Kapitola 14 - Kluci! Kluci všude, kam se podíváš...

19. února 2008 v 16:00 | Abigail |  Spřízněná duše
"Vstávat!!!" Pam se rozmrzele zavrtěla. Idiot, projelo jí hlavou na adresu střeleného bratránka, který se právě zřejmě rozhodl vzbudit svým příjemným hlasem celou kolej. "Vstávat! Vstávat, vstávat, vstávat! Už je ráno!" vyřvával dál vesele a vydal se k posteli Siriuse. "Vstávat! Ti…" začal znovu, jenže v půli slova se zarazil. Spolu se Siriusem v posteli ležela Pam.

"Pam?!" vyjekl. "Co… co tady děláš?"
"Jamesi, nebudeš tomu věřit, ale spím! Nebo jsem spala, než jsi mě vzbudil. A ráda bych v tom pokračovala, takže zatáhni ty závěsy a zmlkni!" doporučila mu popuzeně a otočila se k Siriusovi. Ten se totiž částečně probudil a začal zvedat.
"Spi! To jen tenhle exot neví, že v sobotu ráno se spí!" prohodila mrzutě a zavrtala se zpět do peřin.
James se rozhlédl po pokoji. Remus, jenž celou situaci pobaveně sledoval, došel k nim.
"Ty, Pam!" oslovil ji potichu.
"Hmm? Co je?" Pam se nešťastně obrátila na kluky.
"Víš… víš kde jsi?" zeptal se Remus pobaveně.
"No, jestli správně předpokládám, tak bych měla být…" Pam se zamyslela a stejně ledabylým tónem pokračovala, "u Siriuse v posteli. Přítomnost vás dvou to ostatně potvrzuje," dodala a konečně otevřela oči. Oba kluci vypadali šokovaně. Zatímco James očividně nemohl popadnout dech, Remus se smál.
"A jak…? Jak ses sem dostala? A co tu děláš? S ním," ukázal James pohoršeně na Siriuse a neodtrhával přitom oči od Pam.
"Jamesi, říkala jsem ti, že tu spím. Proč? Protože Siriusova postel je pohodlnější než křeslo ve společence a protože Sirius se o svou postel se mnou podělil. Stačí?" ptala se otráveně a protáhla se.
"Podělil?" nechápal James a Pam jen zakroutila hlavou. Než však stačila cokoli říct, James sebou prudce škubnul a vrhnul se k Siriusovi.
"Vstávej!" zařval. "Hej, Tichošlápku! Koukej se vzbudit!" hulákal. Pam se zaraženě otočila na Remuse. "Vstávej!" zatřásl s ním James znovu, a když Sirius konečně otevřel oči, tahal ho na nohy.
"Co je? Co se děje?" snažil se probrat Sirius. Zmateně se přitom rozhlédl po pokoji. Vtom už ho James vytáhnul na nohy a prudce přirazil ke zdi.
"Opovaž se na ní zkoušet nějaký ty svoje flirtíčky!" štěkl na něj. "Pam není žádná cuchta ani žádná hloupá pipina, aby sis jí musel všímat!"
"Jamesi, co to meleš?" děsil se Sirius. Pam pouze vykulila oči.
"Já melu?! Hrad je plný hezkých pitomých holek, tak buď té lásky a dobroty a od mojí sestřenice se drž dál! Jinak ti rozbiju klapačku, ať jsi nebo nejsi kamarád!" vysvětloval James velmi hlasitě, přičemž pořád držel Siriuse pod krkem.
"Já přeci," ospravedlňoval se Sirius, ale James ho nenechal.
"Co ty? Ty nic? Jasný, ty jsi andílek a ty věčně ubrečený holky před naší ložnicí se mi zdaj!"
"Jamesi!" Pam pomalu začalo docházet, oč vlastně jde. "Jamesi! Jamesi, neblbni!" pokoušela se ho dostat od Siriuse, který po ní házel zoufalé pohledy. Dokud jí nepřišel na pomoc Remus, neměla ovšem žádný úspěch.
"Jamesi!" křikl na něj Moony a popadl ho za ruku, kterou svíral Siriuse. "Uklidni se! Vždyť se nic nestalo!"
"Nestalo?!" vyjekl James.
"Leží s ní v jedný posteli, celou noc ji ochmatává a ty tvrdíš, že se nic nestalo?" obořil se James na Remuse.
"Ono se vážně nic nestalo," ujistila ho klidně Pam a ukázala na Siriuse, "My dva spolu nic nemáme," dodala. "Viď?" hodila očkem po Tichošlápkovi stále se opírajícím o zeď.
"Samozřejmě! Jak tě to vůbec napadlo?" obrátil se na Jamese Sirius.
"Tak… co's dělala u něj v posteli?" ignoroval kamaráda James a dál se podezřívavě díval na Pam.
"Ach bože. Spala! Nic víc, nic míň. Prostě spala!"
"Proč tady?" dál ji nedůvěřivě pozoroval James. Pam trochu zbaběle vrhla prosebný pohled po Siriusovi. Ten pokrčil rameny.
"No… ony holky… holky… jsou husy!"dostala ze sebe nešťastně Pam, posadila se na postel a schovala hlavu do dlaní.
"Pam!" James s Remusem se po sobě vyděšeně podívali. Sirius neváhal a klekl si k ní.
"Světluško!" pohladil jí po vlasech. Druhou rukou ji chytil za její. "Klid! Co se stalo?" ptal se.
"N-nic… pohádali jsme se. To je vše," odvětila tiše. Než dovolila Siriusovi stáhnout jí ruku z tváře, rychle si otřela oči.
"Pohádali?" podíval se jí pozorně do očí. Pam se smutně usmála.
"To je jedno. Bude to dobré," pípla.
"Pam, jestli se něco děje," skočil jim do toho James. My… my tu jsme pro tebe," ujistil ji a posadil se vedle.
"O nic nejde. Jen… mohla bych tu občas přespat?" tázavě se podívala na Jamese, Remuse i Petra, jenž celou situaci pozoroval z postele.
"Mě to nevadí," uklidnil ji Remus, Petr pokrčil rameny. James ji chlácholivě vzal kolem ramen.
"Jasně. Má postel je ti plně k dispozici," nabídl. Pam zavrtěla hlavou.
"Dík, Jamesi, ale myslím, že mi úplně bude stačit tahle," odvětila a podívala se na Tichošlápka. Ten pořád klečel před nimi. Na prosbu v jejích očích reagoval jednoznačně:
"Určitě! Hlavně si musíš ohlídat svého drahého bratrance. Nerad bych, aby mě zase hned po ránu přiškrtil," zazubil se Sirius a ucukl před Jamesem. Nato se všichni rozesmáli.
"Takže domluveno," podotkl Remus. "Co třeba zajít si na snídani?" navrhl.
"Jo! Dobrý nápad!" přikývla Pam a vstala. "Nejdřív se musím převléct!" křikla za sebou a zmizela ve dveřích.
"Jé! Pam! Kde se tu bereš?" rozzářil se Edgar, když mu vběhla přímo do náruče.
"Byla jsem se trochu projít," pokrčila Pam rameny.
"Teď? Takhle brzo?" nevěřil Edgar vlastním uším a očím.
"No jasně. Není nad ranní procházku!" potvrdila s úsměvem a rozeběhla se pryč. "Měj se! Ještě se uvidíme!" zavolala poté, co se vydala k dívčím ložnicím.
Holky spaly. Pam se je rozhodla nebudit. Co možná nejtišeji se převlékla, provedla rychlou ranní hygienu a zase vyklouzla z pokoje. Kluci už na ni čekali.
"To je dost! Tady by zatím jeden umřel hlady, než ty se vyhrabeš, Světluško!" popichoval Sirius. Pam se k odpovědi nenamáhala. Jen na něj vyplázla jazyk.
"Jdeme?" pobídla je a společně vyrazili. Rozdělili se až po snídani. Remuse si odchytila profesorka McGonagallová, kluci se vydali někam ven a Pam zamířila do knihovny. Chtěla si najít něco na úkol z přeměňování, navíc si byla jistá, že kniha, kterou potřebuje, bude právě tam.
"Uvidíme se večer?"
Pam právě procházela dlouhou chodbou z knihovny směrem k Velké síni, když zaslechla tichý dívčí hlas z jednoho z výklenku.
"Sejdeme se dole u brnění," odpověděl druhý. Znělo to spíš jako návrh, než jako odpověď.
"Dobře," šeptla dívka. Pam v temném koutě zahlédla pohyb. Rychle se schovala za závěs u okna, kolem nějž procházela a snažila se ani nedýchat. Dvojici po hlasech dobře poznala. S Lily se včera hádala a Snapeův hlas si prostě nešlo splést. Právě je dva zrovna moc potkat nechtěla. Skutečně, nejprve to vypadalo, že měla štěstí. Lily odběhla hned, jak Pam couvla. Zato Snapea stále neslyšela. Pomalu se chystala vylézt a rozhlédnout se, když někdo závěs prudce odhrnul. Vůbec se nestačila leknout a Snape na ni mířil hůlkou.
"Ty? Co tu děláš? Špehuješ?" osopil se na ni.
"Ne! Proč bych měla! Jenom tu stojím," odsekla a pobouřeně se na něj zadívala.
"Zajímavé. Před chvílí jsi tu nebyla. Prostě ses tu náhodou vyskytla, viď?!" protáhl ironicky. Pam se zamračila.
"Víš co? Vlastně jo! Šla jsem z knihovny! To se nesmí?" vyjela na něj.
"Jít z knihovny se smí. Ale co děláš tady?"
"Schovávám se!" odvětila Pam. Ten kluk jí vážně začínal lézt na nervy.
"Ha! Před kým asi?!" ušklíbl se Snape vítězně.
"Třeba před tou nánou pitomou, co ses s ní osahával tamhle vedle?" navrhla popuzeně Pam a Snape zbledl snad víc, než bylo možné.
"Drž zobák, Martenová! Ničemu nerozumíš!" zasyčel vztekle. "Lily si do huby neber!" varoval ji.
"Budu si do huby brát, koho chci, kdy chci! A ty mi v tom nezabráníš!" upozornila ho. Přitom se drze usmála. Snape zřejmě chtěl ještě něco říct, jenže od knihovny se ozvaly kroky. Snape se ohlédl a Pam mu zatím proklouzla.
"Martenová!" zavolal za ní, ale ona se už ani nezastavila a zamířila si to rovnou na oběd.
"Evansová!"
"Co chceš, Pottere?!" štěkla Lily na rozesmátého Jamese. Pam si právě sedala mezi Petra a Siriuse.
"Tebe?!" napadlo Jamese okamžitě a Pam se musela v duchu podivit nad tím, jak perfektně reaguje.
"To máš blbý, Pottere! Já tebe nechci!" utrousila ledově Lily a zadívala se zpět do knihy ležící vedle ní.
"A rande bys taky nechtěla?" zkusil to ještě jednou James a hodil po ní oslnivý úsměv.
"Uhodl's! Nechtěla!" vyštěkla Lily a zakroutila hlavou.
"Lily!" ozval se Remus a skočil tím Jamesovi do řeči.
"No?" zvedla hlavu Lily a tvářila se teď docela příjemně. Mile.
"Máš se zastavit za McGonagallovou," vyřídil vzkaz od profesorky. Poté se obrátil na Jamese, jenž do něj prudce žďuchnul. "Co je?"
"Prý co je! Dávej si pozor, Moony! Balíš mi Evansovou!" upozornil ho James a tvářil se přitom skutečně důležitě a nakrknutě.
"Pche, tobě! To zrovna, Pottere!" ušklíbla se Lily, která je zaslechla. Následně vstala a vydala se ven.
"Jamesi, tímhle tempem z tebe bude paroháč stokrát dřív, než si s někým pořádně začneš," prohodil Sirius a Petr se rozkašlal, jak mu zaskočilo. Pam do něj okamžitě začala bušit. Sirius s Jamesem se po sobě podívali a rozesmáli se. Remus jen zavrtěl hlavou. Na zvědavý pohled Pam reagoval pouze pokrčením ramen.
"Hele, Tichošlápku, to se ti povedlo!" uznal James. Pam stále nechápala, co přesně je pobavilo, ale přestala to řešit a dala se do jídla.
"Tak mě napadá, kluci…" mrknul tázavě Sirius na Jamese a Petra. Oba kývli, proto se podíval na Remuse a Pam:
"Omluvíte nás?" zeptal se jen pro formu a všichni tři zmizeli. Remus se za nimi trochu smutně díval.
"Co vlastně chodí dělat?" nadhodila Pam, protože tohle rozhodně nebylo poprvé.
"Copak já vím. Se nesvěřili," trhl Remus rameny a otočil se k jídlu. Pam se jen zamračila.
"Pam! Pam! Ahoj Remusi," pozdravila Moonyho Alice a sedla si na Siriusem uvolněné místo.
"Ahoj, Alice," odvětil Remus. Pak se dál mrzutě rýpal v jídle.
"Hele, Pam, máš už nějaký plán na večer?" vyzvídala Alice na Pam.
"Nic zvláštního, proč?"
"Jennifer má narozeniny. Budeme mít malou oslavu ve společence. Nechceš přijít?" navrhla Alice a oči jí zazářily.
"K vám? Ale jak se k vám dostanu?" napadlo Pam.
"Přijď v sedm k učebně přeměňování!" poradila jí Alice.
"Tak jo," usmála se Pam. "Můžu si vzít někoho s sebou?"
"Jasan! Jsem zvědavá, koho dovlečeš. Hlavně, prosím tě, Malfoye ne!" varovala ji Alice a obě se rozesmály.
"Zatím se mějte!" mávla ještě Alice a odběhla.
"Proč zrovna Malfoye?" podíval se na Pam Remus.
"Protože je praštěná. Vůbec si toho nevšímej. Mimochodem, nepůjdeme ven? Je hezky!"
"Ty nemáš rande?"
"Ne, nemám. Frank má moc učení. Teda, tvrdí to," dodala naoko podezřívavě. "A vstávej! Jde se!" popadla ho za ruku a táhla s sebou ven k jezeru.
"Hele, Moony, tak mě napadlo…"
"Co tě napadlo?" Remus se docela přesvědčivě zděsil.
"Nech si to!" praštila ho Pam vesele a on se usmál. "No, napadlo mě, že tys o tom věděl!"
"O čem?"
"Že chodím s Frankem," objasnila mu Pam své uvažování.
"Jak jsi na to přišla?"
"No jak… nepřišli jste mi se Siriusem včera moc překvapení. Narozdíl od Jamese a Petra," podotkla.
"Jsi všímavá…" poznamenal zamyšleně Remus. "Jo, viděli jsme vás. Jednou," přiznal ne zrovna nadšeně.
"A James ne? Nevěřím, že někde nebyl s vámi."
"On vlastně ani nemohl," začal s vysvětlováním Remus, ač se mu očividně moc nechtělo.
"Co nemohl?" vyzvídala přesto Pam.
"Být s námi," odvětil neochotně.
"Jak to?" nepřestala Pam.
"Viděli jsme vás ten večer, co's ho přivedla z ošetřovny," doplnil konečně Moony své vysvětlení. Pam se ušklíbla. Neřekla nic. V tu chvíli ji totiž zarazily zvuky kus od nich. Rozeběhla se k místu, odkud vycházely. Remus zůstal stát za ní.
"Hej!" vykřikla, když spatřila Jamese s Petrem a Siriusem a mezi nimi Snapea. "Expalliarmus!" všechny hůlky se okamžitě rozletěly směrem k ní. Přejela čtveřici rozzuřeným pohledem, obrátila se a vydala pryč. Cestou vrazila hůlky Remusovi, který scénu pozoroval zpovzdálí.
"Taky bys občas mohl něco dělat!" vyjela na něj popuzeně. Potom zamířila pryč.
"Martenová!" zaslechla za sebou Snapea, ale odmítala se zastavit. Tušila, proč na ni volá. Nejspíš pořád kvůli té jejich ranní rozmíšce. Jenže ho nechtěla vidět.
Když těsně za sebou zaslechla kroky, rozhlédla se, kam zmizet. Vtom ji čísi ruka popadla a zatáhla do výklenku u učebny.
"Ježíš, Malfoyi! Ty?!" zděsila se a její radost z toho, že zmizela Snapeovi, se zase rozplynula.
"Neříkej, že mě nevidíš ráda, Potterová," ušklíbl se Malfoy a přitáhl ji k sobě blíž. To se totiž za nimi ozvaly kroky.
"Nerada ti kazím chvíli, ale moc velkou radost z toho nemám," zašeptala mu do ucha. Ani se však nepohnula. Zaprvé jeho objetí tentokrát nebylo nijak vlezlé, alespoň zatím, a zadruhé hned po prvním člověku se za nimi objevili i další. Nejspíš James s kluky.
"To je škoda. Já tě vidím moc rád. Nejen vidím," Malfoy se usmál a přejel jí rukou po zádech.
"Nech toho!" sykla Pam popuzeně a zvedla k němu oči.
"Jsi úžasně malá!" bavil se Malfoy. Pam se zamračila. "Taky krásná!" dodal. Zálibně si ji přitom prohlédl. Pohled, jímž ho sjela ona, byl ještě vzteklejší než před chvílí.
"Co je? Já ti tu skládám poklony a ty se mračíš?! To jsi první!" prohlásil už víc nahlas, protože zvuky za nimi utichly.
"Radši mě pusť," doporučila mu Pam a pokusila se vyprostit z jeho sevření.
"Proč? Ty to pořád nechápeš, Potterová? Líbíš se mi. Jsi taková… jiná…"
"Neokoukaná," doplnila ho věcně, i když poněkud kysele Pam.
"Nejen," bránil se Malfoy. Prsty jí zajel do vlasů.
"Malfoyi, pusť!" zaprosila. On skutečně sevření povolil.
"Co se ti nelíbí, Potterová. Já? Proč? Nejsem dost Nebelvír?" ptal se teď již trochu uraženě.
"O to nejde," vzdychla Pam.
"Tak o co jde?" vzal její ruku do své.
"Já… jsem zadaná, Malfoyi," přiznala tiše a hned pokračovala, "a mám Franka ráda." Malfoy ji pozoroval chladně modrýma očima.
"To přeci nemusí být překážka," navrhl. Prsty druhé ruky se dotkl její tváře. Jemně jí přejížděl po lícní kosti a potom si to namířil ke rtům. Pam cukla.
"Dost!" vydechla. "Nech mě! Pro mě to překážka je," poznamenala konečně pevně. "Mám ráda jeho. Ne tebe! A pokud ti můžu radit, tak se ode mě drž dál. Jinak budeš mít problémy!" varovala ho.
"Problémy?" Malfoy zvědavě nakrčil obočí. "Kdo mi je udělá? Snad ne ty?"
"Ne, Malfoyi, já skutečně ne. Nemám to zapotřebí. Ale například James by mohl. Nebo Sirius, Frank… Mám kolem sebe hodně lidí, a budeš-li se kolem mě motat, přibude nám oběma spousta starostí navíc."
"Myslíš, že se bojím?" díval se na ni pobouřeně.
"Měl bys!" odsekla a otočila se. Malfoy ji ovšem chytil za ruku a přitáhl k sobě. Znovu ji pevně objal a prudce políbil. Vlastně už potřetí. Stejně jako vždy předtím, i teď se Pam mírně roztřásly nohy a po jakékoli obraně jako by se slehla zem. Až když jí začal docházet dech, se odtrhla.
"Nedělej to! Prosím!" upřela na něj naléhavý pohled a couvla. "Drž se ode mě dál!" řekla pevně, ale z jejího tónu bylo jasně znát, že spíš než rozkaz, je to žádost nebo prosba. Malfoy ji chvíli propaloval modrýma očima a Pam z nich měla pocit, že se jí zavrtávají hluboko do srdce jako nějaké kusy ledu. Pak uhnul a mírně se ušklíbl.
"Jak chceš, Potterová. Nevíš, o co přicházíš, ale prosím… nebudu si tě všímat. Spokojená?" ptal se odtažitě.
"Slibuješ?" ujišťovala se.
"Slibuju. Nechám tě na pokoji, princezno," přikývl a naposledy jí zajel prsty do vlasů. Potom ji pustil a sám ustoupil.
"Děkuju," šeptla a rozeběhla se pryč. Černé vlasy jí rozpustile létaly kolem tváří. Malfoy zůstal stát na místě. Zvláštním obdivným, možná dokonce trochu fanatickým pohledem ji sledoval, dokud mu nezmizela z dohledu.
"Zatím, princezno. Není všem dnům konec," zašeptal do prázdné chodby, usmál se a odešel.
"Alice! Jenn!" Pam dobíhala k Velké síni a rychle se připojila k Alici a jejím kamarádkám, které se právě vydávaly na večeři.
"Pam?! Tak co, přijdeš?" ptala se Jennifer přívětivě.
"Jasně, že přijdu. Vlastně… ráda bych se k vám připojila hned. Nevadí?" přejela holky rychlým pohledem.
"Vůbec! Hned po večeři míříme nahoru, tak můžeš jít s námi," navrhla drobná dlouhovlasá blondýnka. "Jo, já jsem Judy. Ještě jsme se myslím nepředstavovaly."
"Ne, asi ne. Já jsem Pam," kývla a podala si s dívkou ruku.
"Já vím. Jsi docela známá. I za tak krátkou dobu," uculila se Judy a pokračovala, "s Michelle už se znáte?" kývla hlavou směrem k dívce, s níž včera seděly u stolu. Kudrnatá hnědovláska se na ni zašklebila stejně střeleně jako včera a skočila jim do řeči:
"Mimochodem, koho s sebou vezmeš? Nějakýho kluka? Jamese? Nebo třeba Siriuse Casanovu?" nadhazovala jména, ale Pam se jen ušklíbla.
"Nikoho! Hlavně žádnýho kluka, ne. Mám už jich dneska po krk. Všech," podotkla a společně se vydaly na večeři.
...
(PS. Ráda bych provedla malé věnování... Všem, kteří tutopovídku drží svými komentáři nad vodou a potom také těm, kteří drží nad vodou i mě... Zlatíčkům... dívce s děrovačkou, dvornímu grafikovi, Areneis a Nelience...)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 haňula haňula | 19. února 2008 v 16:55 | Reagovat

jé super nová kapitola už jsem se nemohla dočkat byla fakt moc super .

2 barbora barbora | 19. února 2008 v 17:52 | Reagovat

perfektna:D uplne uzasna:D len dufam, ze nebude s malfoyom:P

3 Athea Athea | Web | 19. února 2008 v 18:20 | Reagovat

úžasná kapča =D jen tak dál!...

4 madeleine madeleine | 19. února 2008 v 20:29 | Reagovat

Moc jsi mě potěšila, že jsi přidala kapitolu k téhle povídce. A jako vždy je moc hezky napsaná! Dík :-)

5 Lia Lia | 19. února 2008 v 22:03 | Reagovat

peknéé..konečne ďalšia kapitola....super....už sa teším na ďalšiu:)

6 ewelina ewelina | Web | 19. února 2008 v 22:20 | Reagovat

má to spád.... zachováváš charaktery...hezký!

7 luckily luckily | Web | 20. února 2008 v 13:37 | Reagovat

úúúúúžasnééé..... tahle povídka se mi začíná líbit čím dál víc...:) doufám, že kapitolka přibude hoooodně brzo..

8 Jenny Jenny | Web | 20. února 2008 v 14:44 | Reagovat

Super...konečně Duše...báječná kapitola...nevím jak to děláš, ale tahle povídka je naprosto perfektní

9 Areneis Areneis | E-mail | Web | 20. února 2008 v 16:50 | Reagovat

Tohle je nádherná kapitola. Však ty víš, jak mám tuto povídku ráda. Strašně moc. No a prostě na tu kapitolu se nedá říct nic jiného, než že je naprosto perfektní.

Děkuji ti za věnování. Moc děkuji. To ty držíš nad vodou mě, víš? Moc. Kuji

Areneis

10 Abigail Abigail | Web | 20. února 2008 v 19:02 | Reagovat

Tak, nenapadá mě, co víc říct, než že děkuji... Že mám zachované charaktery... no, juj, děkuji, doufám, že se mi tohle zdání podaří udržet. Zda je povídka perfektní... těžko říct, já sama totiž tuším, že musím dávat pozor, aby nesklouzla tam, kam nemá, protože k tomu má sklony ;-) ale vaše nadšení mě moc těší a dodává sílu... Kdy bude pokračování nemám zdání, pokusím se ho sesmolit co nejdřív, ale to víte, na druhé straně už mě "kamenují" příznivci Věštby s panthy v čele ;-) na třetí těch pár lidiček, které zaujali Regulus a Max... (ach ta naivita) Ale budu se snažit... Slibuji... Jinak, já vám přeci nemůžu prozrazovat, s kým hlavní hrdina skončí... ;-) ale byla v textu jedna velice důležitá věta, kterou Malfoy pronesl a která by mohla trochu napovědět... ;-) (já nic, já spisovatel...)

Jinak, ještě jednou moc a moc děkuji a doufám, že se vám i nadále bude Dušinka líbit víc a víc...

Areneis: jsem moooc ráda, že se ti líbí... já už, když jsem psala scénu s Luciusem, jsem myslela na tebe ;-)

11 maťka maťka | Web | 21. února 2008 v 12:44 | Reagovat

paradna kapitolka...nadhera..x))

12 Amy P. Amy P. | Web | 22. února 2008 v 7:08 | Reagovat

Moc pěkná povídka. Dokážeš zaujmout.

13 age age | Web | 23. února 2008 v 19:46 | Reagovat

tak ... uz se tesim na dalsi ... tuhle povidku mama rada, co dodat.

14 Katherine Katherine | 24. února 2008 v 11:15 | Reagovat

tahle povidka se mi moc libi a netrpelive cekam na pokracovani ;*)

15 rose rose | E-mail | Web | 24. února 2008 v 14:04 | Reagovat

Krááááásnýý :) těším se na další ;)

16 lajla lajla | 25. února 2008 v 21:17 | Reagovat

at zacne chodit s Moonym nebo Sirim plosim

17 Andulinka Andulinka | 25. února 2008 v 22:08 | Reagovat

ta scena s Malfoyem fakt dobry;-) akorat ted nevim, jestli se ho ma bat ci ne..

18 jaja jaja | 27. února 2008 v 22:01 | Reagovat

super kapca..ale nechapem preco sa nebrani pri malfoyovi..a dufam ze zacne chodit so siriusom..strasne by som im to priala :)..uz sa neviem dockat dalsej kapitolky :)

19 Básnířka S. Básnířka S. | Web | 3. března 2008 v 23:15 | Reagovat

Abi, Abi! Neděs mě takovými komentáři, protože si myslím, že jestli jsem to pochopila správně, tak to pro mě bude tragédie=D

Zatím se mi povídka moc líbila, je opravdu povedená, snad se ti tak bude dařit i dál!;o))

A já bych asi "kamenovala" nejraději také u těch Výhonků (i když u Věštby je vidět, jak ji máš krásně propracovanou a tohle je zase taková krásná oddechovka...;o))

20 Abigail Abigail | Web | 4. března 2008 v 14:58 | Reagovat

Takže... asi se vzmůžu k další odpovědi... Předdem vám všem moc a moc děkuji... Jsem ráda, že se Dušinka líbbí, ač nevím, čím si ten největší ohlas zasloužila... asimá pravdu Sapfo... no to je na vás... mě to zkrátka jen moc a moc těší... Tak a teď jednotlivě...

Zaprvé - připisuji si jméno Moonyho do seznamu požadovaných partnerů pro Pam... hezky se mi rozrůstá... Siri už tam samozřejmě je... ale kdo z nich bude vybrán? NO... nikdo... vybráno už je... těšte se... to je ostatně jediné, co s tím můžete dělat...

Zadruhé - Jsem ráda, že se líbí scéna s Malfoyem, dělala mi poněkud starosti... no jestli se ho má začít bát... těžko říct, já mám poněkud pokřivený smysl pro strach... A nejen ten... však víš...

Třetí otázka - Sirius, no asi se mi nepovede ho jan tak někam uklidit, ale víc... je ve hvězdách... tedy pro vás... já to vím :-P

No a teď, Sapfo, čím jsem tě probůh vyděsila? To jsem nechtěla... Docela určitě ne... Alle moc by mě to zajímalo... Jinak... musím moc poděkovat za všechny tvé komentáře u téhle povídky, jsem ráda, že se líbí a i ty malé poznámky mi moc pomáhají... Jinak to samozřejmě platí i ke všem ostatním komentářům u všech ostatních povídek... No a Výhonky... možná tu budou dřív, než si přečteš tuhle odpověď ;-) tak doufám, že se zalíbí...

Jinak ještě velké díky všem, kteří komentují... chápu a uznávám názor, že ty dlouhé někomu připadají neosobní a ač je mám radši, potěší všechny, i ty nejkratší... tak pište a pište... budu se vám snažit stačit... DĚKUJI... moc a moc... vaše teď právě unavená a ospalá Abi...

21 Básnířka S. Básnířka S. | Web | 5. března 2008 v 16:09 | Reagovat

Abigail: No, vyděsila jsi mě tou poznámkou v jednom z tvých předchozích komentářů=o)) Tak doufám, že jsem natvrdlá a pochopila ji špatně=D

Já vím, že bývám stručná, ale většinou mi připadá, že všechno důležité shrnuli čtenáři přede mnou=o) Ráda tvé povídky okomentuji, protože se mi opravdu líbí...;o)

Btw, díky za výhonky, hned se do nich pustím!=o)

22 Adrianne Adrianne | Web | 9. března 2008 v 8:59 | Reagovat

Perfektní kapča, Abi :) Nádherná. Akorát prostě nemám ráda když je Lily za hloupou husu. Mám ji jako postavu moc ráda, a proto mi na téhle povídce vadí to, jakou ji děláš. Ale jinak povídka je moc pěkná, vždycky si ji ráda přečtu. Opravdu máš talent vystihnout různé situace atd. Fakt perfektní :)

23 ajushka ajushka | Web | 9. března 2008 v 12:04 | Reagovat

Ahoj Abigail:) Teďka jsem jedním dechem přelouskala celou povídku schválně jsem si nechávala koment až na konec...:) Povídka je moc fajn, hned si tě přidám do oblíbenejch stránek... Pam má teda ctitelů... to se tak někdo má... jo a taky jsi zavinila to, že jsem začala MÍT RÁDA Malfoye!!! Ve snu by mě to ještě včera nenapadlo... Já zapřísáhlý odpůrce Zmijozeláků...

Jediný, co mi vadí je ošklivý (za to originální) popis Lily, jako arogantní krávy... Lily mám moc ráda... Jinak moc chválím a úpěnlivě čekám na další kapitolu...:)

24 Abigail Abigail | Web | 9. března 2008 v 15:51 | Reagovat

:-) Moc děkuji za pochvalu... nemůžu si pomoct, ale tentokrát prostě musím odpovědět hned...

Pam má spoustu ctitelů, to je pravda, ale tak vemte si, přijde do školy úplně nová holka, která se ke klukům nestaví zády a vypadá aspoň trochu přijatelně, co asi začne... hon... Upřímně, Malfoye já sama moc nemusím, ale jsem schopná mítr ráda úplně všechny... Tak tady mám kladný vztah i k němu...

No a teď to hlavní... Lily... Já ji někdy mám taky ráda... bohužel ty chvíle, kdy ne převládají... ale už jsem někomu odpovídala na podobný komentář... Lily je tady popsaná z pohledu Pam, ostatně jako všichni... A osobní pohledy jsou často jednostranné, hodně jednostranné... Ale koneckonců, jsou v pátém ročníku... není všem dnům konec... I když... :-)

Sapfo: mé poznámky jsou mnohdy vícevýznamové, takže je možné všechno ;-) ale počkej si, uvidíš... PS já jsem ráda za všechny komentáře...

25 vladka vladka | 12. března 2008 v 12:46 | Reagovat

toto je total super aj tu pis rychlo dalej

26 magdik magdik | 13. března 2008 v 11:29 | Reagovat

fakticky nádherný....uz aby byla dalsii mooc se tesim =o)

27 Ewelin Ewelin | Web | 16. března 2008 v 15:44 | Reagovat

Jéé to je nádhernýý :-) už s etěšim na dlaší :-)

28 Moony Moony | Web | 25. března 2009 v 20:55 | Reagovat

hey. upe nádherné:-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama