Kapitola 2 - První den v rezidenci Luciuse Malfoye

14. února 2008 v 13:07 | Abigail |  Z čisté krve hvězd
Noční obloha pomalu začínala ztrácet barvu. Hvězdy bledly, měsíc se ztrácel lidským očím a kdesi daleko už slunce pomalu probouzelo nový den. Do prostorného pokoje ještě zahaleného tmou vnikal studený ranní vzduch. Dívka ležící na široké posteli se neklidně zavrtěla, jak jí projel chlad. Silnou přikrývku si přitáhla blíž k tělu. Oči neotevřela. Nespala. Vzbudila se, když se otevřely dveře na balkon. Dobře věděla, že tam je. I co tam dělá. Přestože se jí to nelíbilo, vstávat se jí nechtělo. Noc byla dlouhá. Až nezvykle dlouhá.

Když se Max večer vrátil z kuchyně, ohromně se jí ulevilo. Pitomec, napadalo jí teď v duchu. Zbytečně si to celé ztěžuje. Jenže ho chápala. Sama se mnohdy cítila stejně. Pouze svému vzteku nedávala volný průchod. Měl by se to taky naučit, projelo jí hlavou. Předtím na to ovšem vůbec nepomyslela. Bella ji vyhodila z jídelny a Narcissa se nenamáhala zakročit. Ač s tím v hloubi duše počítala, trochu ji to zklamalo. Nicméně poslechla. Zamířila rovnou do jeho pokoje, kde čekala. Vrátil se chvíli po ní. Oddychla si hned, jak zjistila, že jediné, s čím se celý incident obešel, bylo pár facek.
Zbytek večera strávili spolu. Vlastně i noc. Měsíc už dávno zářil na obloze a oni leželi v její posteli. Na zádech, hlavami u sebe, drželi se za ruce. V tichu. Slova dlouho nepotřebovali. Až po několika desítkách minut, možná po několika hodinách se ozval:
"Sami!"
"Hmm? Co je?" zeptala se tiše, protože Max se po jejím oslovení k ničemu dál neměl.
"Víš, to, co říkali…"
"Co?" pobídla ho znovu.
"No, o těch jménech a tak… Sami, to… to přeci znamená… že… že žije… On žije!" vypadlo z Maxe konečně a Samantha se smutně usmála do stropu.
"Jo, vypadá to tak," odpověděla jen. "Ale, co s tím chceš dělat?" otázala se a čekala, s čím Max přijde.
"Já, nevím. Chtěl bych ho vidět. Poznat. Ty ne?"
"Na tvém místě asi jo," připustila.
"A na tvém?" skočil jí do řeči.
"Na mém? Těžko říct. Tvůj je to táta. Je jasné, že ho chceš vidět. Ale můj? … Jen další vzdálený příbuzný. Gregor by mi býval stačil," podotkla tiše a Max stiskl její dlaň o něco pevněji. "Navíc, kde ho chceš hledat? Slyšel jsi Bellu. Je na útěku. A jak ho chceš hledat? Odtud," dodala hořce.
"Máš asi pravdu," připustil po delším tichu. Teď sevřela ona jeho ruku. Usnuli v té samé pozici, ve které leželi. Ani jim to pak netrvalo dlouho. Po tak náročném dni se ostatně nebylo čemu divit.
Slabé paprsky světla pomalu vklouzly do pokoje. Zamrkala. Teď už opravdu spát nemohla. Zvolna se posadila a rozhlédla po pokoji. Otevřené dveře na balkon ji ujistily v její správné domněnce o tom, kde je Max. Ušklíbla se, sáhla na stolek pro brýle a vstala. Vyrazila přímo za ním. Zastavila se ve dveřích. Seděl na obvodové zídce opřený o stěnu Malfoyova pokoje. V ruce držel cigaretu a díval se někam do dálky. Vůbec si jí nevšiml. Až když vystoupila na balkon, se po ní podíval.
"Jé, Sami! Dobré ráno! Nevěděl jsem, že už jsi vzhůru," vychrlil ze sebe a rychle cigaretu típl a slezl dolů.
"Příště za sebou zavírej, nechceš-li být rušen," odvětila mrzutě a zamračila se na krabičku cigaret, kterou schovával do kapsy. Max si odsunul vlasy z tváře, potom se na ni trochu provinile podíval.
"Promiň. Nechtěl jsem tě vzbudit," omlouval se a přistoupil k ní.
"To je to nejmenší," prohodila stále trochu naštvaně a sklopila oči k zemi. Max oproti tomu hlavu zvedl. Zadíval se nad ní do nebe.
"Proč?" zeptala se po chvíli ticha.
"Uklidňuje to," řekl tiše a trochu váhavě ji pohladil po vlasech. "Jsi bosa!" všiml si, jak sjel pohledem k zemi. "Vždyť zmrzneš!" vyjel na ni a popadl ji do náručí. Pustil ji až v pokoji do postele.
"Samantho!" roznesl se chodbou hlas a sotva se Sam rychle převlékla, otevřely se dveře.
"Samantho!" zvolala ještě jednou Narcissa Malfoyová, ale pak se zasekla vpůli pohybu. "Co tady děláte?" zeptala se ostře a přejela nazlobeným pohledem Maxe, Samanthu a rozestlanou postel.
"Jen se chystáme vstát," pokrčila rameny Sam. "Děje se něco?"
"Je tu madame Malkinová, tak sebou pohněte, ať jste dole," nakázala jim chladně a vydala se ke dveřím zpět na chodbu. "A pak se zastavte dole v pracovně! Lucius s vámi chce mluvit!" poznamenala ještě a zmizela ze dveří. Samantha s Maxem se po sobě překvapeně podívali a Maxovi vyletěla ruka k tváři.
"Je to vidět?" zeptal se tiše a podíval se na Sam.
"Moc ne. Jen maličko," povzbudivě se usmála a poté už se ruku v ruce vydali dolů.
V malé přízemní pracovně proti sobě seděli dva muži. Mladšímu spadaly dlouhé světlé vlasy do očí a klidným hlasem promlouval s obtloustlým holohlavým staříkem, který cosi popíjel z menší sklenice. Vyrušilo je až lehké zaklepání na dveře.
"Vstupte!" zvolal a dveře se vzápětí otevřely. Dovnitř vešli dva mladí lidé. Dívka a mladík.
"Dobrý den," pozdravili oba naráz a obtloustlý stařík vstal.
"Krásný den. Velice mě těší. Vy budete zcela jistě slečna Lestrangeová," usmál se na Sam a vypadal skutečně potěšený, že ji vidí. Jako by byla něco, po čem už léta touží.
"Ano, to jsem já. Taky mě moc těší," přisvědčila rychle Samantha a pokusila se tvářit co nejnadšeněji.
"V tom případě vy musíte být Maxmilian. Maxmilian Rabotov! Moc rád vás poznávám, mladý pane," podával ruku i Maxovi, který se nenápadně podíval na Malfoye. Ten nepatrně přikývl.
"I mne, pane," ujistil staršího muže Max a vtom už konečně promluvil pán domu.
"Takže, jsem moc rád, že vám mohu představit svého někdejšího nejoblíbenějšího profesora, Horacia Křiklana. Pan profesor se uvolil, že s vámi projede několik nejdůležitějších záležitostí ohledně lektvarů. V Bradavicích je nyní učí profesor Snape a ten bude určitě vyžadovat vaši naprostou připravenost. Takže bych byl velmi rád," Malfoy si na vyznění slova "rád" dal obzvlášť záležet, "abyste se přípravě pečlivě věnovali."
"Samozřejmě," usmála se Samantha. Malfoy se ušklíbl a odešel. Nechal je s profesorem o samotě.
"Drahý Lucius si velmi zakládá na vašem vzdělání," prohlásil potěšeně Křiklan a hned pokračoval, "musím ovšem uznat, že jsem o vás vůbec netušil. Nikdy se nikdo nezmínil, že by měli Malfoyovi neteř nebo synovce," dodal tentokrát mírně zklamaně a oba si změřil zvědavým pohledem.
"Nevyrůstali jsme tady. Žili jsme u mého dědečka. Tak možná proto," odpověděla Samantha pravdivě a opatrně si kouzelníka před sebou prohlížela.
"Jistě, jistě, tím se zřejmě vše vysvětluje. Nu, ohledně vaší výuky… pokud se nepletu, tak v Bradavicích nastoupíte do šestého ročníku, že ano?" podíval se na své budoucí žáky. Ti jen přikývli. "Dobrá tedy. Nechám vám tady učebnice, které se v posledních letech v Bradavicích užívaly. Pečlivě si je projděte. Přijdu za tři dny. Probereme vše, čemu nebudete rozumět."
"Ano, pane profesore," přisvědčila Sam a vzala od profesora hromádku knih.
"A nyní už půjdu. Snad mě omluvíte. Mám ještě nějakou schůzku na ministerstvu. Jen se rozloučím s Luciusem a musím jít," loučil se s nimi.
"Samozřejmě. Bylo nám velkou ctí, pane profesore," rozloučila se i Samantha. Následně v Malfoyově pracovně s Maxem osaměli. Sam se posadila do křesla, odkud vstal Křiklan. Namátkou pak otevřela jednu z knih. Max se usadil na zem naproti ní a také si z hromádky vytáhl učebnici. Oba se zvědavě začetli. Zvuky zvenčí úplně přestali vnímat.
Probralo je až prudké otevření dveří. Dovnitř vpadl Lucius Malfoy a nasupeně se rozhlédl.
"Děje se něco?" zeptala se vyplašeně Samantha. Oba se v tom okamžiku prudce zvedli.
"Volal jsem vás! Máte tu další učitele!" oznámil jim. Nejspíš se domníval, že ho ignorují schválně. Když je našel v knihách, jen zavrtěl hlavou a oba odvedl do přijímacího sálu.
"Proč Samantha zůstala Lestrangeová?" zeptal se Max, když seděli všichni pohromadě u večeře. "Říkal's, že je to jméno moc známé, že ho bude nutné změnit," nadnesl tiše a zadíval se na Malfoye.
"Nakonec jsme dospěli k závěru, že to takhle bude lepší. Starý Křiklan znal Samanthu Averyovou. Ví, že měla pletky s drahým bratránkem. Skrýt před ním tvou totožnost," podíval se na Sam, "by nebylo zrovna lehké. Zvlášť vezmeme-li v úvahu, jak moc jí jsi podobná."
"A…" začal znovu Max, ale Lucius ho přerušil dřív, než se vůbec stihl zeptat.
"U tebe by bylo všechno daleko složitější, kdybych tě představil jako Blacka. Rabotovi jsou velká, známá, kouzelnická rodina žijící ve východní Evropě. Jsou všeobecně známí tím, že se kloní ke stejné straně jako my. Krom toho jim jsi i docela podobný. Takže si laskavě zapamatuj, jmenuješ se Maxmilian Rabotov, jasné?" pohlédl na Maxe Malfoy zcela vážně a čekal na odpověď.
"Jasné," prohodil Max a sklonil oči ke svému talíři.
"Zítra začne vaše výuka. Pořádně se připravte. Své učitele znáte. Upozorňuji vás, že máte čtrnáct dní. Potom budete skládat zkoušky a vrátí se Draco. Chci, abyste to do té doby vše zvládli," ubezpečil je ještě Lucius. Pak už následovalo jen ticho.
"Maxi!"
"Co je?" Max mírně otráveně zvedl hlavu od učebnice přeměňování pro pátý ročník. Několik dalších leželo za ním. Seděli v jejím pokoji na zemi a probírali se hromadou knih, které jim tu nechali všichni ti lidé, co je teď měli měsíc učit.
"Neříkal jsi náhodou, že přeměňování tě strašně nebaví?" nakrčila Samantha obočí a pobaveně si Maxe přeměřila. Ten se ušklíbl. "No nic. Jen, nemáš hlad? Já se večer moc nenajedla, víš?"
"Pročpak? Nelíbilo se ti, jak hezky se bavili o trhajících vlkodlacích?" Teď se bavil Max.
"To se mi tedy opravdu nelíbilo!" vyplázla na něj jazyk. "Tobě se snad líbily ty krásné popisy roztrhaných hubených dětských tělíček? Nebo ne, ty máš vlastně radši pohádky o upírech, viď," oplatila mu Samantha stejnou mincí a vycenila zuby. "Boj se mě, Blacku! Boj se! Já tě pokoušu! A bude z tebe," začala, ale než stačila svou výhružku dokončit, Max po ní skočil a povalil ji mezi knihy.
"Tak ty mě chceš pokousat, Lestrangeová?! Tak prosím!" pobídl ji a přitiskl jí ruce nad hlavou k zemi. Ležel na ní a drze se smál. Když se pokusila vyprostit své ruce z jeho, rozesmála ho ještě víc.
"Copak, copak? Upírek se nemůže pohnout? Upírek asi bude v pasti," provokoval s lítostivým tónem v hlase.
"Blacku, okamžitě mě pust! A slez ze mě! Vždyť mě rozmačkáš!" bránila se Samantha a Max skutečně poslechl. To ovšem neměl dělat, protože ve chvíli, kdy sevření trochu povolil, sebrala Samantha všechny síly a povalila na záda jeho.
"Hej, to není fér!" zaprotestoval Max, ale jinak se nijak zvlášť nebránil. Samantha si na něj obkročmo sedla a vzala jeho ruce do svých.
"Něco se vám nelíbí, pane?" podíval se na něj a na tváři jí zářil úsměv.
"Já ti nevím. Jsem trochu na rozpacích. Ležím tu na podlaze s nějakou bichlí pod zády, ne že by nebyla pohodlná, a sedí na mě jeden takový malý, ošklivý, strašně těžký upír. Co že se mi na tom má líbit?"
"Malý, těžký, ošklivý?" blýskla po něm naštvaným pohledem. "No jak chceš," pokrčila rameny, ruce, které dosud držela, svými koleny přitiskla k zemi a zlověstně se zaškaredila. "Když ošklivý, tak ošklivý," dodala a strčila mu svoje prsty pod triko. Dobře věděla, že je lechtivý. Vždy byl. Skutečně, Max se začal bránit okamžitě, jak ucítil její prsty.
"Hej, Sami! To je… to je podraz!" snažil se jí vykroutit, ale smíchy nemohl popadnout dech. "Nech!… pust!… pust mě!… Prosííím!"
"Ale, ale, Black prosí. Jak se vám to povedlo, mladíku?" provokovala dál Sam. Jenže to už Max znovu nabral síly a vytrhl své ruce zpod dívčiných kolen.
"A teď tě dostanu!" začal, ale Samantha byla rychlejší. Sklonila se a krátce Maxe políbila. Ten se okamžitě přestal bránit a rychlý polibek opětoval. Sam se však zase brzy odtáhla, vyskočila na nohy a pomohla Maxovi nahoru.
"Co je?"
"Nic!" usmála se nevinně. "Říkala jsem, že mám hlad. Pojď," chytila Maxe a vedla ho s sebou do kuchyně.
"Přeje si slečna něco?" hned za dveřmi se objevila maličká skřítka a hluboce se ukláněla.
"Minie, pst, ať nikoho nevzbudíš," šeptla Samantha. "Máme jen trochu hlad. Není tu něco k jídlu?"
"Ale samozřejmě, madam, pojďte," skřítka se znovu uklonila a vyzvala je, aby ji doprovodili. V zadní části kuchyně je usadila k velkému stolu a přinesla jim pár toastů.
"Děkujeme, Minie," usmál se na ni Max a společně se Sam se pak pustil do jídla.
Pomalu už se chystali k odchodu, když se otevřely dveře.
"Co tady děláte?" ztichlou kuchyní projel ledový hlas Luciuse Malfoye a Samantha i Max prudce vyskočili a ztuhli.
"M-měli jsme hlad," odvětila Samantha co nejklidněji.
"Oba?" změřil si je podezřívavě Lucius.
"Oba! To se snad taky nesmí?" odsekl Max. Malfoyovi se okamžitě zablýsklo v očích.
"Blacku, nepokoušej mou trpělivost! Nebo pocítíš známky mé nelibosti!" upozornil ho ledově. Max se jen ušklíbl.
"A ty obličeje si nech pro sebe! To už jsem ti snad taky říkal, ne?!" okřikl ho Malfoy. Max se znovu nadechoval, ale Samantha do něj silně kopla.
"Nech toho!" sykla tak, že to mohl slyšet pouze Max a ten skutečně zmlknul.
"Jistě," opověděl a Lucius se chladně usmál.
"Výborně! A teď koukejte mazat spát!" poručil, Samantha chytila Maxe za ruku a vydali se k odchodu. Cestou ovšem Malfoy Maxe zadržel.
"Co je?" vyhrkl Max a trochu couvl, když si všiml pohledu, kterým ho ledové oči probodávaly.
"Naposledy tě varuju. Tón, jakým's tu se mnou mluvil, rychle zapomeň, nebo ti udělám ze života peklo!" varoval ho.
"Jako už bych ho neměl," ušklíbl se Max a vzápětí Malfoyova trpělivost přetekla a prudce Maxovi vrazil facku.
"Au!" Max se chytil za bolavou tvář a narazil do zdi, jak couvl.
"Varoval jsem tě! Teď táhni!" Malfoy je ještě jednou sjel pohledem a pak už Samantha Maxe vytáhla nahoru do jejich patra.
"Co tě to zase popadlo?!" vyjela hned, jak se za nimi zavřely dveře Maxova pokoje. "Copak ti nedochází, že když ho budeš dráždit, dopadne to stejně jako tam?" ptala se rozhořčeně a posadila se na postel.
"Promiň, já…"
"Co ty?" nenechala ho domluvit.
"Nic, jen bych chtěl někam, kde už konečně nebudu přítěží," Max svěsil hlavu a praštil sebou vedle ní.
"Jenže ty tady nejsi přítěží! To ti nedošlo? Chtějí si z tebe udělat fackovacího panáka! Vybíjet si na tobě zlost!" vysvětlovala rozčíleně. "Nesmíš jim dávat příležitosti," pobídla ho už smířeně, otočila se k němu a pohladila ho po tváři. "Myslím, že zítra už modřinu mít budeš," podotkla tiše.
"A asi nejen zítra," vzdychl Max. "Víš dobře, že se neudržím," dodal na vysvětlenou, když si všiml jejího káravého pohledu.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Areneis Areneis | E-mail | Web | 14. února 2008 v 21:50 | Reagovat

Moc pěkná kapitola. Povedla se ti. :-) Těším se na další. Moc moc moc se těším. Max mi je celkem příjemný akorát hodně provokuje Luciuse, tu facku si zasloužil. :-)

No nic no. Prostě super kapitola.

Areneis

2 Abigail Abigail | Web | 17. února 2008 v 16:51 | Reagovat

Moc děkuji... Jsem ráda, že se ti povídečka líbí... myslím, že už kvůli tobě ji má význam psát... ;-)

Max... co k němu dodat... Takhle, já nikdy neříkala, že bude hodný poslušný kluk... koneckonců je Black, ne?

3 Laestriel Laestriel | E-mail | Web | 17. února 2008 v 20:52 | Reagovat

Hodný? Poslušný? Zná děrovačku? Ne? Chyba! (já si musím rýpnout O:-))

4 denča denča | Web | 18. února 2008 v 14:32 | Reagovat

dobrýýýý..........

Jsem teda zvědavá jak se to bude vyvíjet až přijede pan Draco....=o)

5 Abigail Abigail | Web | 18. února 2008 v 23:45 | Reagovat

Žádná nebude! Myslím děrovačku :-P Lucius bude muset stačit... :-D No až přijede Draco... uvidíte, počkejte si... a pište mi sem co si myslíte dopr....kýnka...

6 panthy panthy | Web | 20. února 2008 v 13:17 | Reagovat

taaak dobře :) Když sem si četla ten tvůj článek o depresi, taky mě nějak přepadl smutek. Je ale fakt, že lidi by ti měli psát víc komentů,. jalikož si je zasloužíš =P Ne, prostě jak sem to četla, všimla jsem si týhle povídky a toho, že má teprve dvě kapči, takže bych si jí mohla přečíst :DDD No a tak nějak sem se začetla a jsem tady :D A proč to všechno píšu, abych ti jednak napsala komentář a jednak tě nějak potěšila, že když ostatníí píšou málo, napíšu dvakrát tak dlouhej :)))

Ale teď už k povídce, je moc hezká, nevim, jestli hezčí než Věštba, kterou od tebe ještě čtu, ale zase zajímavá jinak...Co to tu kecám? :D

Prostě se mi líbí, tak je to :p

Je to teprv druhá kapča, takže asi nemá smysl psát nějaké extradlouhé hodnocení, ale mě to zaujalo a určo si přečtu ráda pokráčko :) Jo a když chceš pořád tu kritiku, myslím, že tady neni nic než co sem ti už psala, takže končím a prosím tě ať napíšeš pokračování k tomuhle nebo Věštbě :))) Radši Věštbě :) A doufám, že tě ten koment aspoň trochu potěšil :) Překonala jsem se :D

7 Abigail Abigail | Web | 20. února 2008 v 18:38 | Reagovat

Panthy, mé srdíčko plesá... Posílám ti velkou pusu... pokusím se Věštbu  napsat co nejdřív, ale nevím nevím... Večer si jedu pro Idril... ;-) tak ale snad přijde nějaký nápad... Jinak jsem moc ráda, že se ti líbí i tahle povídečka... Chápu, že třeba nebude tvou srdcovkou, ale i tak jsem ráda... u mě se to střídá... Každou chvíli mě baví víc ta nebo tamta, podle toho ostatně taky přibývají... (Věštba je problém, je děsně složitá :-/) A jsem moc ráda i za ten dlouhý koment... A tajně doufám, že třeba někdy najdeš odvahu i na ty ostatní dvě... Ale stejně ještě jednou moc a moc děkuji...

8 Andulinka Andulinka | 25. února 2008 v 22:18 | Reagovat

pekneeee

9 Ivi Ivi | 26. února 2008 v 17:50 | Reagovat

jj těším se na další kapču

10 MarryT MarryT | Web | 15. března 2008 v 9:58 | Reagovat

Max je prostě dost statečnej.. na to aby se nebál takovýho hajzlíka jako je Lucius.. jdu se juknout na další kapču je to pěkné... ;-)

11 Moony Moony | Web | 16. října 2008 v 18:42 | Reagovat

no teda MAx si tu facku ´docela zasloužil:D provokovat Malfoye:D:D je to trouba:) ale super kapča...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama