Listopad 2009

Slza - Poezie

26. listopadu 2009 v 22:09 | Abigail |  Poezie
Rozhodla jsem se pořídit si zvětšenou uzlinu, heč...
Dostala jsem na ni silná antibiotika, heč...
V jejich důsledku prospím celý den, heč...
Takže mi moc nejde psát, heč...
Navíc mi to poškozuje můj soukromý život, který už je tak dost... zvláštní, heč...
A v jeho důsledku vznikla tahle básnička, heč...
Pozorovala jsem zrovna Kasiopeju schovanou za mraky... tak si ji užijte, je kratičká, ale aspoň něco, než se dostanu do stavu schopného psát...

Kapitola 11 - Nová stará známá

21. listopadu 2009 v 18:33 | Abigail |  Poslední výhonky starého stromu
Drobný déšť se pozvolna snášel k zemi. Vlastně to ani nebyl déšť, daleko spíš prostě drobné mžení. Připomínalo to rozpouštějící se mlhu. Jenže žádná mlha se nerozpouštěla. Rozpouštěla se tak akorát tma. Tma, která zvolna přecházela v den. Sluneční paprsky byly slabé a nevýrazné, takže se světlo probojovávalo jen stěží a pomalu. O tom ostatně svědčil fakt, že obyčejní lidé už byli několik hodin ve svých pracích a žili své každodenní životy, zatímco nevlídné šero dál vesele halilo Londýn svým šatem.

Vyvztekávací

19. listopadu 2009 v 20:52 | Abigail |  Zážitky, nálady, vykecávání... Plky (jak by řekl milovaný profesor)
- aneb o lidech, o supech, o vztazích, o smrti, o rodině, o Vánocích, o mých depresích a vztecích a prostě o mně.
(Důrazné varování: článek je k ničemu, prostě jen plácám o svých příbuzných, svě rodině a svém vzteku... )

Ne, není to kapitola a ne, dnes nebude kapitola, takže kdo je tu jen kvůli kapitole, může zase jít.
Dnes mám v úmyslu se vztekat. Jinak tu asi vypadnu z okna na Voršilskou.
Nejprve ale krátké info:
Všem osmi lidem, kteří hodnotili poslední kapitolu děkuji. Děkuji moc, vaše komentáře mě ohromně potěšily a tentokrát, musím říct, i notně překvapily. Poslední kapitola se mi totiž nelíbí. Nelíbí se mi ani trochu a tím víc mě šokovaly nadšené reakce. Dokonce tak, že mě na chvíli napadlo pokračování.
Ovšem NE ještě ho nepíšu. První kapitola, která teď bude, budou Výhonky a budou... jednoho krásného dne, až se dokopu k tomu je opravit. A to taky asi nebude hned. Zaprvé proto, že mé opravy obvykle trvají dlouho, zadruhé proto, že se mi do opravy nechce. Protože co? Protože mě vytáčí svět. Takže zkrátka a dobře, pokusím se přidat o víkendu, možná... uvidím, nejsem stroj.

Kapitola 19 - Všelijaký začátek I.

16. listopadu 2009 v 14:49 | Abigail |  Z čisté krve hvězd
Ještě kousek, kousíček... a nic.
Byla už tak blízko, že se stačilo natáhnout a mohla Maxe chytit za ruku a zadržet ho, aby neodcházel s tou neznámou ženou kamsi pryč.

Noční opojení - Poezie

8. listopadu 2009 v 23:55 | Abigail |  Poezie



Jednoho krásného dne jsem se vydala na kocert. Bylo to moc pěkné posezení u čaje a vodní dýmky atd. Tahle básnička nevznikla přímo tam a tehdy, ale to, co v ní je, je jasným dozvukem toho večera a té noci.

Kapitola 10 - Jak se ztrácí přátelství

3. listopadu 2009 v 11:09 | Abigail |  Poslední výhonky starého stromu
Aneb možná je to poslední, co kdy napíšu, protože mě za to Kaitlin dost pravděpodobně zabije, očekává Krev...
Takže pro Arynku... dupala až vydupala...