Kapitola 3 - Hádka! aneb Další černé ovce rodiny? - 1. 1/2

28. února 2008 v 23:32 | Abigail |  Z čisté krve hvězd
Velkým domem, stále se topícím ve tmě, se brzy k ránu ozvalo drobné vrznutí dveří. Všichni ještě spali, takže černého stínu, který se mihl v druhém patře, si nikdo nevšiml. Jen vycházející slunce mohlo zaznamenat tmavou dívčí siluetu, jež nesnila stejně jako ostatní, ale vstala a vydala se ze své postele pryč. Tiše jako myška vyklouzla z pokoje, zkontrolovala, že vzduch je čistý a přeběhla chodbu. Zastavila se u dveří pokoje na druhém konci. Otočila se, opatrně zkontrolovala, že se skutečně nikde nic nehýbe a všude je klid. Když se ujistila, pootevřela dveře do onoho pokoje a protáhla se dovnitř.

Zamířila přímo k široké posteli s těžkými tmavými nebesy. Vymotala se pod nimi a posadila se na kraj postele. Modrýma očima skrytýma za černými obroučky brýlí se zadívala na postel. Tedy spíš na mladíka ležícího v ní. Ležel částečně na boku, částečně spíš na břiše zamotaný do peřiny, tvář natočenou k polštáři. Černé vlasy mu neposedně padaly do čela a skrývaly tak jeho obličej. Dívka váhavě zvedla ruku a opatrně mu jeden z neposedných pramínků zastrčila za ucho. Poté se zastavila. Čekala, jestli se třeba nepohne, ale on nic. Vůbec to nezaregistroval. Jen dál klidně oddychoval. Dívka, Samantha, se mírně usmála při pohledu na něj.
Vypadá kouzelně, když spí, napadlo ji a její úsměv zesílil.
Nelži! okřikl ji hlas v hlavě. Vypadá kouzelně vždycky, dodal škodolibě.
Jenže ve spánku vypadá navíc i tak… nevinně, mile, bezbranně. Jako by to ani nebyl on. Ten kluk s prořízlou pusou, co rychleji jedná, než myslí, ten kluk, co jediným svým úsměvem dokáže rozehřát kus ledu na jejím srdci a zároveň jím vytočit svého strýce k nepříčetnosti. A nejen jednoho, ušklíbla se a oči jí bezděky sjely na už pomalu blednoucí, původně rudý obtisk ruky na jeho tváři.
Dva týdny v rezidenci jejich příbuzných, Luciuse a Narcisy Malfoyových, utekly skoro jako voda. Zkoušky, které jim Malfoy slíbil, aby byli v září bez problémů přijati do Bradavic, proběhly bez jakýchkoli větších problémů. Samantha i Max se naučili vše, co se po nich chtělo. Něco šlo snadněji, něco hůř. Doma samozřejmě nikdy nezaháleli, ale naučit se látku z Bradavic bylo přeci jen o něčem jiném. Spoustu věcí s nimi jejich někdejší domácí učitelé prostě neprobírali. Třeba obyčejné předměty jako bylinkářství, lektvary a další teoretické, například dějiny a astronomie jim nic neříkaly. Doma se vždy soustředili hlavně na to naučit je perfektně bojovat. Základy černé magie, obranu proti ní, přeměňování, kouzelné formule a další jednoduché i složité kouzlení, to všechno museli perfektně zvládat. S teorií si nikdo hlavu nelámal. Ale oni ji dohnali celkem snadno. Zřejmě u zkoušek dopadli dobře. Ač výsledky zatím neměli, tímhle si byli jistí.
Jenže pobyt u Malfoyových nebyly jen zkoušky. Byly to také věčné hádky s Luciusem, Bellatrix a Rudolfem. Ti tři dokázali během pár minut proměnit poklidný dům téměř v peklo. A na tom, že jim to netrvalo nijak dlouho, se ostatně svou měrou podílel i Max. Nikdy nebyl vzorné dítě, to Samantha věděla už, když sem jeli. Že budou problémy až tak velké, však netušila. Malfoy Maxe nesnášel mnohem dřív, než přijeli, a Max mu zdatně konkuroval. Jak Lucius několikrát zhnuseně pronesl, kluk byl celý otec, drzý, neposlušný, nezvedený. O tom se ostatně Malfoy přesvědčil již několikrát. Maxovo odmlouvání se nikdy neobešlo jen tak, ale včerejšek byl extrém. Sam k němu znovu sklopila oči. Jemně ho pohladila po vlasech.
Včera jim Malfoy oznámil, jak přesně si představuje jejich budoucnost. Sam bylo vše jasné hned, když s tím začal. Bude chtít, aby se přidali ke Smrtijedům, stejně jako Draco. Jenže jí bylo také jasné, že Max na to nikdy nepřistoupí. Ani jí se věc nelíbila. Narozdíl od Maxe ovšem byla schopná se udržet nehádat. To právě byl Maxův problém. Včerejší výměna názorů ostatně dopadla podle toho.
Malfoy s tím přišel u večeře. Obvykle poslední dobou jedli v tichosti. Bylo to jednodušší, než se pořád hádat, což jim všem šlo výborně. Tentokrát uprostřed jídla zvedl Malfoy hlavu.
"Měli bychom si promluvit s Pánem, Bello," podotkl a zadíval se na švagrovou. Ta se prudce narovnala a usmála se. Z jejího výrazu Sam bezděky přejel mráz po zádech.
"O čem s ním chcete mluvit?" zeptala se Narcisa. Tvářila se přitom stále stejně nezaujatě.
"O nich," hodil Lucius hlavou k Sam a Maxovi. Ti se zadívali se na něj. Oba ohromně překvapeně, Samantha navíc mírně poděšeně. Max pobouřeně.
"O nás?!" vyštěkl dřív, než ho Samantha stihla zarazit.
"Blacku, několikrát jsem tě varoval a udělám to znovu. Dávej si pozor na tón, kterým se mnou mluvíš!" varoval Maxe Malfoy, načež ho probodl pobouřeným pohledem.
"Promiň," odvětil Max uštěpačně, ale o něco mírněji jak předtím. "Jen mě zajímalo, proč o nás chcete mluvit? A s kým vlastně? " přejel tázavým pohledem Luciuse i Bellatrix.
"Neřekl bych, že je zrovna tvoje věc, s kým nebo o kom se já s Bellatrix budeme bavit, ale pro klid tvé duše, Blacku, chystáme si promluvit s Pánem zla. Není žádný důvod to dál odkládat," odvětil klidně Malfoy.
"S Voldemortem?!" Max zhnuseně pronesl jméno, které se krom něj nikdo jiný v místnosti vyslovit neodvážil a které okamžitě vyvolalo ohromnou reakci. Bellatrix s Luciusem prudce vyskočili od stolu, ostatní alespoň upustili příbor, či v Narcisině případě sklenici. Ta se prudce rozkřápla o stůl. Nicméně nikdo si jí nevšímal. Lucius obešel Samanthu, ta už stejně jako Max stála na nohou a popadl Maxe za košili.
"Blacku, pamatuj si, ten, jehož jméno jsi tu teď tak neuctivě vypustil z huby, je Pán zla a říct jeho jméno nahlas si mohou dovolit skutečně jen ti nejlepší a nejvýznamnější kouzelníci. Navíc tímhle tónem?! Ještě jednou uslyším, že se o něco takového pokusíš, tak si mě nepřej!" Malfoy mluvil velice tiše, ale maximálně důrazně. Maxovi, kterého stále držel za košili těsně u sebe, přejel po tváři pobavený úšklebek. K jeho smůle si ho Malfoy všiml a pořádná rána přes tvář na sebe nenechala dlouho čekat.
"Ty tvoje obličeje si taky odpustíš! Jasné?!"
"Jasné," procedil Max skrz zuby a zlehka se dotkl bolavého místa.
Další modřina, projelo mu přitom hlavou, ale nahlas neřekl nic. Pouze se posadil zpět ke stolu. Stejně jako Malfoy, Bella i Samantha, na níž se Max pro jistotu ani nepodíval.
"Proč tedy o nás chcete mluvit s ty-víš-kým?" nedalo mu a zeptal se, sotva dosedli.
"Proč?! Proč asi!" Bellatrix ho zuřivě přejela pohledem. Její hlas se přitom nepříjemně rozlehl jídelnou. Max na ni nereagoval. Místo toho se pozorně zadíval na Malfoye.
"Proč? Myslím, že není žádný důvod, proč bychom neměli. Rozhovor o vaší budoucnosti s Pánem zla plánuji skutečně dlouhou dobu a netuším, kvůli čemu to nadále odkládat," pronesl klidně. Dál se věnoval svému jídlu, jako by ho jejich rozhovor vůbec nezajímal.
"O naší budoucnosti?" Samantha poprvé od příchodu k večeři promluvila a zvedla oči od talíře.
"Ano, o vaší budoucnosti, Samantho. Můj syn, Draco, bude na začátku srpna přijat spolu s několika dalšími zájemci mezi Pánovy služebníky a já zastávám názor, že není nejmenší důvod k tomu, proč vy dva byste ho neměli následovat. Přidáte se k nám spolu s ním," vysvětlil klidně. Samantha jen zírala před sebe, ale Max se prudce ozval:
"K vám? Přidáte? Jak přidáte? Kam? Kdy? Ke komu?!" vyletěl.
"Mezi Pánovy Smrtijedy, Blacku. Zcela jistě jsi o nás slyšel," ušklíbl se Malfoy a zvedl hlavu. Chladně se podíval na svého synovce.
"Nikdy!" odsekl Max a Lucius se postavil.
"Co jsi to řekl?" zeptal se, jako by neslyšel. Samantha Maxe pod stolem prudce kopla, on však nijak nereagoval.
"Řekl jsem, že to neudělám! Ke Smrtijedům se nepřidám!" odpověděl a snažil se přitom udržet v klidu.
"Tak nepřidáš…" protáhl Malfoy nebezpečně. "Důvod?!"
"Důvod?" Max si ho překvapeně prohlédl. "Nechci!"
"Já se tě ale neptal, zda chceš, Blacku!" upozornil ho Lucius. "Rozhodl jsem, že se přidáte, tak se přidáte!"
"Nic takového neudělám!"
"Neptám se tě!" zařval Malfoy a přešel k Maxovi, který rychle vstal. Samantha se postavila vedle nich.
"Já tebe taky ne!" odsekl znovu Max. "A nebudu! V tomhle mám docela jasno!" zvýšil hlas stejně jako předtím Malfoy.
"Maxi!" Sam ho tiše a úpěnlivě oslovila. Strašně moc si přála, aby mlčel.
"Co?!" osopil se i na ni, nevěřícně sledoval její bolestný pohled a rozkřikl se, "Ty snad chceš?! Chceš se k nim přidat?! Vždyť jsou to vrazi, Sami. Vrazi, zločinci a …"
PLESK! Příval jeho přerušila Malfoyova pravice, která dnes už podruhé prudce dopadla na Maxovu tvář.
"Rozmysli se, co říkáš, Blacku!" zahřměl. "Takhle tady mluvit nebudeš! Vzal jsem tě pod svou střechu, takže mě budeš poslouchat!"
"Neprosil jsem se!" ušklíbl se Max. "A ani teď se o tvou péči neprosím! Myslím, že jsem schopný si sám rozhodnout, co chci! A k vám se nepřidám, ani kdybys mě měl umlátit. Nejsem idiot!"
"Co si to dovoluješ?!" Malfoy zařval, prudce ho popadl za paži nad loktem a přitáhl k sobě.
"Neslyšel's? dovolil jsem si říct, že nejsem žádný idiot, abych se přidával k někomu, jako je Voldemort!" odvětil Max a Malfoy mu znovu vrazil facku.
"Tak idiot?! Já ti dám idiota! Přidáš se ke Smrtijedům a nikdo se tě nebude ptát!"
"NE! Ani mě nehne! Já nejsem ty nebo tvůj pošahaný syn, abych něco takového musel dělat!" hulákal Max a postupně se mu dařilo přivézt Malfoye k nepříčetnosti.
"Já si vystačím sám! Na toho tvého ubohého Voldemorta ti kašlu! Nehodlám se před někým, takovým plazit po kolenou, jako to děláš ty! Nebudu mu lézt do zadku, jen aby ze mě bylo někdo! Nemám to zapotřebí!" dokončil Max a pokusil se odtáhnout. Čekal další ránu.
"Tak ty si poradíš sám? Ty to nemáš zapotřebí?! No uvidíme, jak si poradíš," prohlásil Malfoy rozzuřeně a obrátil se ke stolu. Na všechny u něj důrazně promluvil:
"Nechte nás o samotě!" ač nekřičel, čtyři sedící se hned sebrali k odchodu.
"Úplně o samotě," dodal a pohlédl na Samanthu, protože ta se stále nepohnula.
"Ale já," začala tiše.
"Vypadni!" poručil natolik zle, že Samantha bezděky couvla. Ale víc nic. Malfoy hodil pohledem po starším Lestrangeovi. Rabastan vzápětí přišel blíž, vzal dívku za ruce, a přestože se bránila, odvlekl ji s sebou.
Víc nevěděla. Narcisa s Rabastanem ji zavřeli do pokoje. Malfoyová jí pak důrazně doporučila, aby se z něj nevzdalovala. Chvíli ji hlídali, ale potom ji nechali sedět na zemi u postele.
Seděla opřená o postel, nohy pokrčené, kolena přitažená těsně k tělu a pevně sevřená rukama. Jen čekala, až zaslechne kroky. Ticho v místnosti ji rozčilovalo. Mírně se pohupovala a broukala si tichou písničku. Srdce jí svíral příšerný strach. Max se s Malfoyem hádal pravidelně. Několikrát ho Malfoy místo pár facek švihl tou svou holí přes záda, ale takhle rozzuřeného ho ještě neviděla. Tajně prosila všechny svaté, anděly i bohy, aby při Maxovi stáli a mlčky čekala.
Když se příšerně dlouho nic nedělo, vstala. Vždyť už je tam hodinu, projelo jí vyděšeně hlavou. Opatrně vylezla na chodbu a vydala se dolů. Celý dům se topil v tichu. Rabastan s Narcisou zřejmě dávno seděli v některé pracovně a povídali si, jako ostatně každý večer. Samozřejmě v přítomnosti Belly, jež byla zahloubaná do nějaké knihy o nejčernější černé magii, a Rudolfuse. Ten byl buď s nimi, nebo zalezlý někde s Malfoyem. Ve chvíli kdy Sam sešla do přízemí a nikde nezaslechla žádné hlasy, doplnila si, že správná bude druhá varianta. Při tom zjištění jí projelo tělem nepříjemné mrazení. Pokud je Malfoy s Lestrangem, kde je Max? napadlo ji a otevřela dveře do jídelny. Rozhlédla se a oči jí okamžitě padly na stěnu u zimní zahrady.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Areneis Areneis | E-mail | Web | 28. února 2008 v 23:33 | Reagovat

Wow, tak tohle byla nádherná kapitola. Strašně moc se ti povedla a ani nevím, co ti na ní mám říct. Je prostě skvělá, nádherná a dokonalá. Chudáček Max a hajzl Lucius (víc se k němu nevyjadřuji. Je to prostě typický hajzl. Ale moc pěkný hajzl.). Můžu říct, že Narcissa mě celkem dost překvapila. Ten Max si ale prostě nedá pokoj. Musí pořád odporovat. Pravej Black. Na Sam zatím nemám nějaký určitý názor. Přijde mi jako holka, která se pořád stará o druhé. Co takhle ji trochu vybarvit? Jsem zvědavá až se uvidí s Dracem. Taky se těším až pojedou do Bradavic a kam je zařadíš. Do Nebelvíru? Nejspíš. I když já bych je ráda viděla ve Zmijozelu a taky jsem zvědavá, jak to bude s tím jejich smrtijedstvím.

Mno já radši končím nebo ještě budu kvákat z únavy nesmysly. Tak papapa zlatí a děkuju.

Ary

2 MarryT MarryT | Web | 15. března 2008 v 10:07 | Reagovat

Ten parchant Lucius... ale takhle nás napínat to se nedělá co se ksakru stalo Maxovi? Mno ale říct v domě plném smrtijedů že se nepřipojí k ubohému Voldemortovi to je dost hustý - vážně mi trochu připomíná Siruse... Ah jo, jdu na další kapču tam se snad dozvím co ten parchant udělal Maxovi... ;-)

3 Moony Moony | Web | 16. října 2008 v 18:47 | Reagovat

no ty kokso... kde zůstal Max?? tý jo... jdu číst dál... čím víc mě to zajímá:D

4 Colleen Colleen | Web | 29. února 2012 v 19:53 | Reagovat

Musím přiznat, že zatím se mi to líbí moc.   Narazit dneska v té haldě rádoby povídek na nějakou dobře napsanou, bez chyb a se slušným dějem je skoro umění.
Nebudu se tu zbytečně rozepisovat, jdu pokračovat - jsem zvědavost sama :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama