Kapitola 1 - Do nového domova

1. února 2008 v 10:36 | Abigail |  Z čisté krve hvězd
Záchranný autobus s hlasitým skřípěním a velkým smykem zastavil před vysokou zdí nedaleko za koncem Londýna. Černovlasý mladík s úsměvem vyskočil ven a pak se obrátil zpět. Vytáhl dva kufry a potom podal ruku lehce ochromené dívce a pomohl jí ven. Při pohledu na ni se začal usmívat.
"Copak, Sami? Cesta se ti nelíbila?" zeptal se nevinně a dívka po něm vrhla zamračený pohled.

"Ještě chvíli se směj a udělám z tebe housenku do omáčky!" upozornila ho výhružně a když autobus s hlasitým PRÁSK zmizel, dodala, "Ne, nelíbila. Příště si objednám koště, to bude relativně stejně bezpečné," ušklíbla se a rozhlédla se kolem dokola.
"Ta zeď nepůsobí moc přátelsky," podotkl její společník a úsměv mu ze rtů zmizel.
"Snad jsi nečekal přátelské prostředí?!" nadzdvihla obočí a znovu se na něj podívala. "To bys byl naivní," dodala a zvedla svůj kufr. Zhluboka se nadechla a vykročila k bráně. "Tak jdeme na to!" řekla jen a zazvonila na zvonek.
"Prosím?!" ozval se pištivý hlas odněkud z brány. "Kdo tam?!"
"To jsme my… Samantha a Maxmilian!" odpověděla dívka a rozhlédla se po bráně.
"Jistě, vstupte, prosím!" vyzval je zase ten protivný hlas a brána se otevřela. Samantha jen zakroutila pobaveně hlavou a vešla. Max se se svým kufrem ploužil za ní.
"Fíha…" poznamenala Sam, když se před nimi vynořila ohromná vila a zastavila se. Jen překvapeně zírala před sebe. Spíš než vila to byl menší zámek. Max ji zatím dohnal.
"Připomeň mi, proč jsme sem lezli?" podíval se na dům a pak na Sam.
"Nevím… neměli jsme na výběr?" navrhla Samantha a odtrhla oči od domu. "No tak, netvař se jako na pohřbu. Přeci to nemůže být horší než u dědy…" snažila se ho přesvědčit, ale uvnitř cítila, že přesvědčuje spíš sama sebe. Max se ale přeci jen trochu usmál.
"To se uvidí," pokrčil rameny a chytil dívku za ruku. "Hlavně, že tu budem spolu," dodal a pevně jí stiskl. Samantha mu úsměv oplatila a pak se společně vydali vpřed. Pustili se až těsně u dveří.
Ani nemuseli klepat a dveře se jim otevřely. Tedy otevřel je jakýsi skřítek.
"Vítejte v rezidenci Malfoyů," poklonil se a pozval je dál. Už ve velké přijímací hale jim sebral kufry a poslal je dál. Vešli do velkého pokoje. Ani se nestihli rozhlédnout a proti nim se objevila skupina lidí.
"No konečně!" usmála se černovlasá žena a vyšla jim vstříc. Její úsměv je ale spíš vyděsil než potěšil. V bledé hubené tváři působil poněkud zvláštně. Spíš jako škleb. Oba nepatrně couvli a ona se rozesmála.
"Přeci se nebudete bát tetičky Bellatrix," rozesmála se a Max se Sam po sobě šlehli pohledy. Ani jeden nebyli příliš nadšení.
"Ahoj, teto," odpověděla nicméně Samantha a pokusila se usmát. To už k nim ale přistoupil i další muž. Dlouhé blond vlasy mu padaly na ramena. Chladně se usmál a rychle si je prohlédl. Oba až nápadně připomínali své rodiče. U ní to byla jistě výhoda. Vysoká, štíhlá, hnědé rovné vlasy vzadu stažené mašlí, modré oči částečně skryté za obdélníkovými brýlemi. Na okamžik se u ní zastavil pohledem.
"Dlouho jsme se neviděli. Ale snad si mě pamatuješ. Lucius Malfoy," představil se krátce a Samantha jen kývla hlavou. Na něj se skutečně zapomenout nedalo. "Vyrostla jsi do krásy. Celá matka," prohlásil a znovu ji sjel potěšeným pohledem. Když se otočil k Maxovi, trochu ten pohled ztvrdl. Neřekl nic, pouze ho přejel ledovýma očima. Taky nápadně připomínal rodiče. Až moc. Vysoký, černé vlnité vlasy, tmavě hnědé oči. Malfoy se zamračil a obrátil se k lidem za sebou.
"Představím vás," řekl. "Bellatrix si snad pamatujete, konečně už se sama představila," pokynul k Lestrangeové. "její muž Rudolfus Lestrange a švagr Rabastan," ukázal na dva muže na kraji skupiny. "A má žena Narcissa," pokračoval vysokou blondýnou, která se jediná tvářila aspoň trochu mile. Sam se usmála. "Draco je ještě ve škole. Seznámím vás, až přijede. Budete přátelé," podotkl a nebylo to přání nebo ujištění, ale rozkaz. Sam jen kývla.
"A tohle jsou Samantha Lestrangeová a Maxmilian Black," dodal a představil ještě je dva. Při jméně Black se ušklíbl a Max se zamračil.
"Copak, copak synovečku? Něco se ti nelíbí?" zakřenila se Bellatrix a její hlas zněl směšně, jak se snažila mluvit na ně jako na blbé děti. "No tak se nemrač a obejmi mě!" přistoupila blíž a prudce Maxe objala. Ten se nestačil ani bránit nebo připravit, a tak ji jen trochu váhavě objetí oplatil. Když ho pustila, ustoupil pro jistotu o krok zpět. Bellatrix tím znovu rozesmál.
"Pokoje máte nahoře!" prohlásil ovšem Malfoy, takže už nestihla nic poznamenat. "Minie vás odvede. Minie!" zavolal a před ním se objevila malá domácí skřítka. "Odveď je do pokojů!" poručil a zavadil o ni chladným pohledem. Potom se otočil a spolu se svou ženou odešel. Ostatní ho následovali.
"Pane, slečno! Prosím pojďte se mnou!" oslovila je skřítka a oni se za ní vydali do horních pater domu. Ten i zevnitř silně připomínal nějaký zámek. Na chodbě v druhém patře se skřítka zastavila.
"Váš pokoj, slečno," ukázala na dveře vedle sebe a popošla o kus dál, kde se otočila a opět zastavila.
"Tady je váš, pane," ukázala na druhou stranu od pokoje pro Sam a uklonila se. "Ještě nějaké přání?" zeptala se a zvedla k nim své velké oči.
"Mohla bys nám třeba říct, komu patří ty pokoje kolem," navrhl Max a zvědavě se podíval na skřítku.
"Ten vedle slečny proti schodům patří mladému pánovi, Malfoyovi, a ten z druhé strany je pracovna s knihovnou. Společná. Ještě něco, pane?"
"Ne, děkujem. Můžeš jít," odvětil Max a skřítka skutečně zmizela.
"Jako zámek," podotkla Samantha do ticha, když konečně osaměli. Max se jen ušklíbl a pak praštil rukou do zdi.
"Jsou příšerně silný. Spíš jak v nějakým hradě, než v zámku," poznamenal znechuceně a Samantha se usmála.
"Starý dům. Co's čekal?"
"Já vím. Jenže takhle tě neuslyším," zamračil se.
"Maxi, nejsem malá." Samantha otevřela dveře svého pokoje a společně vešli dovnitř. Postel, pracovní kout, vlastní koupelna, několik skříní a polic s knihami. A balkon. Zamířili rovnou tam.
"Vím, že nejsi malá," odpověděl konečně Max a opřel se o zábradlí. Očima přitom zabloudil k druhému pokoji, který sdílel tenhle balkon. "Jenže to on taky nebude," dodal a dál se mračil při představě mladšího Malfoye, jemuž pokoj patřil. Samantha se otočila k němu a na rtech se jí objevil veselý úsměv.
"Ty žárlíš!" obvinila ho.
"Mám strach," zavrtěl Max hlavou.
"Nepovídej!" smála se Sam. "Žárlíš!" dál se usmívala a přistoupila k němu. "Nemusíš," řekla tiše a zajela mu rukou do vlasů, které provokativně rozcuchala. Hned se zase rozesmála a začala couvat.
"Hej, potvoro!" Max se okamžitě vydal k ní a stačily tři kroky a Samantha už neměla kam couvat. Stála opřená o zeď a usmívala se. Ani se nebránila, když se dostal k ní a rychle ji políbil.
"To neplatí!" začala protestovat a lehce ho praštila dlaní do prsou. Nicméně Max se znovu přitáhl blíž a krátký polibek se opakoval.
"Ty, bídáku!" když se přibližoval potřetí, začala do něj bušit pěstmi. Ne moc, jen ho rozesmála, ale potom se trefila pod pravé rameno a Max sebou škubnul.
"Au!" sykl a sklopil oči.
"Co je?" Samantha si ho přitáhla blíž. "Pořád to bolí?"
"Ne. Už ne tolik. Jen, když je někdo tak něžný jako teď ty!" provokativně se usmál.
"Promiň… mrzí mě to," vzala ho za ruku, přitáhla k sobě a tentokrát políbila ona jeho.
"Samantho!" z domu se ozval ženský hlas a oni sebou prudce trhli. "Maxmiliane!"
"Tady jsme!" ozvala se Sam a vlezla do pokoje. Max ji následoval. Ve dveřích se málem srazili s Malfoyovou ženou. Ta se mírně usmála a strčila je zpět dovnitř.
"V šest večer bude velká večeře. Oslava vašeho příjezdu," oznámila jim. "Hábity můžete nechat tady, ale přijďte nějak slušně. Mluvte jen pokud se někdo bude ptát nebo tak. Neodmlouvejte! Nikdy, nijak, z žádných důvodů! Zítra dopoledne přijde madame Malkinová. Potřebujete nové hábity a další oblečení. A odpoledne s vámi má nejspíš Lucius nějaké plány. Teď už se převlečte," sjela nespokojeně jejich značně neformální mudlovské oblečení a dala se na odchod. "A opovažte se opozdit!" varovala je ještě. Potom za sebou zavřela dveře.
"Co se jí nelíbí?" ozval se pobouřeně Max a podíval se do zrcadla.
"To máš jedno," mávla rukou Sam. "Ale asi toho bude víc," pokrčila rameny a obrátila se k jedné skříni. Těch pár kusů oblečení, které si přivezla, tam bylo pečlivě srovnáno. Vytáhla tmavé společenské šaty. "Co myslíš?" podívala se na Maxe.
"Jo, klidně. Gregorovi ses v nich líbila," připomněl.
"Fajn," usmála se a hodila je na postel, kde už seděl Max. "Mimochodem, jak vlastně vypadá ten tvůj pokoj?" zeptala se zvědavě.
"Nevím. Ale tipoval bych to na něco podobného. Pojď," vzal ji za ruku a vydali se vedle.
Zatím dole v přízemní pracovně Luciuse Malfoye posedávali s majitelem domu oba bratři Lestrangeovi.
"Vážně je pěkná," prohlásil Rabastan a mírně se usmál. "Neteřinka. - Koneckonců má být po kom," dodal. "Její matka byla kus. Snad jen nebude tak pitomá," zamyslel se.
"Samantha mi starosti nedělá," odvětil Rudolfus. "Strýček Alphard si spíš stěžoval na něj," podíval se vážně na Luciuse. "Zřejmě není zrovna vzorem vybraného chování. Říkal, že moc neposlouchá, ohledně některých věcí vyloženě odporuje a prý ani tvrdší výchova moc nepomohla."
"Celý Black!" shrnul to Lucius a zamračil se. "No, na mě si se vzdorem nepřijde. Jednou to zkusí a pozná, kdo je Lucius Malfoy," ledově se usmál. "Já už mu toho krvezrádce z hlavy dostanu."
Vtom se ozvalo zaklepání a dovnitř vešla skřítka.
"Paní říká, že se podává večeře," pípla tiše a uklonila se. Malfoy ji probodl pohledem a vstal. Cestou do ní nezapomněl trochu kopnout, takže skřítka skončila na zemi.
Když dorazili do jídelny, Narcissa už komandovala několik dalších skřítků. Usadili se a jen těsně po nich se dostavili i Samantha s Maxem. Poslední dorazila Bellatrix.
První část večeře proběhla naprosto v klidu. Nikdo toho moc nenamluvil. Max i Samantha se řídili Narcissinou radou a radši mlčeli. Až při dezertu, začala Bellatrix rozebírat s Malfoyem téma Pána zla.
"Nechápu, proč mu tolik důvěřuje. Snape je slaboch a obyčejný podlézavec. Půjde tam, kde to pro něj bude výhodnější. Je mu úplně jedno, co která strana přináší nebo požaduje. Když se mu to bude hodit, klidně nás zaprodá!" nadávala.
"Bello, říkám ti už poněkolikáté. Severus Snape je na naší straně. Plně. Nikdy jsem neměl důvod o něm pochybovat. A věř, že jsem ho hlídal dobře. Navíc perfektně zpracoval Draca. Lépe než mě by se kdy povedlo," odvětil klidně Malfoy.
"Draca?! Copak ten potřeboval nějak zpracovat?!" vyletěla Bellatrix, až sebou všichni u stolu prudce trhli.
"Neřekl bych přímo zpracovat, jen…" Malfoy hledal správné slovo.
"Popostrčit," doplnila ho Narcissa. "Potřeboval nějaký vzor. A pokud možno i někoho jiného než rodiče. Jak sama uznáš, je ve věku, kdy na nás moc nedá," podotkla a usmála se na Rabastana, který ji už hodnou chvíli sledoval.
"Má nás! My mu nestačíme?!" štěkla Bella, ale Lucius rychle zastavil příval jejích slov.
"Ty, pokud se správně pamatuji, drahá švagrová, jsi strávila několik posledních let v Azkabanu. Tam jsi mu opravdu moc nepomohla," ušklíbl se a jediným gestem debatu ukončil.
"Jak se vůbec má Gregor?" zeptal se zničehonic Rudolfus Lestrange a podíval se na Samanthu a Maxe.
"Výborně," usmála se Sam. "Moc vás všechny zdraví. Doufá, že mu už brzy pošlete nějaké nové zprávy. Prý by se rád co nejdřív zapojil," odvětila Sam klidně, zatímco Max se znechuceně sklonil k talíři, což k jeho smůle neuniklo Malfoyovi.
"Co se šklebíš?!" křikl na něj. Max trochu vylekaně zvedl hlavu.
"Nic," odpověděl nicméně relativně klidně.
"Nic? Tak buď té lásky a dobroty a nech toho!" vyzval ho Lucius nabroušeně. "Nebudu tady trpět žádné podobné obličeje."
"Jistě," pokrčil rameny Max a sklopil oči k talíři.
"A strýček Alphard?" přerušil je Rabastan a stejně jako bratr i on se zadíval na Samanthu.
"Ten… taky se má dobře. Nebyl moc nadšený, že odjíždím, totiž odjíždíme. Zřejmě se bál, jak tu bude pokračovat naše vzdělávání a tak," nadhodila Samantha a zadívala se na Malfoyovi.
"Zatím se budete učit tady doma. Někoho seženu, aby vám pomohl. Od září nastoupíte s Dracem do Bradavic. Není to sice nejvhodnější varianta pro naše potřeby, ale bude to nejjednodušší. Brumbál vás vezme bez otázek. Jen vás nejspíš představím jinými jmény," napadlo Malfoye a zamyslel se.
"Proč? Lestrangeová není dobré jméno?" zeptala se překvapeně Samantha a vyměnili si s Maxem udivené pohledy. Odmalička byli vychováváni v tom, že lepších jmen než jsou Blackovi a Lestrangeovi se dá najít jen pár, a teď tohle.
"To samozřejmě ne, jména jsou to zvučná, ovšem tady v Anglii až moc zvučná. Nesmíme zapomínat na to, že Lestrangeovi, ti, které znají místní kouzelníci, jsou momentálně na útěku z Azkabanu. Starý Alphard tu moc známý není a tvého otce," Malfoy to vyslovil jako největší hnus, "už si tu moc lidí nepamatuje. No a o Blackovi bychom mohli říct totéž, ta špína je právě na útěku z Azkabanu a je jen otázkou času, kdy ho dostaneme. Pán zla po něm víc než touží."
"Po mém otci?!" zeptal se překvapeně Max. O jeho rodičích toho nikdo moc neříkal. "Proč?"
"On se ptá proč!" rozesmála se Bellatrix. "On neví!!!" smála se, ale po chvíli smích utichl. Tak rychle, jako se rozesmála, se zase smát přestala. Zhluboka se nadechla a Maxe propálila očima. "Tak já ti to povím. Tvůj otec je obyčejný krvezrádce! Parchant, který se vykašlal na svou rodinu a přidal se na stranu bojující proti ní! Slaboch a zbabělec! Odporná skvrna na našem jinak skvělém rodu! Zrůda, která nás postupně vyvražďovala, dokud to jen šlo. A když to nešlo, pořídil si na to kamarády. Srab!"
"To není pravda!" vykřikl Max a prudce se postavil proti Bellatrix. "Zbabělec rozhodně nebyl a není!" osopil se na ni.
"Ale, ale, tady si je někdo jistý!" pošklebovala se zase Bellatrix. Samantha u stolu jen nešťastně semkla rty, když si všimla, že Max drží ruce pevně sevřené v pěstích. Začíná ztrácet kontrolu, došlo jí.
"Nech toho! Nedělej to!" přemlouvala ho šeptem tak, že to jen sotva mohl slyšet. Když znovu zaútočil na Bellatrix, zoufale sklopila hlavu do dlaní.
"Ano je! Kdyby byl zbabělec, jak říkáš, tak by ti nejspíš tolik nevadil, ne, tetičko?" usmál se vítězoslavně Max. Bella se znovu nadechovalo a vypadalo to, že i ona i už se pomalu přestává ovládat, ale zastavil ji Malfoy, který je oba překřikl.
"Tak dost!!" zařval a vztekle obešel stůl. Popadl Maxe pevně za pravé nadloktí a odvlekl ho vedle do kuchyně. Samantha vyskočila od stolu, ale než je stihla doběhnout, chytila ji Bellatrix za ruku a zadržela.
"Ty si běž lehnout, princezno," štěkla zlostně a strčila ji směrem ke dveřím ven. "Nebo chceš pomoct?" usmála se a Samantha jen bezmocně couvla. Rychle přelétla pohledem ostatní v místnosti a zastavila se na Narcisse. Zoufalý pohled, který po ní hodila, jí ale nijak nepomohl.
"Postel máš připravenou," řekla jen paní domu a Sam se do očí nahrnuly slzy. Otočila se a vyběhla z pokoje. Zastavila se až nahoře v druhém patře. Zadýchaně se opřela o zeď a setřela si slzy z tváří. S těžkým srdcem poslouchala a čekala jakýkoli zvuk, nebo jinou zmínku, o tom, co se dole děje.
Malfoy Maxe dovlekl do kuchyně, odkud jediným gestem vyhodil skřítky. Potom ho přirazil zády ke zdi.
"Teď mě dobře poslouchej, Blacku. Tady jsi v mém domě! Já jsem tvůj nynější opatrovník a jako takového mě budeš muset respektovat. Nevím, jak vás vychovával starý Alphard, a je mi to jedno. Tady se budeš řídit mými pravidly. A ta jsou jasná. Buď budeš sekat latinu, nebo z tebe vytřískám duši. A nemusíš se bát o moje svědomí. Zůstane čisté. Takoví jako jsi ty totiž na nic jiného právo nemají."
"Takoví jako já?" skočil mu do řeči Max.
"Ticho!" překřikl ho Malfoy a pokračoval, "Ještě jsem neskončil! Pamatuj si, žádné poznámky o tvém otci nebo o někom z nich, žádné úšklebky a grimasy, žádné odmlouvání a žádné hádky nebo konflikty tu trpět nebudu! Je ti to jasné?!" zabodl do něj tvrdý ledový pohled.
"Jasné," potvrdil nakvašeně Max a pohled mu naštvaně opětoval.
"Výborně," kývl hlavou Malfoy, potom se prudce rozmáchl a hřbetem ruky Maxe praštil přes tvář takovou silou, že se zakymácel. Sotva zvedl ruku a dotkl se bolavé tváře, z druhé strany mu přiletěla další rána. Prudce zavřel a zase otevřel oči a pokusil se couvnout od Malfoye.
"To, aby sis pamatoval, že se nemáš hádat," ušklíbl se Malfoy a odkráčel zpět do jídelny. Pořádně za sebou třískl dveřmi. Max opřený o zeď sjel k zemi a zavřel oči. Opatrně se dotkl bolavých tváří a sykl.
"Pane!" ozvalo se nad ním po chvíli. Otevřel oči a spatřil před sebou Minie a za ní i další skřítky. "Potřebuje pán nějak pomoci?" zeptala se Minie a uklonila se.
"Ne, už půjdu," řekl jen Max a zvedl se k odchodu. Zamířil si to rovnou nahoru do svého pokoje.
Hned, jak vešel do tmavého pokoje, skočila k němu Samantha.
"Jsi v pořádku?!" napůl se ptala a napůl šťastně vydechla. Na odpověď se nevzmohl. Jen kývl hlavou. Samantha tedy rozsvítila lampičku na nočním stolku. Teprve teď si ho pořádně prohlédla a všimla si červených tváří. Přistoupila k němu a svýma jako obvykle studenýma rukama ho lehce pohladila po pomalu naskakujících otiscích Malfoyových rukou. Max zavřel oči.
"Nesmíš se s ním hádat. A vytáčet ho. Nemá tě rád," řekla tiše. Max zvolna otevřel oči a pohladil Sam po vlasech. Ta se usmála a potom ho pevně objala.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kaitlin Kaitlin | Web | 1. února 2008 v 13:27 | Reagovat

Tak to zatím vypadá víc než dobře..jsem moc zvědavá, jak to bude pokračovat..=D

2 Idril Idril | Web | 1. února 2008 v 13:39 | Reagovat

šikulka:) moje zlatíško je originální, skvělá a úžasná šikulka:-*

3 Areneis Areneis | E-mail | Web | 1. února 2008 v 15:50 | Reagovat

vypadá to moc pěkně. Je to rozhodně zajímavě. :-)

4 Darhin Darhin | Web | 1. února 2008 v 20:11 | Reagovat

Ahoj...máš moc hezkej blog a vše kolem něj..nechceš spřátelit? Odpověd mi pls pošli k nám na blog...dík

5 panthy panthy | Web | 3. února 2008 v 10:40 | Reagovat

Skvěle :))) Vypadá to na další zajímavou a poutavou povídku :)

Co by se dalo říct k týhle kapče....mě se fakt líbila a nějak mě připoutala k budoucímu pokračování...Možná chceš slyšet kritiku, ale mě nějak nic...nenapadá :DDD Si hezky počkám na další díleček a pak se uvidí :p

Takže prosím pospěš si s pokračováním :)

6 denča denča | Web | 4. února 2008 v 9:19 | Reagovat

Vypadá to slibně...jen tak dál....=o)

7 Nera Nera | Web | 4. února 2008 v 18:11 | Reagovat

Pospěš!!! tahle kapča se mi strašně líbila, nemůžu se dočkat další!!

8 Paige Paige | Web | 6. února 2008 v 15:00 | Reagovat

slibný začátek:)))

a řekla bych, že jsi dost realisticky popsala atmosféru v domě Malfoyových, stejně tak i povahu. Jsem zvědavá, jak se to vyvine dál a těším se na další:)

Ps: Nechceš spřátelit?:)

9 Abigail Abigail | Web | 6. února 2008 v 23:00 | Reagovat

Darhin, Paige: Spřátelím moc ráda s oběma... něco už jsem u vás prolítla a ještě to donapravím, ale s článkem to bude chvilku trvat, ještě čekám na jistou odpověď...

Jinak, jsem moc ráda, že se vám příběh zatím líbí, nebo že zaujal, pokusím se vyplnit to, co píšete a doufám, že to i dál bude zajímavé a dobré a originální ( ;-) )... A ano, kritiku stále uvítám, když přijde...  A Paige, moc doufám, že dům Malfoyů bude reálný, ač sama nevím... takže jsem moc ráda, že si to někdo myslí...

Takže ještě jednou moc děkuji a hned, jak zvítězím nad poslední zkouškou, budu psát, jak mourovatá... :-)

10 Goddy Goddy | E-mail | Web | 9. února 2008 v 18:49 | Reagovat

šikovná! Moc šikovná je to krásný x)

11 Nelien Nelien | Web | 10. února 2008 v 22:56 | Reagovat

no wow! jsem opět ohromená! píšeš úžasně, Abi, to se ti fakt musí nechat :) a tahle povídka mě naprosto nadchla! hned, okamžitě jsem si oblíbila Sam a zamilovala Maxe :) jakpak by taky ne, že? vždyt je to black! :D tyjo... ale přiznám se, že jsem byla dost napnutá. Nejdřív jsem nevěděla, v jakém vtahu Sam s Maxem je. Až pak mi to došlo a byla jsem mile překvapena :) strašně se mi to líbí... Max je úžasnej, Lucius je jako vždy neodolatelný prevít a Bella mrcha :D dokonale jsi vystihla charaktery všech a to tě chválí :) nemám žádnou krtiku, po které  pořád tolik prahneš :D je to dokonalost sama, já jsem fakt nadšená! a nemůžu se dočkat pokračování! A ještě něco... Max je teda Siriusův syn??? to mě šokovalo! a je to víc než originální, o to se bát nemusíš ;) Tahle povídka mě fakt hrozitánsky zaujala.

12 MarryT MarryT | 15. března 2008 v 9:51 | Reagovat

Chudák Max... Mno já bych asi Malfoyovi neodporovala.. mno ale možná jo... Začíná to dost zajímavě... Hrozně by mě zajímalo odkud jsou a jací nakonec budou ale to si koneckonců budu muset zjistit v dalších kapitolkách... ;-)

13 Moony Moony | Web | 16. října 2008 v 18:36 | Reagovat

no téda.. začíná to dost zajímavě....

14 Martnka Martnka | Web | 2. července 2011 v 11:44 | Reagovat

Páni! Tohle se mi opravdu moc líbilo. Velkou radost mám taky z toho, že postavy, které patří Rowlingové, jsou opravdu ty její, že to nejsou jen nějaké postavy, které mají s předlohou společné jen jméno. Tleskám a klaním se, protože v tomhle chybuje většina z nás. Taky mě zaujaly postavy Sam a Maxe, řekla bych, že by mi ani moc nevadilo, kdyby ve svých dílech někoho takového Rowlingová použila:) Jsem ráda, že Sam ani Max, nejsou...jak to říct... Frajeři? Kteří si "jen tak" příjdou do sídla Malfoyových a hned z nich celá rodina strachy padne na zadek a raději se nechají dobrovolně zavřít do Azkabanu, nakonec tam přijde Voldemort, který okamžitě věnuje své viteály Harrymu jen proto, aby nemusel čelit hněvu těchto dvou mladých lidí.
Samozřejmě Max trochu rebeluje, ale jen v únosných mezích, což se mi zdá úplně normální.
Mám dojem, že můj komentář nemá hlavu ani patu, tak jdu na druhou kapitolu a doufám, že můj komentář bude smysluplnější

15 Abigail Abigail | Web | 7. července 2011 v 0:31 | Reagovat

Martnka: Tvůj komentář je naprosto smyslupný a díky za něj...

16 Piece Piece | Web | 16. srpna 2011 v 1:24 | Reagovat

Musím přiznat, že tohle byla jediná povídka, kterou jsem od tebe ještě nečetla. A otevřeně -  bylo to proto, že nemám ráda dobu Herrouše v HPFF a protože knížky jsou pro mě svaté, ale.... Musím říct, že mě to zatím mile překvapilo. Hlavní postavy jsou zajímavé (Max je Black, sympoš a rebelant. A... U Sam se stále ještě nemůžu rozhodnout, protože ženské charaktery nikdy moc nemusím, ale plus je, že si stále ještě nejsem jistá, komu patří - možná jsem to teda nějak přehlídla, ale...:D), že ti nad i odpustím absenci dokonalých Pobertů :D. Budu se moc těšit na jejich nastoupení do školy a také na to, jak s dějem zamíchají další postavy :D.

17 Abigail Abigail | Web | 19. září 2011 v 23:51 | Reagovat

Piece: Přeji jen, aby ti to vydrželo a zaujalo tě to i dál.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama