Kapitola 13 - Příliš krátké svátky lásky 2. 1/2

4. února 2008 v 15:58 | Abigail |  Další věštba
Navečer, když Severus připravoval nějaký lektvar vzadu v jeskyni a Susan si hrála na zemi s Tobiasem, se Draco konečně pohnul. Už několik hodin jen a jen ležel a Susan musela přiznat, že začíná mít strach, zda je skutečně vše v maximálním možném pořádku. Při tom malém pohybu ovšem zpozorněla. Pohladila Tobiase po vlasech a pošeptala mu, že se za okamžik vrátí. Došla ke spícímu mladíkovi a poté, co ho rychle zkontrolovala, se vydala za svým mužem pro lektvar, který měl vypít hned, jak se vzbudí. Ač byla pryč jen pár minut, když se vrátila, Draco už seděl na pohovce a pokoušel se vstát.

"Seď!" vykřikla a doběhla k němu přesně ve chvíli, kdy se postavil a zamotal. Nebýt toho, že ho ještě stihla podepřít, skácel by se na zem. Opatrně ho posadila zpět na pohovku a opřela o polštář, který stihla přitáhnout. Draco znovu zvolna otevřel oči. "Vypij to!" pobídla ho dřív, než stačil cokoli říct, a k ústům mu přiložila drobnou skleničku. Nic neřekl a lektvar poslušně vypil. Hned vzápětí se rozkašlal.
"Co?… Kde?… Ty?…" otázky, které se ze sebe pokusil dostat, moc nedávaly smysl.
"Pssst!" položila mu prst na rty a přísně zavrtěla hlavou. "Nemluv! Musíš odpočívat! Ztratil jsi spoustu krve a sil."
"Ale…" pokusil se jí ještě odporovat. Po prvním slově se ovšem zarazil. Proti němu se objevil Snape.
"Krásné ráno!" pronesl ironicky a přišel blíž. Posadil se do křesla proti nim a nazlobený pohled se do jeho očí vrátil. "Co se stalo?" zeptal se ostře a Susan v něm poznala toho profesora, který v Bradavicích naháněl hrůzu mnoha studentům.
"Já…" Draco pod jeho očima zbledl snad ještě víc, než bylo možné, a jen pomalu a s obtížemi se rozmluvil. "Před několika dny… Potter s těmi dvěma… pokusili se dostat na… na jedno ze střežených míst. Ob-obklíčili jsme je. Už… už jsme je skoro měli… nechal jsem Grangerovou utéct… a ona… ona se pro ně vrátila… Bella… Bellatrix to… mě… viděla… A on… on zuřil…" pokusil se o vysvětlení a znovu ztěžka zavřel oči.
"Pitomci," odfrkl si Snape a zvedl se. Došel až k Malfoyovi a pečlivě prohlédl rány, které se s úspěchem hojily. "Budeš v pořádku. Ale vypadneš odtud," upozornil mladíka a ten na něj vrhl trochu nechápavý a trochu děšený pohled.
"Jak? A kam? A co máma?"
"O to se nemusíš starat. Dostanu vás pryč oba. Předpokládám, že tady nejsi s nejjasnějším svolením Pána zla," ušklíbl se ironicky Snape. "Jestli chceš přežít, vypadneš odtud. Jinak je mi líto, ale nemůžu ti pomoct," dodal chladně. Draco je oba přejel očima a potom rozechvěle přikývl.
"Výborně. Teď ještě chvíli seď. Dojdu si pro pár věcí a zmizíme," rozhodl Snape a zvedl se.
"T-teď hned?" Draco se na něj překvapeně podíval.
"Teď hned! Nepotřebuji, aby tě našli tady!" odsekl Snape a přejel očima po Susan a Tobbym, který se pomalu přibližoval k nim. Potom se otočil a zmizel ve stínu. Draco si znovu opřel hlavu o polštář za sebou a zavřel oči. Tobias zatím došel k matce, vylezl k ní a když seděl u ní, zvedl ruku pohladil Draca po tváři. Ten překvapeně otevřel oči. Tobias se na něj usmál.
"Maminka říká, že budeš zase zdravý," ujistil ho a Draco se mírně usmál.
"Určitě budu. Když to říká maminka," dodal a zvedl oči k Susan.
"Říká!" ujistil ho Tobby a Draco se znovu zadíval na něj.
"No, v tom případě se nemám čeho bát. Maminka má totiž vždycky pravdu," přisvědčil vážně a ještě jednou zvedl hlavu. Susan se zadívala do jeho očí. Neřekla nic. Ani se neusmála. Jen ho vzala za ruku a stiskla. Několikavteřinové mlčení a dívání se do očí přerušil až Snape. Vrátil se k nim s čistým oblečením a nějakou taškou.
"Obleč se!" podal Dracovi oblečení a spolu se Susan poodešel.
"Kam s ním chceš jít?" ptala se šeptem.
"Neboj se, vím o místě, kde ho nikdo hledat nebude. Je to bezpečná skrýš. A je pro ně připravená už nějakou dobu. Jenom vyzvednu Cissu a odvedu je tam. Hned budu zpět," ujistil ji vážně. Susan přikývla. To už se k nim pomalou chůzí vydal Draco. Malý Tobias ho pevně držel za ruku.
"Můžeme jít?!" obrátil se na něj Snape a vydal se k východu.
"Myslím, že ano. Jen…" Draco zvolna přistoupil k Susan. "Děkuju. Za všechno. Vám všem," dodal tiše, sklopil pohled k zemi a pustil se Tobbyho. Susan se usmála, zvedla Tobiase do náručí a potom si s Dracem podala ruku.
"Hodně štěstí!" řekla a on se vzápětí vydal za jejím mužem.
"Mami!" oslovil jí Tobby tiše chvíli po jejich odchodu. "Kam šli?"
"Táta musí odvést Draca, víš? Za jeho maminkou. Aby neměla strach," řekla Susan tiše a spolu s chlapcem se vrátila zpět.

Bylo už pozdě v noci a ona seděla u spícího Tobiase. Přemýšlela. Draco. Jak málo stačilo a dostal se někam, kam nejspíš sám vůbec nechtěl. A jak dopadl. Se starostí a smutkem v očích prohlížela tvář spícího chlapce. Jestli nás někdy chytí, nezapřu, čí jsi. Ani kdybych chtěla, proběhlo jí hlavou.
"Nad čím přemýšlíš?" ozval se nad ní tichý hlas a ona sebou prudce trhla.
"Severusi!" vydechla šťastně a skočila mu kolem krku. Dlouhých několik minut tak stáli, než se ho konečně pustila. "Jsou v pořádku?" zeptala se starostlivě.
"Budou. Nechal jsem Cisse všechny potřebné lektvary, aby ho z toho dostala," přisvědčil a Susan si úlevně oddychla.
"Díky bohu," řekla jen a se svým mužem se vydala k improvizované posteli. Chvíli jen leželi. V tichu a tmě. Až po několika minutách promluvil.
"Až zítra odejdete, přemístím se," řekl klidně a zamotal své ženě prsty do vlasů.
"Nechci odjet!" Susan se zvedla a pohlédla mu do očí.
"Taky nechci, abyste odjeli," odvětil stále stejně klidně.
"Ne, ty mi nerozumíš. Já to myslím vážně. Nechci jít. Nikam. Chci zůstat s tebou. Tady nebo kdekoli jinde. Ale s tebou." Až teď se posadil. Posadil a jeho pohled zvážněl.
"Víš dobře, že to nejde," řekl odmítavě a přísně se zadíval do jejích očí.
"Proč ne?! Proč to nejde?! Já chci! Ty taky chceš! Copak to nestačí?" ptala se nechápavě, rozhodnutá udělat cokoli jen, aby mohla zůstat.
"Nestačí!" odsekl. "Víš dobře, že nestačí. Nemůžete být se mnou! Jsem psanec! Ať se hnu, kam se hnu, všude mě po čase objeví. Musím utíkat. Nezůstávat dlouho na jednom místě. Jinak mě dostanou!"
"Já vím! Já tohle všechno přeci vím! A chci jít s tebou! Nechci už být sama. Sama mezi lidmi, kteří tě nenávidí. Chci být s tebou! Pomoct ti!"
"Pomáháš mi tím, že jsi tam. Nemůžu tě s sebou tahat. A Tobiase taky ne! Je to nebezpečné!"
"Právě proto! To, co děláš je nebezpečné. Navíc jsi na to na všechno sám! Co když se objeví? V přesile! Jak se jim ubráníš? Sám!" zoufalství začalo prostupovat jejím hlasem, ale on byl stále stejně proti.
"Budeš mě varovat a já uteču. Tak jako vždycky!"
"A co když ne?! Co když se něco stane?! Třeba to nestihnu! Co bude pak?"
"Pak se budu bránit," odvětil klidně, zatímco jí se zmocňovala panika.
"Bránit? Přesile? Lupin tě nenávidí! Potter, Tonksová! Weasleyovi! Všichni tě nenávidí. Když budou v přesile, nebudeš mít šanci," slzy jí začaly pálit v očích.
"Susan, já chápu, že máš starost," začal zvolna a stálo ho hodně přemáhání, aby se nerozkřičel.
"Ne! nechápeš! Nechápeš vůbec nic! Ty vůbec netušíš! Netušíš, co tě čeká, když tě chytí. Ty jsi tam nebyl… v Azkabanu… chlad, zima, pláč, strach a nenávist. Tam… to všechno! Vůbec nic nevíš. A oni… oni čekají. Chtějí tě dostat… dostat tě tam!" slzy se jí beznadějně koulely po tvářích a ona už se je nesnažila brzdit. Když k ní vztáhl ruku, neuhnula. Pohladil ji po tváři a lehce přitáhnul k sobě. Objal ji a neříkal nic. Jen ji hladil po vlasech a pevně držel.
"Nechci tě opouštět," řekl po chvíli. "Taky se bojím. V Azkabanu jsem byl. Kdysi dávno. Jen chvíli. A věř mi, že tam se rozhodně vracet nehodlám. Ale tohle nejde. Jsi členem Řádu. Musíš se tam vrátit. Budou tě hledat. A navíc odtamtud mi nejvíc pomůžeš. Nemůžu tě vzít sebou. I když bych chtěl. Je to nebezpečné. Pro tebe a hlavně pro něj," kývl hlavou k Tobbymu. Díval se teď do uplakaných očí své ženy a snažil se ji uklidnit.
"Dohodli jsme se tak. Věděli jsme, že to nebude snadné. Ale už to tak je. Nejde to změnit. Ty se vrátíš do Řádu, Tobby k Mary a já zmizím někam dál," rozhodl a setřel jí slzy z tváří. Smutně přikývla. Čekala, že její návrh neprojde. On se mírně usmál. Usmál a políbil ji. Ona mu polibek vroucně oplácela. Dali do něj vše. Bylo to loučení. Oba to věděli. Věděli, že se loučí. Jen netušili na jak dlouho. Možná že navždy.
Jasně si uvědomovali, že tahle noc může být poslední, a neskončili u jediného polibku. Když se od sebe na okamžik odtrhli, začala mu rozepínat černou košili a přitom se k němu naklonila pro další polibek.

Ráno se přihnalo nečekaně brzy. Když se probudil, ležel na zádech, ona vedle něj, v jeho košili, hlavu položenou na jeho hrudi. Neřekl nic. Vůbec se nepohnul. Malý Tobias spal kousek od nich, takže jen zvedl ruku a začal ji jemně hladit po vlasech. Probrala se až po několika minutách. Cítila jemné dotyky ve vlasech a zvedla se.
"Dobré ráno," usmála se a on ji úsměv oplatil. Naposledy toho dne.

O několik hodin později už stáli u vchodu.
"Opatruj se," řekl jen a sklonil se k chlapci, který zatím statečně bojoval se slzami. "Brzy se zase uvidíme," slíbil, ač stejně jako Susan tušil, že lže. "Hlavně teď poslouchej tetu Mary a nezlob. Platí?"
"Platí, táto," přisvědčil chlapec a naposledy ho objal. Pak se Snape narovnal a pohlédl do zamračených očí své ženy. "Miluju tě," ujistil ji, přitáhl si ji a políbili se.
"I já tebe. Dávej na sebe pozor," vzdychla, zvedla chlapce a odešla.

Když vcházela do domu na Grimmauldově náměstí, byla už zase klidná a smířená.
"Susan, drahoušku, ráda tě vidím. Jak bylo doma? A jaké byly svátky?" ptala se paní Weasleyová a objala Susan hned, jak vešla do kuchyně.
"Paní Weasleyová. Taky vás ráda vidím. Doma? Doma bylo krásně. A svátky byly perfektní," přisvědčila mírně zasněně a při slově "doma" se musela usmát nad jeskyní, která se jí vybavila před očima.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 peggy.kaja peggy.kaja | 4. února 2008 v 18:23 | Reagovat

hmmmm... dobry, fakt....

ale jsemm takovba rozpacita....

2 Abigail Abigail | Web | 4. února 2008 v 22:01 | Reagovat

Že by konečně kritika? To mě zajímá... už týdny a měsíce po ní marně volám... Potěšilo by mě vědět víc... Kritika totiž obvykle bývá inspirativní...

3 denča denča | 5. února 2008 v 8:51 | Reagovat

kritika?nepřichází v úvahu,protože je to zcela perfektní!Snad nejlepší kaapitola! =o)

4 panthy panthy | Web | 6. února 2008 v 9:48 | Reagovat

tak dobře, když chceš tak mermomocí slyšet kritiku....:P

Ale učili sme se, že nejdřív  máš říct ty pozitivní věci :)))

A těch je hodně... ty emoce, Susan a Severus - nádhera :))) Když se loučili, pomalu jsem měla slzy v očích...

A ten konec se ti taky povedl, perfertní ukončení kapitoly... Jinak je asi zbytečné opakovat, že máš talent na psaní a píšeš moc hezky. I tahle kapitola se ti povedla, ale....:D Teď přichází ta kritika...:)

Na začátku první půlky mi docela připadalo, že opakuješ slova, lépe řečeno tam bylo přezájménováno :p Já vím, že je hrozně těžké psát, když nechceš hned na začátku prozdradit jména, ale tak nějak...nevím :) Nesedlo mi to. V první půlce si taky občas docela opakovala slova, ale postupem kapitoly to zase vyznělo do ztracena :)

Toť ode mne pro dnešek vše. Jen mi veř, že pozitiva hodně převažují :)))

5 Lily Lily | 6. února 2008 v 12:15 | Reagovat

to bylo moc hezké, ale ty hrozně smutné.. div jsem u toho nebrečela.. moc doufám že jim neuděláš něco ošklivého.. asi bych to nezvládla číst.. nesnáším smutný povídky.. smutku má člověk v životě až až.. a tahle povídka se až moc zarývá do srdce aby se od toho dal udržet odstup.. mě se to moc líbilo..

6 Paige Paige | Web | 6. února 2008 v 18:06 | Reagovat

kritika??? Teda nevím, asi tě zklamu, žádná mě nenapadá....teda možnn bych ti mohla vyčíst, že jsem si kvůli tobě pobrečela klávesnici...no tak to přehánám, budiž, přiznávám, ale kritika? Mě fakt nic nenapadá...chm, chm, chm....opravdu ne....napsala jsi to hezky.

7 Tess Tess | Web | 6. února 2008 v 21:22 | Reagovat

Ahojky, na můj blog momentálně nikdo nechodí a tak jsem přišla požádat tebe, jakožto spřátelený blogís a taky tě pozvat at se třeba stavíš a občas třeba napíšeš koment. Děkuju moc, pomůže mi to. Tess

8 Abigail Abigail | Web | 6. února 2008 v 22:51 | Reagovat

Konečně... panthy, jen tak dál... přesně tohle potřebuju slyšet. Prohlížela jsem tu první půlku. Máš nejspíš pravdu. Hlavně v těch zájmenech. Ovšem já teď právě vůbec netuším, jak by se to dalo změnit, aniž bych narušila to, co tam mělo být, takže to tak nechám, třeba to po sobě za měsíc přečtu a proběhne aktualizace, ale teď nevím. Nicméně do budoucna si na to dám určitě pozor. Upřímně s opakováním slov dost bojuji... Nejsem dokonalá. Jen Tě chci poprosit, takovéhle komentáře potřebuji i dál :-*

Tak a teď dál... co se týče těch emocí... já nevím... Lily, strašně moc si vážím komentáře a přesně to, o čem mluvíš je důvod, proč kapitoly přibývají právě sem tak pomalu a těžko. Ta povídka je někde uvnitř mě. Susan taky a dostat to ze sebe na papír tak, aby to zůstalo stejně "dokonalé" a přesně takové už není jednoduché. Ale tak moc emotivní na brečení mi to zase nepřišlo, holky co mi to děláte... jsem zmatená... Ale taky moc ráda, že se vám líbí... já ji mám asi nejradši. Takže ještě jednou moc a moc děkuji... všem, nezapomínám ani na Paige a Denču... A pořád ještě mě zajímá ta rozpačitost... Jo a Tess, jdu napravovat ;-)

9 Makina Makina | Web | 8. února 2008 v 12:58 | Reagovat

Páááááni konečně jsem to dočetla, asi na pošesté. Je to bomba fakt. Kdyby to mělo ještě pár řádků tak tu řvu :-D je to vážně nádherný

10 Vina Vina | Web | 9. února 2008 v 17:10 | Reagovat

Krásné moc se ti to povedlo, jsem zvědavá co bude dál.

11 Goddy Goddy | E-mail | Web | 9. února 2008 v 18:36 | Reagovat

Krása! Krása! Krása! Nejde napsat nic jiného,snad jenom že se těším na další díl a děsí mě představa že tato povídka skončí jako v knížce! Smrtí Severuse! Snad ne,pěvně v to doufám a těším se na další díl!

12 Ewilan Ewilan | Web | 12. února 2008 v 19:57 | Reagovat

Ahoj Abigail...:-)) tak konecne komentuju:-) mam chvilku cas, jsme na tom stejne.cetla jsem clanek nad a souhlasim:-) fantazie se muze zblaznit, ale nic, ma smulu:-D

bylo to jako vzdycky prekrasny! pises bombasticky, mas velky talent, ale neco to chce vychytat, ale nikdo neni dokonaly:-) tahle povidka me moc zaujala a i kdyz treba nekdy nestihnu naskrabat koment, prectu si to...je to originalni povidka a skvele se cte. mas takovou schopnost vtahnout do deje:-) musim ti rict, ze jsem posupem cteni nachytala zoufaly pohled, je to straaasne smutny, ale nadherny! snad neudelas tragi konec. to snad neee...:-((

a kritika...hmmm...premyslim, hledam. trosku se ti opakuji slova, ale to se da vychytat...kazdy s tim bojuje  a nikdo neni dokonaly. a i ja s tim mam nekdy potize:-)

tak pokracuj, teda ted mej chvilku pauzu, jak jsi psala, ale jen chvilku a Abigail neni? Ne, Abigail JE:-))

13 Andulinka Andulinka | 13. února 2008 v 19:41 | Reagovat

krasne.. :))

14 Enny Enny | Web | 24. února 2008 v 15:53 | Reagovat

Upa nadhera! Tahle povídka mě dostala! :o) Určo budu číst dál ... Muhehe ... kdyže bude další kapča? :o)))

15 lajla lajla | 27. února 2008 v 22:45 | Reagovat

jezusky!! krasa krasa krasa... tak ssuuup dalsi

16 Básnířka S. Básnířka S. | Web | 29. února 2008 v 12:27 | Reagovat

K breku to určitě nebylo;o)

Opakování slov dělá problém hodně lidem;o)) Když toužíš po té kritice, tak jsi tam měla několik pravopisných chyb a překlepů, ale nic zásadního jako shoda podmětu s přísudkem to nebylo, neboj!=D

Na povídce je vidět, že s ní žiješ. Máš ji krásně propracovanou, to chválím. Susan mi přirostla k srdci, ovšem ta Charlieho zamilovanost... s tím něco udělej=o)

Těším se na další část a doufám, že brzy přibude!

17 Abigail Abigail | Web | 29. února 2008 v 16:42 | Reagovat

Tak, učiním odpověď :) No tak, co mě tak napadá...

Goddy: Jak skončí? Vím, ale nepovím, nicméně HP7 už jsem konečně přečetla, tak vím, na co narážíš. Ale řekněme si to popravdě, dočetla jsem ji 2.2.2008 a tahle povídka komplet celá existuje už od vydání HP6 v češtině... Čili kolik to bylo rok, dva před sedmičkou? Takže nic z toho, co se v HP7 událo, nemůže významně ovlivnit mou hlavní linii... Ať pozitivně, nebo negativně...

Ewi: Zoufalému pohledu příště rázně vynadej... tak strašné to přeci není... Tragi konec? Asi budu potřebovat přednášku o tom, co to vlastně je, ale neděste se předem... ;) uvidíte... Opakování slov? S tím jsem ve válce... Barvičkuji a bavím tím všechny kolem, tak snad se to zlepší... Pokračovat určitě budu, snad už brzy... i když řekněme si to upřímně... Abigail je, ale bylo by jednodušší, kdyby nebyla... Té pochvaly za originalitu a schopnost vtáhnutí do děje si moc a moc cením... A hlavně toho obr dlouhého komentáře... ty nejvíc potěší... Děkuji moc...

Enny: Děkuji, Kapitola? Zbavte mě zlatíčka Idrilky a možná bude i dřív ;) (Ne, bez ní by nebyl ani blog...) Ale jsem moc ráda, že se ti líbí... A děkuji.

Sapfo: (nevadí, že nebudu používat Básnířku? Mě se Sapfo líbí víc ;)) Jsem ráda, že se ti povídka líbí i že ti Susan přirostla k srdci. Ohledně Charlieho... no řekněme si to upřímně, někteří kluci, když se zamilují... umí být nesnesitelně neúnavní... To se ti ještě nestalo? :D Jinak chybičky... vloudí se, bohužel... když si všimnete nějaké konkrétní klidně křičte... Všici...  No a hlavně moc děkuji za úplně všechny komentáře, četla jsem je, potěšily, ale nechce se mi odpovídat úplně na všechny (to ta lenost, no... :-))... takhle si představuji čtenáře... přečte, okomentuje... krásné, díky moc...

A děkuji samozřejmě i všem ostatním...

18 Tessa Tessa | 3. března 2008 v 17:36 | Reagovat

Ahoj, na tuhle stránku jsem se dostala vlastně náhodou a i když zrovna nemusím povídky zdoby HP, tak tahle mě nadchla. Přečetla jsem jí jedním dechem a už se nemůžu dočkat pokračování.

Nějaké drobné chybičky tam sice jsou, ale v celku se to docela hezky ztratí :-).

19 vladka vladka | 12. března 2008 v 12:45 | Reagovat

super a pis uz dalej

20 vladka vladka | 27. března 2008 v 12:28 | Reagovat

VSAK PIS UZ DALEJ

21 Zuzana Zuzana | 14. února 2011 v 18:38 | Reagovat

Och jaj toto bola zase nádherná kapitola, strašne sa bojím konca tejto poviedky. Píšeš veľmi pekne a pútavo, ale mám pocit,že toto sa nemôže skončiť dobre :( Ale stále dúfam, že možno predsa len bude happy end. Idem sa začítať ďalej :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama