Kapitola 2 - Těžké začátky

26. července 2007 v 11:51 | Abigail
"Já ani pořádně nevím," pokrčil rameny James, "ona se asi bojí koček. Ten kocour k ní takhle vlezl už dvakrát. Ona vždycky začala takhle hystericky ječet a víc se nikdy nikdo nedozvěděl. Nevím, proč jí Max tolik vadí. Je to normální kocour."

"A reaguje takhle na všechny kočky?" zeptal se ještě jednou Remus.
"Copak já vím? Ještě jsem ji neviděl s žádnou jinou kočkou. Myslím ale, že se bojí všech. Proč by se asi bála zrovna jen Maxe?"
"Tak to bude švanda," prohlásil pobaveně Sirius.
"Proč myslíš?" podíval se na něj nechápavě James.
"No… má nastoupit do Bradavic," dál se přiblble usmíval Sirius a Remus pomalu začínal chápat:
"V Bradavicích se kočky normálně chovají," vypadlo z něj.
"Do háje!" začal nadávat Jame s a určitě by pokračoval, kdyby ho Sirius nechal, ten ale znovu promluvil. Znovu s tím samým úsměvem.
"Nejen se tam chovají kočky…" nadhodil. Remus na něj chvíli koukal a pak se prudce narovnal.
"Paní Norrisová," pronesl do ticha a v jeho hlase se objevilo šokující odhalení
"Jo… a ne jenom paní Norrisová… ještě třeba McGonnagallová. Jsem zvědavý, jak ta bude reagovat, až jí začne Pam takhle hystericky ječet hned na první hodině," smál se dál Sirius. James se ale po těhle slovech zhroutil na křeslo za sebou.
"Tak tohle bude ještě zajímavý. Opovažte se někdo říct, že je moje příbuzná," zavyhrožoval a kluci se okamžitě rozesmáli.
Za okamžik dovnitř po krátkém zaklepání vešla paní Potterová.
"Jdu vám jen popřát dobrou noc, chlapci. Pam už spí, tak moc nekřičte, ať ji nevzbudíte. Neseďte tu moc dlouho a hezky se vyspěte. Dobrou noc."
"Dobrou noc," odpověděli kluci takřka sborově a počkali, než odejde. Seděli pak ještě asi hodinu a povídali si o všem možném. Hlavně ale o prázdninách a Jamesově nové sestřence.
Ráno se první probudil James. Sirius s Remusem ještě spali, takže se sebral, vzal si pár věcí a vydal se ke koupelně. Zezdola z kuchyně se ozývaly hlasy, a tak se na chvilku zastavila zaposlouchal. Slyšel mámu. Ten hlas by poznal za každých okolností. Ten druhý… taky nějaká ženská. Možná Pam. Přestal poslouchat a pokračoval ke koupelně. Při tom se zamyslel. Co jen by se s Pam dalo dělat… krom toho, že je nesnesitelně protivná, se ještě bojí koček. Ta její nesnesitelnost a protivnost by se dala snést, možná ji i časem přejde, ale ty kočky… stále ještě zamyšlený otevřel dveře a vešel do koupelny.hned po prvním kroku si ale uvědomil, že tam není sám. Od zrcadla se ozval jekot a než se James stačil alespoň maličko vzpamatovat, přistál mu na hlavě ručník a hned po něm další a další. A nejen ručníky. Všechny hadry a kusy oblečení, které se po koupelně válely na něj postupně létaly.
"Vypadni! Okamžitě odsud vypadni!" ječela na něj ještě navíc jen do osušky zabalená Pam.
"Já… já nechtěl. P-promiň," začal koktat James a pomalu couval pryč. Současně se snažil shazovat ze sebe věci, které po něm Pam házela. A aby toho ječení nebylo málo, nepřestávala.
"Vypadni! Nemel a vypadni! Neumíš klepat, blbečku?!" křičela házela po něm další a další věci.
"A ty se neumíš zamknout, nebo co?!" zařval teď James na zavřené dveře a zpoza nich se ozvala odpověď:
"Nauč se klepat a nebudu se muset zamykat! Idiote!" Potom už ale byla slyšet jen tekoucí voda. James ze sebe naštvaně poshazoval všechny hadry a vydal se zpět do svého pokoje. Ještě celý navztekaný za sebou přibouchl dveře, a když se otočil, spatřil rozespalé ale rozesmáté tváře svých kamarádů.
"Kráva," prohlásil, když je uviděl a praštil sebou zpět na postel.
Potom, co Pam opustila koupelnu, se konečně dostalo i na kluky. Jakmile se v ní vystřídali, vydali se společně do kuchyně. Tam teď seděla Pam začtená do Denního Věštce a paní Potterová, která se probírala poštou.
"Dobré ráno," ozvalo se ze dveří a kluci si posedali ke stolu."Dobré ráno, chlapci. Doufám, že se vám dobře spalo."
"Jo, spalo se nám výborně," odvětil Remus a pak už se každý věnovali své snídani.
Paní Potterová po chvíli vstala a odešla. Nejprve bylo ticho a pak promluvil Remus:
"Píšou něco zajímavého?" zeptal se Pam. Ta po něm část novin hodila a odsekla:
"Máš oči, tak se podívej! A pokud umíš číst, nemusíš se jen dívat!"
"Fajn. Dík," odvětil Remus a Sirius s Jamesem jen obdivovali, jak může být tak v klidu. James pomalu pěnil, jak byl vytočený, a Sirius se zase začínal přemlouvat, aby se nesmál.
"Není zač," odsekla znovu Pam a Sirius už měl co dělat, aby se udržel.
Po další chvilce se ozval James:
"Pam, mohla bys mi podat tu konev?" zeptal se docela opatrně. Pam zvedla hlavu, podívala se na něj, třískla s novinami, vzala konev a položila ji před Jamese tak prudce, že ho čajem z konve perfektně postříkala. Potom s prudce otočila na Siriuse, který se už neudržel a začal se smát.
"A ty se moc nesměj, troubo!" štěkla po něm a odešla z kuchyně. Když stála na schodech, ozval se zvonek. Otočila se a vydala se ke dveřím. Prudce je otevřela a na kluka za nimi hned vyhrkla:
"Jsem Pam. Opovaž se mi říct jinak! Zabiju tě dřív, než si svou chybu uvědomíš. A bude to bolet! Hodně bolet. Možná by bylo vůbec nejlepší, kdybys na mě nemluvil," dořekla, otočila se a vyběhla po schodech. Ve dveřích do kuchyně už stáli James, Remus i Sirius. Remus sledoval odcházející Pam, Sirius se už zase smál, při pohledu na šokovaného kamaráda to ani nešlo jinak, a James, opět vytočený, se vydal ke dveřím.
"Co… co to bylo?" podíval se na něj konečně i Petr a vypadalo to, že už se trochu vzpamatoval.
"To byla Pam. Sestřenka. Vůbec si jí nevšímej. A pojď dál, Červíčku."
"Jamesi!" ozvala se přísně po schodech právě scházející paní Potterová.
"Mami?" otočil se na ni James a pečlivě zkoumal její výraz. Právě zavíral dveře a táhl dovnitř Petrův kufr.
"Vítej, Petře," usmála se na chlapce ve dveřích paní Potterová a pak se znovu přísně podívala na syna, " Jamesi, prosila jsem tě ať se aspoň snažíš být s ní kamarád. Co jste si proboha zase udělali?!"
"Ale nic, mami. Já se snažím být s ní kamarád. Opravdu se snažím. Jenom nám to zatím moc nejde. To je všechno." Paní Potterová si ho ještě chvíli zkoumavě prohlížela, ale potom kývla hlavou:
"No dobře. Tak se tu zatím mějte, já musím do práce," prohlásila, zatímco si oblékala rudý hábit. Poté, co vyšla ze dveří, se ještě otočila na verandě: " A prosím vás nezbořte dům!" na to se otočila a s hlasitým PRÁSK se přemístila pryč. James za ní zavřel dveře a potom se všichni čtyři vdali nahoru do pokoje.
Stáli skoro až u dveří, když ze sousedního pokoje vylezla Pam. Dveře se za ní hlasitě zabouchly. James se po ní prudce otočil a neodpustil si malou poznámku:
"Máma říkala, že nemáme zbořit dům, tak se prosím snaž, ať se ti to nepovede a nemlať s těmi dveřmi!"
"Škubni si, Jamesi!" doporučila mu Pam a klidně kolem něj prošla.
Zbytek dopoledne strávili kluci v Jamesově pokoji. Bylo asi deset minut před jednou odpoledne, když k nim po krátkém a velmi důrazném zaklepání nakoukla Pam.
"Máte tam jídlo! A jezte pomalu, ať vám nezaskočí," ušklíbla se a zase zmizela.
"Nemusela ses namáhat!" zahulákal za ní James, ale spolu se svými přáteli vstal a vydali se do kuchyně. Tam na plotně stál čerstvě uvařený oběd. Kluci si nandali a potom se usadili ke stolu.
"Musím podotknout, že vařit umí,"zaculil se Sirius na kamarády.
"No… aspoň něco," zamumlal James a dál se věnoval své porci.
Zbytek odpoledne strávily na zahradě u domu. Vzali si košťata a jen tak si hráli něco jako famfrpál. Skoro celou dobu, kdy byli na zahradě, seděla Pam v okně a buď si četla, nebo zírala daleko do světa. V jednu chvíli to už Sirius nevydržel a vyletěl až k ní.
"Nechceš si taky zahrát?" oslovil Pam, která právě seděla zahloubaná do knihy. Když ji vyrušil, malinko sebou cukla. Podívala se na něj a pak dolů na zahradu. Vypadalo to, jakoby se sama sebe ptala, jestli jí skutečně nabízí to, co jí nabízí. Když se ujistila, koukla na něj a chladně bez jakékoli známky zájmu promluvila:
"Ne, dík. Neměj péči. A buď tak hodný a zmizni!"
Sirius jen pokrčil rameny a odletěl zpět. Hráli pak až do večera. Chvíli poté, co se vrátili domů se vrátila paní Potterová a spolu s ní i její manžel, který strávil několik posledních dní v Evropě na služební cestě. Takže se všichni sešli u večeře. Pan Potter nadšeně vyprávěl o Francii a kluci si s ním velmi rádi a velmi živě povídali. Jediný, kdo víceméně mlčel, byla Pam. Občas sice Potterovým odpověděla na nějakou otázku, ale jinak se moc nezapojovala.
Odešla brzy. Řekla, že si jde lehnout. Ležela. Jen spánek nepřicházel… dívala se do stropu. Slyšela z kuchyně hlasy. Baví se, napadlo ji, ale zůstala dál ležet. Poslouchala ty hlasy a bylo jí smutno. Strašně moc smutno. Nemohla se pořádně ani hýbat. Stejně jako už tolikrát. Smutno jí tady bylo vlastně pořád. Ještě se pořád nedokázala vzpamatovat. Její rodiče umřeli, ona byla na pohřbu a pak pár dní doma. Sama jen se sousedkou. Potom ji šoupli sem. Ani se nestihla připravit. Potterovi byli milí a asi skvělá rodina, ale… byli rodina. Šťastná rodina. Taková, o kterou teď přišla. Vždycky, když zavřela oči, viděla je. Viděla smějící se rodiče. Nikdy si nebyli tak blízcí jako James se svými rodiči, ale byli to její rodiče… měli se vždycky moc rádi. A najednou tady nebyli…
Ležela a z očí jí začaly stékat slzy. Dům už ležel celý v tichu, a tak se pomalu zvedla. Po tmě, světlo totiž nepotřebovala, se vydala k oknu. Chvíli se jen tak dívala ven, potom se otočila. Strašně moc si teď na sebe chtěla otevřít okno, ale v pokoji to nešlo - tam hrozilo, že k ní znovu vběhne ten kocour a ona nechtěla nikoho vzbudit. Vydala se tedy do kuchyně.
Tam otevřela okno dokořán a posadila se do něj. Jen tak seděla a pozorovala nebe. Nebe a hvězdy. Seděla tam dlouho. Hlavou jí projížděly všechny možné myšlenky. Promítaly se jí ty poslední měsíce a všechny ty vzpomínky se mísily s tichým nic, které se jí míhalo před očima. Bylo asi půl čtvrté, když si šla konečně lehnout. Až potom dokázala usnout. Unavená tak, že nemohla ani myslet.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pasu-Hanka pasu-Hanka | E-mail | Web | 28. července 2007 v 21:24 | Reagovat

to je smutnýýý :-( ale hrozně krásný :D fakt skvělé =o)

2 Darlen Darlen | 1. srpna 2007 v 13:30 | Reagovat

nádherny,krásny.úžsný,...

3 Tess Tess | Web | 1. srpna 2007 v 22:16 | Reagovat

Úžasný!!! Ta holka je taková šílená, prostě super!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama