Květen 2008

Tak nevím... EXISTUJI?!

30. května 2008 v 10:44 | Abigail |  Zážitky, nálady, vykecávání... Plky (jak by řekl milovaný profesor)
Existuji vůbec? Nebo jsem jen blog vytvořený robotem vytvářejícím kopie blogů? Nesnažte se tu pochopit tenhle článek, pokud jste se právě vy nepřišli přesvědčit, zda je tento blog jen prázdná kulička na počítadle, nebo skutečně plná stránka.

V prokletí zakletí - Poezie

28. května 2008 v 10:00 | Abigail |  Poezie

Tak aby se tu taky něco dělo... Než se zase budu moct plně vrátit ke psaní, tak jedna básnička, kterou mám už nějakou dobu napsanou... Je zvláštní, ale tak nějak to mělo být... Tak si ji užijte a můžete zanechávat názory (ostatně nejen tu). Další kapitoly k povídkám budou zase časem - snad už brzy - jedna je ve fázi oprav, druhá v hlavě a třetí se zvolna píše - takže se prostě snažím... (Tak se taky snažte ;-))

Oznámení 33 - Úpravy

23. května 2008 v 14:14 | Abigail |  Oznámení
Ehm... ehm... ano, koukáte správně, něco se tu děje. Mám krátkou přestávku ve zkouškách, takže jsem přidala slíbenou kapitolku. Taky jsem si trochu hrála - čili jsem něco maličko poupravila a spřátelovala. Ale v ty tři ráno už jsem neměla dost sil napsat ještě oznámení.
Slíbenou kapitolu najdete pod tímhle článkem, možná už jste ji dokonce i našli, a prosím, važte si jí. Nevím sice, jestli je chyba jen na mém přijímači, nebo všude, ale zkrátka a dobře vkládala jsem ji asi 45 minut. A to už byla napsaná. Prostě jen blog trhal rychlostní rekordy. No a o tom ostatním si přečtěte tady. Pokud máte zájem...

Kapitola 15 - Hlídka u Munga - 2. 1/2

23. května 2008 v 2:41 | Abigail |  Další věštba
Ani jsem nezkoušela, jestli se to sem vleze, po přesáhnutí šesté stránky se nenamáhám, tak se nedivte...

Kapitola 15 - Hlídka u Munga - 1. 1/2

23. května 2008 v 2:37 | Abigail |  Další věštba
Moc a moc se omlouvám, že je tu až teď, ale však víte. Stále zkouškuji. Moc a moc si vážím vaší podpory a komentářů, moc mě povzbuzujete a hned, jak to půjde, vám čekání vynahradím. Teď alespoň touhle jednou kapitolkou. Možná je trochu jiná, než se čekalo, ale je a já ji chci věnovat všem, kteří čtou a odepisují a potom tu mám jedno, nebo dvě speciální věnování: Andulínce, která na ni vzorně čekala až do půl třetí do rána a Makině, které jsem kapču slíbila a teď ji tu konečně má. A teď čekám já :-) Tak přeji hezké čtení a čekám kritiku...

Oznámení 32 - Omluva

16. května 2008 v 23:46 | Abigail |  Oznámení
Mám pro vás malou omluvu... tedy spíš velkou omluvu...

O smutku na duši - Poezie

14. května 2008 v 0:26 | Abigail |  Poezie
Než jich bude dost, aby se s nimi dalo něco dělat, bude to ještě dlouho trvat... Ale abych z nich aspoň něco měla, budu je dál dávat sem. Snad budou komentáře... Ano, mluvím o básničkách. Tahle není nejveselejšší, není ani nejlepší, ale tahle je psaná ve fázi zoufalství... Bez myšlení... Nejsem jen veselý člověk, jenom si prostě smutek ventiluji potichu, sama se sebou, v noci pod peřinou, s blokem a propiskou v ruce, svítíc si mobilem... A neumím o něm potom znovu psát... Arynko, už je to dobré, neboj... tohle je už pár dní staré dílko, ale tím, že jsem ho napsala, jsem se vyzpovídala ze všeho sama sobě... A víte co, tu noc jsem se vyspala... nakonec...

Varování

10. května 2008 v 22:10 | Abigail |  Zážitky, nálady, vykecávání... Plky (jak by řekl milovaný profesor)
Dlouho jsem přemýšlela nad tím, kam tenhle článek vlastně napsat. Nebo kam, do které rubriky ho vložit. No a úplně jsem přitom zapomněla, že jsem si vlastně vymyslela rubriku, která se pro něj vyloženě hodí. Tu o mně!
Musím vám totiž o sobě něco říct. Ne, musím vás varovat. Před sebou. Právě před několika minutami jsem se totiž opět přesvědčila, že setkání se mnou znamená pro chudáka, kterého potkám, téměř totéž, jako by se potkal s tajfunem či jinou přírodní katastrofou. Jen ty následky nejspíš v mém případě budou o něco horší. Trvalejší.

Tebou spoutaná - Poezie

5. května 2008 v 17:26 | Abigail |  Poezie
Abyste mi tu neusnuli, aby tu nebylo mrtvo, aby ten květen nebyl bez článku, aby se něco dělo... Stačí to jako důvod, proč vkládám tuhle básničku? Doufám, že ano. Varuji, veselo nebude. Tohle jsem prožila a veselé to nebylo, takže pokud to k veselí bude navádět, je to špatné a napište mi to. Jinak mi pište i ostatní postřehy. Což mě přivádí k tomu, že chci moc a moc poděkovat za všechny minulé komentáře - jak ty k básničkám, tak ty k posledním kapitolám, moc mě potěšily a moc si jich vážím. A teď už přeji "příjemné" čtení a věřte, že žiji, jen nemůžu psát...