Kapitola 2 - Odpoledne s přáteli

12. září 2007 v 18:59 | Abigail |  Poslední výhonky starého stromu
"Annie!"
"Ano, Siriusi? Co se děje?" z koupelny vykoukla drobná dívka zabalená do županu s ručníkem na hlavě.
"Nic," usmál se mladý černovlasý muž, "jen jsem začínal mít strach, jestli ses mi neutopila," dodal s šibalským úsměvem a přistoupil k ní. Jemně ji svýma rukama objal kolem pasu a políbil. Poté se trochu odtáhl a zahleděl se jí do očí.

"Neutopila," zašeptala a na rtech se jí objevil drobný úsměv. "Jen se mi nechtělo vylézat. Ta voda byla tak hezky teplá a uklidňující," slastně se usmála. Tím ho velice pobavila a teď se usmíval ještě zářivěji. Jemně ji zvednul asi o deset, dvacet čísel a znovu políbil. Tentokrát tak, aby se k ní nemusel sklánět. Přeci jen byla asi o hlavu, možná o hlavu a půl menší než on.
Držela se ho kolem krku a smála se. Bylo jí krásně. Tak jako už tolikrát. Vlastně jako skoro pořád od chvíle, kdy sem přišla. Od chvíle, kdy se nastěhovala sem, do Siriusova bytu, jakoby se k ní osud začal chovat konečně trochu mateřsky. K nim oběma. Konečně to vypadalo, že oba našli štěstí. Jediné, co tenhle dojem kazilo, byl jistý člověk, který si říkal Voldemort a rozhodl se, že celý svět bude šlapat podle něj, a pokud ne, tak vůbec šlapat nebude.
Sirius se s Annie v náručí zatočil a potom ji donesl k posteli, kam s nimi s oběma praštil. Začal ji líbat na krku a postupoval stále níž. Když odhrnoval župan, zarazila ho.
"Ne, Siriusi, musíme k Jamesovi. Slyšíš? Slíbili jsme jim, že přijdeme na oběd," přemlouvala ho a s úsměvem na rtech mu prsty zajela do vlasů. Ještě jednou ji políbil a vstal. Upravil si oblečení, prohrábl vlasy, poté jí poslal vzdušný polibek a odešel.
Stál právě v kuchyni a dopíjel čaj, když se ve dveřích proti němu objevila Annie. Drobounká dívka se světle hnědými vlasy. Na první pohled nenápadná. Vlastně i na druhý. Taková nevýrazná holčina. Světlé vlasy, šedé oči a bledá tvář jí rozhodně nepřidávali na výraznosti. On ale na místě, kde se objevila, spatřil tu nejkrásnější mladou ženu. Stála tam v džínech a slušivém modrém tílku doplněném o stejně tak barevnou čelenku do vlasů.
"Vypadáš kouzelně," řekl a pohled jeho očí to jen potvrzoval. Ona se na tu pochvalu jen usmála, přišla k němu, vytáhla se na špičky a políbila ho. Polibek jí opětoval a potom už odložil hrnek a společně se vydali z bytu.
K Potterovým se přemístili hned, jak se za nimi zavřely dveře. Přistáli těsně před domem v Godrikově dole. Sirius došel ke dveřím první a zabušil.
"Nazdar Tichošlápku! No to je dost, že jdete! Ahoj, Annie!" usmál se na kamarádovu přítelkyni James a uhnul jim z cesty.
"Ahoj Jamesi," oplatila mu úsměv Annie, ale její odpověď zanikla v odpovědi Siriuse.
"Hele! Jakýpak to je dost, že jdete? Řeklo se na oběd. A je teprve půl dvanáctý. Krom toho děláš, jako bys nevěděl, že Annie prostě musí být v koupelně minimálně hodinu," dodal a Annie ho pleskla po zádech. James se rozesmál, ale odpovědět stejně stihl dřív než Annie.
"No co já vím, tak hodinu v koupelně trávíš vždycky ty," ušklíbl se a spolu s Annie vešel do obývacího pokoje, kde se posadili.
"Hej! To není pravda, Dvanácteráku. Já možná jsem v koupelně poněkud déle," James se ušklíbl, "ale na ni," ukázal Sirius na svou přítelkyni, "rozhodně nemám."
"Máš," odporoval James.
"Nemám."
"Máš!"
"Nemám!"
"Ale máš!" smál se James pokusům svého kamaráda bránit se.
Jejich dohadování do pokoje přivolalo Lily. Lily, už celé dva měsíce Potterovou.
"Ahoj! Co se tu děje?" ptala se při pohledu na hádajícího se Jamese a Siriuse. Sirius se na ni prudce otočil, a když se nedočkal podpory u Annie, pokusil se ji získat aspoň u Lily.
"Ahoj," pozdravil ji. "Potřebuju podporu! Buď, prosím tě, té lásky a dobroty a ujisti svého muže," ušklíbl se na Jamese, "že z nás dvou," teď ukázal na Annie, "to rozhodně nejsem já, kdo tráví v koupelně každou volnou chvíli," podíval se na Lily s nadějí, která ovšem začala zvolna mizet, když se rudovlásce v očích objevily zvláštní jiskřičky.
"No…" protáhla Lily, "já bych řekla, že na tebe nemá ani naše Annie," pronesla naoko vážně, ale začala se smát hned, jak se Sirius vzmohl k protestu.
"Hej! To není fér tohleto! Vy jste se proti mně všichni spikli!" nadával a posadil se kus od Annie, která se stejně jako James s Lily smála na jeho účet.
"My jsme se spiknout vůbec nemuseli, brácho," smál se James. "To je totiž všechno čistá pravda."
Sirius se na něj nasupeně podíval, ale když po chvíli došel k závěru, že se jeho pohled minul účinkem, pokusil se změnit téma.
"Moony nepřijde?" zeptal se a přejel pohledem z Jamese na Lily.
"Asi ne. Zvala jsem ho, ale nějak se mu nechtělo," pokrčila rameny Lily. "Je nějakej přešlej, co Jane odjela," řekla ještě.
"Přešlej?" podívala se na ni Annie.
"No, přešlej. Já nevím, ale vypadá to, že se nerozešli zrovna v nejlepším. Neříkala ti nic?" zeptala se teď Lily Annie.
"Ne. Mně ne," zavrtěla hlavou Annie. "Vždyť dobře víš, že k Jane jsi měla blíž vždycky ty."
"Jenže mně nic neřekla. Prostě se sebrala a zmizela," pokrčila znovu rameny Lily.
"To by mě zajímalo, co si provedli. Vypadalo to jako láska na celý život a teď tohle," zakroutil hlavou James.
"To by mi ani nevadilo. Mě by spíš zajímalo, proč se nám Moony vyhýbá, to je divný," ozval se znepokojeně Sirius. "Víte o něm aspoň něco?" zeptal se znovu Potterových.
"Nic víc než ty," pokrčil rameny James. "Občas se potkáme v Řádu, nebo tak někde, ale jinak nic moc. Taky mám pocit, že se nám snaží vyhýbat."
"A Petr?" přerušila jejich tak jako tak nic neříkající rozhovor Annie.
"Jel k matce," ušklíbl se James. "Vždyť víš, matička bez něj nemůže vydržet. A on ji vždy rád poslechne. Náš milý a poslušný Petříček," šklebil se dál James a Lily ho s pobaveným úsměvem praštila.
"Mlč už, prosím tě, a pojď se mnou. Všichni pojďte! Oběd už bude hotový," vyzvala je a všichni čtyři se vydali do kuchyně.

Lily se oběd moc povedl. Paní Evansová naučila svou dceru vařit opravdu dobře. Po jídle se James se Siriusem sebrali a odešli na zahradu. Lily s Annie se zatím pustily do nádobí.
"Stejně je to zvláštní," začala Lily, "Jane s Remusem do sebe byli úplně zbláznění a najednou prostě rozchod? Divný," mračila se.
"A ještě divnější je, že se oba stáhli. Jane s námi vždy všechno probírala a Remus s klukama bez sebe taky nemohli nikdy dlouho vydržet. Ať se mezi nimi stalo cokoli, muselo to být vážný," potvrdila Annie.
"Možná bysme za ním mohli vyrazit," navrhla Lily. "Od té doby, co Jane odjela, jsem ho nikde mezi lidmi moc neviděla. Tedy pokud nebudeme počítat akce Řádu a tak."
"To je fakt. Ale Lil, možná by nebylo nejlepší, kdybychom k němu vyrazili všichni. Teda myslím takhle spárovaný. To by pak asi nedopadlo nejlíp," zapochybovala Annie.
"To je taky pravda. Ale… myslíš, že poslat tam ty dva by mělo smysl? S tou jejich empatií?" nezdálo se Lily.
"No… to právě nevím. Možná bysme mohly my dvě," podívala se váhavě Annie na Lily.
"To by snad šlo. Ale kdy? Zítra?!" navrhla Lily.
"Jo. Zítra. Zajdem k němu na oběd," usmála se Annie a mrkly na sebe.
Když konečně dodělaly nádobí, vydaly se na zahradu za Jamesem a Siriusem. Srazily se s nimi ovšem už v chodbě.
"Jamesi, co se děje?" zeptala se rychle Lily. Všimla si jeho vážného výrazu.
"Byl tu Frank. Máme se hned přemístit k Řádu. Teda vy dvě rovnou k Řádu. My máme ještě něco na práci," dodal opatrně.
"Co na práci?" nedalo to Annie a podívala se na Siriuse.
"No…" Sirius nejprve krátce mrknul na Jamese a teprve potom odpověděl. "Smrtijedi zase zaútočili. Odnesli to nějací dva mudlové. Máme se tam cestou zastavit. Je jich tam prý málo."
"Tak my jdeme s vámi," obrátila se na Jamese Lily. "Je vás málo, tak proč my máme jít k Řádu, když nás je potřeba tam?"
"Ne, Lily, to nejde…" podíval se James na svou ženu. "Frank řekl jen muži. Prý to není hezký pohled."
"Jamesi, na mrtvé není nikdy hezký pohled!" začala se se svým mužem hádat Lily.
"To já přece vím. Ale pochop, řekli, že to nejde, tak to nejde. Potřebujem vás i v Řádu. Kdyby se něco stalo, někdo tam musí být," snažil se James uklidnit manželku. Ta se hádat nechtěla, takže hned, jak mohla, otočila se na Annie.
"Ty s tím souhlasíš?" zeptala se jí.
Annie, která během krátké hádky Jamese a Lily, stihla provést oční souboj se Siriusem, na okamžik přítele probodla pohledem, ale nechala se uprosit jeho psíma očima a nakonec jen vzdychla.
"Nesouhlasím… ale asi nemáme na výběr. Přenesem se k Řádu," řekla a pokrčila rameny. Cítila, jak jí Sirius stiskl ruku, a otočila se na něj.
"Ale vy dva nám slíbíte, že budete opatrní," dodala a podívala se i na Jamese.
"Neboj se, lásko. Ani se od sebe nehneme," ujistil ji Sirius a políbil ji.
James k sobě také ještě stále naštvanou Lily přitáhl a políbil ji.
"Už se nezlob," zašeptal jí do ucha a ona ho silně objala.
Když se zase pustili, vydali se všichni čtyři ven. James zamknul a zabezpečil dům a pak už se přemístili.
Zatímco Lily s Annie se objevily kousek od Londýna, u starého domu, který už pár měsíců sloužil jako sídlo Fénixova řádu, Sirius s Jamesem skončili u patrového domu na konci jakési vesnice kus od Manchesteru.
"Jsou to hnusný parchanti. Už se moc těším, až je všechny dostanu do Azkabanu," nadával stejný muž, který před chvíli vyřizoval Jamesovi a Siriusovi vzkaz. Frank Longbottom. Patřil mezi nejvyhlášenější bystrozory. Oni všichni bojující na straně Řádu, nenáviděli Smrtijedy, ale on tím byl nejznámější. Díky bohu ovšem svou nenávist dokázal dobře využít. Celkem se mu díky ní dařilo v boji. Pochytal už hodnou řádku stoupenců zla a spolu se svou manželkou patřili k těm, kterých se Smrtijedi skutečně obávali.
Teď právě vypadal skutečně vytočený. James se Siriusem ho následovali do domu. Byl vevnitř vybaven velmi skromně ale pohodlně. Na první pohled v něm žili mudlové. Ještě než došli do obývacího pokoje, potkali několik lidí z Řádu a ještě pár dalších, hlavně z ministerstva. Na prahu pokoje se zastavili.
Uprostřed místnosti tam na zemi ležela dvě těla. Muž a žena. Jeho tělo bylo nepřirozeně zkroucené a ještě byla znatelná křeč, která ho před smrtí ovládala.
"Cruciatus," řekl muž, který se nad ním skláněl a vstal. Přistoupil k nim.
"Na ni ho taky použili, ale nakonec ji zabila Avada. Někdo se nad ní smiloval. Jeho umučili," dodal a protáhl se kolem nich.
James se konečně pohnul a přešel na místo, kde před chvíli stál on a sklonil se nad ženou. Její tělo leželo roztažené na zemi. Stopy po Cruciatu nebyly tak silné jako u jejího muže. James se podíval do jejího obličeje. Plakala, než zemřela. Ještě teď měla tvář skrápěnou slzami a v modrých očích bolest. Bolest, hrůzu a nenávist. James těžce vzdychl a oči, které poslední kletba prudce rozevřela, svou rukou zavřel.
"Zrůdy! Ví se, proč tu byli?" otočil se zatím Sirius na Franka.
"Zatím ne. Byli tu jen Smrtijedi, bez něj. Takže nešlo o nikoho, kdo by byl extra důležitý. Ale nebyla to tajná akce. Podle stop se dá říct, že Voldemort o ní věděl. Byl to otevřený útok. Což koneckonců potvrzuje i Znamení. Že by šlo o majetek, to taky nešlo. Možné je, že se jim teď někdy něco povedlo a tohle byla odměna," zvažoval možnosti a pak ho najednou něco napadlo. "Nebo přibírali nováčka."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 superlady superlady | 13. září 2007 v 8:20 | Reagovat

jé už jsem se těšila na tohle pokračko.....moc hezký,píšeš fakt úžasně-jen tak dál =o))))

2 haňula haňula | 14. září 2007 v 13:20 | Reagovat

fakt pěkný

3 Adrianne Adrianne | Web | 15. září 2007 v 9:35 | Reagovat

Ahoj, u mě na stránkách jsi psala, jestli nechci spřátelit. Spřátelím moc ráda, přidám si tě co nejdřív, ok? Jinak zbožńuju tvoji povídku Spřízněná duše :)

4 Adrianne Adrianne | Web | 15. září 2007 v 9:35 | Reagovat

Sorry, předtím jsem napsala špatnej odkaz :)

5 Tess Tess | Web | 19. září 2007 v 16:40 | Reagovat

Úplně suprová, kapitola už se moc těším na další!

6 Syriana Syriana | 31. října 2007 v 20:48 | Reagovat

super super super, Abigail....

krásne píšeš... hmmm.... len tak ďalej =))))

7 Nelien Nelien | Web | 14. listopadu 2007 v 23:36 | Reagovat

no wow! Abi, konečně jsem se vrhla do čtení a je to dokonalý! zjistila jsem, že jsem první kapču už četla a běhal mi z ní mráz po zádech. Je to strašně emotivní, takový procítěný a to se mi hrozně moc líbí :) Píšeš fantasticky, to už jsem ti několikrát psala. A tahle kapitola byla víc než úchvatná. Upe jsem se rozplývala a culila jak mentálně retardovaná :D teda u toho začátku. To bylo kouzelný... Siriova láska k Annie... jak se líbali a pak oběd u potterů. To mě dostalo! miluju povídku z tohoto období, jak jsou jimmy s lily už štastně ženatí :) a ta hádka s koupelnou- dokonalý :DD strašně se mi líbí vztah mezi jimmym a sirim, to se mi na pobertech vždycky líbilo nejvíc. Pravé přátelství. A k tomu ještě vztah siriho a annie, a jimmyho a lily... krásně jsi to vystihla :) a ten konec... je to fakt strašný. Ale nádherně napsaný ;)

8 Leonyda Leonyda | Web | 17. ledna 2008 v 18:53 | Reagovat

Je zvláštní, že má Sirius přítelkyni (tím myslím trvalou). Pomalu se dostávám do děje a příběh bude určitě moc pěkně napsaný. Máš dobrej styl psaní, hodně emotivní. Jo a koupelna byla báječná :-D

9 Jenny Jenny | Web | 17. února 2008 v 20:09 | Reagovat

Teda...já nestačím valit oči...to je fakt super!!!!! Ta koupelna byla skvělá=D Píšeš čtivě a poutavě...

10 Básnířka S. Básnířka S. | Web | 20. února 2008 v 13:15 | Reagovat

Heja, tahle povídka se mi opravdu líbí. Máš skvělý styl, fantazii a dobré nápady! Jen tak dál...;o) Já jdu na další kapitolku;o)

11 Abigail Abigail | Web | 20. února 2008 v 19:14 | Reagovat

Takže, když přibyly nové komentáře, rozhodla jsem se odepsat, a protože jsem to u nikoho neudělala dřív, zvládnu to vše naráz... Jsem moc ráda, že se vám zrovna Strom líbí, své fanoušky získává obtížněji... Navíc se i obtížněji píše - dva pohledy, proč já blbec nevolím jednodušší cesty?

Ale pro ty, kteří se prokousali k nynějšímu konci mám překvapení ;-) bude pokráčko... v nejbližší době...

Koukám, že scéna s koupelnou měla úspěch, to jsem ráda, já nikdy nevím, jestli to působí věrohodně, ale tak snad jo...

Sapfo: děkuji... Styl? To je věc, o které už pár lidí mluvilo, jsem ráda, že se vám ten můj líbí, ale mě přijde naprosto obyčejný... Nápady? Z těch mě teď bolí hlava... A fantazie, ta je spíš prokletí ;-) jinak doufám, že se bude líbit i dál...

Jenny: děkuji...

Se Syrianou, Nelien a Leou se pokusím spojit osobně, tak to nebudeme rozebírat... a všem ostatním patří samozřejmě velké, veliké díky...

12 Básnířka S. Básnířka S. | Web | 22. února 2008 v 17:03 | Reagovat

Abigail: nemáš vůbec za co;o) Podle mě je ta povídka geniální... asi to taky bude tím, že je jiná než většina ostatních;o))

13 Lištička Lištička | Web | 10. března 2008 v 9:46 | Reagovat

Skvělý!!! Nádherný! Úžasný! :) Píšeš báječně :))

14 Magda Magda | Web | 9. listopadu 2008 v 14:44 | Reagovat

Krásný a úžasný. Píšeš úplně nádherně... nemám slov.

15 Aňulka Aňulka | Web | 19. června 2009 v 11:23 | Reagovat

Já snad budu brečet...ne smutkem(i když), ale tím, jak to bylo úžasné.Umíš skvěle popsat situaci a prostředí...to ti význě závidím:-)Moc krásná kapitola:-)

16 Zuzana Zuzana | 20. února 2011 v 16:12 | Reagovat

Sirius  asi netuší,akého nováčika to oslavovali a že vraždil :( Píšeš veľmi pekne. Až ma zamrazilo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama