Něco málo na úvod

5. srpna 2007 v 15:50 | Abigail |  Informace
Kdo jsem?
Já jsem prostě já až někdy půjdete po ulici a uvidíte blázna, který se vznáší vysoko nad vámi - bez křídel či letadla, prostě jen tak - můžete si na tuhle otázku odpovědět sami. To totiž budu já. Taková jsem. Snílek. Člověk, který se neustále vznáší vysoko nad zemí a zapomíná na svět.


Mám ráda…
Mám ráda velké příběhy. Takové, které vás naprosto strhnou. Budete sedět a jen se dívat a dívat a nebo číst a číst a všechno bude ostatní jedno… Taky se v těch příbězích často objevuje láska. Láska je totiž hnací silou světa. (Aspoň já tomu věřím…) Ať už je šťastná, nebo nešťastná, ať je to láska přátelská, láská něžná, křehká, opatrná, nenápadná, jemná nebo láska divoká, strhující, vášnivá… ale vždy je to láska.
O čem píšu?
No přeci o lásce. J Láska v pořádném příběhu nemůže chybět ani kdyby se měla objevit jen na jeho okraji. Musí tam být. Nejde totiž bez ní žít.
A taky píšu o lidech. Kladní i záporní hrdinové, dobráci i zloduši - vždy to jsou jen lidé. Ani černí, ani bílí. Ani naprosto dobří ani naprosto zlí. Mají své klady a dobré stránky, ale i zápory a špatné stránky. Dělají správná rozhodnutí i chyby. Jsou jako my. A to je na nich všech to hlavní. Nejsou to postavičky - nebo by aspoň neměli být… J

Co si přeju?
Přeju si, aby se našli lidé, nebo aspoň jeden jediný člověk, který si přečte moje příběhy a zase se k nim vrátí. Nezáleží na tom, jestli je zhltne jako malinu a nebude moct dočkat dalších pokračování, nebo jestli to pro něj bude prostě jen oddechové čtení, které se mu bude líbit a rád si ho přečte. Jednoduše řečeno bych si přála, aby to někoho bavilo číst.
Až se mi tohle jednou povede, tak budu skutečně šťastná. Bude to dlouhá cesta a já můžu jenom doufat, že na ní snad najdu šťastný konec.

A to je asi všechno…
Co o sobě chci říct. O sobě a tomhle blogu. Snažila jsem se vám maličko přiblížit svoje texty a hrdiny. Snad si teď uděláte trochu obrázek o tom, co čekat. Sebe už přibližovat nebudu. Není to třeba. Já jsem jen písař a píšu to, co mi diktuje někdo v mé hlavě… asi fantazie. J
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Darlen Darlen | 5. srpna 2007 v 15:57 | Reagovat

Konečně si tu já sem to už nemohla vydržet

2 Darlen Darlen | 5. srpna 2007 v 16:00 | Reagovat

Já příběhy o lásce přímo milujuj ať je jakákoliv zatím co jsem četla tak se mi to strašně líbylo takže JEN TAK DÁL:-)

3 pasu-Pavla pasu-Pavla | E-mail | Web | 9. srpna 2007 v 21:33 | Reagovat

ráda se s tebou spřátelím, doufám, že m luvím i za Hanku

4 Tess Tess | Web | 28. srpna 2007 v 23:48 | Reagovat

Fakticky super, takový romantický pohled na svět. Já jsem spíš magor a jákákoli situlace mě rozesměje.

5 Keira Fey Keira Fey | E-mail | Web | 21. září 2007 v 18:46 | Reagovat

Ty jsi ale romantik:) Napsala jsi to moc hezky, to se musí nechat. a určo si od tebe něco přečtu, vyhecovala jsi mě xD

6 ajushka ajushka | Web | 9. března 2008 v 12:07 | Reagovat

Pěkně řečeno...:) Myslím, že s tebo sdílím podobný názor...:)

7 Sawarin Sawarin | Web | 27. srpna 2008 v 2:39 | Reagovat

Můžu ti slíbit, že k povídky Spřízně duše se vrátím... Až zase jednou nebudu mít co dělat a nebo jen budu mít chuť si přečíst něco hezkýho.. Tahle povídka bude patřit mezi ty, který si znova přečtu..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama