Kapitola 3 - Hádka! aneb Další černé ovce rodiny? - 2. 1/2

28. února 2008 v 23:34 | Abigail |  Z čisté krve hvězd
"Ach bože," vydechla tiše a dlaní si přikryla ústa. Max seděl na zemi opřený o zeď za sebou, oči pevně zavřené, paže sevřené kolem hrudníku. Mírně se třásl a snažil se klidně dýchat. Na stole před ním ležela Luciusova hůl. Už podle toho, jak vypadal, jí bylo naprostp jasné, co se stalo. Došla k němu a sjela na kolena vedle něj.

"Maxi," oslovila ho šeptem. Pomalu k ní vzhlédl. Smutně se usmála. Jednou rukou ho pohladila po vlasech, druhou vzala jednu z jeho dlaní a pevně sevřela. Max jí pevný stisk oplatil a zadíval se na ni očima plnýma bolesti.
"Vstávej!" šeptla tiše, přičemž se sama začala zvedat. "Tady nemůžeme zůstat. Jestli nás tu najde, oba nás přerazí," upozornila ho věcně. Max se zvolna s drobným syknutím vyšplhal na nohy. V domě byl naprostý klid. Na nikoho cestou nenarazili, takže se bez větších obtíží dostali až nahoru. Mluvit nemuseli. Nebylo o čem. Sam Maxovi pomohla do postele a o víc se nestarala. Jen ho jemně políbila do vlasů a odešla.
Noc strávila u sebe. Jednu z mála, kdy nespali spolu v jednom pokoji. Ale stejně toho moc nenaspala. Šedé oči plné bolesti ji celou noc pronásledovaly. Ráno se probudila ještě za tmy. Ač se moc snažila, usnout už se jí nepodařilo. Po několika desítkách minut se tedy sebrala a vydala se k němu.
Seděla teď u něj a modrýma očima ho pozorovala. Svými prsty si jemně hrála s jeho vlasy a tiše si broukala. Až po velmi dlouhé chvíli se k němu sklonila a stejně jako večer ho políbila do vlasů. Teprve nyní se zvolna probudil.
"Sam?!" šeptl a tvář se mu rozjasnila v drobném úsměvu. Podíval se na ni a pak ji vzal za ruku.
"Jak je?" ptala se tiše.
"Nevím. Radši se nehýbu," přiznal a Sam se zachmuřila.
"Smím?" kývla hlavou k němu a volnou rukou vzala konec jeho košile. Max ztěžka polkl, ale pak přikývl. Pustil Saminu druhou ruku a sevřel cíp peřiny. Samantha mu opatrně vyhrnula košili.
"Jau!" sykl, když se o něj její ruka zavadila maličko víc. Když vyhrnula košili a zkoumavě prohlédla jeho záda, ani se nedivila. Táhla se mu tam jedna dlouhá rudofialová podlitina za druhou.
"Jsi pitomec!" prohodila nešťastně a lehce se dotkla té relativně nejméně příšerné.
"Au!" ozval se pobouřeně Max a otřásl se.
"Promiň," omluvila se tiše a zvedla se. "Lež!" okřikla ho, když se začal taky zvedat. "A nehýbej se!" doplnila. Potom si to zamířila přímo do koupelny u Maxovy ložnice. Ze stolu si sebrala vázu, kterou následně napustila vodou. Vyrůstala celý život v prostředí podobném zdejšímu, takže přeměnit vodu v kostky ledu pro ni nebyl problém. S vázou plnou ledu se vrátila.
"Narovnej se!" poručila Sam Maxovi a vzala do ruky jednu z kostek.
"Studíš!" sykl Max, když mu ji položila na záda.
"To je možné, jenže nic lepšího tu nemám, tak vydrž," uculila se pobaveně. Maxovi okamžitě naskočila husí kůže. Nicméně držel. Pouze pevně zavřel oči, když jednotlivými kostkami ledu přejížděla po rudých podlitinách na jeho zádech. Sice to kdovíjak nepomáhalo, ale oba věděli, že alespoň na pár okamžiků mu to záda znecitliví.
A nejen Maxova záda, Saminy prsty na tom byly podobně. Nic však neříkala. Po půl hodině jí led došel, takže se stáhla a odložila prázdnou vázu vedle sebe na zem. Max se opatrně zvedl a posadil. Samanthu, která si právě třela prsty, vzal za ledovou ruku. Pevně sevřel ve svých dlaních.
"Děkuju," šeptl a zvedl se. Zmizel v koupelně. Ona sebou unaveně praštila na postel. Zavřela oči a zaposlouchala se do tlukotu vlastního srdce. Bůhvíproč bilo šíleně hlasitě. Ani nezaregistrovala kroky na schodech. Až když se otevřely dveře, se prudce posadila.
"Samantho?!" ve dveřích se zastavila Narcisa a překvapeně se zadívala na dívku.
"Co tu děláš?" osopila se na ni se ostře, "A kde je Maxmilian?"
"Já… vlastně jen čekám. Je v koupelně," kývla dívka hlavou ke dveřím, ze kterých vyšel Max. Právě si zapínal knoflíky u čisté košile a protřepával mokré vlasy. Když spatřil Narcisu, zastavil se.
"Dobré ráno, děje se něco?" zeptal se a zvědavě si ji prohlížel.
"Nezapínej to!" Narcisa se ani nenamáhala na pozdrav odpovědět a vyrazila k němu.
"Proč?"
"Protože to říkám! Tak to nech a sedni si!" poručila ukázala na postel. Max se sice tvářil podezíravě, nicméně poslechl. Košili nechal rozepnutou a posadil se.
"Sundej to úplně!" nakázala Narcisa. "A otoč se!
Když Max splnil, co řekla, vytáhla nějakou sklenici a průhlednou mast z ní mu nanesla na záda. Celou dobu mlčeli. Oba. Samantha je také jenom pozorovala. To ve sklenici byla uklidňující mast. Výborná věc. Pomáhala vlastně na všechny bolesti, jen Sam ji nikdy neuměla udělat. Narcisa se nakonec narovnala a hodila Maxovi bílé triko.
"Obleč si to pod tu košili! A příště drž jazyk za zuby!" poručila ještě a pak za sebou přibouchla dveře.
"Tak dík no," zamumlal ke dveřím a obrátil se na Sam. "Chápeš to?"
"Večer má přijet Draco. Asi chce, aby ses s ním pozdravil a mohl se při tom hýbat," pokrčila rameny Sam.
"Hm, to mám radost," zamručel Max a sedl si k Sam. Ta mu unaveně položila hlavu do klína a zavřela oči.
"Zase jsi nespala?" ptal se starostlivě a neodbytný hlásek v hlavě navíc dodal: Kvůli mně?
"Nějak to nešlo."
"No jak komu," pousmál se, zahnal vnitřní hlas a rozvázal jí stuhu ve vlasech, které se hned rozpustily. Stuhu vytáhl a začal si s nimi hrát.
"Jestli mě rozcucháš, udělám z tebe ještěrku," oznámila mu klidně, ale oči nechala zavřené. Max se usmál.
"Možná nebudeš muset. Tady strýček si ze mě dřív udělá buben," pronesl vesele.
"Já bych spíš řekla, že z tebe udělá deset malých do školky," odvětila.
"To ne, to bych ho vytáčel desetkrát víc," rozesmál se.
"Vtípky, vtípky, pane Blacku," ušklíbla se Samantha a otevřela oči. "Měla pravdu, měl by sis dávat pozor," upozornila ho vážně. Rozpuštěné vlasy jí spadly do obličeje.
"A dej sem tu mašli!" zamračila se na něj a natáhla ruku.
"Mašli? Abysme tě našli? My tě najdeme i bez ní, nemusíš se bát," začal se usmívat a dělat si z ní legraci Max.
"Maxmiliane Blacku, okamžitě mi vrať tu stuhu!" zamračila se a výhružně přimhouřila oči.
"Nebo co? A nechtěla jsi náhodou mašli?" zeptal se nevinně.
"Mašli, stuhu, pentli, říkej tomu, jak chceš, ale naval to!" propalovala ho očima.
"No, já nevím. Co z toho budu mít?" pochyboval.
"Neuřknu tě?" navrhla Sam.
"To neuděláš ani tak," usmál se vesel, nicméně stuhu jí opravdu vrátil. "Ale chci aspoň pusu!" dodal.
"Za co? Za mou mašli?" nevěřícně nakrčila oči.
"Proč ne? Nebo, třeba jako bolestné?" hodil na ni psí oči a Sam se usmála.
"Zajímalo by mě, kde's přišel k tomuhle pohledu," zavrtěla hlavou, ale hned, jak si vlasy opět stáhla stuhou, se k němu naklonila.
"Mám tě rád," zašeptal a pak už ji nedočkavě políbil. V tu chvíli zapomněl na všechno. Na včerejší hádku, výprask i na očekávaný příjezd Draca Malfoye.

PS: Vím, je to o ničem a zdlouhavé a nic se tu neděje, ale já prostě cítila potřebu to i přes své pochyby nechat takhle, tak buďte prosím tak hodní a vemte to v úvahu... a kritizujte...
Jsem unavená takže už jen na závěr... ostatní povídky budou, jednu upravím, počkám na betu a ostatní vymyslím a sepíšu... slibuji, co nejdřív... A tuhle věnuji Areneisce... Za dnešní večer... Děkuji

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Areneis Areneis | E-mail | Web | 28. února 2008 v 23:36 | Reagovat

Wow, tak tohle byla nádherná kapitola. Strašně moc se ti povedla a ani nevím, co ti na ní mám říct. Je prostě skvělá, nádherná a dokonalá. Chudáček Max a hajzl Lucius (víc se k němu nevyjadřuji. Je to prostě typický hajzl. Ale moc pěkný hajzl.). Můžu říct, že Narcissa mě celkem dost překvapila. Ten Max si ale prostě nedá pokoj. Musí pořád odporovat. Pravej Black. Na Sam zatím nemám nějaký určitý názor. Přijde mi jako holka, která se pořád stará o druhé. Co takhle ji trochu vybarvit? Jsem zvědavá až se uvidí s Dracem. Taky se těším až pojedou do Bradavic a kam je zařadíš. Do Nebelvíru? Nejspíš. I když já bych je ráda viděla ve Zmijozelu a taky jsem zvědavá, jak to bude s tím jejich smrtijedstvím.

Mno já radši končím nebo ještě budu kvákat z únavy nesmysly. Tak papapa zlatí a děkuju.

Ary

Omlouvám se, že je tu koment dvakrát, ale nedošlo mi, že je to na dvě části.

Děkuji za věnování. Já ti taky děkuju. :-)

2 madeleine madeleine | 29. února 2008 v 12:07 | Reagovat

Zatím to je hezky napsané, jen by bylo fajn, kdyby se ještě něco zásadního stalo... Ale fakt se mi to líbí.

3 moja moja | 29. února 2008 v 17:00 | Reagovat

Jo je to hezký....... určitě pokračuj

4 panthy panthy | Web | 1. března 2008 v 11:38 | Reagovat

no páni!!! Se hlásim ke komenotání a nemám co říct :D A to se mi nestává zrovna často. Asi tě velice zklamu,ale kritiky se dnešního dne nedočkáš =P :D

Protože bych řekla, že tahle kapča byla fakt nádherná, asi nejlepší co si napsala a máš můj velký obdiv... Seš holka šikovná :) a se zdí opravdu nemáš nic společnýho :DDD Protože, jak by zeď mohla psát takhle hezký povídky???

No já už radši končim, protože to co vyjde z klepání mých prstů jsou samý bláboly!

Takže to shrnu - skvělá povedená kapča a já se těším na další...! Jak neobvyklé, že? :-*

5 ewelina ewelina | Web | 3. března 2008 v 17:07 | Reagovat

Great!

Teda nudné a fádní to zdaleko nebylo...ba naopak...krásná citovka a vůbec, sem závislá, ta povídka je úžasná a to má teprve tři kapitoly, co budu dělat při dvaceti?? umíš krásně a přitom jednoduše vykreslit situaci a náladu postav a .. prostě zvedlo mi to náladu, díky!

6 Denča Denča | Web | 5. března 2008 v 19:47 | Reagovat

och,děkuji za další bezva kapitolu,už jsem to bez ní nemohla vydržet.....=o)

7 MarryT MarryT | Web | 15. března 2008 v 10:13 | Reagovat

No jo no ale podle mě je někdy nutné spoustu věcí vysvětlit než se vrhneme na pořádnou akci.. takhle aspoň pochopíme charaktery některých postav, jinak super kapča, doufám že brzy přibude další...

PS:Nechceš spřátelit?

8 Abigail Abigail | Web | 25. března 2008 v 11:33 | Reagovat

Areneis: Děkuji... Jsem ráda, že ti Max přijde jako pravý Black, znamená to, že se mi tenhle můj cíl snad podařilo vyplnit... upřímně já zase byla překvapená, že tě překvapila Cissa... Sam se pokusím trochu víc dobarvit... ty holky mi holt tolik nejdou, no... A na Draca a Bradavice si počkej... přeci ti hne vechno nepovím... (koneckonců ty už tohle všechno dávno víš, ale tak pro jistotu dám tu odpověď i sem)

MarryT: Jsem moc ráda... přesně tohle jsem potřebovala slyšet... potřebuji nějak vykreslit situaci... Nikdy jsem neslibovala, že tahle povídka bude superakční ;-) A spřátelení? Už jsem vzhůru, takže se k tobě juknu a ozvu se...

Jinak samozřejmě děkuji všem. Jsem ráda, že se líbí, jsem ráda za komenty a pokračování snad bude co nejdřív... ale mám tu ještě Věštbu a zřejmě už brzy bude, tak pak... ;-) a pište, pište i dál...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama