Kapitola 7 - První den

24. srpna 2007 v 13:29 | Abigail |  Spřízněná duše
"Pam! No tak Pam! Vstávej! - Heeej, ospalče!"
Pam pomalu otevřela oči a všimla si, že nad ní stojí Kate a očividně se ji snaží probudit.
"No sláva!" pronesla. "Já už myslela, že tě nikdy nevzbudím. Dělej, makej, musíme na snídani. Teda, nevím, jak ty, ale já mám ohromný hlad."

Pam se začala škrábat z postele a za okamžik už stála zpět v pokoji připravená na snídani.
"Tak jsem tady," řekla, když si všimla, že Kate, která na ni ochotně počkala, se právě začetla do nějaké knihy.
"Tak brzo?" zvedla Kate hlavu a překvapeně si ji prohlídla.
"Jak tak brzo?"
"No, já myslela, že ti to bude trvat dýl. Holky jsou v koupelně každá tak minimálně půl hodiny a ty jsi hotová během patnácti minut," vysvětlovala Kate a spolu s Pam už mířila dolů na snídani.
Jak procházely místností, stihla zamávat na kluky, ale sednout si šla dál s Kate směrem ke svým spolužačkám a spolubydlícím. Cestou ještě postřehla, že James jediný na její pozdrav odpověděl. Petr byl naprosto zabraný do snídaně, Remus do novin a Sirius vypadal jako by měl každou chvíli usnout. Pam se usmála a Lily po ní hodila trochu znechucený pohled, načež vstala. Pam se zarazila. Chvíli věřila, že Lily odešla kvůli ní, ale pak zjistila, že spolu s ní zmizel i Remus. Za chvíli se znovu objevili a začali rozdávat rozvrhy. Když konečně Lily došla až k nim, podala Lucy pět rozvrhů a ta jim je předala. Pam na svůj rozvrh koukala a snažila se vymyslet, co přesně jí o kterých hodinách říkal James.
Začínat měli bylinkářstvím. Na to se docela těšila. Dřív jí vždy šlo. Květiny ji uklidňovaly. A profesorka Prýtová podle Jamese měla být naprosto v pohodě. O tom se koneckonců Pam přesvědčila hned, jak hodina nastala. Profesorka je všechny přivítala řečí o zkouškách NKÚ, které pro ně pro všechny budou velice důležité. Poté je rozdělila do dvojic a nechala pracovat s květinami, které už měli dávno znát. Pro Pam to nebylo nic složitého. Navíc byla ve dvojici s jistou Alicí z Mrzimoru, která si také počínala výborně. Dokonce se spolu i skamarádily. Rozuměli si docela dobře. Obě se začali smát hned, jak na sebe Sirius s hlasitým nadáváním obrátil květináč, a vůbec se celou hodinu dobře bavili. Pam se po jejím konci zářivě usmívala. Ani trochu ji nemohlo zkazit náladu dlouhé pojednání, které jim profesorka zadala za úkol.
"Martenová, můžeš mi laskavě vysvětlit, proč se tváříš jako nejšťastnější člověk na světě, vezmeme-li v úvahu, že ten úkol je dlouhý jako kráva?!" vyštěkl na ni James.
Pam se otočila a s úsměvem od ucha k uchu mu odpověděla:
"Protože nejsem takový morous jako ty, Pottere! Podívej se kolem. Slunce svítí, vítr fouká, je krásně… tak proč bych se asi neusmívala," začala se smát, když se na ni James zašklebil a potom se vydala směrem ke Kate a ostatním holkám.
Spolu s nimi pak došla až k další učebně. Posadila se ke Kate a Pat, které seděly za Lily a Lucy a měly vedle sebe volné místo. Lavice v té třídě byly po dvou stranách vždy pro asi šest studentů. Všimla si, že kluci sedí naproti ní a stejně jako při bylinkářství i teď se nerušeně bavili. Tedy hlavně James se Siriusem. Ostatní víceméně dávali pozor a cvičili přivolávací kouzla. Pam se docela dařilo a tak, když ji přestalo bavit neustále k sobě přivolávat polštáře, které měli poházené po zemi, mrkla na okamžik na Jamese. Opět nedával pozor. Něco si prohlížel a Sirius načuhoval k němu. Polštáře měli oba na stole a opírali se o ně. Pam se nenápadně rozhlédla. Maličký profesor Kratiknot právě pomáhal jedné blondýnce z Mrzimoru, holky byly zabrané do kouzel. Lily se snažila naučit Kate, jak správně mávnout hůlkou a Pat s Lucy právě soutěžily, která polštář přitáhne rychleji. Remus hustil něco do Petra - zřejmě na tom byli stejně jako Lily s Kate - a ostatní také nedávali pozor. Tedy alespoň ne na ni. Takže se zaměřila na Jamesův polštář a na tváři se jí objevil šibalský úsměv. Pronesla kouzelnou formuli a Jamesův polštář jí přiletěl na stůl. Když sebou bratránek škubnul, jak mu utekla podpora, rozesmála se. Málem si rozbil nos o lavici. Pobouřeně se rozhlédl a zašklebil, když pochopil.
"Pane Pottere, stalo se něco? Jste v pořádku?" obrátil se k němu profesor Kratiknot a tvářil se při tom velmi ustaraně. To Pam ještě přidalo. A nejen jí. Spolu s ní se totiž smích klátili Sirius.
"Ne, nic. Všechno v pořádku, pane profesore," odvětil James a profesor se zase otočil. Zato James se podíval na Pam, polštář si přivolal k sobě a zavyhrožoval jí sevřenou pěstí.
Zbytek hodiny už proběhl v klidu. Pam s Jamesem se přetahovali o polštář a když je to přestalo bavit, začali krást polštářky i lidem okolo. Do jejich hry se ovšem zapojil pouze Sirius. I z této hodiny tedy odcházela Pam s úsměvem.
Zatímco její spolužáci se vydali směrem k Velké síni na oběd, Pam se ještě zdržela u Profesora. Stejně jako profesorka Prýtová i on se potřeboval ujistit, zda Pam vše zvládá a nepotřebuje pomoc. Oba je ujistila, že kdyby něco určitě se na ně obrátí, ale že jí zatím stačí pomoc spolužáků. Doufala, že kluci i holky by jí pomohli v případě, že by to skutečně potřebovala. Jediná pomoc, kterou by ovšem teď uvítala, by byla pomoc ve formě nějakého ukazatele. Vůbec totiž netušila, jak se dostat dolů do Velké síně. Před třídou se beznadějně rozhlédla, a když se skutečně nikde nikdo neobjevil, šla tam, kam ji nohy táhly.
Jediné, co si pamatovala, bylo, že musí dolů. Šla tedy po schodech stále níž a níž. K její smůle jí zřejmě někde cestou uhnuly hlavní schody a ona najednou stála ve sklepě. Pořád nikde nikoho neviděla a tak se otočila, aby se vrátila. Na poslední chvíli si všimla, že se za ní otevřela zeď a z ní vylezl nějaký kluk. Vydal se opačným směrem než ona. Pam sice vůbec netušila, kdo to je, ale byl jediný široko daleko, takže se za ním rozeběhla.
"Hej! Hej ty! Počkej!" zavolala za ním a on se skutečně zastavil. Nejprve jako by přemýšlel, co po něm vlastně chce, ale potom se otočil. Pam se prudce zastavila. Srabus, projelo jí hlavou trochu zděšeně, ale usmála se. Trochu váhavě, ale přeci. On se usmát vůbec nenamáhal. Nevypadal zrovna potěšeně, že ji tu potkal.
"Co TY tady děláš?" zeptal se ostře a v jeho hlase postřehla náznak překvapení.
"No, já… já…" Pam se maličko zakoktala pod jeho nepříjemným pohledem, ale hned se zase vzpamatovala, "já jdu na oběd," řekla a usmála se, když se nechápavě zamračil.
"Tudy?"
"No, já vlastně nevím, kudy bych měla jít," pokrčila rameny a v jeho tváři se objevilo pobavení.
"ztracená?" pronesl pohrdavě.
"Jo, ztracená," odsekla Pam. "Ukážeš mi laskavě, kam mám jít, nebo mě tu necháš dál bloudit?"
Kluk se teď konečně usmál. Zřejmě ho potěšilo, že ji vytočil.
"Pojď se mnou. Jdu nahoru," řekl a otočil se. Málem jí znovu zmizel. Pam totiž zapomněla zareagovat a jen stála a zírala za ním.
"Tak jdeš?" vytrhl ji z jejího nečinného zírání a ona se za ním rozeběhla.
Procházeli dlouhou chodbou a mlčeli. Četl si v nějakém pergamenu a ona se rozhlížela kolem. Nikde ale nic, co by ji zaujalo nenašla a tak si opatrně prohlížela jeho. Snažila se po něm nenápadně pokukovat. Je zvláštní. Trochu moc nerudnej, napadlo ji. Ale zajímavej. Kluci s ním nemluvili zrovna nejlíp, ale…
"Nezírej na mě!" okřikl ji kluk a ona sebou trhla.
"Co?" zeptala se naoko nechápavě.
"Říkám, že na mě nemáš zírat!" odpověděl už zase naštvaně. Pam se začínala bavit. Vypadal zábavně, když se naštval.
"A proč ne?" Cukaly jí koutky a nezávislý pozorovatel by si určitě všiml onoho šibalského výrazu, který už měla na tváři, když Jamesovi kradla polštář.
"Protože jinak tě tady nechám a můžeš si tu vesele bloudit," odsekl kluk a pokračoval v cestě.
"To se ti nepovede," usmála se znovu Pam. "Budu se tě držet jako klíště."
"Pěkně otravný klíště," ucedil kluk a zrychlil. Než mu stačila odpovědět objevili se před Velkou síní. Ani nestihla zjistit jak. Překvapeně se rozhlídla a než mu stihla poděkovat, zaslechla za sebou hlas.
"On si prostě nedá pokoj!" Pam se prudce otočila a její průvodce taky.
"Jasně jsem ti řekl, Srabusi, že se od ní máš držet dál!" James se tvářil nebezpečně, zněl naštvaně a blížil se k nim.
"A co když se mi zrovna nechce, Pottere?!" odsekl oslovený.
"Nechce? To ti asi budu muset pomoct, aby se ti chtělo," protáhl nebezpečně James a během minuty už oba drželi hůlky. Zlostně se přeměřovali a užuž se chystali hodit jeden po druhém nějaké zaklínadlo, když se ve dveřích objevila profesorka McGonagallová
"Můžete mi, vy tři, vysvětlit, co se tady děje?" přísně si prohlédla kluky a vedle nich stojící Pam.
"Ale nic, paní profesorko," odpověděl klidně James a usmál se na ni. "Jen si tu tak povídáme."
"Tak buďte té lásky a dobroty a rozejděte se," rozkázala jim Pam a nikdo z nich se neměl k odporu. James odběhl směrem nahoru, "Srabus" se protáhl dovnitř do Velké síně a Pam pomalu za ním. Chtěla mu ještě poděkovat, ale když na něj chtěla zvolat, došlo jí, že jeho jméno nezná a volat na něj "Srabusi!" se jí nechtělo. Zamířila tedy směrem ke stolu a dala se do oběda.
Když dojedla, všimla si Alice a doběhla ji. Měli teď hodinu přeměňování. Znovu s Mrzimorem. A Alice na rozdíl od Pam už za těch pár let neměla s orientací na hradě žádný problém. Docházely právě k učebně, když Pam napadlo zeptat se Alice na něco, co ji žralo, ale nevěděla, koho se ptát.
"Ty, Alice, znáš tu všechny?" podívala se na kamarádku.
"No jmény asi všechny ne, ale od vidění určitě jo. Proč?"
"Víš zajímalo by mě, jak se jmenuje jeden kluk, a nevím koho se zeptat."
"Kdo?" ptala se dychtivě Alice. "Nějaký hezoun?" mrkla na Pam a ta s úsměvem zavrtěla hlavou.
"Ne, to ne… víš potkala jsem ho na nádraží a ve vlaku a dneska mě odvedl na oběd, když jsem se ztratila, ale já vůbec nevím, kdo to je. Chodí do Zmijozelu. A kluci mu říkají Srabus," ušklíbla se a podívala na Alici.
"Jo Srabus…" usmála se Alice.
"Znáš?"
"Jasně že znám. Každý tady zná Srabuse," ujistila ji.
"Jak se jmenuje. Neříkej mi že Srabus," podívala se na kamarádku zkoumavě a ta se rozesmála.
"Ne, to vážně ne. Jmenuje se Severus. Severus Snape," protáhla Alice a ušklíbla se. "Je s námi v ročníku a věř mi, že klobouk se rozhodně nespletl, když ho poslal do Zmijozelu. Až po uši je zahleděný do černý magie. A není moc oblíbenej. Nejvíc se do něj naváží Potter s Blackem. Nemají se v lásce," vysvětlila Alice.
"Hmm… jsem si všimla," zašklebila se znovu Pam a vešla s Alicí do třídy. V téhle učebně se sedělo po dvou. Sirius seděl samozřejmě vedle Jamese, Petr vedle Remuse a holky tak jako na formulích. Pam se podívala k Alici a ta na ní mávla.
"Ty sedíš sama?" zeptala se Pam a Alice přikývla.
"Jo, je nás na pokoji pět, takže jedna musí být ta pátá," pokrčila rameny. "Na přeměňování a v bylinkářství jsem pátá já. Jinak se střídáme."
"Aha… tak já si sednu, jo?" ujistila se ještě Pam a posadila se. Chvíli se rozhlížela a vnímala, že si všichni ještě povídají.
Najednou ale zmlkli a tak se Pam otočila. Čekala, že vešla profesorka, ale v uličce rozhodně nestála profesorka McGonagallová. V Pam se na okamžik snad zastavilo srdce. Stála a zírala před sebe. Procházela tam právě kočka, která ve tváři sice připomínala profesorku, ale to Pam rozhodně nebyla schopná poznat. Jak se k ní kočka blížila, celá se roztřásla a v očích se jí objevily slzy. Potom začala couvat ke zdi a když se na ni kočka zadívala, rozkřičela se. Zády narazila na zeď a sesunula se po ní k zemi. Nepřestávala se při tom třást a křičet. Nebyla schopná vnímat nic, než tu kočku. Probralo jí až ostré trhnutí. Někdo jí vlekl ke dveřím. Jakoby z dálky slyšela hlasy.
"Pam! Pam! Hej, Pam! Sakra, Pam, tak se vzpamatuj!" křičel James a třásl s ní. Stáli na chodbě. James ji držel za ramena a za ním stál Sirius. Nekřičela už. Mlčela, ale stále ještě šokovaně zírala před sebe neschopná slova. Až když s ní James zatřásl trochu víc, začala se vracet do přítomnosti. Podívala se na něj, ale jeho úlevu okamžitě zničila.
"Pust mě!" zaječela "Okamžitě mě pusť! Nesahej na mě!" ječela dál jako smyslů zbavená a James od ní odskočil. Z očí se jí spustily další slzy a sedla si na zem.
Najednou se otevřely dveře a v nich se objevila profesorka. Když pohledem zhodnotila situaci otočila se na kluky.
"Pane Pottere mohl byste mi vysvětlit, co se to tu děje?!" vyzvala Jamese a ten se podíval na Siriuse, Pam a pak na ni.
"Jistě paní profesorko. Já… hned vám to vysvětlím, jen… mohl by zatím Sirius vzít Pam na ošetřovnu. Ona… by asi potřebovala něco na uklidnění," podíval se starostlivě na sestřenku. Profesorka přikývla a Sirius Pam pomohl vstát.
Zatímco James se snažil obeznámit profesorku s tím málem, co sám věděl, Sirius vedl Pam na ošetřovnu. Tam ji předal do péče madame Pomfreyové.
Na ošetřovně zůstala až do večera. Večer si pro ni přišla Kate a doprovodila ji na pokoj. Pam s nikým nemluvila. Holky se neptaly, zřejmě je někdo poučil, Alice byla na své koleji a kluci si ji jen zdálky prohlíželi. James s obavami. Její reakce na něj ho vyděsila.
Pam si lehla do postele a zírala před sebe. Holky už dávno spaly, ale ona jen zírala. Koukala před sebe a z očí jí tekly slzy. Zase. Ten den toho na ni bylo moc. Moc různých dojmů. Dobrých i špatných. Kočka v hodině přeměňování to jen korunovala. Samozřejmě jí vysvětlili, jak se má situace, ale stejně… nejprve Alice, pak ta kočka a Srabus a James…. Choval se hnusně a… taky ji mrzelo, že u nich se k ní hezky chovala jen Kate… pro ostatní byla jen "ta nová". "Ta Jamesova."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pasu-Hanka pasu-Hanka | E-mail | Web | 24. srpna 2007 v 14:31 | Reagovat

Krásná kapitolka, trošku smutnější, ale moc hezká =o)Něco mi říká, že to s těma kočkama nebude jen tak :-)) mno, uvidíme, těším se na další =o)

2 Nelien Nelien | Web | 24. srpna 2007 v 15:09 | Reagovat

ach... nádhera :)) děkuju! jsem byla upe happy když jsem tu našla pokráčko! :D je to úžasný, chudinka pam... a že by se dělo něco mezi ní a sevíkem? a co siriusek? tak já vůbec nevím, jak to bude... s kým ji dáš do kopy? mě by se tady k ní hodil spíš siri, ten je na ni tak sladkej, ale ted jsem si ho moc neužila :( a jamesík je taky roztomilej, jak se o ni stará :) píšeš tak úchvatně... nechtěla bys ještě dneska napísat pokráčko???? smutně koukám... :D

3 Denča Denča | 24. srpna 2007 v 16:38 | Reagovat

mooooc hezký....=o)

4 III III | 24. srpna 2007 v 19:16 | Reagovat

nádherné

5 barbora barbora | 24. srpna 2007 v 20:37 | Reagovat

krasna kapitola:D tesim sa na dalsiu:D

6 Haňula Haňula | 25. srpna 2007 v 9:53 | Reagovat

fatk super, konečně jsem se dočkala další kapitoly moc jsem se na ní těšila a fakt to za to stálo, píšeš velmi hezky.

7 Adrianne Adrianne | Web | 25. srpna 2007 v 19:03 | Reagovat

Nádherná kapitola a celkově super povídka :) Moc se mi líbí... Strašně by mě zajímalo co má Pam s těma kočkama. No ale fakt skvělý. Těším se na další!

8 Giner Giner | 26. srpna 2007 v 14:05 | Reagovat

Bezvadná kapitolka, zajímalo by mě, proč se Pam tolik bojí koček...

9 Tess Tess | Web | 27. srpna 2007 v 0:17 | Reagovat

Fakt super kapitolka, akorát mi tam trošinečku chybí Siriusek, poněkud si na něj pozapomněla  ne? ;D

10 ililik ililik | E-mail | Web | 27. srpna 2007 v 17:13 | Reagovat

Moc hezký...už se moc těším na další...vážně píšeš krásně a poutavě

11 superlady superlady | 27. srpna 2007 v 17:47 | Reagovat

super povídka a kapitolka,ale chtělo by to pokračko.....=o)

12 Kaitlin Kaitlin | Web | 28. srpna 2007 v 11:43 | Reagovat

nádherný!! Hrozně hezká kapitolka..=D

13 Flammea Flammea | Web | 28. srpna 2007 v 15:13 | Reagovat

supeer, napiš pokřáčko co nejdřív...

14 Tess Tess | Web | 30. srpna 2007 v 13:20 | Reagovat

Drahá Abigail, , potřebuju od tebe jednu maličkost. Stav se na: www.daniell.blog.cz, dík to je blog ségry a nikdo jí tam nechodí. Co nevidět tam bude povídka: 3:1 aneb Sirius Black v ohrožení...a potřebuje vědět jestli jí tam má dávat.  díky moc, Tess

15 Leonyda Leonyda | Web | 20. ledna 2008 v 14:06 | Reagovat

Uf, scéna s kočkou vynikající - a vůbec celá kapča ;-)

16 Básnířka S. Básnířka S. | Web | 2. března 2008 v 0:37 | Reagovat

Sice jsem našla nějakou tu hrubku, ale než jsem to dočetla, tak jsem ji zapomněla... Ono mě to tak vzalo...=D

17 Moony Moony | Web | 22. března 2009 v 20:17 | Reagovat

skvělá kapča... s těma kočkama to bude docela problém co?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama