Říjen 2010

Symfonie - Poezie

28. října 2010 v 13:33 | Abigail |  Poezie
Tady máte tu dole zmiňovanou perličku:
Říkala jsem, že ji nechci psát a že doufám, že nebudu.
Člověk míní, život mění...
Vlastně začala vznikat už v létě, když jsem seděla na Florenci, čekala na kamarádku se stanem, ukrytá v zastávce před deštěm a pozorovala déšť. Markét dorazila a Symfonie zůstala ležet zapomenutá v mobilním telefonu až dodnes.
Chtěla bych být kámen. Být kámen a stejně tvrdá a stejně necitlivá... Nejde to, nevadí... budu holt psát, bude-li to nutné.
Varování: není to zrovna veselé ;-)


Oznámení 61 - Špatné zprávy

28. října 2010 v 13:26 | Abigail |  Oznámení
Oznámení
Tak si myslím, že jsem dlouho nenapsala žádné oznámení, to je docela škoda, nemyslíte? Já strašně ráda píšu oznámení... (Lžu, ale někdy mi prostě nic jiného nezbývá.)
Poslední jsem tu psala jakožto ohlédnutí za létem a naděje na období po něm přicházející.
Když jsem ho psala, ještě jsem ani netušila, jak moc se mi ty naděje podaří plnit. Takže by se dalo říct, že to bylo oznámení plné doufání, že snad budu psát víc než předtím. To se mi zatím tak nějak daří plnit, těch pět kapitol v řadě za sebou v týdenních intervalech o tom ostatně samo svědčí.
A právě proto mě tak strašně mrzí, že to teď budu muset porušit.

Kapitola 29 - Akce

23. října 2010 v 23:01 | Abigail |  Z čisté krve hvězd
Tma objímala osamělý hřbitov na konci malé vesnice ve svém náručí tak, jako objímá obvykle milenka milence a nepropouštěla skrz své objetí ani tu nejmenší část vetřelce, světla hvězd, které se snažilo vtěsnat mezi ně. Navíc jí pomáhala mlha, jež se snesla nízko k zemi, aby je, objímající se, chránila před tím vetřelcem, jehož sama víc než nesnášela.
Nebyl to zrovna večer pro romantické noční procházky. Nebyla to příliš přívětivá noc, přesto se na cestě k tomu hřbitovu objevila s hlasitým PRÁSK čtveřice lidí a bez jediného zaváhání se s vytaženými hůlkami vydala přímo ke hřbitovu.

Bez názvu - Poezie

18. října 2010 v 2:29 | Abigail |  Poezie
Nemůžu vymyslet název, takže to vypadá, že asi zůstane bez názvu.
A vlastně ani nevím, jestli je ke čtení, ale vznikla, tak se pokochejte...
Je to pod dlouhé době první náznak poezie, několik slov, která se zvěčnila na papír. Docela mi to psaní básniček chybí, na jednu stranu, na tu druhou... je to tak nějak minulost... a kdo ví třeba to zase jednou přijde, až na to bude ta správná doba...
Takže tohle berte jako malé oživení mezi Maxem a zase Maxem...

Kapitola 28 - Syn

15. října 2010 v 1:25 | Abigail |  Z čisté krve hvězd
Poslední týden se vracím domů pravidelně kolem desáté večer - v průměru.
  • Jsem unavená tak, že usínám za jízdy v metru - ve stoje - i přes veškerou svou nenávist k němu!
  • Nestíhám spát, což je u mě vcelku normální, ale poslední tři dny ani jíst.
  • Současně jsem za ty poslední tři dny nevypila ani nic jiného než čaj a colu, protože kuchyňka v práci a KFC před ní jsou jediné mé zdroje tekutin, které stíhám vyhledávat, takže se teď odmítám hnout od lahve mattonky, která tu na mě čekala, někdy svou spolubydlící miluju.
  • Tu jednu, ostatní dvě mě vytáčí, protože stále nepochopili co jsem chtěla říct, když jsem mluvila o tom, že je tu bordel jak po výbuchu atomovky a já v něm nehodlám žít, takže se jich chystám na víkend zbavit a pořádně tu uklidit, hned potom co se vyspím! Konečně snad.
  • A jestli se mi to nepovede, tak se zastřelím žehličkou a utopím v PET lahvi.
Takže: (celý smysl tohohle seznamu) ve výsledku jsem mnohem šikovnější, než jsem myslela, o čemž svědčí fakt, že jsem během toho šíleného kolotoče napsala tuhle kapitolu. Bohužel to taky znamená, že nemám nejmenší tušení, kdy bude další. (Ani tuhle jsem po sobě nedokázala přečíst tak pečlivě, jak bych chtěla, takže bude-li mít sníženou úroveň, omluvte mě, nebude-li, zapomeňte mou poslední prosbu.)
Díky za pochopení a klidné dny přeje
Abigail

Kapitola 27 - (Ne)Šťastné a (Ne)Veselé - 2. 1/2

7. října 2010 v 21:21 | Abigail |  Z čisté krve hvězd
A stejně napjatě to pak vypadalo i celý zbytek dne. Kromě té ranní sestavy se nakonec večer objevili na Grimmauldově náměstí i nejstarší syn Weasleyových Bill s budoucí manželkou Fleur. Když se Weasleyovi vrátili z nákupů na Příčné, strávil už většinu zbývajícího dne Max s Ginny, zatímco Ron s Harrym seděli střídavě zavření ve svém pokoji a neustále nad něčím diskutovali a střídavě se bavili dole či nahoře v místnosti s Fredem, Georgem a Samanthou. K těm se nakonec po svém příchodu přidali i Bill s Fleur a Ginny s Maxem se objevili jen chvíli po nich. Když byli jenom v téhle sestavě, bylo to v pohodě, když s nimi byli i Remus se Siriusem, bylo hůř. Ale kvůli paní Weasleyové se snažili všichni. A až do večera to tak nějak šlo.

Kapitola 27 - (Ne)Šťastné a (Ne)Veselé - 1. 1/2

7. října 2010 v 21:18 | Abigail |  Z čisté krve hvězd
Žil byl jednou jeden strašný otrava. Byl otravný a ještě otravnější, než se stal úplně nejotravnějším a pak se dootravoval nové kapitoly.
Tak Vám ji přidávám a k ní i bonusovou otázku: Kdo je ten otrava? Kdo zodpoví správně může si přičíst bod. Kdybychom se někdy dostali k dalším bonusovým otázkám, může je začít sbírat a mít z nich dobrý pocit...