Kapitola 6 - Lily

13. srpna 2007 v 20:40 | Abigail |  Spřízněná duše
"Kam mám jít?" zeptala se, když se kluci vydali pryč. James se po ní otočil a s výrazem, který dával jasně najevo, co si o jejím dotazu myslí, odpověděl:
"No přeci s námi. Kam jinam chceš jít? Můžeš se projet s prváky přes jezero, ale tohle je rozhodně pohodlnější," ukázal směrem před sebe.

Kousek od nich tam stály kočáry. Petr s Remusem už u jednoho z nich postávali a čekali, až se konečně přidají i ti zbylí tři. Pam si jich všimla a přidala do kroku. Když došla ke kočáru, James jí vzal kufr a ona se na okamžik zastavila. Jak sledovala bratránkovo počínání, uvědomila si, že James kočár obchází zepředu. Což znamená, že tam nejsou koně. A ani nic jiného.
"Jamesi! Jak ten kočár pojede?" zeptala se, ale to už ji Sirius postrkoval dovnitř.
"Táhnou je testrálové," řekl Remus a Pam si sedla vedle něj. Překvapeně se na něj podívala, ale mlčela. Netušila, že se dají testrálové zapřáhnout, ale když se kočár rozjel, řekla si, proč ne, a vykoukla z okýnka.
Konečně. Trošku se v ní zatajil dech, když před sebou spatřila ohromný hrad. Mlčky si ho prohlížela a cítila, že se jí Bradavice líbí víc, než předpokládala. Těšila se už, když jí kluci o hradu vyprávěli, ale živý, skutečný obraz byl tisíckrát lepší. Prohlížela si ohromný hrad s velkým množstvím věží a věžiček, hlásek a oken a aniž si to sama uvědomila, usmála se. Kočár už se k němu pomalu blížil. Právě projížděli branou.
"Hej! Pam!" uvědomila si, že na ni někdo mluví.
"Co… Co?" otočila se zpět do kočáru, kde se na ní usmívaly čtyři pobavené obličeje.
"Ale nic…" mávl rukou James a po sestřenčině vzoru vykoukl z okýnka.
"No hurá! Jsme tady," řekl a kočár, jako by chtěl potvrdit pravdivost jeho slov, se zastavil. Pam sebou prudce škubla, jak prudké zabrždění trhlo kočárem. Ani se nestihla pořádně rozhlídnout a už stála v prostorné vstupní síni. James se Siriusem nedbali jejích protestů a prostě ji tam dotáhli. Zastavila se až tady. Dav kolem ní se hrnul doprava do nějaké velké místnosti. Pam si strkajících se lidí nevšímala a rozhlížela se. Velké mramorové schodiště vedlo někam vysoko do dalších pater hradu a stěny byly pokryty rozsvícenými pochodněmi. Chvíli ještě stála a pak zaslechla své jméno.
"Slečno Martenová! Slečno Martenová!" Pam se ohlédla a spatřila vysokou tmavovlasou ženu. Vyhlížela přísně, ale když se k ní Pam vydala, usmála se.
"Vítejte v Bradavicích, slečno Martenová. Jsem profesorka McGonagallová. Za chvíli začne slavnostní hostina na zahájení školního roku. Ještě před jejím začátkem budeme zařazovat první ročník a spolu s nimi i vás. Profesor Brumbál se nakonec rozhodl, že bychom mohli začít vámi. Teď se mnou prosím počkejte, než ti malí dorazí a pak půjdeme," vysvětlila jí profesorka a Pam se jen usmála.
"Ano, paní profesorko."
Studenti kolem nich procházeli a Pam si je snažila prohlížet. Zpozorovala mezi nimi toho, jak řekl James, Srabuse a potom ještě pár lidí, kteří ji zaujali. Mezi nimi ony dvě dívky - Siriusovy sestřenky a pak ještě jednoho kluka. Na první pohled ji zaujaly zářivě blonďaté vlasy a modré oči. Mezi posledními přicházela skupina čtyř dívek. Mezi nimi i jedna rudovláska. Dost výrazná. Pam je sledovala, ale za okamžik už se zavřely dveře do Velké síně a ona zůstala stát ve vstupní hale sama s profesorkou. Téměř v tu chvíli se ale ozvalo zabušení na dveře. Profesorka je otevřela a Pam za nimi spatřila ohromně vysokého fousatého muže. Vypadal jako obr.
"Tak vám tady vedu ty prváky, pani profesorko," řekl a do haly se kolem nich tlačili malí studentíci.
"Děkuji Hagride," usmála se McGonagallová a ještě dodala, "Už si je vezmu na starost." Potom se usmála, mávla na Pam a všechny je odvedla do nějaké malé místnosti vedle Velké síně. Tam jim vysvětlila, co bude následovat a jak to chodí v Bradavicích. Pam ji poslouchala jen na půl ucha. Všechno už věděla od kluků a teď se jí začala zmocňovat zvláštní nervozita. Kam mě zařadí… přemýšlela neustále dokola o vlastnostech, které podle Jamese patří ke kolejím a snažila se vymyslet, kterých má nejvíc. Ze zadumání ji vytrhla až profesorka.
"Takže se prosím seřaďte! Slečno Martenová, vy pojďte ke mně!" vyzvala ji a Pam poslechla. Postavila se vedle ní a potom už se otevřely dveře. Společně vešli do Velké síně. Pam se tvářila stále stejně nehnutě, ale očima si prohlížela celou místnost. Čtyři dlouhé kolejní stoly, v čele stůl profesorský. Před ním malá stolička a na ní starý klobouk. Obloha nad ní - tedy spíš strop začarovaný, aby vypadal jako obloha - byla plná hvězd.
Zastavili se těsně před kloboukem. Ten začal zpívat. Zpíval zvláštní písničku. O vlastnostech, které patřily k jednotlivým kolejím. Když zmlknul povstal Brumbál. Tohle asi nebylo obvyklé, protože studenti ve Velké síni okamžitě zmlkli.
"Vítám vás v Bradavicích. Než začneme se zařazováním nových prvních ročníků, dovolte mi, abych tady u nás v Bradavicích někoho přivítal. Slečna Martenová k nám letos přijela a bude zde studovat v pátém ročníku. Zařazování začneme s ní." Řekl zvučným hlasem a pak se zadíval na Pam.
"Prosím slečno," pokynula jí profesorka McGonagallová. Pam se nadechla a posadila na stoličku. Profesorka jí na hlavu nasadila klobouk a Pam zaslechla hlas. To s ní mluvil klobouk.
"Jsi zvláštní děvenko… kam já tě pošlu… Zmijozel? Máš sílu ukázat, že v tobě něco je… ale že by ses ničeho neštítila…"
"Nebudu se štítit tě roztrhnout, jestli mě tam pošleš. S vrahama nebudu!" osopila se v duchu na klobouk.
"No dobrá… dobrá… Havraspár? Chytrou hlavu máš, ale ne… tak moc zase ne… převažují i jiné vlastnosti… Mrzimor? Ne ne ne… Bude to… NEBELVÍR!" vykřikl klobouk už nahlas a Velkou síní se rozlehl křik pocházející od stolu v červených barvách.
Pam si sundala klobouk z hlavy a s úsměvem ho vrátila profesorce. Ta jí úsměv oplatila a ukázala jí ke stolu. Pam se k němu vydala a musela se usmát, když si všimla hulákajících kluků. Jak tak procházela kolem stolu, všimla si, že se na ni usmívá ta zvláštní dívka se zelenýma očima. Usmála se a zamávala jí, ale pokračovala. Posadila se ke klukům. Sotva dosedla, vrhli se na ni z jedné strany James a z druhé Sirius.
"Umačkáte mě!" zapištěla a kluci jí konečně pustili. Remus s Petrem se jí jen smáli a pak jí pogratulovali. Pam si zatím upravila uniformu a pak se otočila na Jamese.
"Neříkal jsi náhodou, že se ke mně nehlásíš?" zeptala se ostře. "Já nevěděla, že nehlásit se je totéž jako umačkat!"
"No jo… já vlastně úplně zapomněl… hele kluci, nevíte, kdo je tahle slečna?" zeptal se a podíval se na kamarády.
"Už to nezachráníš. Jsem tvoje a basta," řekla a otočila se zpět k zařazování. Víc jak polovinu už prošvihla. Zabloudila očima po lidech u stolu - všimla si tam těch čtyř dívek, které ji zaujali už venku. Před chvílí jí ta nejvýraznější mávala, ale teď na ni koukala spíš udiveně. Zkusila se na ni usmát znovu, ale úsměv, který jí zrzka oplatila byl jen váhavý.
"Hele Pam!" škubl s ní najednou James.
"Jauvajs!" otočila se na něj. "Můžeš mi vysvětlit, proč se mnou tak cukáš? A kam tak blbě zíráš, Jamesi?" zeptala se a otočila. Zíral na tu holku jako ona předtím. Ale ta se teď zašklebila a vyplázla na něj jazyk. Pam se rozesmála a spolu s ní i Sirius.
"Tak si myslím, že ani letos si zatím neuspěl, kámo," smál se Sirius, ale James vypadal, že si ho nevšímá. Prudce se otočil zpátky na Pam a vyhrkl:
"Ty budeš mít ložnici s Evansovou!"
"Co? S kým?" ptala se Pam a když jí ani Sirius ani James neodpověděli - jeden se smál, že nemohl ani mluvit a druhý dál zíral pryč - podívala se na Remuse. Ten ukázal na onu zrzku a zašeptal:
"Lily Evansová, Jamesova velká láska," uchechtl se. Pam mu už odpovědět nestihla. James se totiž vzpamatoval a oběma kamarádům pečlivě vynadal. Remus se snažil tvářit vážně, ale Sirius se s ním s úsměvem od ucha k uchu klidně hádal.
Skvělá nálada trvala po celou hostinu. Pam se s klukama perfektně bavila až do chvíle, kdy je přerušil Brumbál. Ten vstal a odkašlal si, načež zmlkli všichni, kdo se bavili.
"Takže vás tady ještě jednou vítám. Pro nové i staré žáky stále platí, že vstup do Zapovězeného lesa je zapovězen! Myslím, že i ti méně chápaví ten název mohli pochopit. O přestávkách je zakázáno kouzlit! A poté je zakázána ještě další spousta věcí. Celý soupis najdete u pana školníka Filche a zvláště některým," podíval se směrem ke skupince výtržníků u nebelvírského stolu, "by neškodilo si ho přečíst! A teď už vám přeji dobrou noc," ukončil svůj hovor a všichni se začali ztrácet pryč. Pam se držela kluků a spolu s nimi se vydala směrem k nebelvírské věži.
Z chodeb bradavického hradu si moc nepamatovala. James se Siriusem se jí ztratili a ona se tedy nechala jen tlačit davem nebelvírských studentů směrem k věži. Když se vchod do věže otevřel, zůstala stát. Jediní, koho tu znala, si klidně zmizeli a ona teď nevěděla, kam dál. Okamžik se rozhlížela, když jí někdo zaklepal na rameno. Ohlídla se a tam stály dvě dívky. Pam se nejprve snažila si vzpomenout, kde už je viděla, ale ještě, než si to stihla vybavit, promluvila jedna z nich. Stejně jako Pam byla černovlasá, ale její vlasy byly dlouhé a kudrnaté. V černých očích jí zářily jiskřičky a smála se na ni širokým úsměvem.
"Ahoj! Ty jsi ta nová, viď? Tak pojď. Zavedeme tě - budeš bydlet s námi. Jo, já jsem Kate. A tohle je Pat. A teď už pojď," řekla a táhla novou spolužačku za sebou.
Po chvíli už Pam konečně stála v nové ložnici. Bylo tam pět postelí s nebesy. Pamina zavazadla stála u té úplně u okna. Pam se usmála - jakoby tušili, že u něj bude chtít spát. Když se otočila, spatřila stát ve dveřích ještě třetí dívku. Byla neskutečně podobná Pat. Stejně jako Pat i ona měla delší tmavě hnědé vlasy a modré oči. Oproti Kate vypadaly obě bledě, ale jinak by se dalo říct, že jejich pleť byla snědá a kdyby stály vedle sebe, hledala by Pam na jedné straně zrcadlo.
"Ahoj, já jsem Lucy. Lucy McHowardová."
"Jo, já jsem Pam," odpověděla nové spolužačce a dál si ji prohlížela. "Hele, Lucy, vy jste ségry?" zeptala se a kývla hlavou k Pat a pak se znovu podívala na Lucy.
"Jo jsme - já vím jsme si podobný. Ale vy dvě zase máte podobný jména," uchechtla se, "takže se to odteď bude motat ještě víc," usmála se a přešla k vlastní posteli. Ta byla přímo naproti Pam.
"Je tu pět postelí…" řekla Pam a podívala se opět na Lucy.
"Jo tady tahle hned u dveří patří Lily. Je prefektka, tak chce spát u dveří, aby mohla chodit hlídat," usmála se Lucy. Kate s Pat se právě praly o postel. Pam je udiveně sledovala a nechápala.
"Obě chtějí ke koupelně," vysvětlila Lucy, když si všimla jejího výrazu. Pam už ale zareagovat nestačila, právě se totiž do ložnice otevřely dveře a vřítila se tam Lily.
"Hádejte, kdo mě pozval na rande!" křikla na kamarádky hned ve dveřích a nevypadala při tom příliš šťastně.
"Potter!" ozvala se trojhlasná odpověď. Holky se v rohu přestaly rvát a rozesmály se, Lucy se s úsměvem zadívala a Lily a ta sebou rozčíleně praštila na postel.
"Jo!" dodala jen a vyvolala tím další výbuch smíchu. "Idiot! Copak mu nestačí říct ne jednou?!" nadávala Lily směrem k nebesům a jediný, kdo se vzmohl k odpovědi, byla Lucy.
"No, říkáš mu ne už několik let, tak bys sama měla vědět, že nestačí," usmála se. Na to se Lily zvedla z postele a teprve teď si uvědomila přítomnost nové spolužačky.
"Jo, já jsem Lily. Lily…"
"Evansová. Já vím. Slyšela jsem," usmála se Pam nepatrně a ještě dodala, "Já se jmenuju Pam."
"Jo, Pam Marten," oplatila jí úsměv Lily, "To jsem zase slyšela já."
"Ty a celá škola," skočila jí znovu do řeči Pam.
Lucy se na její odpověď taky usmála. Pat s Kate se konečně přestaly prát a netrvalo dlouho, seděly všechny na svých postelích a povídaly si.
Nejprve si povídaly jen holky mezi sebou a Pam tiše naslouchala a přihlížela. Bavily se o prázdninách a nějakých lidech, které neznala.
"No a co ty Pam? Jaký byly tvoje prázdniny?" zeptala se teď Lucy a pohledy všech čtyř se otočily k ní.
"No… nejdřív to nestálo za nic, ale potom jsem se bavila docela dobře," usmála se při vzpomínce na kluky a společné zážitky. "Před začátkem prázdnin jsem se nastěhovala k tetě. Mámině sestřence. Nejdřív nic moc ale pak už to bylo super. Vlastně jsem měla spíš klučičí prázdniny. Famfrpál a tak… byla jsem s bratrancem a jeho kamarády."
"No, to na mě se Remus úplně klidně vykašlal!" prohlásila naštvaně Kate a Pam se na ni překvapeně otočila.
"No, bratránek… mamina je ségra jeho maminy. Jsou spolu pořád. I letos v létě jsme byli u Lupinů, ale můj milý bratránek se ani nenamáhal vydržet pár dní doma a odjel si za Potterem! Nechápu, co je na tom může bavit!" vztekala se a Pam se usmála.
"Hele, Pam, jakej vlastně je ten tvůj bratranec?" otočila se na ni Pat zvědavě.
"No… docela fajn. Trochu pako, ale je fajn," Pam už se zase usmívala - to si vzpomněla na první dny u Potterů.
"No počkej! Kdo to je? Je to čaroděj? A známe ho? Jak se jmenuje?" ptala se Pat dál s dychtivým výrazem a Pam najednou došlo, že jméno, které vysloví asi nezapůsobí tak, jak by chtěla.
"No znáte… je to James," přiznala a Lily se prudce posadila.
"Potter?!" ušklíbla se zhnuseně a v jejích očích se objevil maličko odpor.
"No… Potter…" přisvědčila tiše Pam.
"Hele - to, žes byla u Jamese, znamená, že tam byli i Remus a ti dva blbouni, že jo?" podívala se na ni Lucy.
"Jestli těma blbounama myslíš Petra a Ti-Siriuse… tak jo" zaculila se Pam.
"Hmmm…" Pam sice neviděla naproti na postele, ale cítila, že se Lucy i s Lily trochu odtáhly. "A to tě to tam vážně bavilo? S nima?" zeptala se znovu Lucy s dávkou nepříjemnosti v hlase.
"Jo, bavilo," odsekla mírně Pam. Teď už se holky odtáhly úplně. Jen Kate s Pat už si špitaly. Lily, Lucy i Pam se snažily dělat, že spí. Lily i Lucy za okamžik skutečně usnuly a chvíli po nich i Pat a Kate. Jen Pam zůstala vzhůru.
Půlnoc už dávno odbila, když se vysoukala z peřin, otevřela okno a posadila se na parapet. Maličko smutně a hodně s očekáváním hleděla do neznámé tmy. Cítila trochu zklamání - ty čtyři byly fajn - aspoň než zjistili, že patří k Jamesovi. Mrzelo jí to. Mrzela ji jejich reakce - nechtěla se s nimi znepřátelit, ale nechtěla se ani vykašlat na kluky. Tiše seděla a přemýšlela. James mluvil o Lily jen s mámou. Z jeho řečí vyznělo, že je ohromná - prostě geniální. Pam tak geniální nepřišla. Přišla jí docela nafoukaná , namyšlená a protivná. Cítila zvláštní zklamání a smutek. Broukala si oblíbenou melodii a pozorovala hvězdy. Krom Lily jí na mysli ležely i celé Bradavice. Smutek se mísil s očekáváním a nedával jí spát. Netušila, že tou dobou rozhodně nebyla sama, kdo nespal.
Na druhé straně věže seděla taky v okně černá postava. Taky pozorovala hvězdy.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 barbora barbora | 13. srpna 2007 v 21:21 | Reagovat

jeeej, tato kapitola je uplne super:D strasne sa mi paci:D dufam, ze dalsiu pridas skoro:D

2 Darlen Darlen | 13. srpna 2007 v 21:26 | Reagovat

nádhera

3 III III | 14. srpna 2007 v 16:15 | Reagovat

hezká

4 Haňula Haňula | 14. srpna 2007 v 20:02 | Reagovat

moc hezké a zajímavé doufám že pokračování bude brzy:-)

5 Kaitlin Kaitlin | Web | 14. srpna 2007 v 22:30 | Reagovat

jéé, to je krásný!!

6 Tess Tess | Web | 15. srpna 2007 v 21:56 | Reagovat

Úžasný! Strašně se mi to líbí, napiš prosím rychle další kapitolu.

...Jo a to spřátelení: Jasně že chci.

7 Haňula Haňula | Web | 16. srpna 2007 v 15:29 | Reagovat

prosim prosim další kapitolu:-)

8 pasu-Hanka pasu-Hanka | E-mail | Web | 20. srpna 2007 v 17:40 | Reagovat

skvělé! moc se těším na pokráčko! =o)

9 Nelien Nelien | Web | 23. srpna 2007 v 23:17 | Reagovat

ach, aaaaach... :D já se prostě rozplývám! a nemůžu uvěřit, že už nemám co číst! já chci pokráčko, moc prosím, Abi! je to úžasný... heled, že ten kdo taky nespal byl siriusek, že jo? :) a lily... no, snad se s pam skamarádí, mno... mohla by jí přesvědčit, jak je james úžasnej! :) ale mám na tebe jednu velkou prosbičku, Abíku... prosím, mooooc tě prosím, přidej ještě zítra novou kapitolku! prosím prosím! já zítra v noci odjíždím do chorvatska a nevím jak to vydržím bez pokráčka! chtěla bych si ho ještě zítra přečíst! a hoooodně dlouhý :D moc prooosíííím! budu ti strašně vděčná! :)

10 vera vera | Web | 25. srpna 2007 v 20:53 | Reagovat

supa.supa.supa super

11 ililik ililik | E-mail | Web | 27. srpna 2007 v 17:01 | Reagovat

Super povídka, ani ji nemůžu pořádně vynachválit. Jsm zvědavá, jak se k ní budou holky chovat

12 abbina abbina | Web | 22. září 2007 v 23:25 | Reagovat

Tyjo...nechci dělat hned závěry, ale ty holky mi přídou fakt trochu nafoukaný...uvidim, jak se to bude vyvíjet:)   kapitola úžasná samo:D

13 Leonyda Leonyda | Web | 20. ledna 2008 v 13:53 | Reagovat

Černá postava... heh, to bude určitě Snape :-D

14 Básnířka S. Básnířka S. | Web | 2. března 2008 v 0:26 | Reagovat

Bomba!;o) Jen mě zaráží, že James nevěděl, že jde do pátého ročníku... Tuším, že Siriusovi říkal, že jde do čtvrtého;o)

15 Moony Moony | Web | 22. března 2009 v 20:06 | Reagovat

jé.. super:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama