Kapitola 4 - Poslední dny prázdnin

5. srpna 2007 v 19:59 | Abigail |  Spřízněná duše
"Máš všechno, Tichošlápku?" zeptal se James a prohraboval se věcmi na stole.
"Jo, snad jo. Kdybyste něco našli, tak mi to prostě pozítří vemte s sebou. Ty dva dny to holt budu muset vydržet bez všeho, co jsem tu nechal," pokrčil Sirius rameny a popadl svůj kufr. Poté vyšel ze dveří. James s Petrem ho následovali. Potterovi, Pam a Remus už čekali dole. Zatímco paní Potterová se chystala s Pam a Jamesem nakoupit vše, co potřebovali do Bradavic a doprovodit Remuse a Petra do Londýna, kde se měli setkat se svými rodiči, pan Potter chtěl doprovodit Siriuse. Ten se měl ještě na dva dny před odjezdem do Bradavic zastavit doma.

Od onoho nočního incidentu už sice necelé dva dny uplynuly a atmosféra mezi Pam a kluky se mnohonásobně zlepšila, ale proč se Siriusovi nechce domů, a že se mu nechce bylo víc než jasné, Pam stále nezjistila. Nikoho se nechtěla ptát.
Nejlepší na jejich nočním setkání byla přezdívka Světluška, která už Pam vlastně zůstala. Sirius už jí neřekl jinak. A ona se mu snažila oplácet stejně a taky používat hlavně jeho přezdívku. Hned ráno po oné události tím všechny překvapili. A nejen tím.
Stejně jako vždy první vstávala paní Potterová spolu s Pam a teprve potom vstávali všichni ostatní. Když se kluci přiřítili dolů, seděla Pam zrovna u novin.
"ahoj mami!" zahulákal James, hned jak se objevil v kuchyni a sedl si naproti Pam. "Nazdar," kývl ještě na ni.
"Čau," odpověděla mu Pam a tentokrát, ač její hlas stále nezněl mile, nebyl v jejím hlase cítit ten věčný tón nepřátelství. Po Jamesovi přišel i Petr s Remusem a teprve po nich se přišoural i Sirius.
"Dbré ráno, paní Potterová," ozval se ospale ve dveřích a když došel doprostřed kuchyně spiklenecky se usmál na Pam. "Nazdar, Světluško."
"Nazdárek Tichošlápku," usmála se i ona na něj, položila noviny noviny na stůl a vydala se směrem z kuchyně. Úsměv jí ještě zesílil, když v zádech ucítila překvapené pohledy zbylé trojice.
"Co to bylo,Tichošlápku?" bafl na Siriuse James a Remus s petrem ho sledovali ostražitýma očima.
"Co?" dostal ze sebe mezi zívnutími Sirius.
"No, co… co…" pohoršeně do něj dál ryl James , "celou dobu, co jsme tady se nenamáhala dělat nic jinýho, než na nás štěkat a najednou s tebou úplně klidně mluví. To je poněkud zvláštní, nemyslíš?!"
"Já… ne," zívl znovu Sirius a pak se ještě napil čaje, než znovu pokračoval, "Já si myslím, že dnes bude krásný den," zaculil se a odnesl paní Potterové prázdný hrnek od čaje. Ta se na něj velmi zářivě usmála. Snad ještě víc než bylo obvyklé. Ospalý Sirius se jí pokusil úsměv oplatit, poděkoval a odešel.
Po jeho odchodu se James podíval na Petra a Remuse a prohlásil:
"Něco se mezi nimi muselo stát. zajímalo by mě co. Bohužel si ale nejsem jistý, jestli se to ještě někdy dozvíme. Snad to alespoň přivede změnu k lepšímu."
Petr se dál tvářil nevěřícně, ale Remus se usmíval. A kromě něj i paní Potterová. Ta se ovšem smála na linku tak, aby ji kluci nemohli vidět a neřekla vůbec nic.
Jak Sirius předpověděl byl to moc fajn den. Dopoledne hrál Petr s Jamesem šachy, Remus si pročítal nějakou knihu a Sirius jen tak pospával. Pam seděla ve svém pokoji a usínala s knihou v klíně. Odpoledne se kluci vydali na zahradu znovu si zalítat a zahrát si tak jako velmi často tady.
Chvíli králi, když si Sirius všiml, že Pam zase sedí v tom svém okně a jen tak zírá po kraji. Takže se na okamžik odpojil od Petra, Jamese a Remuse a vyletěl k ní.
"I dneska mě odmítneš, Světluško? Aby se mi zase jen smáli?" hodil po ní úžasný úsměv a spolu s ním i ohromně krásný smutný pohled. Přímo neodolatelný.
"A co bys chtěl,Tichošlápku?" zeptala se ho vesele.
"Potřebovali by jsme ještě jednoho hráče. Dva na dva hrát nemůžeme. To je James moc silnej a vždycky nás s přehledem porazí. A tři na jednoho se zase nezvládá bránit, to taky nejde. Budeš nám muset pomoct," usmál se na ni znovu.
"Budu muset?" zeptala se podezřívavě.
"Moc tě o to prosím," nasadil ještě jednou ten samý smutný obličej a jí nezbylo než se smát.
Přiletěli pak spolu dolů ke klukům. Pam hrála se Siriusem a Remusem proti Jamesovi a Petrovi. A spíš než, že by řešili , kdo vyhrál a kdo ne, se bavili. Bylo to moc fajn odpoledne. Nevraživost, ostrá slova a nepřátelství, vše bylo zažehnáno a Pam si najednou připadala jako mezi kamarády, které jakoby měla celý život.
A i večer byl moc fajn. Seděli všichni v obývacím pokoji a bavili se většinou o Bradavicích. Kluci i Jamesovi rodiče se bavili o všemožných svých zážitcích z Bradavic a, jak Pam zjišťovala, nejménší průšvihář z nich všech byl nejspíš pan Potter a těsně za ním potom "vzorňáček" Remus, jak řekl James. Žebříček průšvihářů vedli James se Siriusem. Pam se dozvěděla, že téměř nemine měsíc, aby neměli nějaký opravdu velký průšvih. Ty menší se prý nepočítají - těch je někdy i víc za jediný týden. Pam chvíli nechápala, jak je možné, že jim to prochází. Udivovalo ji, že nejen, že Potterovi jsou naprosto v klidu, oni se dokonce smáli a bavili spolu s nimi. Pam nechápala, ale taky ji několikrát rozesmáli. Jednou jí smíchy dokonce tekly slzy. Když si šla večer lehnout, poprvé usnula bez problémů.
I dopoledne druhého dne proběhlo v příjemné atmosféře a kamarádském duchu, ale příhodná chvíle, kdy by Pam byla se Siriusem sama, už nepřišla, takže neměla jedinou možnost se ho na něco v klidu zeptat.
Odpoledne tedy odjížděli všichni hromadně a jediná Pam zřejmě nic nevěděla. Zatímco šli Pam s Jamesem, Petrem a Remusem spolu s paní Potterovou přímo na Příčnou ulici, pan Potter se vydal doprovodit Siriuse. Většina cesty proběhla v tichu. Pan Potter se nejprve snažil se Siriusem bavit o všem možném, ale tomu už se moc komunikovat nechtělo, takže to jeho průvodce brzy vzdal. Doprovodil ho až k domu. Tam se na jeho prosbu otočil a vydal za manželkou a ostatními.
Našel je u Děravého kotle. Tedy našel tam kluky. Pam s jeho manželkou ještě nakupovaly. Pam jela do Bradavic poprvé, takže toho přeci jen potřebovala víc věcí než kluci. Chvíli jen tak seděli a povídali. Když Pam vešla, zmlkli.
"Probírali jste něco zajímavého?" zeptala se, když usedala.
"Ne, nic," odvětil Remus a ona se na něj ošklivě zamračila. Na Petra se dívat nesnažila, sice s ním občas byla zábava, ale pokud šlo o něco důležitého, vždy jen a jen mlčel. Takže se koukla rovnou na Jamese. Ten před jejím pohledem utekl. Ale všiml si toho zřejmě pan Potter, protože zareagoval.
"Nic, co by tě mělo trápit, drahoušku," usmál se na ni a ona v jeho očích zahlédla trochu obavy. Víc se ale neptala. Chvíli ještě seděli, potom se rozloučili s kluky a vydali domů. Sami dva s Jamesem. Poslední dva dny doma tak proběhly docela v klidu.
Pam s Jamesem spolu konečně začali pořádně mluvit, a tak poslední den prázdnin strávili spolu. James Pam seznamoval s Bradavicemi. Se všemi profesory, s kolejemi, a hlavně s Nebelvírem, protože o ostatních toho tolik nevěděl, s předměty, s tím, co už by měla umět, taky se školním řádem - znal ho až překvapivě dobře, prý když máš něco porušovat, musíš to nejdřív znát - sem tam se zmínil o některých spolužácích. Dopoledne strávili v kuchyni, kde Pam zkoušela uvařit něco nového, odpoledne na zahradě a večer zalezli do Jamesova pokoje. Bylo už docela pozdě. Oni seděli pořád vedle sebe v Jamesově posteli přikrytí jeho peřinou a povídali si. James líčil Pam jeden ze svých malérů, tenkrát při tom nebyl Sirius ale Remus a rodiče prý docela vyváděli. Když se Pam konečně přestala smát, zavládlo na chvilku ticho. Přerušila ho až Pam.
"Ty, Jamesi, proč se Tichošlápkovi nechtělo domů?" zeptala se a pečlivě ho pozorovala. James se po ní překvapeně kouknul, ale hned se zase otočil.
"Ono se mu nechtělo?" zeptal se, jako by si ničeho nevšiml.
"Jamesi, nedělej ze sebe blbečka! Víš dobře, o čem mluvím. Jediný, kdo tady něco neví jsem já," zamračila se na bratránka Pam a sedla si tak, aby na něj lépe viděla. James si ji chvíli prohlížel, ale pak jen zakroutil hlavou.
"To nejde, Pam. I kdybych ti to stokrát chtěl říct, nemůžu. To je jeho věc a záleží jen na něm, jestli a kdy ti to poví. Existuje samozřejmě možnost, že se to od někoho jinýho dozvíš dřív, než od něj, ale já to nebudu. Nezlob se," dodal ještě a pozoroval ji trochu nejistě. Pořád se trochu bál, že by se třeba mohla urazit a možná i začít znovu křičet. Ona se ale opřela zpátky o polštář a hlavu si položila Jamesovi na rameno.
"Hele, Pam, kdybych se zkusil zeptat já tebe, co se stalo, že si s námi, a nejdřív teda s Tichošlápkem, začala mluvit, tak bych asi taky neuspěl, viď?"
"Ne, to bys tedy neuspěl. Alespoň teda zatím ne," usmála se.
"Fajn," pronesl ještě smířeně James a potom už ani jeden z nich nepromluvil. Usnuli oba napůl vsedě u Jamese v posteli.
Ráno je probudila až paní Potterová. Ta nejprve čekala, že třeba vstanou sami, ale když nedočkala, došla je vzbudit sama. Zabušila na Jamesovy dveře, potom je otevřela, a aniž by vlezla dovnitř, zavolala:
"Jamesi! Vstávej! Odjíždíš do Bradavic!" Poté pokračoval dál k sousedním dveřím.
"Pam! Pam, vstávej!" volala a hned otevřela dceře a vešla. Pam už se zvolna probouzela, ale nutno dodat, že úplně jinde než paní Potterová čekala. Ta, stejně jako každý den, šla rovnou k oknu v Pamině pokoji a roztáhla závěsy.
"No tak,Pam, v.." zahlaholila ještě a vtom se v půli věty zarazila. Z vedlejšího pokoje to poznat nebylo ale právě se otočila a všimla si, že Pamina postel je prázdná. Hned jak si to uvědomila, začala křičet ještě hlasitěji.
"Pam! No tak Pam!" zakřičela a vyběhla z pokoje. To už byla Pam naprosto vzhůru a snažila se co nejrychleji vymotat z Jamesovy peřiny a vyskočit. Když sejí to konečně podařilo, rozeběhla se ke dveřím a málem se v nich srazila s paní Potterovou.
"Pam?! Ty jsi tady?! To je dobře. Tak se oblečte a přijďte se najíst," dodala a s viditelným ulehčením zase odešla. Pam ale dál stála a zírala do míst, kam paní Potterová zmizela.
"Taky's to viděl?" otočila se na Jamese.
"Co?" zívl James.
"Ona… ona se o mě bála…"vydechla Pam a zírala teď na Jamese šíleně překvapeně. To jí došlo, co právě viděla.
"No a?" podíval se teď James nechápavě na Pam.
"No a?! Ona měla strach o mě!"
"Jo o tebe. Co je na tom? Jsi jako moje ségra, takže jako její dcera, tak se o tebe prostě bála, no. Stejně jako by se bála o mě. Nebo o Siriuse, protože toho bere taky jako syna. To je snad normální, ne, že se o tebe máma bojí."
"Ale ona je tvoje máma. Pro tebe je to normální. Pro mě ne. Takhle… takhle se o mě ještě nikdo nebál. Možná mamka…" koktala ještě mezi dveřmi.
"Víš co?" skočil jí do řeči James, "až to rozdýcháš, tak se převleč a přijď! Já mám hlad." S těmi slovy odešel do koupelny.
Pam tam ještě chvíli stála, než odešla k sobě do pokoje a potom dolů do kuchyně.
Tam seděli všichni tři Potterovi. Bavili se o famfrpálu, a tak si jen přisedla. Pochvíli se už bavila klidně s nimi. Seděla tam, v malé kuchyni obyčejného domu a cítila se neobyčejně. Tak neobyčejně hezky. Už dlouho se necítila takhle báječně. Po nekonečných měsících samoty teď konečně měla rodinu…

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nelien Nelien | Web | 23. srpna 2007 v 22:45 | Reagovat

pane bože... to je fakt nádhera... NÁDHERA! Já žasnu... píšeš fantasticky! strašně se mi líbí, jak je na ni sirius hodnej a jak seděla s jamesem v posteli to bylo taky strašně sladký! bože... to je tak krásný, Abi! já tak lituju, že jsem si to nepřečetla dřív! fakt zírám, děsně se mi to líbí a to nekecám! něco takovýho jsem ještě nečetla, je to faktis originál a já tuhle tvojí povídku přímo zbožňuju :)

2 vera vera | Web | 25. srpna 2007 v 20:34 | Reagovat

SUPÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉR...už ani nevím co sem mám psat

3 ililik ililik | E-mail | Web | 27. srpna 2007 v 14:45 | Reagovat

Fakt píšeš krásně, ale nějak mi nejdou přidávat komentáře, snad si tenhle přečteš.. Tahle povídka mě vážně zaujala... jsem ráda, že jsi se ozvala

4 Leonyda Leonyda | Web | 20. ledna 2008 v 13:21 | Reagovat

Moc pěkná kapitolka. Opravdu...

5 Básnířka S. Básnířka S. | Web | 29. února 2008 v 15:09 | Reagovat

Hm, jen by mě zajímalo, kde se učila (doma, jiná škola?=o)) Snad to bude ještě vysvětleno!

Jinak se mi kapitola moc líbila... Já chci taky takhle umět psát, fňuk=o))

6 bláňa bláňa | 27. března 2008 v 22:20 | Reagovat

supr

7 Moony Moony | Web | 21. března 2009 v 21:28 | Reagovat

jahoo... to je naprsto super kapča.. jsem ráda že se Pam s kluky "usmířila"..

8 Princess of stupidos Princess of stupidos | Web | 24. srpna 2011 v 20:41 | Reagovat

Jako vždy skvělá kapitola - jen mě napadá, není tohle trochu špatně - jak Pam zjišťovala, nejménší průšvihář z nich všech byl nejspíš pan Potter a těsně za ním potom "vzorňáček" Remus, jak řekl James. Žebříček průšvihářů vedli James se Siriusem.

9 Princess of stupidos Princess of stupidos | Web | 24. srpna 2011 v 20:41 | Reagovat

[8]: Ne, jsem prostě blbá... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama