Jarně-letní úvahy, myšlenky, zážitky a mrzutost...
30. dubna 2012 v 22:51 | Abigail
|
Zážitky, nálady, vykecávání... Plky (jak by řekl milovaný profesor)
Nastalo to, čeho jsme se obávali, léto. Léto jakožto největší poděs všech nás, kteří okupují tohle krásné kolejní podstřešní patro. Zatímco všichni ostatní se začali radovat, že už je teplo a nebude hnusně, my se sice radujeme, že už je teplo a nebude hnusně, ale taky současně nadáváme, protože i u nás je teplo, ovšem rozhodně s tím i hnusně. Pokud se nic nezmění, zřejmě už až tak do října nebudeme mít potřebu ani důvod zavírat okno.
Kapitola 53 - Zpátky na začátku
21. března 2012 v 22:30 | Abigail
|
Z čisté krve hvězd
Přistání na kolenou v trávě bylo stejně příjemné jako pár chvil před tím zmizením. Než si však mohl kterýkoli z nich mokrý trávník dostatečně vychutnat, vytáhli každého čtyři ruce na nohy a třetí muž do každého z nich strčil. Poslední ze skupinky zatím došel k vysoké zdi a bráně v ní. Krátce zazvonil a poté pronesl do ticha:
"Vedeme vám ta vaše toulavá děcka," zaskřehotal s odporně výsměšným výrazem a brána se otevřela.
Kapitola 52 - Na stopě - 2. 1/2
14. března 2012 v 15:41 | Abigail
|
Z čisté krve hvězd
"Tohle jsme přeci jenom našli," vytáhl Dean při společné večeři několik dní staré kouzelnické noviny, Denního věštce, jehož ve vsi vyndal z jedné popelnice u toho nejpodivnějšího domu všude kolem. Měl na to docela čuch, jak musel Max uznat, protože noviny, které našel, skutečně byly kouzelnické a podivný dům tak nebyl dán jen šíleným vkusem nějakých mudlů, byl to prostě kouzelnický dům a ty bývaly vždy zvláštní.
Kapitola 52 - Na stopě - 1. 1/2
14. března 2012 v 15:39 | Abigail
|
Z čisté krve hvězd
"Už přes měsíc se s námi plahočíte po všech čertech a celý ten měsíc tě nepřestalo bavit pročítat pořád dokola těch několik stránek textu, co nedáš z ruky. Neřekneš mi už konečně, co v nich vlastně hledáš? Co to je?" zajímal se Ted Tonks, který si právě přisedl vedle Samanthy na zem.
Kapitola 51 - Mezi psanci
2. března 2012 v 20:05 | Abigail
|
Z čisté krve hvězd
Važte si téhle kapitoly, protože mě i bratra stála dost nervů - to je tak když váš mladší sourozenec nejprve rozloží počítač a potom ho neumí dát spolehlivě dohromady tak, aby fungoval, a to právě, když se rozhodnete, že by se vám hodil...
Kapitola 51 - Mezi psanci
"Takže jak dlouho jste už na útěku?" ptal se Max, který pomalu kráčel vedle Teda Tonkse z jedné strany, Samanthu přitom pevně držel za ruku, zatímco jejich spolužák Dean Thomas Teda doprovázel z druhé strany. Mířili pryč od města. Max si pořádně nebyl jistý kam. Ted jim zatím řekl jen to, že za městem mají další tři společníky. Max se neptal koho a nezeptala se ani Samantha. Bylo jim oběma jasné, že půjde o někoho jako jsou oni dva, případně i oni čtyři, o mudlovské šmejdy či osoby jinak nepohodlné režimu.
Kapitola 50 - Od podzimu do Vánoc
20. února 2012 v 15:58 | Abigail
|
Z čisté krve hvězd
"Kam zmizel?" ozval se za profesorkou McGonagallovou hlas. Ohlédla se a spatřila svoji kolegyni, Pomonu Prýtovou.
"Těžko říct," pokrčila Minerva McGonagallová mírně rameny. "A těžko říct, zda to vůbec někdo ví."
"Pravděpodobně plnit nějaký jeho úkol," zamračila se profesorka bylinkářství na dveře a po zádech jí přejel mráz. Ať chtěla, nebo nechtěla sebevíc, vždycky jí při jakékoli zmínce o Severusovi, při jeho objevení se, nebo čemkoli, přejel mráz po zádech. Úkol… naposledy, když plnil nějaký jeho úkol, úkol, o němž se později všichni dozvěděli, zabil jednoho z nich.
Kapitola 49 - Stopy minulosti
7. ledna 2012 v 16:39 | Abigail
|
Z čisté krve hvězd
Tak doufám, že snad ještě někomu udělám radost. Vím, že to trvalo dlouho. Omluv moc nemám. Prostě mi to nešlo. Rozepsala jsem si jeden svůj vlastní příběh, vlastně dva, které jsem potom zcukla do jednoho, dost času zabral ten, dost času zabralo i učení na zápočty v prosinci a několik rodinných oslav, potom Vánoce a učení do školy - znovu. Právě teď zkouškuji, takže fakt, že kapitola nakonec vznikla, je i tak lehce překvapující. Nějak to prostě zničehonic zase šlo. A jakýmsi zázrakem jsem zjistila, že jsem se v ději posunula cca na začátek listopadu, což je dobré, už jen kousek a rozjedeme závěrečnou show. Další kapitola je rozepsaná. Neznamená to bohužel nic míň a nic víc. Tuhle jsem taky měla rozepsanou už při vkládání té předchozí a vidíte. Pozitivní je, že slovo jsem splnila - byla dříve než letní olympiáda u nás na koleji - na tu ještě nedošlo. :-)
No, a přeji zkrátka hezké počtení všem, kteří ještě budou číst a prosím o vaše názory. Opět to není žádná super-akce, ale prostě se k té super-akci musíme nejdřív dostat.
Závěrem prosím o trpělivost a to je ode mě vážně vše.
Zimní olympiáda - 30.11.2011
1. prosince 2011 v 1:56 | Abigail
|
Zážitky, nálady, vykecávání... Plky (jak by řekl milovaný profesor)
Místo lyží potápěčské ploutve,
místo hůlek násady od košťat (ani jsem si nevšimla, jestli včetně smetáků, či bez nich),
místo skokánku židle,
místo svahu schodiště,
na hlavě kulich, na očích potápěčské brýle, pod nimi růžový klaunský nos,
místo kombinézy pláštěnka
a jako vrchol všeho pruhovaný kulich.
Dámy a pánové, vítejte na zimních olympijských hrách na pátém patře.
Nadávám, nadáváš, nádáváme... ztráta v lidství a další prima věci...
15. listopadu 2011 v 22:04 | Abigail
|
Zážitky, nálady, vykecávání... Plky (jak by řekl milovaný profesor)
Poseldní dobou trpím exkluzivními náladami. Ne že bych si chtěla stěžovat, takže to neberte moc vážně, asi to a mě v reálu ostatně není moc poznat, nasadila jsem výraz: "serte mě víc a víc a já sebudu víc a víc usmívat, protože nic druhého nevytočí tolik jako úsměv", ale:
Nemám ráda lidi. Nemám ráda lidi a ztrácím víru v lidství.
Kapitola 48 - Dávný přítel
14. listopadu 2011 v 23:02 | Abigail
|
Z čisté krve hvězd
Pettigrew jí pohled nějakou dobu oplácel, aniž by snad kterýkoli z nich byť i jen mrknul. Až z toho Max, který stál stále jen kousek od nich začínal chytat tik, jak pořád přejížděl očima z jednoho na druhého a napjatě čekal, co se vlastně stane. Nakonec k jeho obrovskému šoku i úlevě, Pettigrew hůlku sklonil. A nejen tu svou, ale i Samantinu a Maxovu. Sklopil je a ucouvl, načež se znovu zahleděl Maxovi do očí a po dalších několika momentech pak natáhl ruku s oběma jejich hůlkami zpět k nim. Ten, kdo se pro ně opatrně natáhl, byl Max.