Kapitola 4 - První náznaky

8. srpna 2007 v 12:19 | Abigail |  Další věštba
Ležela. Všude kolem bylo ticho a tma. Trochu ji bolela hlava. Snažila se vzpomenout si, co se to vlastně stalo. Proč se jí motá hlava? Proč leží? Proč to ticho? Jak tak začala pátrat ve vlastní hlavě, začala pomalu přicházet k sobě a z ticha začaly zvolna vystupovat hlasy.

"Určitě bude v pořádku, mami?" ptal se první a zněl ustaraně.
"Jistěže bude. Proč by neměla být? není to nic vážného. Jen ji malinko přidusil. Díkybohu se tam Bill vrátil včas," odvětil druhý. Zněl klidněji. A byl to ženský hlas.
"Měla ho nechat jít," poznamenal teď ten první nespokojeně.
Ta akce v Jezerní. Susan si konečně začala vzpomínat. Jak je poslouchala, začalo jí docházet, o čem ti dva vlastně mluví. V mysli se pomalu objevovaly vzpomínky. Celé obrazy. Sice pomalu a nejistě, ale byly tam. Stála před domem - s Billem a Fredem. Potom… potom ten výkřik. Pak tam stála sama. Stála tam sama a vyběhla ta dívka. Tu spoutala… co potom? Usilovně se snažila vzpomenout si a najednou se jí v mysli objevil obličej. Rozšklebený obličej, který se na ní díval výsměšnýma modrýma očima. Skočil po mě a pak mě škrtil, projelo jí hlavou.
Hlasy, které na okamžik přestala vnímat, teď zesílily.
"Já neříkám, že to bylo dobré rozhodnutí, ale bylo to jejich rozhodnutí. Ona s ním souhlasila. Šla do toho a musela vědět, že jí hrozí nebezpečí. Všichni jste to věděli už, když jste tam šli," ta žena mluvila docela důrazně. Ale ne rozčíleně. Rozčílený byl ten druhý.
"Oni neměli odcházet!" odporoval a docela hlasitě.
"Charlie! Mlč už!" zasyčela ta žena teď, "Jak má asi spát, když tu takhle řveš?" osopila se na něj a Susan ji konečně poznala. Paní Weasleyová.
Slabě se usmála, otevřela oči a pak promluvila. Velmi potichu.
"To je v pořádku, paní Weasleyová. Nespím."
"Vidíš!" otočila se paní Weasleyová prudce po synovi. "Říkala jsem, že ji vzbudíš!"
"Ale ne, paní Weasleyová. Nevzbudil mě Charlie. Jsem vzhůru už hodnou chvíli. Ale potřebovala jsem si urovnat myšlenky."
Paní Weasleyová se teď usmála a přisedla si k ní.
"Jak se cítíš, zlatíčko?" zeptala se pozorně.
"Upřímně řečeno divně. Trochu mě bolí hlava a přijdu si slabá, ale jinak jsem snad v pořádku."
"To je dobře. Nemyslím, že by to mělo být vážné, ale člověk nikdy neví," usmála se. "Vypadá to, že jsi skutečně jen omdlela. Škrtil tě dost náruživě, takže jsi prostě ztratila vědomí. Přinesli tě před chvílí. Je to tak hodinka. Možná dvě. Zvláštní mi přišlo jen, že se neprobouzíš. Ale to zřejmě způsobil šok. A únava."
Susan si oddechla.
"Jak vlastně ta akce dopadla?" zeptala se a tázavě se podívala na Charlieho. Ten tedy přistoupil o kousek blíž.
"Docela dobře. Tu tvou zrzku jsme díky tobě chytli. Už ji nestihl osvobodit. Ten parchant," dodal na vysvětlenou a Susan bylo jasné, koho tím myslí. "Dostal ho Bill," pokračoval, "když tě přidusil, uvědomil si zřejmě, že by měl utéct. Už to ale nestihl. My jsme totiž mezi tím skončili. Chytli jsme ještě dva. Ten kluk byl tak zhruba stejně starý jako ti dva. Mluvil trochu s přízvukem. Asi jako Fleur. A pak ještě ženskou. O něco starší - tak o pět maximálně deset let. Taky cizinka. Dva nám zdrhli. Nějaká Alekta a Amycus. Ron tvrdil, že se s nimi potkali loni v Bradavicích. Ti dva se tentokrát vůbec nenamáhali bojovat. Ani se nestarali o ostatní. Prostě se jen snažili zmizet. Ale dali nám zabrat. Chtěli jsme je dostat. Vůbec jsme si při tom nevšimli, že ta holka zdrhla. Bill vyběhl až za ním. Došlo mu, že jsi tam sama," zamračil se teď Charlie, ale hned mluvil dál, "Jenže na něj seslal nějakou kletbu. Takže mu to chvíli trvalo. Jinak by tam byl samozřejmě mnohem dřív. My jsme vyběhli za ním. Šíleně jsi nás vyděsila."
"Vždyť mi nic není," usmála se Susan a přerušila ho tak. "A ani mi nic nebylo."
"Jenže to nikdo nemohl vědět," skočil jí do řeči Charlie. "Když jsme se dostali dolů, Bill zrovna bojoval s tím parchantem, který vypadal jako, že se snaží zdrhnout. Ta holka se snažila rozvázat a ty jsi tam ležela v bezvědomí. Vůbec jsme netušili, co se tam stalo," odpověděl znovu stejně vážně.
"Já se vlastně docela divím, že ti nic neudělal," promluvila teď paní Weasleyová a zkoumavě si Susan prohlížela. Ta jen polkla. "Ještě jsem něco takového neviděla. Smrtijedi buď utíkají, nebo útočí. Když ale útočí, snaží se zabít. A on tě jen zneškodnil. Přitom, kdyby tě zabil, bylo by to i pro něj snazší," dodala paní Weasleyová a Susan se rychle snažila vymyslet, co jí má odpovědět. Vyřešil to za ní Charlie, který v tom žádný problém neviděl.
"Musel zdrhnout!" odpověděl matce rázně a než ta se stačila ohradit, někdo zaklepal.
"Smím?" zeptala se Hermiona a vklouzla dovnitř. "Jak ti je?" podívala se na Susan.
"Dobře. Nic mi není. Jen mě trošinku bolí krk," usmála se Susan a opatrně si prsty přejela po krku. V místech, kde stále cítila jeho stisk. Najednou se zarazila.
"Neměla jsem řetízek?" podívala se na paní Weasleyovou.
"Ale ano. Máš ho na stolku. Sundala jsem ti ho. Měla jsem strach, abych ho nepřetrhla. A taky jsem nevěděla, jak by reagoval na byliny, co jsem ti dala do obkladu," ukázal paní Weasleyová na kus mokrého hadru, který ležel kousek od Susan. Potom se natáhla ke stolku a řetízek i s prstýnkem jí podala.
"Děkuju," zašeptala Susan a řetízek pevně stiskla v ruce.
"Profesor Moody se ptá, jestli byste nemohli sejít dolů, pokud už ti je líp," přerušila chvilkové ticho Hermiona a podívala se na ležící Susan.
"Proč jsi to neřekla hned?" ozvala se ta, na kterou se vlastně čekalo, a vyletěla z postele.
"Tak my na tebe počkáme dole," usmála se paní Weasleyová a spolu s Hermionou a Charliem vyšli z pokoje.
Susan na sebe hodila hábit a došla k zrcadlu. Na svém krku spatřila červeno-fialový otisk prstů. Měla ho na krku a na pravé ruce. Chvíli si sama sebe s tou "ozdůbkou" prohlížela, ale potom si na krk pověsila řetízek a vydala se směrem ke kuchyni.
Když vešla, otočili se všichni k ní.
"Výborně! Čekám už jen na vás," prohlásil Moody spokojeně a otočil se zpět do místnosti. "Takže, jak už jsem řekl," pokračoval Moody a ač byl otočený, Susan se nemohla zbavit dojmu, že ji pozoruje alespoň svým kouzelným okem.
"Ta dívka je Stacy Moore, ti dva Aurora a Frederic Flavour. Všichni tři jsou u Voldemorta teprve krátce. Ti dva parchanti, co utekli, jsou známá firma a ten poslední…" na pár vteřin se odmlčel a Susan trochu znejistěla, když si ji prohlédl oběma očima, "tak ten ještě nepromluvil," dodal, "tedy než my jsme odešli, takže jeho totožnost je nám momentálně neznámá."
Když Moody dokončil, sjel očima k papírům na stole. Susan ho pečlivě pozorovala a cítila, že on o tom ví. Pokud to neřeknu, začne mě zase zkoumat a možná i podezírat, projelo jí hlavou a před očima se jí vynořil obraz toho, co ji málem uškrtil. Okamžik ještě mlčela, ale pak prudce zavřela oči. Poté, co je otevřela, pronesla do ticha jméno.
"Mark Tylor," řekla a pohledy všech se opět stočily k ní.
"Co?" vyhrkl Bill.
Susan jen přikývla a ještě jednou to jméno zopakovala.
"Byl to Mark Tylor."
"Mark? Ale…" Bill se ozval znovu a stále stejně nechápavě.
"Vy ho znáte?" přerušil je Lupin, ještě než se Bill stihl pořádně zeptat a Susan odpovědět. Ta se na něj podívala a začala vysvětlovat.
"Mark Tylor s námi chodil do Bradavic. Tedy spíš s Billem. S ním do ročníku, jenže do Zmijozelu. Je pravda, že tenkrát vypadal trochu jinak." Připustila.
"Trochu?!" skočil jí do řeči Bill "Susan, vypadal úplně jinak," dal důraz na slovo "úplně" a pak se na ni ještě jednou zadíval. "Jak si vůbec můžeš být jistá, že to byl on?"
"Byl to on Bille. Chtěl se mnou kdysi chodit… nebo něco v tom smyslu. Poznala bych ho i poslepu. Navíc jsem se mu koukala do očí, když na mě zaútočil," dodala ještě tiše. "jsem si jistá, že to byl on."
Všichni ji najednou pozorovali. A ona si všimla hlavně pohledu paní Weasleyové. Té zřejmě právě došlo, proč ten parchant, jak mu všichni říkali, Susan neuškrtil nebo jinak nezabil. Susan od ní jen cukla pohledem. Opatrně si prohlídla všechny tam a teď znovu ucítila tutéž nervozitu jako první den. Jediný, kdo ji vytrhl z jejího pozvolného panikaření byl Moody.
"Takže to bychom měli. Píšu Mark Tylor. Mimochodem Susan potřeboval bych, abyste šla svědčit. Proti nim všem. Jinak je pustí a oni se přidají zpět k Voldemortovi," řekl a Susan dostala vztek. Nechtěla jít svědčit. Bůhvíproč nechtěla. Snad, že si toho kluka pamatovala jako docela milého spolužáka. A on to věděl. A věděl taky, že nemůže jinak odpovědět, než ano. Ač si moc přála říct ne - a určitě by vymyslela nějaký důvod - souhlasila.
"Půjdu svědčit!" prohlásila rozhodně a pevně se na Moodyho podívala. "Není jediný důvod, proč bych neměla. Až mě bude potřeba, dejte mi vědět. Sám víte, kde mě najdete. Teď ale půjdu pokud dovolíte. Mám rozdělanou práci a musím napsat sestře," řekla, otočila se a odešla.
Slyšela za sebou ještě hlasy, ale už je nevnímala. Pořád mi nevěří, projíždělo jí hlavou. Přestal čenichat jen na oko, napadlo ji a otřásla se. Věděla, že problémy by mohly nastat, ale nevěřila tomu, že takové a po tak dlouhé době. Musím se ho zbavit - nějak ho zabavit, usmyslela si a vešla do své pracovny.
Tam si sedla ke stolu a konečně se dala do psaní slíbeného dopisu.

Drahá Mary,
Moc se omlouvám, ale odpis jsem skutečně ještě nenapsala. První dny tady byly chaotické a ne zrovna jednoduché a já v tom zmatku a neustálém dění úplně zapomněla. Na vás samozřejmě ne. Jen na ten dopis. Díky bohu jsem všechno zvládla, ale i mě se moc stýská. Vyřiď Tobbymu, že už se brzy zastavím. Tedy alespoň v to doufám. Však víš, nemůžu odjíždět často.
Každou chvíli je nějaká akce a já se teď konečně začínám zapojovat. Neboj se, budu dávat pozor. Při každé z nich myslím na to, že nejsem sama. Když už jsem u toho, prosím potřebovala bych, abys předala ten slíbený vzkaz.
"Situace je pod kontrolou - Jednooký reagoval přesně tak, jak jsme čekali. Zatím se mi daří držet si ho od těla a pokud se nepletu nemá důvod k podezřívání. Lišky jsou milé a nepodezírají. Trojlístek si také držím od těla - moc se tu nezdržují, pátrají většinou sami. Lidé tady o nich moc neví. Chameleón je přítel a vlk si sice drží odstup, ale jinak je také víceméně přátelsky naladěn. Ostatní buď zvládám, nebo nevídám. Vzkaz jsme našli - akce se vydařila. Jsem v pořádku. SMS"
A to je asi vše, Mary. Brzy přijedu. Slibuji. Už kvůli Tobbymu a těm dopisům. Nezapomeň, co jsem ti o nich říkala. Je to důležité. A zatím se mějte. Moc na vás myslím a mám vás moc ráda. Taky posílám velkou pusu.
S láskou Susan

Ještě jednou si dopis přečetla a usmála se. Otočila se směrem ke kleci, v níž dřímala sova.
"Eset!" zavolala směrem ke kleci a sova k ní otočila hlavu. Susan na ni zamávala dopisem a promluvila.
"Poletíš k Mary," řekla a vzala sovu z klece. Ta ji na znamení pochopení souhlasně štípla do prstu. Jen tak lehce a Susan se usmála. Otevřela okno a Eset vyletěla. Sussan se za ní chvíli jen tak dívala.
"Taky bych občas uletěl," ozvalo se za ní a ona se prudce otočila.
"Charlie!" usmála se. "Vůbec jsem nevěděla, že tu jsi."
"Klepal jsem, ale asi jsi mě zrovna nevnímala. Vypadala jsi zamyšleně," usmál se.
"Jo, trošinku jsem se zamyslela. Možná spíš zasnila."
"Zasnila… nad tím, jaké by bylo jen tak zmizet?" podíval se na ni s úsměvem. Tentokrát už ale nevypadal tak jako předtím. Teď byl spíš posmutnělý.
"Asi. Někdy bych si to s Eset nejradši vyměnila. Může si lítat, jak se jí chce. Taky bych to brala."
"Znala's ho dobře?" zeptal se zdánlivě bez souvislosti.
"Já ani nevím. Motal se kolem mě dlouho. Brala jsme ho vždycky jako kamaráda. Potom… nerozešli jsme se v nejlepším. Líbila jsem se mu. Pro něj jsem nejspíš byla víc než jen kamarádka."
"Líbila jsi se vždycky spoustě kluků. A nejen líbila," na slovo "líbila" dal zvláštní důraz a očima sjel k zemi. Susan chvíli jen mlčela, ale pak si vzpomněla na školní roky.
"Máš pravdu. Bylo dost těch, kteří chtěli víc. Někteří dokonce tvrdili, jak jsou strašně zamilovaní," teď byl z jejího hlasu slyšet náznak mírného výsměchu. "Nikomu to moc dlouho nevydrželo," dodala ještě a než Charlie stihl odpovědět zaslechla, jak ji někdo volá. Ze spodních pater.
"Susan! Susan, pojď prosím tě dolů!"
Susan se na volání sebrala a stála už ve dveřích, když za sebou zaslechla tichou odpověď.
"Někomu jo." Na okamžik se zasekla, ale nakonec se rozhodla dělat, že nic neslyšela a vydala se dolů.
V chodbě stál Bill s matkou a Lupinem. Vypadali vážně a o něčem se bavili.
"Volali jste mě?"ozvala se ještě na schodech a ti tři se po ní otočili.
"Já jsem tě volal," odpověděl Bill. "Potřeboval bych, abys mě doprovodila do Azkababanu."
"Do Azkabanu? Proč?" měla pocit, že zazněla malinko nervózně a přejela ty tři pohledem. Bill s paní Weasleyovou zřejmě nic nepostřehli, ale Lupin se tvářil podivně. Pro jistotu si ho moc neprohlížela a podívala se zpět na Billa.
"Měli tam nějaký problém. Potřebují pár lektvarů - pomoc s jejich výrobou a taky…" rychle přeletěl pohledem po Lupinovi, jako by se chtěl ještě ujistit. Susan ale nepostřehla žádný náznak odpovědi od něj. "Mark se zapojil do toho problému. Dost aktivně. Strážným se povedlo ho zranit, ale on k sobě nikoho nechce pustit. Tátu napadlo, že bys možná měla šanci ty," dokončil a teď se na ni upnuly zraky všech tří. Susan znejistěla a rozhodla se svou mírnou nervozitu skrýt za ironii.
"Taková péče o Smrtijeda?" podivila se a Bill se maličko usmál.
"Žádná péče. Oni se prostě jen bojí, že by jim tam mohl umřít ještě před soudem."
Susan se zatím uklidnila a když Bill domluvil, přikývla.
"Skočím si nahoru pro pár věcí," řekla a zamířila zpět do pokoje a pracovny. Cestou se na schodech potkala s Charliem. Uhnula očima před jeho pohledem a ustoupila z cesty.
Nahoře popadla pár podle ní nejpotřebnějších lektvarů a přísada vydala se zpět. Při cestě dolů zaslechla hlasy.
"To nemají nikoho jinýho?" ptal se první rozhořčeně.
"Říkal jsem ti, že nikdo jiný neuspěl!" odsekl druhý, ale oproti tomu předtím zněl ještě klidně. Ale první se uchlácholit nenechal. Naopak právě mu zřejmě došla trpělivost a vybouchl.
"To je super! Nikdo jiný neuspěl! Sakra, Bille! Vždyť je to Smrtijed! Vůbec by se s ním neměli patlat!" křičel ten první a Susan už dobře věděla, že je to Charlie.
"Já s tebou sice souhlasím," ozval se znovu Bill, "ale jsem moc malý pán," vzdychl Bill.
"Jo! Na to, abys jim poradil jsi malý pán, ale na to, abys jí zase tahal do Azkabanu stačíš," odsekl Charlie a Susan zaslechla kroky. Dvoje kroky a třísknutí dveří. Má o mě starost, projelo jí hlavou a smutně se usmála. Rozhodla se ale moc na to nemyslet. Hlavně si to moc nepřipouštět. Nadechla se a teprve teď, když věděla, že odešel, sešla dolů. Stáli tam už jen Lupin s Billem. Charlie zřejmě odešel do kuchyně i s matkou. Oni totiž pozorovali kuchyňské dveře.
"Můžeme jít," řekla rázně a strhla tak pozornost k sobě. Bill se otočil a vydal se s ní ke dveřím.
"Bille!" ozval se ještě Remus, ale Bill ho nenechal ani dopovědět.
"Jasně! Já vím!" zavolal, "Budeme opatrní." Potom už se za nimi zavřely dveře.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Darlen Darlen | 8. srpna 2007 v 12:56 | Reagovat

výbornýýýýýý:-)

2 Andulína Andulína | 10. srpna 2007 v 19:43 | Reagovat

jestli se nedaj dohromady, tak u toho tady zesilim:D

3 Arwenka Arwenka | 10. srpna 2007 v 20:43 | Reagovat

myslis Susen a Charliho aby se dali dohromady? Ja si myslim ze ma neco spis se Snapem :) ale je to jen muj odhad. Uvidime co nam autorka nakonec napise :)

4 Abigail Abigail | 10. srpna 2007 v 23:56 | Reagovat

Autorka vám velmi děkuje za komentáře, ale co se týče těch dohadů, počkejte si - kdo si počká ten se dočká :-) Já slibuju, že budu psát, co nejryhleji to půjde... Moc dík

5 III III | 11. srpna 2007 v 11:33 | Reagovat

Skvělé

6 Catherine Catherine | Web | 15. srpna 2007 v 21:35 | Reagovat

líbí se mi, že není všechno hned jasné... taky bych typovala spíš Snapea, než Charlieho... nebo možná někoho úplně neznámého

7 Athea Athea | Web | 26. ledna 2008 v 19:19 | Reagovat

Já chci aby to byl Snape!!!!!!!!!!!!!! Pls

8 Leonyda Leonyda | Web | 5. února 2008 v 11:21 | Reagovat

Jejej, teda to se rozjíždí :-)

9 Básnířka S. Básnířka S. | Web | 21. února 2008 v 16:27 | Reagovat

Mám jisté teorie, až se prokoušu dál, tak napíšu, jestli se mi potvrdily;o)

10 Ellie Ellie | 25. srpna 2008 v 10:41 | Reagovat

se Snapem už je vdaná, tak máte na konci ty iniciály SMS-to první je Susan to poslední Snapeová to druhý bud další jméno bo přímení za svobodna

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama