Kapitola 34 - Napětí

13. března 2011 v 21:03 | Abigail |  Z čisté krve hvězd
Tak tentokrát pro Astinku, snad už se konečně dočkám komentáře, když jí to věnuju...

"Ginny je poslední dobou zamlklá," prohlásila zničehonic zamyšleně Lenka, zatímco se vidličkou rýpala v talíři, na němž měla do zvláštních tvarů vyskládané snad všechny druhy zeleniny, které se na jejich poledním menu nacházely. Samantha už si na její náhlé promluvy docela zvykla, ale i přesto sebou většinou polekaně trhla, když Lenka takhle bez jakéhokoli varování něco vypálila. Stejně tak i nyní. Okamžik jí trvalo, než si uvědomila, co její zvláštní kamarádka vlastně říkala, ale naštěstí se stihla vzpamatovat dost včas na to, aby si nemusela vyslechnout tu strašnou přednášku o tom, jaké zvířátko může za její zvýšenou lekavost.

_
"Vážně?" podivila se Samantha a rychle přejela pohledem k nebelvírskému stolu, kde proti sobě seděly Hermiona s Ginny. O něčem spolu s vážnými výrazy debatovaly. Hermiona se tvářila účastně, ale na první pohled bylo jasné, že problém, jenž řeší, není její, ale Ginnin. Ta měla ve tváři zvláštní zamyšlený a unavený výraz. Celkově vypadala úplně jinak než ta Ginny, kterou Samantha dosud znala. A ne jenom dnes. Náhle jí došlo, že Ginny je stejně přešlá už pár dní. Od té chvíle, co Maxe napadl Draco, možná už nějakou dobu předtím. Asi od Vánoc, od té doby to s ní šlo z kopce.
"Napadlo mě, že si teď asi s Maxem moc nerozumí. On tráví hodně času s tebou, nebo s ostatními ze své koleje. Třeba s Parvati je hodně," přemýšlela Lenka nahlas. "Což je docela zvláštní, nikdy jsem neměla pocit, že by zrovna ona byla nějak hodně chytrá a že by kluci o její společnost stáli," vrtěla hlavou a Samantha se musela pousmát. Když si toho všimla i Lenka…
"To je jen jeden z Maxových praštěných nápadů," informovala tedy Lenku. "Rozhodl se, že když se ho Ginny pořád ptá na věci, na které jí nechce odpovědět, bude se víc bavit s Parvati, ta se na nic důležitého neptá."
"Proč nechce Ginny odpovídat?" zaujalo Lenku. "Vždycky jsem myslela, že když máš někoho ráda, musíš s ním mluvit a odpovídat mu i na nepříjemné otázky. O tom vztahy mezi lidmi jsou, ne? Umět se bavit o všem…" přemítala. "Nechtěla bych být s někým, kdo mi o sobě nic neřekne nebo mi lže," rozhodla se nakonec.
"Já asi taky ne," potvrdila Sam, "ale někdy je to holt složitější," uznala. "Je to jejich boj," povzdychla si a složila příbor na talíř, jakmile už jí bylo jasné, že nebude pokračovat v jídle. Místo toho jen zamyšleně sledovala Lenku, jak v přesně nacvičeném pořadí jí všechny druhy zeleniny na svém talíři, a přitom uvažovala nad tím, proč o tom, co Ginny trápí, nic neví. Došlo jí to během chvíle. Ještě, než Lenka dochroupala poslední kousky původně pravidelných kuliček kapusty, které si změnila do tvarů malých motýlků. Max o Ginny poslední dobou vůbec nemluvil. Zmínil se, když ho Samantha vyzvedávala z ošetřovny, že se tam Ginny ráno zastavila a pak taky o tom, že se Ginny pořád dokola ptá na jeho vztah se Siriusem a že už se kvůli tomu několikrát pohádali. Ale jinak o jejich vztahu mlčel. Jen Merlin mohl vědět proč.
"Můžeme jít?" vytrhla ji z jejího zamyšlení Lenka, která už způsobně složila příbor na prázdný talíř a nyní ji upřeně pozorovala.
"Jo, jasně," usmála se Samantha a stejně jako Lenka vstala, aby se mohly společně vypravit do své společenské místnosti.

Max si až ve chvíli, kdy s tím nemohl nic udělat, uvědomil, že už se zase hloupě pohybuje po bradavickém hradu sám. A to ačkoli se rozhodl si právě na to dávat pozor. Bylo to jediné, co se rozhodl aktivně udělat poté, co ho Malfoy napadl. Nicméně teď už bylo pozdě. Jakmile cestou z večeře zabočil do jedné z menších chodeb, kterou si to chtěl nahoru do nebelvírské věže zkrátit, a spatřil před sebou Malfoye s Goylem a nějakým dalším klukem, podle všeho taky z jejich koleje jen z jiného ročníku, strnul. Ještě chtěl zacouvat, ale měl tu smůlu, že si ho Malfoy všiml. Couvat otevřeně před ním nehodlal.
"Ale," ušklíbl se posměšně Draco Malfoy, když se Max chodbou přiblížil natolik, že stáli jen kousek od sebe. "Naše poslední setkání se ti líbilo?" ptal se s výsměšným výrazem a na okamžik zapomněl na svého mladšího spolužáka, který se s ním podle všeho ještě před chvílí o něčem hádal.
"Dej mi pokoj, Malfoyi," odsekl Max. "Žáhu sis zchladil, účty jsi vyrovnal, tak mě nech projít," žádal ho bez jakéhokoli projevu pocitů a jal se projít kolem něj a jeho dvou společníků. Napadlo ho, že když tím druhým není Crabbe, ale kluk, který s Malfoyem očividně není úplně za dobře, nemuselo by se nic moc stát. A vypadalo to pro Maxe docela i pozitivně. Nejspíš by prošel bez dalšího povšimnutí, kdyby si ovšem dokázal už skoro na rohu chodby odpustit poznámku na závěr jejich setkání. "I když já k tomu dostat tě na lopatky nepotřeboval dvě gorily, že?" ušklíbl se a okamžitě tím vyvolal Dracovu reakci.
Kouzlo, které na něj Draco seslal, ho bolestivě odhodilo na druhou stranu chodby. Nebyl si ani pořádně jistý, co přesně to bylo, ale hlavou mu projela drobná zatoulaná myšlenka, že nejspíš stejný zlatý paprsek tenkrát ve vlaku praštil na druhý konec uličky se Samanthou. Nicméně stihl se aspoň dostatečně rychle překulit na záda, tak aby tak mohl sám vyslat jedno obranné kouzlo a vytvořit štít dřív, než ho znovu zasáhl Malfoy. Max si koutkem oka všiml, že zatímco Goyle okamžitě vytáhl svoji hůlku, druhý Malfoyův společník ho zastavil a zvědavě souboj sledoval. Nejspíš se rozhodně nechystal na Dracovu stranu připojit dřív, než ten bude jasným vítězem, a to zase nemínil dopustit Max.
Postavit se nestačil, ale než na sebe s Malfoyem poslali další dávku kouzel, stihl se alespoň odsunout o kus dál a podél zdi se mu pak dařilo se zvedat, ačkoli musel vynaložit svoje veškeré umění, aby ho Draco neporazil. Skoro ho pobavilo, když si pomyslel, že původně chtěl jen nepozorovaně projít a nestál o to vyvolávat jakékoli problémy a roztržky. Teď byl rozhodnutý, nenechat Malfoye jen tak jít, naopak mu co nejlépe vrátit to jejich poslední setkání. Bez ohledu na to, že neměl šanci, Dracův spolužák se sice zatím nezapojil, ale jak zmijozelské Max znal, těžko by ho nechal mladého Malfoye nějak víc pochroumat.
Všechny tyhle jeho úvahy se ostatně ukázaly jako pravdivé už záhy, když do chodby náhle z obou stran vešlo několik lidí, za jeho zády se objevil Nevile, který jen tak tak uskočil, když proti němu vyslal kouzlo Goyle. Za jeho zády se však zase ze stejné chodby jako prve Max ke skupince připojily Samantha s Lenkou, vracející se na kolej, takže pár dalších kouzel, která vzápětí proletěla chodbou rázně zakončila celé jejich setkání. Malfoy i jeho mladší spolužák měli dost rozumu na to, aby včas vyhodnotili situaci a vzali nohy na ramena.
"Co to mělo být?" vybuchl Nevile, hned jak ti tři zmizeli z chodby a pobouřeně se ohlédl po Maxovi. Stejně jako on se po Maxovi podívaly i obě dívky. A Samantha hned přiskočila.
"Máš rozbitou hlavu!" obvinila Maxe a on si překvapeně zajel prsty do vlasů nahoře na hlavě.
"Vážně," poznamenal překvapeně, když spatřil na svých prstech krev.
"Musíš na ošetřovnu," zamračila se Samantha.
"Neblbni," zarazil ji ale rychle Max. "Je to jen odřené, nic to není," snažil se Sam zabránit, aby ho vlekla jen po několika dnech znovu za bradavickou ošetřovatelkou. "Za pár chvilek to přejde. Není třeba chodit na ošetřovnu," vrtěl hlavou.
"To vidím!" odsekla nicméně Samantha. "Máš rozbitou hlavu, Maxi. Není to odřené!"
"No tak to uzdrav," rozhodil Max ruce v posledním pokusu vyhnout se ošetřovně.
"Jak asi?!" ptala se ovšem ještě naštvaněji Samantha. "Víš sám dobře, že to neumím," připomněla a Max se zoufale rozhlédl kolem. Ale Nevile zavrtěl hlavou stejně jako Lenka.
"Proč tě Malfoy napadl?" zjišťovala místo toho Lenka. "A byl to i minule on?" přidala další otázku.
"Nemáme se moc v lásce," odvětil nepříliš ochotně a nadšeně Max.
"Je to krysa stejně jako celá jeho povedená rodinka," utrousil Nevile nenávistně.
"Jo, díky, Nevile," zašklebila se Samantha, ale potom popadla Maxe za ruku, obrátila se k Nevilovi zády a zamířila na ošetřovnu.
"Jestli nepůjdeš dobrovolně, udělám ti něco hodně ošklivého," vyhrožovala Maxovi a on se při představě toho, co všechno věděl, že je Samantha schopná udělat, jen otřásl a zamířil poslušně za ní, zatímco Nevile s Lenkou zůstali, kde byli a pak se nejspíš rozešli každý na svoji kolej.
Cestou nepromluvili ani slovo, Max musel přiznat, samozřejmě jen sám sobě v duchu, že se mu už zase, stejně jako minule, motá hlava. Jen mu nebylo jasné, jak je to možné. Prve tu ránu do hlavy, která to měla za následek, prostě popřít nemohl, ale tentokrát na ni skoro zapomněl.
"Pomfreyová mě zabije," prohodil teprve, když se dostali na dohled ošetřovny.
"Myslím, že ne," zavrtěla ovšem pobaveně hlavou Samantha. Od začátku jí bylo jasné, proč se Maxovi na ošetřovnu nechce, ošetřovatelka se minule netvářila nijak nadšeně na to, že jí Max odmítl říct, co se mu vlastně stalo. Ale to teď beztak začínalo vypadat jako vedlejší, protože už když se přiblížili na dohled ošetřovny, bylo jasné, že se tam něco děje.
"Vypadá to, že je tu rušno. Můžu se klidně obejít bez ošetření," navrhl okamžitě Max.
"Pojď," trhla s ním ovšem Samantha netrpělivě. "Chci vědět, co se tam děje," sykla poté.
"Proč?" nechápal Max.
"Protože jsem slyšela Freda," vysvětlila stejně tiše a rychle Samantha a to již překročili práh ošetřovny a Max musel uznat, že Samantha měla pravdu. Kolem jedné ze zadních postelí stálo několik osob, mezi nimi dvojčata Weasleyova, k Maxovu překvapení i Ginny a Harry Potter s Hermionou.
"Pane Rabotove!" vyrušila je nicméně ze zkoumání madame Pomfreyová tak prudce a takovým rozzuřeným výkřikem, že oba nadskočili.
"Říkal jsem ti to," stihl jen syknout Max, než se k nim přiřítila ošetřovatelka.
"Madame," usmál se nejistě.
"Už máte zase rozbitou hlavu! Ale nepočítejte s tím, že tentokrát vás nechám odejít s tím, že jste spadl ze schodů!" vztekala se a táhla Maxe k jedné z postelí, kam si nechala odlevitovat několik lektvarů.
"Ale já vážně spadl," bránil se hned Max.
"Jistě… Vy jste mi tu celých těch pět let chyběl," brblala madame Pomfreyová. "Nápadně mi připomínáte jednoho studenta, který tu studoval před lety. Taky vždycky tvrdil, že se zranil pádem ze schodů. Je zajímavé, že to tvrdil, i když ho přinesli skoro rozpáraného od nějakého povedeného kouzla," vzpomínala a Max ji zaujatě sledoval, zatímco Samantha poodstoupila ke skupince vedle.
"Co se stalo?" ptala se tiše Freda, který jí vykročil vstříc.
"Rona otrávili," šeptnul jí do ucha.
"Cože?" vyvalila Samantha oči a rychle couvla, když se po ní obrátili Harry s Ginny, podle jejího názoru poměrně pohoršeně.
"Ron omylem snědl nějaké bonbony s lektvarem lásky a potom, když mu Křiklan pomohl, se u něj otrávil medovinou nebo čím," vysvětloval Fred.
"U Křiklana?" vyvalila oči Samantha.
"Myslíme si, že to byla nehoda, že chtěl někdo spíš otrávit někoho jiného a Ron se jen připletl. Jenže nebýt Harryho," Fred se na chvíli odmlčel a Samantha ho vzala za ruku.
"Myslíte, že chtěli otrávit někoho konkrétního?" ptala se, zatímco koutkem oka sledovala Maxe, bojujícího s madame Pomfreyovou.
"Možná…" pokrčil rameny Fred. "Možná Harryho, nebo možná Křiklana."
"Nebo Brumbála," přidal ještě jednu možnost Harry, který se k nim přiblížil spolu s Ginny, zatímco George zůstal sedět vedle bratrovy postele spolu s Hermionou, jež byla nepřirozeně bledá.
"Proč Brumbála?" zamračila se Samantha.
"Harry myslí, že to má spojitost s tím útokem na Katie," odvětila místo Harryho Ginny. "Co je s Maxem?" ptala se potom ona.
"Spadl ze schodů," odpověděla zcela automaticky Samantha.
"Už zase?" zamračila se Ginny, prosmýkla se kolem nich a zamířila k Maxovi. Samantha za ní jen pokrčila rameny, jak řekla Lence u oběda, byl to jejich boj.
"Myslíš, že někdo chce ublížit Brumbálovi?" otočila se místo toho na Harryho.
"Tu medovinu chtěl dát Křiklan Brumbálovi," oznámil jí Harry. "A Katie ten balíček tenkrát taky někomu nesla. Nejspíš má oboje na svědomí jeden člověk, kterému je jedno, kolik dalších lidí to odnese."
"Harry," skočila mu však do řeči Hermiona. "Nevíš, že to byl vážně on!" připomněla vážně.
"A ty nevíš opak!" odsekl Harry.
"Kdo on?" přerušila je Samantha a chvíli těkala pohledem z jednoho na druhého, když jí ani jeden neodpovídal. "Harry!" vyzvala ho tedy znovu. Ten k ní zvedl pohled, potom jím přejel od ní k Fredovi a zase zpět.
"Myslím, že to má na svědomí Malfoy," řekl nakonec tiše.
"Draco?" vydechla nevěřícně Samantha a zůstala na něj strnule hledět. Hlavou se jí začaly zmateně honit všechny možné myšlenky týkající se Draca, které ji za poslední dny napadly.
"Jo, Malfoy," potvrdil zatím uštěpačně Harry, jak se ho dotklo, že ona Malfoye oslovuje jménem. Její další reakci však nečekal.
"Já ho zabiju!" zasyčela po chvíli Samantha vztekle, vyškubla se Fredovi, a než stihl kdokoli cokoli udělat, vyběhla z ošetřovny.
"Sam!" ozvaly se za ní dva hlasy a potom nadávání madame Pomfreyové, která je rázně překřikla s tím, že na ošetřovně má být klid.
Samantha je ale nevnímala, rozeběhla se směrem k Hlavní bráně a potom dál na školní pozemky. Nevěděla přesně, nebo spíš si vůbec nebyla jistá, že se trefila, ale něco jí říkalo, že pokud by Draco mohl někde mimo kolej být, bylo to jen kousek od toho místa, kde spolu ještě před tím, než odjeli na Vánoce, pozorovali jednorožce.
A měla pravdu, když doběhla k lesíku našla ho sedět opřeného o jeden ze stromů, hlavu měl opřenou o jeho kmen, oči zavřené, pokrčená kolena objímal rukama. Nezkoumala neobvyklost téhle pozice u Malfoye, rovnou vytáhla hůlku a zamířila s ní na něj.
"Ty kryso zbabělá!" začala křičet a sledovala přitom, jak sebou Draco polekaně trhnul a vyskočil na nohy.
"Myslela jsem si, že máš v sobě aspoň kousek něčeho dobrého!" začala metat kouzla hned, jak si všimla, že Draco vylovil svou hůlku. "Jak jsi to mohl udělat?!" ptala se.
"O čem… to mluvíš… Lestrangeová?" snažil se ze sebe dostat kloudnou otázku Malfoy, zatímco uhýbal před jejími kouzly, byla moc vzteklá na to, aby nad nimi nějak zvlášť přemýšlela, takže se nejednalo o nic extra závažného nebo nebezpečného, ale vrhala je po něm takovou rychlostí, že měl co dělat, aby alespoň uhýbal, když krýt je nestačil. Nikdy neměl tušení, že Samantha umí tak dobře kouzlit.
"O čem?" zopakovala vztekle Samantha. "O čem asi! Zase jsi napadl Maxe! Prosila jsem tě, abys nám dal pokoj!" vřískala. "Nemáš právo tohle dělat!" vrhla po něm další z kouzel, která Draco stačil vykrýt. Čím déle bojovali, tím lépe se mu dařilo se bránit. "A co Ron?! A Katie?!" přidala poté, všimla si krátkého záškubu v Dracově tváři a polil ji ledový pot. "Zbláznil ses, že se snažíš pozabíjet všechny v Bradavicích?! To ti tvůj tatíček nenacpal do té hlavy nic jiného, než jak co nejrychleji a nejefektivněji povraždit půl školy?" útočila, ale náhle, bůh ví čím se Draca dotkla víc, než asi měla původně v úmyslu, protože ten se náhle napřímil, a aniž by postřehla jak to stihl, vyslal na ni kouzlo, kterým ji odhodil kus od sebe.
"Drž už hubu!" zařval přitom. "Nic o mě nevíš! Vykašlala ses na mě, Lestrangeová! Nechala jsi mě tam!" vřískal nepříčetně a teď to byla Samantha, kdo jen tak uhýbal a vysílal obranná kouzla. "Nevíš, co po mě chtějí!" vykřikl ještě Draco a další paprsek urazil kus kmene stromu, za který se Samantha schovala. Byl to pořádný kus a přistál přímo mezi nimi jako nějaká bariéra. Zastavil Dracovy útoky i jeho vztek. "Nemáš právo mně soudit!" štěkl jen ještě a než se Samantha znovu nadechla, aby se uklidnila, byl pryč. Spatřila ho běžet zpět k hradu, zatímco ona zůstala sedět na zemi. Jen kus od stromu, kde prve seděl on.
Až po několika minutách ticha se dokázala zvednout. Když procházela kolem stromu, kde Draco seděl, všimla si pomačkaného kusu dopisu, který zvedla. Byl to jen kus pergamenu, který předtím někdo, podle všeho Draco, rozcupoval na kousky. Vložila ho do kapsy a zamířila zpět k hradu. Vztek ji přešel, takže už neutíkala. Jenom se pomalu sunula a přemýšlela přitom o tom, co měla přesně scéna u lesu znamenat.

"Neodepíše mi!" mračil se Sirius nad sklenkou ohnivé whisky, kterou právě dopíjel. Byla už asi třetí a ten mizerný pocit, který se v něm během několika posledních dnů usídlil, s ní přesto nemizel.
"Už ani Harry mi neodepisuje!" dodal vztekle a praštil pěstí do stolu.
"Myslím, že Harry ti neodepisuje prostě proto, že toho má moc. Rona před pár dny málem otrávili," připomínal mu Remus, který ne zrovna s libostí sledoval, jak do sebe jeho přítel klopí jednu sklenici za druhou. Brumbál už by mu vážně měl dát nějakou aktivní práci. Jestli bude ještě chvíli sedět sám v tomhle domě, tak se zblázní. Krom toho, že byl protivný a výbušný, ostatně jako už od loňska skoro pořád, začínala mu lézt na nervy i celá ta záležitost s Maxem.
"To vím," uznal ovšem k jeho překvapení znovu vcelku smysluplně Sirius. "Mluvil jsem s Molly. Prý už je na tom Ron líp, ale pořád je na ošetřovně, takže Harry teď tráví spoustu času na trénincích," sdělil Remusovi, co všechno věděl.
"Max hraje střelce," poznamenal místo čehokoli jiného Remus.
"Já vím," odvětil Sirius unaveně.
"Takže teď má taky málo času," odvozoval ovšem Remus dál.
"Max nemá hodiny s Brumbálem," odmítl nicméně Sirius. "A i kdyby je měl, na tom nezáleží, on neodepisuje, protože nechce," trhl vztekle rameny. "Říkal jsem ti to," připomněl potom. "Je asi přeci jenom po mně," ušklíbl se.
"Tak když je po tobě, tak snad víš, jak na něj," zadíval se na přítele Remus.
"Vím jak na něj…" prohodil ten zamyšleně. "Jenže já nevím," zavrtěl nakonec hlavou. "Nevěděl bych ani jak sám na sebe," přivřel na okamžik oči. "A být na jeho místě já," doplnil potom, "tak si taky neodepíšu!" praštil znovu do stolu a vzápětí nalil sobě i Remusovi další skleničku.

"Je od tebe hezké, že jsi se na mě přišel podívat," řekl Ron a smál se.
Harry Potter zamrkal a podíval se kolem sebe. Jasně - ležel na ošetřovně. Oblaka na obloze za oknem byla modře fialová. Famfrpálový zápas mezi Nebelvírem a Mrzimorem musel skončit již před hodinami… Měl pocit těžké hlavy, rukou si hmátl do vlasů a pocítil obrovský turban z obvazů.
"Co se stalo?" ptal se zmateně.
"Prasklá lebka," odpověděla mu místo Rona madame Pomfreyová spěšně a snažila se ho uložit zpátky do postele, když se začal zvedat. "Není to nic vážného, ale raději si vás tady nechám přes noc. Nesmíte se teď příliš namáhat."
"Nechci tady zůstávat přes noc," bránil se však Harry rozhněvaně, posadil se a odhrnul přikrývku. "Chci najít a zabít McLaggena!" prohlásil.
"Obávám se, že přesně to bych zařadila do kategorie přílišného namáhání se," podotkla ovšem madame Pomfreyová vážně, zatlačila ho zpátky do postele a zvedla svojí hůlku zvlášť hrozivým způsobem.
"Zůstanete tady, dokud vás nepropustím, Pottere, nebo zavolám ředitele," dodala a spěšně odešla do své pracovny, zatímco Harry sebou vztekle praštil zpět do svých polštářů.
"Nevíš, jak to skončilo?" zeptal se Rona se sevřenými rty.
"Jo, vím," odvětil Ron omluvným tónem. "Výsledek byl tři sta dvacet ku šedesáti," informoval Harryho.
"Skvělé! Skutečně skvělé!" prskal Harry divoce. "Jakmile chytím toho McLaggena…" začal vyhrožovat.
"Nemyslím, že bys ho mohl vyřídit. Je velký jako troll," mírnil ho nicméně Ron. "Navíc už si asi bude dávat pozor."
"Zbytek týmu si na něj počkal?" napadlo Harryho nenávistně.
"Ne, ale Max se má zítra dostavit za Brumbálem," ušklíbl se Ron posměšně.
"Max?" zarazil se Harry.
"Jo, Max," potvrdil Ron. "Prý na něj použil dost podobnou metodu, jako minule Ginny na Zachariáše. Jenže Ginny je holka a snažila se, aby to vypadalo jako nehoda," šklebil se dál Ron a Harry pochopil, že jeho výsměch nesměřuje k tom, že Max se musí jít zpovídat řediteli, ale tomu jak pěkně se s McLaggenem vyrovnal za ně za všechny.
"Stalo se mu něco?" zajímal se nicméně pro formu.
"McLaggenovi?" ujišťoval se Ron. "Byl tady. Prý si zlámal pár kostí, ale nic tak strašného, madame ho odtud hezky rychle vysypala. Řekl bych, že si to přeci jen odskáče i od ostatních," smál se Ron.
"Takže hrdinou zápasu je Max," shrnul Harry a k vlastnímu údivu měl sám pocit, že vcelku spokojeně.
"Asi jo," uznal Ron. "Ale nejspíš si to moc neužívá," dodal pak.
"Proč?" zaujalo Harryho. "Přeci nemůže mít jen kvůli famfrpálu u Brumbála nějaký vážně velký průšvih," obrátil se zaujatě na Rona.
"To asi ne, i když madame Pomfreyová si asi taky stěžovala, kvůli tomu, jak se sem nechal v posledních pár dnech hned dvakrát skoro dovléct," oznámil Harrymu, co jako pacient na nemocničním lůžku měl první na dlani, ačkoli o tom ostatní ani netušili.
"To bez tak neznamená, že by měl mít u Brumbála průšvih," zavrtěl ovšem znovu hlavou Harry.
"Nikdy jsem neřekl, že má průšvih u Brumbála, to sis sám dovodil," zarazil konečně jeho mylné domněnky Ron. "Myslím, že se rozešli s Ginny," vysvětlil a tvářil se u toho dost neurčitě.
"Vážně?" zaujalo Harryho. "Jak to?"
"Nevím, pohádali se hned po zápase," pokrčil rameny Ron. "Ale asi je to dobře. Max se pro Ginny nehodil," poznamenal.
"To říkáš pořád a o každém," pousmál se Harry, a místo aby se s Ronem dál bavil, se mlčky zahleděl z okna.

"Pojďte dál, pane Blacku," ozvalo se zpoza dveří do ředitelny, sotva se před nimi Max zastavil. Stihl se jen ušklíbnout, potom se zhluboka nadechl a vstoupil do pracovny bradavického ředitele. Velká kruhová místnost plná různých tichých zvuků a všech možných i nemožných přístrojů, které si jen Max dokázal představit, vypadala skutečně naprosto kouzelně a maximálně působivě.
"Dobrý večer," pozdravil Max, jakmile spatřil za velkým stolem rovněž přeplněným všelijakými věcmi sedět Albuse Brumbála.
"Dobrý večer," odvětil Brumbál a pokynul mu ke křeslu, které se těsně předtím objevilo před ředitelovým stolem. Max se lehce pousmál, došel ke křeslu a posadil se do něj, aniž by cokoli řekl. Nejprve se ještě chvíli rozhlížel kolem, poté očima přejel k bradavickému řediteli, který ho už hodnou chvíli pozorně sledoval.
"Jistě víte, proč tady jste, pane Blacku," oslovil ho ten po ještě několika vteřinách ticha.
"Nejspíš kvůli tomu incidentu na hřišti," odhadoval tiše Max.
"Nejenom," opravil ho však Brumbál, načež k němu Max opět zvědavě zvedl oči.
"Nejenom?" zopakoval nejistě a usilovně se snažil přijít na to, jaký další průšvih ho mohl přivézt do ředitelny, aniž by ovšem byť jen na vteřinku nechal opadnout obranu své mysli, tu největší, jíž byl schopen, protože si nebyl jist, jaké má Brumbál úmysly, a hlavně rozhodně ho nechtěl nechávat nahlédnout do svých myšlenek dobrovolně.
"Byla za mnou madame Pomfreyová," oznámil stále stejně vážně a podle všeho zamyšleně Brumbál. "Byla velice znepokojená."
"Jasně," došlo Maxovi konečně, o co asi jde. "Madame Pomfreyová se znepokojuje zbytečně," prohlásil poté. "Prostě poslední dobou hodně padám," lhal a usilovně se přitom snažil sledovat Brumbálovo čelo, aby mu nemusel koukat do očí a zároveň úplně necukl pohledem.
"Pane Blacku, pokud na naší škole někdo trvale napadá ostatní studenty, jsem si jistý, že bych o tom měl vědět," upozornil ho ovšem Brumbál vážně. Max si jen povzdechl. Neměl ani nejmenší touhu na Malfoye žalovat. Nepovažoval to za hrdinské, ani za bezpečné.
"Nikdo mě nenapadl," řekl tedy ještě jednou a hned si vymyslel historku, kterou by mohl Brumbálovi podsunout. Neměl s jejich vymýšlením nikdy velké problémy, neměl ho tudíž ani nyní. "Jsem teď většinu času dost zamyšlený, takže se mi občas stane, že přehlídnu schod," pokrčil rameny. "Zjistil jsem, kdo byla má máma, ale nedaří se mi o ní najít žádné další informace krom toho, jak se jmenovala kdy a kde studovala," postěžoval si. Napadlo ho, že krom odvedení řeči by takhle mohl skutečně přijít i na nějaké nové informace.
Brumbál si ho chvíli jen mlčky prohlížel. Max cítil lehký tlak ve své hlavě, ale ředitel se nepokoušel zlomit jeho obranu násilím, takže si ji dokázal udržet. Několik momentů, vteřin, možná dvě tři minuty si jen hleděli do očí.
"Vaše matka byla Alexandra Parker," sdělil mu poté Brumbál věc, kterou Max sám už dávno věděl. "Měla dva bratry. Pokud se nepletu, jmenovali se Xavier a Felix Parkerovi. Byli oba o hodně mladší, myslím, že tomu staršímu bylo o deset let méně než vaší matce. Jejich rodiče, vaši prarodiče již, pokud vím, zemřeli. O nich dvou nevím nic, samozřejmě pokud byste chtěl, mohu se pokusit něco o nich zjistit, ale netuším ani, jak blízký vztah s nimi vaše matka měla," shrnul pak i vše ostatní. Hlavně ta jména Maxe zaujala. Víc než co jiného.
"To asi není třeba," zavrtěl ovšem hlavou. "Nemám v plánu je hledat. Zajímají mě spíš věci o jejím studiu tady, přátelích a tak," zalhal znovu. "Obrátil jsem se na Remuse Lupina, něco málo mi napsal, snad zjistím víc."
"Možná byste se měl obrátit na svého otce," navrhl Brumbál a Max si všiml, že v jeho očích opět trochu víc ožil zájem o něj a o jeho okolí.
"Jo," kývl Max hlavou. "Já vím," potvrdil potom. "Asi se na něj obrátím," připustil potom. "Jen ještě nevím, jak rychle to dokážu," zmírnil své prohlášení.
"Dobrá," pousmál se konečně Brumbál. "Teď se snad můžeme vrátit k tomu, kvůli čemu tu jste," zvážněl ovšem hned zase.
"To je ten incident na hřišti," povzdychl si Max.
"Ano," potvrdil Brumbál a vstal ze svého křesla. Max pozorně sledoval, co chce dělat, nicméně už záhy mu došlo, že ředitel nemá žádný zvláštní důvod k tomu vstát. Jen popošel a zastavil se u jednoho ze stolků a skříněk kolem s pohledem upřeným na mísu, jež tam ležela, podle všeho myslánku.

Trvalo jen několik dalších minut, než směl Max ředitelnu opustit. Brumbál netrval na žádném velkém potrestání, to mělo naopak dle Maxova mínění spíš podružný účel. Ředitel ho chtěl asi daleko spíš jen vidět a mluvit s ním o těch Malfoyových útocích a o Siriusovi. Potrestání bylo vedlejší, koneckonců vždy jindy ho vyřizovali sami ředitelé kolejí, ale Max si nestěžoval. Rozhovor i tak proběhl celkem v klidu.
Co Maxe překvapilo daleko víc, bylo, že sotva sjel dolů po točitých schodech, potkal se před Brumbálovým chrličem s Harrym. Ten na něj koukal daleko méně šokovaně a překvapeně, než on na něj, naopak Harry se tvářil tak, jako že ví naprosto přesně, proč Max v ředitelně byl, ale na druhou stranu zase nevypadal moc nadšeně, že se potkali.
"Jak to dopadlo?" ptal se nicméně vcelku zaujatě.
"Docela dobře," pokrčil Max rameny. "Brumbál si chtěl nejspíš jen popovídat," prohlásil.
"Popovídat?" zaujalo Harryho. "S tebou? O čem?" vyzvídal.
"Tak různě," odpověděl vcelku pravdivě Max. "O mámě, o tom famfrpálu, o madame Pomfreyové," vyjmenovával.
"Byla si stěžovat?" odhadoval správně Harry.
"Jo," zašklebil se Max. "Říkala, že to udělá," připomněl smířeně.
"Co's řekl?" zajímal se Harry.
"Nic," odvětil Max. "Že jsem spadl ze schodů," zopakoval jedinou výmluvu, kterou stále dokola používal.
"Proč jsi mu neřekl, že tě napadl Malfoy?" zjišťoval však náhle rozčileně Harry.
"Spadl jsem ze schodů!" zdůraznil tedy znovu Max. "Malfoy s tím nemá nic společného," zavrtěl hlavou a sledoval, jak v Harrym bublají vzteklé pocity. "Co tady vlastně děláš ty?" pokusil se proto změnit téma.
"Mám s Brumbálem hodinu," odpověděl po chvilce mlčení Harry.
"Hodinu?" vyvalil oči Max.
"Jo," přikývl Harry. "Řešíme nějaké důležité věci," poznamenal ještě vyhýbavě.
"Ohledně Řádu?" napadlo Maxe a oči se mu teď zvědavě rozšířily.
"Dá se říct," potvrdil stále stejně neochotně Harry a s největší opatrností se rozhlédl kolem. "Už musím jít!" zarazil poté Maxovy další otázky, prosmýkl se kolem něj, zašeptal heslo a zmizel za chrličem, nechávaje tak Maxe samotného se všemi jeho zmatenými myšlenkami.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tess Tess | 13. března 2011 v 21:44 | Reagovat

Tedy takhle rychlé přidávání kapitol se mi líbí - docela bych si na to i mohla zvyknout :-)

2 Kaitlin Kaitlin | E-mail | Web | 14. března 2011 v 14:18 | Reagovat

Tak jsem se konečně dokopala k tomu, abych sem napsala ten komentář. Včera jsem toho vážně nebyla schopná, kdyžtak vysvětlím...
Nějak ti ani nevím, jestli se mi líbí, že se Ginny a Max rozešli. Ze začátku se mi jejich vztah fakt líbil, ale tys to zas dokázala úžasně podělat... Teda Max to podělal, ale to vyjde nastejno :)Každopádně by mě zajímalo, co z toho bude.. předpokládám, že se Ginny dá dohromady s Harrym, to je logický a navíc se držíš předlohy. Ale nějak nedokážu uhádnout, co bude dál s Maxem... asi si budu muset počkat na to, jak se to bude vyvíjet dál...
Co se týče Draca... nejsem s tím moc spokojená. V tý části se Maxem se choval jako naprostý idiot, ostatně jako obvykle - u tebe, samozřejmě. I když ne že by měl Maxmilian víc rozumu, to vážně ne. Rodina se nezapře :D Pak ti ale teda nevím, jestli mám víc vinit Sam nebo Draca z tý situace. Kdyby oba nebyli tak horký hlavy, hned by to bylo jednodušší. Tady bych ale ocenila, kdyby se to mezi nimi urovnalo. Ať se Ginn s Maxem třeba pozabíjí (oprava - Max by mohl přežít, Ginnina smrt mě trápit nebude), ale Draco a Samantha by to mezi sebou měli urovnat!!!
A zmínila jsem se už, že se mi líbí madame Pomfreyová? Popisuješ ji perfektně :D A ještě bych měla dotaz - ten bezejmený Zmijozel je ten, co ses ho snažila tak urputně vymyslet? :D
Jinak Brumbál byl docela fajn, ale žádný terno, Maxův útok na McLeggena byl zajímavý. A jak Harry přišel na to, že to byl Draco, kdo Maxe napadl? Intuice nebo mu to někdo vyžvanil? :D
Tot asi vše, už mě nic nenapadá. Takže celkově se mi to líbilo, ale jak vidíš, výhrady k tomu mám :D

P.S. Jsem rychlejší než Astina :D A to to ani není věnovaný mně!!

3 Andrej Andrej | 16. března 2011 v 17:49 | Reagovat

Jsem moc ráda, že je tady další část tak brzy. Předně mě teda štve to s Maxem a Ginny. Absolutně nesouhlasím s tím, že by se klidě mohli navzájem povraždit. Ne ne, chci usmiřování! A nebo, pokud to teda musí být, by se mi zamlouvalo, kdyby se Maxík vydal v tatínkových stopách a pořádně to na poli dívek rozjel. Konkrétně by mě teda bavila Hermiona. (Omlouvám se, uvědomuji si, že z tvé skvělé povídky dělám nablblou telenovelu. Ale nezapírám, že by se mi to tak líbilo :D) No, jinak Draco mě celkem nudí. Nelíbí se mi jeho sebelítostivá nálada a vztahovačnost a vůbec, celkově ho nemám ráda. :D Ale ta zmínka o tom, že ho tam Sam nechala mě zaujala, zamyslím se nad tím.
A McLaggen mě vskutku pobavil, líbí se mi, že dokážeš i v originálním příběhu nepodstatné věci tak dobře zakomponovat.
A Max by mohl odepsat tatínkovi. Jo, to by fakt mohl...

4 astina astina | Web | 16. března 2011 v 21:46 | Reagovat

ve srovnání s minulou kapitolou - spokojenost :) takhle kapča se mi líbí :)
jsem ráda, že prostor nedostala jen Lenka, ale i Neville, a že vypadá trochu víc probuzeně, než před pár kapitolama... moc, děsně moc, se mi líbí rozhovor Rema se Siriusem, a ta Siriho věta, že na Maxově místě by udělal to samé, ta je prostě dokonalá, aneb jaký otec, takový syn :)
možná ti udělám radost - začíná se mi líbit Sam, Fred jí zjevně svědčí :-D
pak se mi taky zamlouvá, že se Ginny s Maxem rozešli, docela mi Ginny v tvém podání moc nesedí a ani by mi nevadilo, kdyby se dál nevyskytovala tolik, jako doteď, ale uvidíme...
a další osoba, co se mi líbí, je Harry, to skoro vypadá, jako že famfrpál a drahý Cormac zbořili největší hradbu mezi Harrym a Maxem, a ikdyž to určitě nebude ze dne na den, podle toho jeho setkání u Brumly, kdyby to ti dva dali dohromady, byla by legendární pověst dvojice Sirius Black-James Potter v ohrožení, a teda to by se mi líbilo :) :-D
jo a ještě jedna věc - to nemohl ten kus stromu spadnout na Malfoye tak, aby mu vypíchnul oko? nebo to nemohl udělat někdo při tom souboji? O:-) (Kai, výtky nepřijímám, seš zaujatá, a to ostatně potvrzuje i tvůj koment... víš, on je v téhle povídce Malfoy idiot, stejně jako v knížce :-D)
PS - o rychlost v komentech nejde, zvlášť, u někoho s depresí O:-) a kdyby náhodou - já měla první koment po zveřejnění, a to sice k minulé kapitole :-D k téhle jsem to už nestíhala, protože mi přišla návštěva :-P

5 Abigail Abigail | 16. března 2011 v 23:20 | Reagovat

Tess: Mně taky, uvidíme, jak to půjde v praxi dál, chvíli by mohlo.
Kaitlin: Ohledně Ginny a Maxe - z toho mám stejný pocit, taky se mi to ze začátku líbilo, ale pak to najednou sklouzlo a už to asi moc nejde udržet, a nepodělala jsem to já, on si to podělal sám, já to ani trochu v plánu neměla... :-/ (Původně vůbec, potom úplně jinak). A jak to s nimi bude dál, ukáže taky čas, i když... brzy pochopíte. Co se týče Draca... Já říkala, že se ti tahle kapitola nebude líbit :-D, to bylo jednoznačné, tak už je to tu. Jestli vinit Draca nebo Sam... to je jednoduché, nikdy v tom nikdo nelítá sám. Ale ohledně toho usmiřování... nevím nevím, ale rozhodně vím, že brzy pochopíte ;-)
Jsem ráda, že se ti líbila akce McLaggen, jsem ráda, že se ti líbí Pomfreyová. Brumbála jsem si užila ve Věštbě, takže jsem se upřímně o žádné terno ani nesnažila, možná je to škoda, ale... (už tak to bylo dlouhé...) A ano, když jsi tomu chudinkovi nevymyslela žádné jméno, musel zůstat bezejmenný... :-( K Harrymu teď nevím, musela bych se zamyslet a nechce se mi.
A toho spamování si nech, tyhle dohady patří docela určitě na jinou stránku :-P
Andrej: Andrej, z toho si nic nedělej, Kaitlin je zaujatá :-D Ohledně usmiřování a další kariéry Maxe á-la Casanovi po otci nevím, nevím... Jak už jsem řekla, brzy pochopíte. Rozhodně se nemusíš bát (nebo bys měla, pokud to tak jistě chceš :-D), telenoveu se z toho dělat nechystám, alespoň se ji z toho pokusím neudělat, snad to půjde... Jinak mě zaujalo, že Draco nudí, to je zajímavý názor, poslouchat jen ty dvě, jak se hádají jestli je Draco "pusinka" nebo "na přesdržku" je vcelku ohrané, jsem ráda za nový názor, jsem zvědavá, jak se to časem změní... jinak jsem moc ráda, že se líbil McLaggen a moc děkuji za tu lichotku. Ohledně Maxe a Siriuse taky uvidíte. Teď hlavně děkuji za krásný komentář a pokusím se dodat pokračování brzy, dokud to jde.
astina: Páni... své překvapení už jsem jednou vyjádřila, že? Nicméně teď znovu: Takhle brzy komentář? :-O To jsem snad ani nečekala :-D A te´d už vážně, jsem ráda, že jsi spokojená, aspoň někdo, ačkoli jsem to nečekala, čekala jsem stejné připomínky jako minule. Tím víc mě to těší. Jsem ráda, že se ti líbí Remus, Sirius, Nevile, Lenka, Sam i Fred, i když... je škoda, že teprve teď... brzy pochopíte proč. Ohledně Ginny a Maxe, je to jak jsem říkala, původně se tu Ginny neměla do děje snad ani niak zapojit, potom se dala dohromady s Maxem, tak jsem si vymyslela, jak to bude, a potom to najednou krachlo, zničehonic. Možná i proto, že jsem zjistila, že Ginny se mi nepíše lehce. Jak to bude dál, neprozradím, ale už brzy uvidíš. Ohledně Harryho je to zrovna tak, v posledních chvílích se staly věci, které by tě mohly těšit, ale jak to bude dál, uvidíte... Ta dvojice Sirius.James v ohrožení mě docela pobavila, ale nevím, nevím :-D
No a ohledně Malfoye :-D Víš, že jsi odporně agresivní? :-D neměla by jsi být s Kaitlin tak často :-D, má na tě špatný vliv. Jsem zvědavá, jak se ti bude líbit další děj...
A PS. To je výhovorek... :-D
Závěrem všem ještě jednou děkuji za krásné komentáře.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama