
"Neviděl. Ti čtyři jsou dávno pryč," zavrtěl Max hlavou.
"Čtyři?" zarazilo Samanthu.
"Jo, Harry šel za Brumbálem, Hermiona, Ron a Ginny zřejmě přímo podle jeho pokynů," vysvětlil krátce.
"On tomu vážně věří," podivila se Samantha.
"Jo," přikývl pochmurně Max. "To je snad důvod, proč mu věříme my. Ale co teď, jak se odtud chceš dostat?" zajímal se.
"Z Bradavic se nedá přemístit a bránu hlídají členové Řádu," shrnula krátce Samantha. "Takže máme jedinou možnost," pokrčila rameny. "Pojď!" vyzvala Maxe, vzala ho za ruku a společně se pomalu, jak se snažili být co nejopatrnější, vydali dál.
Scházeli pomalu a celkem v klidu od nebelvírské věže, kde Samantha na Maxe čekala, dokud se nedostali do patra, v němž se ještě nedávno scházeli Max s Ginny v Komnatě nejvyšší potřeby. Hned, jak přišli na její začátek, zaslechli hlasy, které šly tam odněkud a než se vzpamatovali, zahalila je tma.
"Do háje, co je to?!" zaklel Max, jak vrazil do nejbližší stěny.
"Maxi!" sykla na něj ale Samantha.
"Tohle se jim povedlo!" ozval se kus od nich rozesmátý hlas a oni oba ztuhli. "Veď nás, Draco!" žádal poté.
"A žádné zdržování!" velel další hlas, v němž oba neomylně poznali Rudolfuse.
"Chci najít toho kluka!" odvětil ovšem jiný, pisklavý hlas, po jehož zaznění se Samantha s Maxem mlčky pevně chytili za ruce. Tetička Bella je samozřejmě nezklamala, ale díky bohu ji zarazil Lucius Malfoy.
"Já taky," souhlasil s ní, "ale to počká," rozhodl a bylo to poslední, co slyšeli, z jejich strany, než všichni nezvaní návštěvníci hradu zmizeli z chodby, kterou přišli. Poté už chodbou zaznívali jen výkřiky a slova Rona a Ginny Weasleyových a Nevilla Longbottoma. Zaznívaly několik minut a teprve, když utichly, odvážila se promluvit Samantha.
"Musíme dál," pobídla Maxe tiše.
"Kudy?" nechápal však ten. "Tady v té tmě nikam nedojdeme," odmítal.
"Budeme muset," poznamenala ovšem Samantha. "Nebo víš, jak jinak se dostat do Prasinek než tady těmi tajnými chodbami?" zjišťovala. "Na nádvoří při tom všem tady neproklouzneme, takže musíme do druhého patra," vysvětlovala.
Max si povzdechl.
"Půjdeme podél zdi," navrhla poté Samantha. "Jsou tady nějaká brnění nebo tak?" ptala se.
"Nevím," pokrčil Max rameny a udělal několik kroků. Jednou rukou za sebou vedl Samanthu, druhou poslepu šátral před sebou, aby nevrazili do nějaké překážky. Ona je zatím udržovala těsně u zdi.
Trvalo několik minut, než prošli, ale i tak byli rychlejší než skupinka před nimi. Kdyby je včas nezaslechli, mohli se s nimi srazit v další chodbě. Naštěstí si to nebezpečí včas uvědomili a zarazili se tak akorát, že se nestřetli nejen s nimi, ale i s členy Fénixova řádu, na které tak Ron s Ginny a Nevillem narazili. Ostatně ti se nezdržovali nijak dlouho. Když Lupinovi a ostatním vylíčili, co se stalo, vydali se za Smrtijedy směrem k astronomické věži, kam ti podle všeho běželi.
"Pojď!" trhla s Maxem Samantha a když už byl konečně čistý vzduch, rozeběhli se do druhého patra.
Jak sbíhali schody, zapomněli být opatrní, takže když se po dvou seběhnutých patrech Samantha prudce srazila s profesorem Snapem, který naopak vybíhal nahoru, zřejmě stejně jako ostatní k astronomické věži, všichni tři se ze schodů málem skutáleli.
"Co tady děláte!" vyštěkl okamžitě Snape. Bylo víc než jasné, že je rozrušený. Naprosto maximálně rozrušený.
"My… my…" začal koktat Max, zatímco Samantha se snažila zvednout ze schodu, na který si po tom nárazu sedla, a Snape je oba, v cestovních hábitech přejel zkoumavým pohledem, v němž se krátce zablesklo.
"Zmizte dotud," řekl pak a rozeběhl se dál.
"Už na tom pracujeme," zamumlal Max, pomohl Sam vstát a pokračovali dál.

