Kapitola 13 - Black versus Black

24. května 2009 v 19:38 | Abigail |  Z čisté krve hvězd
Omluvuji se...
Musela jsem se nejprve dopsat do poloviny další kapitoly, abych se přesvědčila, že to navazuje, že se to přirozeně vyvíjí a že to snad zvládnu dořešit - tedy to co jsem chtěla dořešit, nebo řešit v další kapitole, takže teď teprve tady máte pokračování.
A já jsem zvědavá na komentáře... tedy spíš se jich tak trochu bojím... no uvidíme...
(PS. Chyby mi hlašte, našla jsem jich sama i po opravovací fázi poměrně dost, což mě děsí...)


Kapitola 13 - Black versus Black
Slunce svými zlatými paprsky líně vstupovalo oknem do nevelkého pokoje. Lehce jimi hladilo podlahu, skříň, pracovní stůl i postel, na níž zamotaná v lehké přikrývce ležela dívka, jejíž světlé vlasy, rozhozené po polštáři, se leskly v ostrém světle. Ona však spala. Klidnou tvář odvrácenou od okna ranní světlo nerušilo. Ani světlo, ani lehký štiplavý kouř, který se i přes otevřené okno vracel do pokoje smíšený s ranním vzduchem.
Na dřevěném okenním parapetu seděl černovlasý mladík. Oblečenou měl lehkou košili, kterou se zatím nenamáhal zapnout a staré džíny. Tmavýma očima nehnutě sledoval chabé dění na malém náměstí a v úzké ulici na něj navazující. V jedné ruce přitom svíral krabičku s cigaretami a zapalovačem, s níž si chvílemi pohrával, než ji schoval do kapsy, zatímco v druhé už držel jednu zapálenou cigaretu. V pravidelných intervalech ji zvedal ke rtům, vdechoval a poté do slunného dne vypouštěl lehké obláčky kouře ze svých úst.
O tom, kolik je hodin, měl jen mlhavou představu. V pokoji žádný budík nebo hodiny nebyly a ani v ulici nebylo k vidění nic, co by ho informovalo. Čas ho ale neznervózňoval. Jak se již během předchozích tří dnů strávených na Grimmauldově náměstí stihli přesvědčit, Sirius Black se jim co možná nejvíc vyhýbal. Chodit je budit popřípadě volat k jídlu se nenamáhal vůbec. Ostatně jídlo si stejně museli připravovat sami, takže k žádnému volání nebyl prostor, nicméně i jinak se držel celý den pokud možno jinde, než zrovna byli oni dva, a Max ho podezíral, že úplně nejradši je, jsou-li zavření ve svých pokojích a jemu nelezou na oči. Koneckonců i pro ně to tak bylo nejlepší, tudíž se mu co nejvíc snažili vyhovět a do kuchyně i ostatních pokojů domu chodili pouze, nebyl-li v nich on.
Siriuse totiž jeho počáteční vztek, nechuť mít je ve svém domě a rozmrzelost rozhodně nepřešly. Při jejich setkáních stále panovala napjatá a dusná atmosféra a nezřídka padala ostrá slova. Sirius se ovšem alespoň zčásti uklidnil a nikdy už to nedošlo tak daleko, že by je ze svého domu vyhazoval, nebo že by se oni sami náhle rozhodli odejít. Částečně to pravděpodobně bylo i tím, že v domě se každý večer nebo i během dne pravidelně zastavovali další členové Řádu, kteří přinášeli čerstvé informace a nenápadně Siriuse hlídali.
Max právě vydechoval jeden z mnoha obláčků kouře, když se dveře zničehonic rozrazily, tak prudce, že málem spadl z parapetu, na němž seděl, jak se jich lekl.
"Hej, řekl jsem-" zarazil se ve dveřích Sirius Black. Jako obvykle se tvářil podmračeně a rozčileně, když však spatřil Maxe na okně, jeho tvář naprosto zbrunátněla. Než se Max stihl jakkoli pohnout, vzpamatovat, nebo cokoli dalšího, stál Sirius u něj. Max na něj šokovaně zíral a jenom se poslepu pokoušel típnout cigaretu o venkovní část parapetu.
"Ty… ty… ty…" Sirius se nejprve zakoktal, ve snaze promluvit, potom ale zavrtěl hlavou, popadl Maxe za paži těsně pod ramenem a stáhl ho z parapetu dolů. Druhou rukou mu z té jeho vyrval nedopalek cigarety, sám ho prudce típl o parapet a pak se obrátil zpět na Maxe, který se zatím snažil vykroutit z jeho sevření.
"Co si o sobě myslíš, ty spratku jeden?" zařval vzápětí a prudce s ním zatřásl.
"Au!" vykřikl Max, poté co zády narazil na roh skříně za sebou.
"Tohle je můj dům, pokud ti to nedošlo!" křičel Sirius, nijak se přitom nenamáhal reagovat na Maxův výkřik a znovu s ním silně zacloumal.
"Au, jau! Pusťte mě!" bránil se Max a opět se pokoušel vytrhnout Siriusovi z rukou.
"Pustit? Já ti dám pustit!" vztekal se Sirius a chytil Maxe, kterému se téměř podařilo vykroutit se, i za druhou ruku. "Ty s tou svou smrtijedskou sestřenkou se klidně nakýbluješ do mého domu, otravuješ mi tu vzduch svou přítomností, navíc se odvažuješ v mém domě kouřit a ještě si budeš stěžovat, že tě mám pustit?!" křičel dál Sirius, Max na něj jen mlčky zíral. Koutkem oka si přitom všiml, že Samantha si zrovna nasadila brýle a posadila se na posteli. "Já ti dám pustit! Já ti ukážu! Kde máš zbytek?!" zařval zase o něco hlasitěji. Max jen pevně stiskl zuby a zavrtěl hlavou.
"Ty…" vydechl rozzuřeně Sirius, přitáhl si Maxe k sobě a vzápětí s ním zatřásl a přirazil ho ke zdi vedle okna. Max narazil tak silně, že se vteřinu nedokázal nadechnout, ale Black starší s ním znovu zatřásl, takže do něj vzduch znovu dostal.
"Pusťte ho!" ozval se však v tu dobu jiný hlas. Samantha se pověsila Siriusovi na ruku, čímž ji odtrhla od Maxe. Sirius na ni vrhl vzteklý pohled, ovšem zřejmě se trochu uklidnil, když se zadíval do její vyděšené tváře, protože poté se obrátil na Maxe a opět důrazně, ale tentokrát o poznání tišeji se zeptal podruhé:
"Kde máš zbytek?!" Mluvil teď sice tišeji, nicméně Maxovi jeho hlas přišel mnohem nebezpečnější, než předtím. Rychle bleskl pohledem po Sam, která stále pevně držela Siriusovu ruku a na okamžik se setkal s jejíma očima. Poté se opatrně podíval na Siriuse a rychle zase cukl pohledem.
"Pusťte mě," zopakoval svou žádost Max, ale oči upřel na zem.
"Ten zbytek!" nedal se zviklat Sirius a sevření Maxovy ruky, již stále držel, ještě zesílil.
"Au!" zaskuhral Max. Dobře si uvědomoval, že modřiny od Malfoye, které sotva zmizely, se nejspíš opět objeví, pouze s tím rozdílem že tentokrát nebudou od něj. Cítil taky, že se mu do očí začínají hrnout slzy bolesti. Zaprvé stále cítil prudký náraz zády do rohu nábytku a zadruhé Sirius rozhodně nepatřil k lidem, nemajícím sílu. V obavě z dalších scén i z toho, že by slzy nedokázal potlačit a Sirius by si jich v jeho očích mohl všimnout, sáhl do kapsy u kalhot a vytáhl z ní krabičku.
Sirius trhnul druhou rukou, vyškubl ji Sam a krabičku mu vyrval. Hodil ji do jedné z vlastních kapes a přitáhl si Maxe, jehož stále nepouštěl blíž k sobě.
"Ještě jednou tě nachytám s cigaretou v mém domě, ty smrtijedskej bastarde, a budeš se modlit, abys mě nikdy nepoznal!" upozornil ho výhružně a konečně ho se silným odstrčením pustil. Max zavrávoral a chytil se zdi za sebou. Oči plné vzteku zvedl k Siriusovi, ovšem vzápětí je sklopil zpět k zemi a jen si něco pro sebe zabrblal. Samantha k němu udělala drobný krok a natáhla ruku, než se ho však mohla dotknout, chytil Sirius ji. Prudce sevřel její zápěstí a odtáhl ji k sobě.
"Ty se, mladá dámo, vrátíš do svého pokoje! Já nejsem žádnej bordel a nestojím o nějaký průsery na tomhle poli. Až budu chtít děti, udělám si je sám!" hudroval a táhl Sam za sebou ke dveřím. Maxova posměšného odfrknutí si nevšímal. "Takže odchod," zavelel a vystrčil Samanthu ze dveří.
Max poté zaslechl jenom klapnutí zámku a bouchnutí dalších dveří, než se podél zdi sesunul na podlahu. Kolena přitáhl k tělu, rukama si objal hrudník a snažil se klidně a hluboce dýchat, aby se aspoň trochu uklidnil. Bolavých rukou ani bodavé bolesti v zádech si nevšímal. Jen se mu před očima stále dokola odvíjel předchozí výjev a Siriusův znechucený výraz, když odcházel a pronesl svou poznámku o dětech. Už neměl pochyb. Sirius Black nemá nejmenší tušení, že jeho syn žije a pravděpodobně ani že existuje. A on zase udělá všechno proto, aby zapomněl, že by k tomuhle člověku měl cítit víc než odpor a vztek.

Seděl ve svém pokoji již pěknou řádku hodin. Seděl a buď zíral do zdi, nebo si prostě pročítal jednu z knih, které sebrali z Malfoyova domu. Jen jednou za celý den klapl zámek a ve dveřích se objevil malý otrhaný domácí skřítek. Max ho slyšel, když předtím vcházel do vedlejšího pokoje k Sam.
Podle všeho měl velké problémy uvědomit si, že není v domě sám a nepovídá si pro sebe, ale nahlas. Celou dobu totiž brblal o tom, že musí sloužit tomu krvezrádci, že by to jeho paní docela jistě zlomilo srdce a další řeči, třeba i teorie o tom, jak a proč mohli ti dva utéct od nejvznešenější paní Belly. Max se bavil posloucháním jeho hovoru z druhé místnosti. Úplně nejvíc, když se mu Samantha ze začátku snažila odpovídat, než zjistila, že je to skřítkovi úplně jedno.
Když ovšem skřítek vzápětí vlezl k němu do pokoje, začal se k Maxově zklamání chovat zcela jinak. Procházel kolem něj v uctivé vzdálenosti a podezřele si ho měřil.
"Paní říkala, že ten kluk je divný. Určitě je to další krvezrádce," zafňukal, "ale prý se na ni smál. Prý se neškaredil odporem. Říkala, že vypadá zvláštně. Má být podobný té malé bestii," zasmál se Krátura hýkavě, když pronesl Slovo bestie. Max ho zaujatě sledoval. Lekl se toho hned ten první den v přízemí, ale od té doby se se starou paní Blackovou nesetkal, takže zůstával v klidu, jenže teď to vypadalo, že ta babizna; babička, Maxovi to slovo prostě z hlavy nešlo, ať se žena na obraze chovala, jak chtěla; skutečně něco tuší. Pozorně Kráturu sledoval, zatímco mu skřítek uklízel na pracovním stole, aby tam vzápětí mohl prostřít oběd, nebo pokus o oběd, a ještě pozorněji poslouchal.
"Taky paní tvrdila, že se podobá jemu," skřítek zakoulel očima k Maxovi, "panu Regulusovi," pronesl Krátura, nyní s téměř nábožnou úctou a okamžik Maxe beze slova sledoval. Ten nic neříkal, jen mu vracel upřený pohled, víc nereagoval. Až po chvíli, když ve své hlavě prošel všechny možné varianty a nic kloudného ho nenapadlo, promluvil:
"Kdo je Regulus, Kráturo?" zeptal se.
"Ten divný kluk oslovil Kráturu. Neví, kdo je pan Regulus," lamentoval Krátura.
"Kráturo, nech těch keců a povídej!" vyzval ho otráveně. Ať čekal cokoli, tak to, že se Krátura začne dusit, až se pokusí znovu otevřít pusu, to rozhodně nebylo. Krátura se nicméně chytil za krk a vypadal, jako že se dáví.
"Kráturo! Kráturo, no tak, neblázni, uklidni se," Max se jediným skokem přes postel, na níž seděl, dostal ke skřítkovi a mírně s ním zatřásl. Skřítek na něj vyvalil oči a poté se zase rozhovořil:
"Pan Regulus byl mladší syn vznešené paní Blackové. Pan Regulus byl nejlepší pán, jakého kdy skřítek měl," odříkal Krátura. Do velkých vyvalených očí se mu během toho vloudil šok a úžas.
"Děkuju," kývl Max a opět se zadíval na Kráturu. "Co je?" zajímal se, když si všiml Kráturova pohledu.
"Má paní měla pravdu," pronesl Krátura s nábožnou úctou v hlase. Max ztuhl. "Krátura musí poslouchat, musí poslouchat tohohle kluka," sypal ze sebe Krátura tichá slova a stejně šokovaně jako on Maxe si začal prohlížet Max jeho. "Krátura musí poslouchat, to znamená, že tenhle kluk, tenhle kluk není Rabotov," pronesl s vítězným tónem Krátura. "Tenhle pán bude Black," dodal. "Syn toho krvezrádce. Odporného, špinavého…" zabrblal Krátura a vzápětí vykřikl a poskočil, "Black!"
"Kráturo, mlč!" okřikl ho rychle Max a vrhl se ke dveřím, které za sebou prudce zavřel. Zaklel, když se při skoku znovu praštil do pohmožděných zad, pevně se však obrátil na skřítka.
"Kráturo," oslovil skřítka, "dovoluji ti promluvit," pronesl, když viděl, jak se skřítek bezmocně kroutí ve snaze mluvit i přes jeho zákaz, "ale nesmíš," zarazil ho dřív, než mohl cokoli říct, "nesmíš nikomu prozradit, co jsi zjistil, rozumíš?" zadíval se na něj pozorně. "Nikdo v tomhle domě se nesmí dozvědět, kdo jsem. Pro všechny i pro tebe jsem dál Rabotov. Chápeš, Kráturo?" pohlédl na něj prosebně. "Slib mi, že to nikomu neřekneš, nesmíš!" vyzval ho Max.
"Krátura nemůže porušit nařízení svého pána," zavrtěl hlavou Krátura. "Krátura nemusí navíc slibovat," podotkl, ovšem hned pokračoval, "ale Krátura slibuje," dodal. "Krátura nic neví o panu Blackovi. Krátura zná jen pana Rabotova," zopakoval skřítek. "Váš oběd, pane Rabotove," pokynul potom ke stolu. "Krátura musí odejít," vysvětlil ještě, protáhl se kolem Maxe, zmizel ve dveřích a zámek od pokoje znovu zapadl

Nyní už uběhlo několik dalších hodin od Kráturovy návštěvy. Několik dalších hodin, které Max strávil ve svém nedobrovolném vězení. Vztek z rána ho pomalu přešel, jen když se praštil do natlučených zad nebo modřin na rukou, opět v něm vzteky zabublalo, díky bohu to však nebylo tak často. Horší bylo, že pokud seděl jenom tak o samotě a neměl pořádně co dělat, měl nutkání zapálit si, kdyby bylo co. V těch chvílích se na Siriuse zlobil nejvíc. Navíc mu vadilo, že nemůže mluvit se Samanthou. Od okamžiku, kdy Krátura opustil jeho pokoj ho to nesmírně vytáčelo. A začínal mít znovu hlad.
Právě v momentě, kdy si to uvědomil, zaslechl na chodbě hlasy. Blackův a po cvaknutí klíče v zámku vedlejších dveří i Samin.
"Večeři máte na stole," oznamoval jí Black a vzápětí cvakl klíč i v Maxových dveřích. Ty se ovšem neotevřely.
"Weasleyovi nepřijedou?" zaslechl Samanthu. Nemínil vstát dřív, než Black zmizí, čímž si vzhledem k tónu jeho hlasu byl jistý, jenže zvědavost ho nakonec přemohla. Opatrně pootevřel dveře a zahlédl Siriuse sledujícího dveře vedlejšího pokoje, v nichž stála Sam.
"Nestihnou to, budou tu zítra," odvětil Sirius stroze. "Ráno," doplnil.
Sam kývla.
"Nezapomeňte po sobě uklidit," poznamenal Sirius už na odchodu a zmizel v jedněch z dveří. Na Maxe se za celou dobu nepodíval. Ten se konečně obrátil k dveřím vedle sebe, natáhl ruku k Sam, která mu podávala tu svoji, a společně se vydali po schodech dolu, do nižších pater domu. Když se přiblížili k závěsům, za nimiž se skrýval živý obraz Maxovy babičky, Max jemně strčil do Samanthy a naznačil jí, že se má pohybovat co možná nejtišeji.
Až potom co došli dolů do kuchyně, k Maxově úlevě tak, že neprobudili bývalou majitelku domu, začali mluvit.
"Slyšela's Kráturu?" zeptal se Max tiše, zatímco usedal ke stolu, na němž stály dva talíře s nějakým teplým jídlem.
"Slyšela," potvrdila Sam. "Myslíš, že bude mlčet?" zadívala se na Maxe.
"Musí," pokrčil Max rameny neurčitě. "Minie Draca taky musela poslouchat."
"Hm… asi jo," usoudila nakonec Sam. "Pořád nechceš přiznat pravdu?" ujišťovala se. Ač to tak mělo být, vlastně to ani neznělo jako otázka. Možná i proto, že Sam předem tušila odpověď.
"Blázníš?" zvedl k ní oči Max. "Už teď se mnou zachází, jak s hadrem!" připomínal.
"Právě," přikývla dívka. "Třeba by se to změnilo. To ráno…"
"To ráno mě jenom ujistilo v tom, že nebudu Black," zavrčel Max. "Za nic na světě. Radši budu do smrti Rabotov, než abych s ním měl něco společného."
"Jak myslíš," zamumlala Sam k talíři. "Je to teplý," vydechla překvapeně vzápětí, když poprvé polkla připravené jídlo.
"Hm…" zabručel Max.
"Myslíš, že okoukal mou taktiku uplacení jídlem?" napadlo Sam.
"No, to nevím," zavrtěl hlavou Max. "Spíš nás nechtěl pustit dřív, jenže se bál Brumbála, nebo Snapea," poznamenal Max. "Ale tak jako tak," doplnil následně, "jsi ty měla s tím uplácením jídlem mnohem větší šanci. Vaříš líp," uznal.
"Dík," usmála se Sam. "I tak je to milý," podotkla k Siriusovu výkonu.
"No, to jo," ušklíbl se Max. "Celej je milej," prohlásil ironicky. Samantha si ho prohlídla a chvíli mlčela, než se k němu natáhla a vyhrnula mu krátký rukáv košile ještě o kousek výš.
"Bolí to moc?" zjišťovala, když si prohlídla světlé modřiny na Maxových rukou v místech, kde ho ráno zmáčkl Sirius.
"Moc ne, jen je to citlivý," podotkl a rukáv si shrnul zpátky. "Myslíš, že nás zase zamkne?" napadlo ho potom.
"Snad ne. Vypadalo to, že nás už nechce ani vidět," přemítala Sam.
"Nebaví mě tam jenom tak sedět," poznamenal Max.
"Mě taky ne," souhlasila Samantha. "Ale zkoušela jsem aspoň číst," informovala Maxe a vstala. Vydala se ke dřezu umýt svůj talíř.
"To já taky," prohodil Max, "ale i tak… Žádná sláva," dodal.
"Chápu," potvrdila Sam a vzala si od Maxe i jeho talíř, zatímco jemu podala svůj na utření.
"Normálně se těším, až se zítra objeví Weasleyovi," prohlásil Max cestou zpět do pokoje.
"Myslela jsem, že tě obtěžovalo být u nich," obrátila se na něj Sam.
"Ne… to ne, neobtěžovalo," vrtěl hlavou Max. "Spíš jen… jsou moc zvědaví, občas mi to lezlo na nervy. Ginny, Ron, pan Weasley a ti ostatní asi budou taky takoví, co jsem koukal na Billa," podotkl.
"Ale s dvojčaty je sranda," namítla Sam.
"No jo, pořád," odsekl Max. "Dvojčata, dvojčata, dvojčata," opakoval posměvačně, Samantha se však jen uculila.
"Žárlíš," poznamenala vesele.
"Nežárlím!"
"Ale jo, žárlíš," nevšímala si jeho protestů Sam, hravě zvedla ruku, za níž ho držela do vzduchu a podtočila se pod ní. "Maxmilian na mě žárlí," oznamovala nábytku a smála se.
"No jo, pořád," pokusil se jí vytrhnout Max. "Tak žárlím. A co?"
"A nic," odvětila klidně Sam, stále držíc jeho ruku, a usmála se.
"Myslíš, že ke mně pořád nemůžeš?" ptal se Max, když se dívka zastavila u svých dveří.
"Nevím," povzdechla si neurčitě, "ale radši bych to moc nezkoušela," odpověděla zachmuřeně.
"Hm," přikývl Max, lehce Sam políbil na spánek a zmizel za svými dveřmi.

Zbytek dne proseděl na parapetu, tak jako ráno, jen bez cigarety, kde se snažil číst, daleko spíš však přemýšlel. Byl čím dál víc rozhodnutý vyhýbat se paní Blackové i jejímu synovi a přemítal, jestli Krátura svůj slib nic neříct skutečně splní.
Jak si v hlavě přehrával svůj dopolední rozhovor s ním, všiml si najednou zmínky, kterou prve nepovažoval za dost důležitou. Krátura se zmínil o tom, že by měl být podobný nějaké malé bestii. Takhle by paní Blacková nikdy nemluvila o nikom ze svých pokrevních příbuzných, takže to mohlo znamenat jediné. Že věděla, nebo aspoň tušila něco o Maxově matce. Jenže jak to z ní dostat, aniž by ji musel vidět. Bál se, jak by reagovala, pravděpodobně by nepovažovala za nutné tajit existenci svého vnuka. Svého právoplatného dědice. Což nechtěl. Ke jménu Black se nehodlal hlásit. Po ranní roztržce zvlášť.
Knihu už dávno pohodil na zem, ve tmě, která zvolna zahalovala zem na čtení stejně neviděl a rozsvěcet se mu nechtělo. Pokoušel se vzpomenout si na všechno, co kdy o matce zjistil. Otec ho zklamal, tak se rozhodl najít alespoň ji. A to ačkoli dobře věděl, že je mrtvá. Nevadilo mu to. Vědět aspoň jméno, k němuž by se mohl hlásit, by mu stačilo.
Vzpomněl si, jak se Bella jednou vysmívala, že ta mudla, jeho matka neměla žádnou výdrž a chcípla hned po porodu, že neunesla pár Cruciatů. Z toho si dávno odvodil, že byla u její smrti. Jistě věděl, že se narodil v z jednom domů Lestrangeových a jeho máma že je pohřbená někde kousek od něj. Dosud ovšem nevěděl, který dům tím byl myšlen. Teď, když zjistil, že paní Blacková ji pravděpodobně znala, ho napadlo, že možná měli Bella s manželem dům někde tady, v Británii, a tady, že se to celé stalo. Jen by to chtělo vědět kde přesně. Rozhodl se to co nejdřív zjistit. O problémech a těžkostech vůbec neuvažoval. Ostatně kde jinde než v domě nejbližších příbuzných Belly a Cissy, nepočítal-li Tonksovi, by se mu mělo podařit zjistit, kde Bellin dům stál.
Max zívl. Protáhl se a konečně si pořádně všiml, že je tma. Podíval se za sebe na prázdnou postel a otřásl se. Poslední dny i noci strávil se Samanthou a nehodlal na tom nic měnit. Až do dnešního rána. Teď na vteřinku zapochyboval, ale vzápětí zavrtěl hlavou. Sirius se nenamáhal vylézt z pokoje, do nějž zapadl, než šli jíst. Max ho podezříval, že se zase nalívá nějakým alkoholem jako vždy, když měl obzvlášť špatnou náladu. Takže tiše slezl z parapetu, zavřel okno, uklidil knihu a proklouzl na chodbu.
Potichu zaklepal na dveře vedlejšího pokoje a vklouzl dovnitř.
"Maxi, zbláznil ses?" ozvalo se z postele.
"Proč? Vytáhl tebe ode mě. Neříkal nic o tom, že nesmím já sem," namítl oslovený.
"Víš dobře, že to myslel i takhle," zamračila se Sam.
"Jenže to neřekl," zopakoval svou námitku Max.
"Zabije tě, jestli tě tu najde!" varovala ho Sam, ovšem nadzvedla svou přikrývku, aby k ní mohl vklouznout.
"Nenajde mě. A i kdyby zabít se mě neodváží. Nedám se," přesvědčoval dívku, a políbil jí na místo mezi očima, kde obvykle měla posazené brýle.
"Nějak moc si věříš, Blacku," vyčetla mu mírně Sam.
"Blackovi si vždycky věří," pokrčil vesele rameny Max.
"On je ale taky Black," připomněla Samantha.
"Tak to bude Black versus Black. A já vyhraju, mám na své straně bábinku," ujišťoval Sam přesvědčeně. Ta už nevydržela a po jeho poslední poznámce o bábince, paní Blackové, jíž si v tu chvíli vybavila, se rozesmála.
"No dobře…" uznala, přitáhla se k němu blíž a opřela si o něj hlavu.
"Navíc bych tam dneska stejně sám neusnul," dodal Max konečně upřímně a přitiskl jí rty do vlasů. Sam nereagovala nahlas. Jen ho vzala za ruku a sevřela ji. "S tebou mi bude líp," poznamenal.
"Dobrou noc, Sammy," zašeptal nakonec.
"Dobrou noc, Maxi," odvětila tiše Sam a spokojeně zavřela oči.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 S-Hanka S-Hanka | Web | 24. května 2009 v 21:13 | Reagovat

Super, první koment. Moc krásná kapitolka! Je strašná škoda, že si Max se Siriusem nerozumí...ale co se dá dělat. Moc mě zajímá, jak se to bude vyvíjet dál a doufám, že se ti dva usmíří. Vím, že to říkám pokaždý, ale byla by vážně škoda, kdyby se Sirius nedozvěděl, že má syna. A k chybám: žádnou jsem neviděla, i když jsem se po nich nějak zvlášť nekoukala. A tahle povídka se mi začíná líbot čím dál tím víc, tak piš piš.xD

2 Sawarin Sawarin | Web | 24. května 2009 v 21:13 | Reagovat

Teeda.. Jako vždy úžasná kapitola.. A jako ten Sirius mě fakt vytáčí..:D Já si tak přeju, aby už se provalilo, že je Max jeho syn.. Doufám, že to bude brzo nebo se asi zblázním..:D Už se nemůžu dočkat pokračování..:)

3 Amy leeeee Amy leeeee | 24. května 2009 v 21:31 | Reagovat

chci toho napsat hodně ale nevim čím začít :D Chyb jsem si nevšimla žádných,ale to klidně může být tím že jsem vnímala především děj a na nějaký gramatický chyby jsem se nezaměřovala :D
A dál právě k tomu ději - Sirius mě opravdu VELICE štve :D Max je...skvělej :) Madam Blacková a Krátura - dvě postavy které se v téhle povídce zatím tak úplně neprojevily, jsou mi zatím dost sympatické. Souboj bábinka a Max vs. Sirius by byl fakt zajímavej xD
A ještě něco jsem htěla říct - tuhle povídku jsem začala číst s tím že Sirius a Max spolu budou v dobrém. Zatím nejsou...a když se na to tak dívám, je to vlastně dobře...
Hrozně se těším až se Max a Sammy potkají s Harrym. V téhle povídce jsi ho zatím nepředstavila, tudíž mě jeho reakce přirozeně zajímá. A samozřejmě doufám že bude kladná! Ne jako ta tatíkova...xD

4 Kris Kris | Web | 24. května 2009 v 21:58 | Reagovat

Nádhera... dnes na víc nemám.

5 alice-alice alice-alice | 26. května 2009 v 1:18 | Reagovat

Ač mi jsou některé (a není jich málo) motivace nejasné, Sirius se zajímavě rozvíjí. Hezky se to rozehrává a jsem zvědavá, jak to bude pokračovat. Postupné odhalování minulosti a zároveň pokračování příbéhu máš skvěle propracované, zejména vztahy mezi postavami. Prostě krása!

6 Abigail Abigail | Web | 26. května 2009 v 21:29 | Reagovat

S-Hanka: Děkuji za pochvalu. A škoda? Proč? Jasně trochu jo, ale... no uvidíme, uvidíme... vyvíjet se to rozhodně bude... :-) a jsem moc ráda, že tahle povídka boduje.
Sawarin: No já doufám, že máš pevné nervy :-D A jsem ráda, že se líbí a Sirius je prostě Sirius...
Amy leeeee: Já už si chyb všimla dalších, to obstarám za vás :-D, jen kdybyste na něco narazili, tak to hlašte...
Jinak chápu, že tě Sirius štve, je vás hodně... Kaitlininýma připomínkama ještě během psaní to ostatně začalo... Jsem ráda, že se líbí Max, i když skvělej... no jak myslíš... A bábinka a Krátura... nějak se přimotali, tak už je zahrnu :-D
Mimochodem myslím, že jsem čekala, že to budete číst s tím, že budou v dobrém a mohu říct, že to nikdy nebyl můj úmysl a teď jsem moc ráda, že i tak se to líbí. A Harry? No bude... bude....
Kris: Děkuji
alice-alice: Některé motivace nejasné? To je zajímavé... Nicméně doufám, že se časem rozjasní. A jsem moc ráda, že se to odhalování tady i kdysi najednou líbí, já jen doufám, že se do toho moc nezamotám... Děkuji...

7 Kaitlin Kaitlin | Web | 27. května 2009 v 15:25 | Reagovat

Já to znova komentovat nebudu, řekla bych, že ti ty moje rozhořčené komentáře během psaní bohatě stačily. :-D Jen znova dodám, že kapitola je pěkná a těším se na další (tzn. koukej psát! :-P)

8 Šárka Šárka | 31. května 2009 v 18:33 | Reagovat

Super povídka **klaní se autorce** už se těším na pokračování :-)

9 Theresa Theresa | 2. června 2009 v 17:02 | Reagovat

Pěkná kapitola. Těším se na další.

10 Lucy Lucy | E-mail | 6. června 2009 v 21:58 | Reagovat

úžasná kapitolka,a sem zvědava jak bude pokračovat vztah mezi Blackem a Blackem :D

11 Princess of stupidos Princess of stupidos | Web | 2. září 2011 v 13:52 | Reagovat

Ech... Nekouří Sirius náhodou taky? =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama