Leden 2010

Kapitola 25 - Ztracená?

23. ledna 2010 v 13:31 | Abigail |  Spřízněná duše
Tak mám pro vás kapitolu... Zíráte, co? Já taky. Byla jsem prostě šikovná a snažila se.
Dobře, Kaitlin, uznávám, že kdybych se snažila víc, mohla tu být už dávno, mám ji skoro hotovou už týden, jen jsem se pořád nebyla schopná dokopat a dostat k opravení. Tak teď už by to mohlo být. Sice by to chtělo ještě tak jednou dvakrát přečíst, ale to by jste čekali další týden a taky by se mohlo stát, že bych to tu zatím zavřela.
Psát? Nepsát? To jsou totiž základní dvě otázky, které se mi poslední dobou honí hlavou. Nějak přicházím o chuť a sílu a zkrátka se mi vůbec nechce. Krize, zřejmě. Nicméně pořád věřím, že ji překonám, ačkoli už nemůžu říct, že bych v to doufala... takže se zatím moc neděste.
Navíc mě tahle povídka vážně NEBAVÍ. Nevím proč a kdy, ale sklouzla mi nějak úplně jinam , než kam měla. Je jiná, než jsem ji chtěla a je celá taková... divná. Navíc už je mi hodně vzdálená - tak nějak vším - dějem, postavami... Mám pocit, že jsem z ní "vyrostla". (Já vím, Ary, že už nerostu :-P) Ještě ke všemu jsem došla ke zjištění, že Pam, která mi měla částečně připomínat mě, mi teď připomíná někoho, koho jsem poznala vlastně až rok nebo dva potom, co jsem to začala psát a je to úplně někdo jiný než já... (až na tu šikovnost...)
Takže zkátka hokej... Nicméně už vás nebudu zdržovat. Kapitolu jsem přese všechno dopsala a celkem rychle, vezmu-li v úvahu jen čas strávený psaním, takže vám přeju krásné počtení a čekám na vaše reakce. A kdy bude další k čemukoli... to vážně nevím...

Oznámení 55 - Zkoušky a spřátelení

15. ledna 2010 v 20:26 | Abigail |  Oznámení
Zkoušky... zajímalo by mě, k čemu ta věc je? K tomu, aby mě připravila o nervy, pravděpodobně, protože jiný její význam jsem zatím nevypátrala, a žel bohu musím uznat, že se jí to daří, připravovat mě o nervy. I přesto se snažím psát a tak podobně, ale začíná to být čím dál komplikovanější a pomalejší, tak mějte prosím trpělivost.

Kapitola 2 - Bradavice

9. ledna 2010 v 18:35 | Abigail |  Ve stínu měsíce, ve světle luny...
Tak mám pro vás druhou kapitolu. Moc jste mě potěšili zájmem o tuhle povídku a komentáři. Moc jsem to upřímně řečeno nečekala a tím jsem radši. Děkuji pěkně. A protože zatím nemám napsaného nic jiného, vložím vám další část právě tohohle příběhu a doufám, že vám udělá radost.
PS: Kdo by se divil časovému posunu v ději, odkazuji ho znovu na Úvod, kde si přečte Upozornění a pochopí. Nebo alespoň snad pochopí.
A ještě malé upozornění: Při psaní téhle kapitoly jsem se hodně inspirovala a držela odpovídajících kapitol v knize Harry Potter a Kámen mudrců. V některých případech dokonce dosloně, takže pokud vám některé pasáže přijdou povědomé, najdete je tam (př. Písnička).

Kapitola 1 - Prokleté dítě

3. ledna 2010 v 21:49 | Abigail |  Ve stínu měsíce, ve světle luny...
Tak mám pro vás první kapitolu. První střípek příběhu. Jsem zvědavá na reakce, protože mě překvapily už ty u prologu, takže teď jenom čekám, nakolik budete nebo nebudete spokojení dál... S první kapitolou totiž přřijde už i trocha toho děje...

Prolog

1. ledna 2010 v 17:11 | Abigail |  Ve stínu měsíce, ve světle luny...
Černá noc. Vznášela se nad světem a halila ho svým jemným šatem do tmy. S její pomocí tak skrývala všem lidským i nelidským zrakům jeho krásu i ošklivost. V černých krajkách té nejkrásnější noci se ztrácela jeho špína, ohyzdnost, zloba, ale i čistota, dobrota a nádhera. Zůstávalo jen černé, tajuplné nic. Nic, protkané tisícem zvuků. Protkané děsuplnými skřeky, milostnými vzdechy i veselým křikem. Nic, do něhož se sem tam ozvalo i táhlé, krvelačné zavytí.

INFORMAČNÍ aneb Humorná povídka o křeččích Vánocích

1. ledna 2010 v 17:11 | Abigail |  Zážitky, nálady, vykecávání... Plky (jak by řekl milovaný profesor)
Co a jak bylo, je a bude... Dlouho jsem se neozvala, takže to teď dohoním a zazásobuji vás informacemi o tom, co se všechno stalo a dělo a děje...

Do nového roku

1. ledna 2010 v 14:22 | Abigail
Hodně štěstí, které je zkrátka neustále potřeba,
hodně zdraví, bez nějž se nic neobejde, ať si říká kdo chce, co chce.
Hodně lásky, kolem níž se všechno točí, a která je tím pravým kořením života.
A hodně přátel, kteří při vás budou vždycky stát,
spoustu úspěchů, na všech možných polích
a zážitků, na které nikdy nezapomenete.
A k tomu všemu krapet toho správného klidu, pohody a sem tam odpočinku, který je občas potřeba k té úplné spokojenosti...
Zkrátka a dobře, ať je ten nový rok 2010 daleko lepší, než ten předešlý...
vám všem přeje Abigail