"Kam to vede?" ptal se, jakmile prolezli do tajné chodby za starou čarodějnicí, začínající v druhém poschodí.
"Do sklepa pod Medovým rájem," odpověděla Samantha.
"A co budeme dělat tam?" zjišťoval dál Max, kráčející za Samanthou, jež ho za ruku vedla dál a dál.
"Proklouzneme ven a půjdeme za Fredem," oznámila.
"Za Fredem?" nechápal Max. "K čemu nám to bude?"
"Netuším, kde mají v Medovém ráji krb, a přitom jaký je tady šrumec, se moc nechci přemisťovat. Nikdy nevíš, jak to mají chráněné," vysvětlovala a Max už mlčel. Co řekla, mu minimálně teď bohatě stačilo.

Když vylezli z okna Medového ráje a rozeběhli se přes Prasinky směrem k domu, kde byl Taškářův krámek, všimli si ke svému zděšení zelené lebky, která se vznášela nad astronomickou věž hradu. Znamení zla.
"Můj bože!" vzlykla Samantha a Max ztuhnul v půlce pohybu, vtom si však uvědomil, kde jsou, trhnul s dívkou a rozeběhli se dál k domu, v němž se náhle rozsvítila světla. Max doběhl ke dveřím, silně na ně zabušil a strhl Samanthu k sobě do stínu přede dveřmi.
"Vždyť už jdu!" vřískl za dveřmi hlas a Fred Weasley je málem srazil, jak se z nich vyřítil.
"Couvni!" poručil Max a spolu se Samanthou, jež už se vzpamatovala, Freda strčili zpět.
"Co tady děláte?" valil Fred oči. "Uhněte, já musím na hrad!" snažil se je odstrkovat.
"A my zase z hradu!" odsekl Max.
"Cože?" zarazil se Fred.
"Malfoy s Lestrangeovou jsou na hradě," vysvětlila krátce Samantha.
"Malfoy s Lestrangeovou?" vytřeštil oči Fred. "U psí hadí," začal nadávat.
"Frede!" překřikla ho ale Samantha. "Potřebujeme Letax!" oznámila mu.
"Co? K čemu Letax?" přejížděl Fred očima z jednoho a druhého. "Vy chcete zdrhnout?!" vydechnul potom šokovaně.
"Trefa," zašklebil se Max.
"To nejde! Zbláznili jste se? Kam jako chcete jít?" zjišťoval.
"To je naše věc," odsekl Max. "Ale musíme rychle, než nás začnou hledat!"
"Oni vás nebudou hledat!" zvýšil teď hlas Fred.
"Nevíš, proč tady jsou!" vrtěl hlavou Max.
"Ne, ale vím, že už někoho zabili a vy dva jste to nebyli, takže kvůli vám těžko!" odporoval Fred. "A já tam mám tři sourozence, takže by od vás bylo nesmírně laskavé, kdybyste se místo tohohle lítání tady přidali ke mně a šli nám pomoct! Kolik jich tam je?" zajímal se.
"Asi sedm," odvětil rychle Max. "A minimálně dva z nich si jdou pro nás!" zdůraznil.
Stáli teď proti sobě s Fredem jako dva kohouti na jednom smetišti. S výjimkou toho jednoho smetiště, protože jejich zájmy se oproti těm kohoutím dost lišily. Každý měl jiný. Jeden netoužil po ničem víc, než se dostat do bradavického hradu na pomoc ostatním, svým přátelům i příbuzným, druhý za nic na světě nehodlal zůstat. Samantha stála mezi nimi, ani proti jednomu nebyla schopná jít a rozum už jí nenapovídal nic, co by měli či neměli udělat.
"Můžete se schovat tady," navrhl tedy Fred. "Když se bojíte! Ale tam na hradě jsou naši přátelé!" zdůrazňoval.
"A taky nepřátelé," ozvala se konečně Samantha a pohlédla na něj. "Kde tu máš Letax, Frede?" ptala se roztřeseně.
"Kam chcete utíkat?" rozohnil se zase Fred. "Domů? To asi těžko! Budou vás zase všichni všude honit! Maximálně se necháte znovu chytit!"
"Tady se necháme znovu chytit!" přerušil Freda Max a zdůraznil především slůvko tady. Chvíli si mlčky hleděli do očí.
"Nepomůžu vám utéct! Jdu na hrad!" rozhodl nakonec Fred, kouzlem za sebou zhasnul a pokynul oběma ke dveřím. Max couvl, ale Samantha zůstala stát.
"Promiň, Frede," šeptla, poté vytáhla hůlku, a než se kterýkoli z kluků stačil vzpamatovat, vykřikla, "Mdloby na tebe!" a Fred se skácel k zemi.
Ruka, v níž hůlku svírala, se jí ještě stále třásla, ale chladně překročila Fredovo ležící tělo, Max ji jen šokovaně následoval a znovu zvolala:
"Accio Letax!"
Miska s kouzelným práškem se k ní rozletěla vzduchem a Samantha přikročila ke krbu.
"Kam jdeme?" ohlédla se po Maxovi.
"Příčná ulice," odpověděl krátce ten, všiml si slz v jejích očích a natáhl se k misce, aby si z ní do hrsti nabral Letax. Samantha provedla totéž, misku odložila a obrátila se ke krbu.
"Příčná ulice!" vzkřikla a zmizela v zelených plamenech. Max ji bez mrknutí oka následoval. Po Fredovi ležícím vprostřed jeho domku se neohlédl. Zmizel z Prasinek přesně v okamžiku, kdy se zpět do nich vrátili Harry Potter s pomalou omdlévajícím Brumbálem, kterého jejich cesta za dalším viteálem téměř stála život.
A to nikdo nemohl tušit, co se na jejich hradě bude dít dál.

"Maxi?!"
Noc už začínala pomalu blednout, když se konečně přiblížili k jednomu z posledních domků londýnského předměstí. Dívka, která se celou cestu jen mlčky pozorně rozhlížela, stále neschopná se vzpamatovat a úplně se přenést přes svůj útok na svého přítele, se teprve teď odhodlala zeptat se:
"Kam vlastně jdeme?" zjišťovala tiše.
"Tam!" ukázal mladík právě k onomu poslednímu domku a poté se po dívce ohlédl.
"Tam?" zarazila se ta. "Proč tam?" zajímala se.
"Protože to," pokynul k domu, "je dům Felixe Parkera," vysvětlil.
"Tvého druhého strejdy?" vyvalila dívka oči. "Psal jsi mu?" podivila se.
"Ne," zavrtěl hlavou. "Bude to překvapení," prohlásil.
"Překvapení?!" zarazila se dívka. "Myslíš, že je to dobrý nápad?" mračila se pochybovačně.
"Když bych mu napsal, mohl by mě odmítnout, takhle nás snad nevyhodí," pokrčil rameny mladík.
"Ale jak jsi ho našel?" nechápala dívka. "Xavier ti napsal, kde bydlí?" napadlo ji.
"Kdepak," odmítl a zavrtěl hlavou. "Tady," vytáhl z kapsy jeden ze tří listů, který tam našel. Byl to útržek starého Denního věštce. Samantha ho přejela zvědavým pohledem. Na spodu stránky bylo svatební oznámení. Snoubenci: Jessica Bonesová a Felix Parker. Ona, čarodějka z významné a známé kouzelnické rodiny, on, mudla.
"Myslíš, že to je…" zvedl oči k mladíkovi před sebou.
"Rok narození by seděl. Navíc kolik Felixů Parkerů asi může běhat po Británii?" ušklíbl se lehce.
"Parker není neobvyklé příjmení," zavrtěla dívka hlavou.
"Ale Felix není zrovna časté jméno," pokrčil rameny on. "Navíc by to byla moc velká náhoda," dodal a zatáhl ji za ruku. "Pojď!" vyzval ji.
Samantha ho následovala ne úplně nadšeně, ale cestou s ním srovnala krok, a když došli ke dveřím domku, byla to ona, kdo krátce zazvonil.
Chvíli trvalo, než se světla, která dosud svítila jen v zadní části domu, přesunula a rozsvítila i v místnosti za dveřmi.
Otevřel mladý kudrnatý hnědovlasý muž, podle vzhledu jen o pár let starší než oni sami. Když k němu Samantha zvedla pohled, všimla si v jeho tváři stejně tmavých očí, jaké měl Max.
"Dobrý den," pozdravila ho tiše.
"Dobrý," odvětil nejistě muž a ohlédl se za sebe. Přes pootevřené dveře tam nebylo vidět, ale oběma mladým lidem přede dveřmi bylo jasné, že tam ve skrytu chodby stojí někdo další.
"Můžu vám nějak pomoci?" ptal se muž.
"Doufám, že ano," pousmála se lehce Samantha. "Já…" ohlédla se po Maxovi, ale ten si mladého muže prohlížel očividně neschopný komunikovat. "Jste… jste Felix Parker?" ujišťovala se tedy a muž kývl a znovu se nejistě pootočil.
"To jsem," potvrdil potom nahlas.
"To jsem ráda," usmála se zase Samantha. Stále dost nervózně. "Já… já jsem Samantha. Samantha Lestrangeová," představila se a tohle," kývla k Maxovi, "tohle je Maxmilian Black," dodala.
"Maxmilian?" zopakoval tiše muž a zůstal očima viset na Maxovi. "Maxmilian Black…" opakoval znovu a šok v jeho tváři vystřídal úžas.
"Já… pojďte dál," pozval je poté k jejich překvapení, couvl a otevřel dveře dokořán. Za nimi stála mladá žena, která v náručí držela malou holčičku a současně v pravé ruce pevně svírala hůlku. Zpoza jejích nohou k nim zvedal oči chlapeček.
"Dobrý den," pozdravili oba tiše.
"To je má žena," ozval se za nimi hlas. "Jessica Parkerová," oznámil jim muž. "A Alex a Amelia, naše děti," pokračoval v představování a Max překvapeně sklonil pohled k chlapci, Alexovi, který ho hypnotizoval stejně hnědýma očima, jako měl on sám, muž za ním i dívenka v ženině náručí.
"Jess, tohle jsou Samantha Lestrangeová a Max Black," prohodil muž ke své ženě, která mu věnovala pozorný pohled. Samantha, jež na rozdíl od Maxe věnovala pozornost především těm dvěma, si všimla, že poté lehce přikývl na otázku v manželčiných očích.
"Můj synovec, pokud se nepletu," dodal pak a v tom okamžiku k sobě strhnul i Maxovu pozornost.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 astina astina | Web | 27. března 2011 v 19:56 | Reagovat

šokovala jsi mě... absolutně jsem nečekala, že by se z toho mohla Sam tak složit, a už vůbec ne, kvůli tomu vtrhne na oslavu... asi si od Kaiouše opsala i tu schopnost šokovat...
moc jsi mě potěšila Siriusem, ta touha po dopisu od Maxovi se mi líbí, a ta závěrečná věta, že Maxíka roztrhne jako hada, pokud bude mít něco s Malfoyem, to se ti vážně povedlo ;)
jupí, jupí a zase jupí! je to tady, big akce :-) moc, opravdu moc se mi líbí, jak jsi do rozhovoru těch tří zakomponovala Maxe a jak si opatřil informace...
NE! odmítám přijmout možnost, že by mohli utéct! to nejde! on je Nebelvír! ta jeho šokovanost, když vyslovila návrh na odchod... jestli je necháš utéct, zbijeme tebe! to nemůžeš, prostě neeee!
oni ví, že se tam bijou smrtijedi se studenty, ví, že chtějí Brumbála, a ikdyž ví, že chtějí i je, tak utečou? to neeee! Sam mě právě strašně moc zklamala, tohle jsem nečekala... sice chápu, že o něj má strach a on na ně nechce narazit, ale tohle ne... po tomhle pochybuju, že Max patří do Nebelvíru, že je synem Siriuse :(
chápu Fredovu reakci, ale nechápu Sam s Maxem, že panikaří až tak, že chtějí zmizet úplně všem... strach je úplně ovládl a zničil rozum? zastínil přirozenou Nebelvírskou chrabrost nebo jak to nazývají?
líbí se mi nápad s Felixem a jsem zvědavá, co s nima bude dál, ale...
ale opravdu se mi tahle kapitola nelíbí, zklamala mě... zklamala mě Sam a zklamalo mě, že se Max zachoval tak, jak se zachoval... jediný plus máš za toho Siriuse a za Felixe... konečně se sice něco děje, ale ten obsah - chápu tvou poznámku o tom, že tě někdo možná bude chtít zahubit... mrzí mě to, mrzí mě to hlavně kvůli Siriusovi, a taky kvůli vztahům těch dvou s ostatními věkově podobnými...

2 alice-alice alice-alice | 27. března 2011 v 20:48 | Reagovat

Přece je tam nemohli nechat?! Mohli zaváhat, mohli (obzvlášť se svými zkušenostmi) na chvíli zatoužit utéct, mohli se bát... Ale přece nemohli utéct opravdu! Ne s vědomím, že minimálně Brumbálovi hrozí smrt, ne po setkání s Fredem, ne s odvahou Nebelvíru a inteligencí Havraspáru...
Kromě tohoto sentimentálně-logického nedostatku se mi ta kapitola vlastně líbila - hezky zakomponovaná do děje popsaného v knize, dobře popsaný sled událostí, zajímavé setkání na závěr. Ale je mi líto, pravděpodobnost podobného jednání těch dvou je téměř nulová...

3 Kaitlin Kaitlin | E-mail | Web | 27. března 2011 v 22:05 | Reagovat

No... kapitola je minimálně zajímavá. :) Vývoj událostí mě překvapil, ale asi ne tak moc jako u holek přede mnou. :D
Líbil se mi začáteční rozhovor Sam a Maxe. Byl takový reálný, reakce a chování mi k nim naprosto seděly. Za to máš velký plus :)
Co se týká části s Remusem a Siriusem - Sirius byl na konci vážně hvězdný. Tady se ale přidám na sttranu Astiny, mrzí mě že takhle přetrháváš jakákoliv pouta a naděje Siriuse. Sice vím, cos o těch dvou říkala, ale tak nějak jsem pořád doufala, že se to vyvine jiným směrem..
A co se týká útěku Samanthy a Maxe - asi na to mám jiný názor než ty dvě. Nemyslím si, že by Sam a Max byli opravdový Nebelvír a Havraspár. Strávili v těch kolejích moc málo času na to, aby byli tak striktně rozškatulkovaní jako ostatní. Jim jde prostě o přežití, moc dobře vědí, co by se s nimi stalo, kdyby je dostala Bella nebo Lucius. A je fakt, že kdyby zůstali na hradě, s největší pravděpodobností by se zapojili do bitvy a asi by to neskončilo zrovna výhrou. Řekla bych, že se zachovali jako normální lidi a ne přehnaně odvážní nebelvírští, kteří se bezhlavě vrhají do nebezpečí bez ohledu na následky. Sice možná nechali ostatní na holičkách, jenže na druhou stranu jsou zvyklí spoléhat se jen na sebe a ne fungovat v partě. Navíc mi ani nepřišlo, že by k těm ostatním tak silně přilnuli, aby s nimi museli za každou cenu riskovat své životy. Je fakt, že až takovýhle monumentální útěk je lehce přehnaný, ale když se to tak vezme... Vytvořilas vlastní postavy a nedalas jim tak vyhraněný charakter jako má většina ostatních studentů v Bradavicích. Jsou prostě jiní a neřídí se nějakými "zákony a pravidly" jednotlivých kolejí. A mimoto - pracuješ s předlohou a držíš se jí. A všichni víme, co přijde dál. Tak jako tak by brzy museli vzít roha, je nereálné že by nastoupili do dalšího ročníku, když se škola bude hemžit Smrtijedy. jen jsi tak urychlila vývoj událostí o... prázdniny? :)
Jo a ten týpek - Felix - vypadá zajímavě. Rozhodně působí líp jak Xavier a jsem fakt zvědavá, jak se vybarví dál. :)
Takže - mně se kapitola líbila. Překvapila mě, ale ne negativně, a byla tam akce, která byla fakt fajn. :) Jen jsem zvědavá, co s tím uděláš dál.
A mimochodem - řekla bych, že se ti povedlo odlišit od mojí povídky. nevím, jestli se zas nepřiblížíš, záleží na tom co vyvedeš... ale je to jiný :D

4 Abigail Abigail | 28. března 2011 v 9:03 | Reagovat

Páni... musím říct, že takovou "vlnu nevole" jsem nečekala. Ale rozhodně bych řekla, že mě potěšila. Jsem ráda, že znám i jiný pohled na věc.
Ohledně toho jejich útěku, co k tomu říct... Já na něm trvám. Jsem naprosto přesvědčená, že se nezachovali nijak tak, že by to naprosto odporovalo jejich povahám a jejich dosavadnímu chování. Naopak, když to tak vezmu, ti dva jsou vlastně celou dobu téhle povídky na útěku - odněkud někam, před něčím, na tom se nic nezměnilo, jen tentokrát utekli řekněme v ne zrovna vhodnou chvíli.
A že by ten útěk neodpovídal jejich kolejnímu zařazení? Spoustu hezkých argumentů použila Kaitlin, spoustu těch, které by mě samotnou ani nenapadly, takže hodně odkazuji na ni, já dodám jen to, že i tady si stojím za tím, že ti dva patří, kam patří a přesto mohli vzít nohy na ramena. Je pravda, že jsem, a uvědomila jsem si to v souvislosti s astininým komentářem, asi některé věci nedostatečně zdůraznila, to časem napravím, některé, které na to měly vliv. Ale vezmeme-li v úvahu spoustu dalších lidí, jako třeba v téhle povídce zmiňovaného Petra Pettigrewa, i on byl v nebelvíru... Max se do Nebelvíru pořád hodí, i přesto, co udělal a co tím rozproudí, on Nebelvír docela určitě je, já se pokusím, aby to, co vyvedli, minimálně v některých ohledech bylo pochopitelnější, i když jsem předpokládala, že to pochopitelné je, a budu doufat, že zůstanete číst a že vás to až tak moc neodradí...
Jsem ráda, že se líbil úsek se Siriusem, ačkoli jsem ho teď na chvíli "vyšachovala", bude se i nadále objevovat, můžu vás uklidnit...
A jsem ráda, že zapůsobil Felix, i toho si ještě chvíli užijeme...
Víc vám k tomu teď asi neřeknu, pořád mě nenapadají vhodná slova, a nebo mě jich napadá moc a to i těch, které chci aby za mě řekla povídka...
Takže teď jenom děkuju za krásné dlouhé komentáře, doufám že se od tvé povídky, Kaitlin, i dál udržím dál, ačkoli... A jsem ráda, že alice zatím nepřestala číst... Chvíli to tak na mě působilo... Doufám, že žádná z vás nepřestane ani dál, další kapitola bude v neděli nebo ve pak středu, uvidím jak rychle mi to půjde dál...

5 princess-denise princess-denise | Web | 28. března 2011 v 12:54 | Reagovat

Týjo, moc se mi to líbilo, myslim, že se ti povedla jako žádná jiná, hlavně stylisticky... Obsah se mi taky líbil, ale popravdě jsem doufala, že se Max se Sam budou na událostech na Astronomické věži nějak podílet, nebo že aspoň budou svědky Brumbálovi "vraždy" (chci více Severuse!! xD).
Plus moje další zvrhlá polovička doufala ve střet s Belatrix a Malfoyem... xD Nění nic hezčího než se o oblíbené postavy bát a ještě lepší je, když se o ně bojí i další postavy (narážím samozřejmě na ustaraného tatíka Siriuse.. xD).
Ten zvrat na konci je ale povedený, nepochybuju, že ta nějvětší akce nás ještě čeká... (a bude i zlá Bella! xD xD)...
P.S.: Ta scéna s Fredem patřila k tomu nejlepšímu, hrozně se mi tam líbil jeho charakter (plus se mi líbí, že ti dva chtěli zdrhnout, taky to o nich leccos vypovídá, ale líbí se mi to...;-) jsou to prostě takoví samorosti... ;-))

6 alice-alice alice-alice | 28. března 2011 v 20:32 | Reagovat

[4]: Na jednu stranu vlastně chápu, co tím chceš říct a proč to udělali, ale stále trvám na tom, že je to strašně nepravděpodobné. Že jsou pořád na útěku - budiž. Jenže vždycky, když od někud zdrhali, bylo to z místa, kde hrozilo nebezpečí pouze jim dvěma. Chápu, že utěk je pro ně reflex. Jenže tam nikdy nenechávali spoustu nevinných lidí, kterým hrozí nebezpečí. Možná ke spolužákům neměli příliš hluboký vztah, ale přece jenom si myslím, že běžný člověk nenechá Belatrix na hraní jiného člověka, i když ho třeba vůbec nezná... A co teprve rodinu přítele.
Co se týče kolejí, tak mám pocit, jestli se trochu nepletou příčiny s následky. Sam a Max jsou v těch kolejích, ve kterých jsou, protože mají vlastnosti, které je pro ně předurčují. Samozřejmě že to je zjednodušené, stejně jako dělení veškerého člověčenstva na kretény, blbce, hlupáky a blázny (každý je od každého trochu...), ale třeba Max doteď skutečně dělal neuvážené, impulzivní a odvážné činy a Samantha ho přiváděla k rozumu. Jenže útěk, během kterého si stihli zabalit a vypořádat se s Fredovými argumenty, není ani impulzivní, ani nepromyšlený...

Prostě mi to připadá nereálné a šokuje mě to podobným způsobem, jako kdyby pohádka "Jeníček & Mařenka" vypadala takhle nějak:

J&M jsou (za pomoci rodičů) ztraceni v lese. Bloudí, dojdou k perníkové chaloupce, baba Jaga si je málem dá k večeři, ale nakonec ji oni upálí v peci, utečou od chaloupky a vrátí se domů. Konec první části.

J&M 2: Školní léta.
Když jsou J&M starší, začnou chodit do školy s ostatními dětmi z kraje, se kterými se příliš neznají. Po krátkém čase se Mařenka doslechne, že jejich skoro-vražedkyně povstala z vlastního popele a zdá se, že plánuje atentát na paní učitelku. Další den, školní přestávka. Děti si hrají na dvorku. Paní učitelky jsou v kabinetu. J&M si všimnou, že do školy vchází baba Jaga. Co teď?

Vědí, že
a) BJ má krajně sadistické a anntropofágní sklony.
b) BJ jde po paní učitelce.
c) BJ je silnější než průměrné školou povinné dítko.
d) nebezpečí ze strany BJ se dá dočasně eliminovat kremací a následným útěkem.

Mohlo by je napadnout, že
1) učitelky v kabinetu by se mohly pokusit o boj.
2) skončí jako večeře BJ, pokud někdo něco nepodnikne.
3) jejich spolužáci skončí jako večeře BJ, pokud někdo něco nepodnikne.
4) bez varování bude pár nevinných dětí (a učitelek) snadnější kořistí.

Co dělat?
A) Utéct (a všechny nenchat v nevědomosti, dokud si pro ně BJ nepřijde).
B) Zburcovat kabinet a podnítit pedagogy k boji.
C) Zburcovat spolužáky a podnítit je k boji.
D) Postavit se BJ (se sirkami v ruce - a pravděpodobně zemřít).

J&M si vzpomenou zejména na body a), c) a 2) a zvolí možnost A). Po cestě potkají Mařenčina kamaráda Pepíčka, se kterým si ještě den předtím hráli na maminku a na tatínka, a který jde ke škole, aby zjistil, proč se od tamtud ozývá takový křik a copak asi dělají jeho sourozenci. J&M mu řeknou, že je tam pravděpodobně vraždí BJ a že by bylo rozumné utéct, chvíli se dohadují, nažež Mařenka praští Pepíčka, který omdlí a sourozenci můžou bezpečně utéct.
A jestli neumřeli, tak utíkají dodnes. Tečka.

Upřímně řečeno jsem opravdu zvědavá, jak si ten útěk obhájí (zejména sami před sebou), takže ztráty čtenáře se rozhodně bát nemusíš ;-)

7 Abigail Abigail | 29. března 2011 v 8:36 | Reagovat

princess-denise: Více Severuse by ještě mohlo být, ačkoli nechci nic slibovat, původně jsem s ním počítala, ale teď se mi nějak uhnul, tak uvidíme... Jinak chápu i tvou zvrhlou polovičku, ale na střet s Bellou a Luciusem si zkrátka budeme muset ještě počkat. Ale však on přijde, to se neboj.
No a jsem moc ráda, že se ti líbila scéna s Fredem, jeho scény se mi nikdy nepsaly lehce, a jsem ráda, že se ti líbila vůbec celá ta kapitola. Je to pro mě obrovská poklona. Díky moc.
alice-alice: Na tohle jsem si musela nechat trochu času. Ta pohádka... myslím, že jsem ještě nikdy nečetla podobný komentář a neviděla, že by se někdo něčeho podobného v komentáři dokázal dopustit a smekám, nedovedu si představit, že bych rozjela podobnou obrazovou situaci. Nicméně svůj účel to určitě splnilo, já chápu, co ses mi snažila říct, myslím, že mi to bylo jasné už před tou pohádkou, která tu "absurditu" dohnala do detailu.
Co k tomu říct... já nikdy netvrdila, že co udělali bylo dobré, ale pořád trvám na tom, že se to až tak moc nepříčilo jejich povahám a to ani přesto, kam byli zařazeni do kolejí - u Maxe a tím méně u Samanthy...
A chtěla jsem toho napsat víc, ale radši se budu dál vyjadřovat v kapitolách, protože vždy, když tady něco napíšu, pak to zas smažu protože už to mluví víc než by mělo... takže zkrátka asi uvidíme časem, kapitolami, jak si ti dva ten útěk obhájí a tak...

8 ukecaná alice-alice ukecaná alice-alice | 29. března 2011 v 18:30 | Reagovat

[7]:Předpokládám, že si vzájemně rozumíme, jen prostě nesdílíme názor - spolu nebo s postavami. Tak jako tak trvám na tom, že se moc těším na pokračování, ve kterém se mi snad dostane konkrétnějšícho vysvětlení... Rozhodně jsem Tě nechtěla nijak obviňovat nebo ztotožňovat Tvé názory s činy Tvých postav. Vlastně mě svým způsobem potěšilo, že se Ti povedlo mě šokovat. No a prznění pohádek je můj koníček - nebo se tomu možná správně říká obsese - ale tak nějak prostě občas v pohádkách přemýšlím... Člověk pak vidí svět, ehm... jasněji? pohádkověji? prostě jinak, a tak mi tentokrát přišlo vhodné se podělit. Doufám, že nebyla Tvá oblíbená ;-) (A už radši budu mlčet a těšit se v tichosti.)

9 Majuš Majuš | Web | 4. dubna 2011 v 16:22 | Reagovat

Tuhle povídku miluju! Ale totálně moc moc. :) Je úžasná, skvěle napsaná, ne zdlouhavá a nezáživná, taky originální a prostě senzační. :) Těším se na další. :)

10 Princess of stupidos Princess of stupidos | Web | 4. září 2011 v 10:06 | Reagovat

Ne nadarmo znamená Felix v latině štěstí =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama